Krásný úkol – věrohodné slovo? Touha po úřadu staršího: nesvatá ambice či žádoucí touha? Pastorálka kazatelů 2013, H. Brod Exegeze 1 Tm 3.

Prezentace na téma: "Krásný úkol – věrohodné slovo? Touha po úřadu staršího: nesvatá ambice či žádoucí touha? Pastorálka kazatelů 2013, H. Brod Exegeze 1 Tm 3."— Transkript prezentace:

1 Krásný úkol – věrohodné slovo? Touha po úřadu staršího: nesvatá ambice či žádoucí touha? Pastorálka kazatelů 2013, H. Brod Exegeze 1 Tm 3

2 Kandidátské podmínky pro „dohlížitele“ (staršího) dle 1 Tm 3 Bezúhonný (ANEPILÉMPTOS) Jedné ženy muž Střídmý (NÉFALIOS) Rozvážný (SÓFRÓN) Řádný (KOSMIOS) Pohostinný (FILOXENOS) Schopný učit (DIDAKTIKOS)

3 Kandidátské podmínky pro „dohlížitele“ (staršího) dle 1 Tm 3 Ne pijan (PAROINOS) Ne rváč (PLÉKTÉS) Vlídný (EPIEIKÉS) Smířlivý (AMACHOS) Nezištný (AFILARGYROS)

4 Kandidátské podmínky pro „dohlížitele“ (staršího) dle 1 Tm 3 Dobře spravuje svou domácnost Děti poslušné a počestné Ne nově pokřtěný (MÉ NEOFYTOS) Mít dobrou pověst (MARTYRIA KALÉ)

5 Shrnutí podmínek pro úřad biskupa 1.Kandidatura je žádoucí (iniciativa ze „zdola“ i se „shora“ – Tit 1, 1 Tm 5,22) 2.Jednoznačný důraz spočívá na tom „kdo je“ – nikoliv na to „co dělá“ 3.Pouze 2 oblasti jsou služebné aktivity (pohostinnost a schopnost učit) 4.Vyžadovány jsou osobní morální kvality a schopnost morálně obstát ve vztazích 5.Nároky na staršího jsou totožné s nároky na jakéhokoliv věřícího Jediná krátkodobá překážka – ne nově pokřtěný znamená DIDAKTIKOS „učitelský úřad“ či všekřesťanskou povinnost „buďte vždy připraveni dát odpověď z naděje, kterou máme“? (1Pt 3,15, Ef 6,17 aj)

6 Shrnutí podmínek pro úřad biskupa 5)Nároky na kandidáta jsou (úmyslně) téměř totožné s požadavky na jakoukoliv veřejně činnou funkci v antickém řecko-římském světě Citace: Onosander; Soranos z Efezu (viz na konci) 6)Po kandidátovi se nežádají další specifické duchovní předpoklady ani duchovní obdarování (krom toho, že „chce“) Co Sk 6? Závazné pravidlo pro církve? Či ideál, který v PE Pavel nevyžaduje? Bůh sám poté obdaruje, jak je třeba (2 Tm 1,6), důležité je povolání (Ef 4,7nn)

7 Myšlenky na závěr… Trvalé nebezpečí „předuchovnění“ požadavků pro kandidáty do staršovstva. Trvalé nebezpečí přehlédnutí morálních požadavků jako „málo duchovních“. Otázka „kdo“ (v charakteru a ve vztazích) je více než „co“ (v činnosti ve sboru). Krásný úkol – Kristus pověřuje a zmocňuje. „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (F4, 13)

8 Odkazy na antickou literaturu Některé podmínky pro kandidáta do funkce římského vojenského generála: „moudrost, sebeovládání, nepřítomnost lačnosti po penězích, není ani vysokého ani příliš nízkého věku, ušlechtilost přesvědčení (charakteru)…“ Onosander, De imperatoris officio (podobně: Lucianus, De saltatione 81)

9 Odkazy na antickou literaturu Požadavky pro porodní báby, mj.: „láska k práci (kvůli trpělivosti) počestnost (protože jí leckdy jsou svěřena soukromá tajemství) neúplatnost (aby pro peníze nepodala prostředky k interupci)“ Soranos z Efezu (Sorani Gyneciorum liber)

10 Odkazy na raně křesťanskou literaturu „Der Hirt, der als bischof und Oberster im Presbyterium, in der Kriche, in allen Geleinden einsetzen wird, muss ohne Tadel sein, nicht verstrickt in irgend etwas, fern von allem Bosen, ein Mann nich unter funfzig Jahren… Wenn moglich soll er wohlunterichtet und ein Lehrer sein, wenn er aber nich gebildet ist, soll er doch im Worte Gottes bewandert und desselben kundig sein und soll sich in vorgeruckten Jahren befinden. Er sei wachsam, kesuch, ehrenhaft und charakterfest, er sei nicht unruhigen Sinnes, nicht dem Wein ergeben und kein Verleumder, sonder er soll vertraglich sein und nicht zankisch, nicht Geld lieben und nicht ein Neuling sein, in seinem Bewusstsein als Christ, dass er sich nich uberhebe und dem Gericht des Satans verfalle. Denn jeder der sich uberhebt, soll gedemutigt werden. So beschafften muss also ein Bischof sein: ein Mann, der ein Weib genommen hat, der sein Hauswesen vortrefflich verwaltet…“ Syrská Didaskalia (IV, 13,3nn) citováno z Roloff, EKK…

11 Odkazy na raně křesťanskou literaturu „Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem ani řečí ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání a jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, dávají neuvěřitelný příklad vzorného života. Mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony. Všechny milují a ode všech jsou pronásledováni. Neznají je a přece je odsuzují… Pomlouvají je a oni podávají důkaz své spravedlnosti. Zlořečí jim, a oni žehnají. Ubližují jim a oni to považují za čest.“ List Diognetovi (autor snad Justin; začátek 2. stol.po Kristu)