Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Současné teorie finančních služeb Téma Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 3.přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Současné teorie finančních služeb Téma Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 3.přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Současné teorie finančních služeb Téma Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 3.přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

2 Cíle předmětu 1. Pochopit základní teorie finančních služeb, s důrazem na finanční stabilitu; 2. vysvětlit principy základních teorií finančních služeb; 3. pracovat s informacemi o bankovních a investičních službách; 4. vytvářet statistické tabulky a grafy o vývoji segmentů finančních služeb; 5. činit odůvodněná rozhodnutí o využití různých finančních služeb; 6.interpretovat obsah základních dokumentů o finančních službách zveřejněných mezinárodními autoritami

3 Osnova Úvod do teorie finančních služeb, objektivní trendy soudobých finančních služeb 2.Teorie peněz Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy Teorie bank Platební systémy, bankovní platby Základy investiční teorie, teorie portfolia 3,11, 7.Teorie efektivních trhů a behaviorální finance 10,11 8.Pojistné teorie, principy pojištění a pojišťovnictví 24,11 9.Teorie akvizic a fúzí, motivy MaA 1,12, 10.Globalizace a mezinárodní ekonomická spolupráce v 21. století 8,12 11.Teorie finančních krizí 15,12, 12.Teorie finanční stability a podmínky pro její zachování 15,12

4 Literatura Povinná DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN X. DURČÁKOVÁ, Jaroslava a Martin MANDEL. Mezinárodní finance. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2010, 494 s. ISBN DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN HOLMAN, Robert a Dagmar BROŽOVÁ. Mikroekonomie - středně pokročilý kurz: sbírka řešených otázek a příkladů. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, x, 187 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 660 s. Finanční trhy a instituce. ISBN KODEROVÁ, Jitka, Milan SOJKA a Jan HAVEL. Teorie peněz. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 251 s. ISBN MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, 520 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: VŠFS, s. ISBN REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav. Globální finanční trhy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2013, 214 s. ISBN WAWROSZ, Petr. Makroekonomie: základní kurz. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012, 374 s. ISBN

5 Literatura Doporučená HAVLÍČEK, David a Michal STUPAVSKÝ. Investor 21. století: jak ovládnout vlastní emoce a uvažovat o zajištění na stáří. Vyd. 1. Praha: Plot, 2013, 236 s. ISBN MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Bankovnictví v teorii a praxi: Banking in theory and practice. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014, 855 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav, Antonín KUBÍČEK, Josef BUDÍK, Přemysl ZÁŠKODNÝ a Vladimír NOVÁK. Kapitálové trhy. Druhé doplněné. Praha: Professional Publishing, s. ISBN SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, xxiii, 775 s. ISBN ÚZ Č P LATEBNÍ SLUŽBY, OBĚH HOTOVOSTI, SMĚNÁRNY, DEVIZY, FINANČNÍ ARBITR

6 Výukové metody Výuka probíhá formou přednášek a cvičení v prezenční formě studia a distanční formou s tutoriály v kombinované formě studia. Minimální povinná účast na cvičení u prezenční formy studia je 75%, Cvičení probíhají seminární formou s důrazem na aktivitu studentů Studentům, kteří nesplní povinný rozsah účasti, mohou být zadány dodatečné studijní povinnosti, například vypracování odpovědí na soubor otázky,jejichž znalost je nezbytná pro úspěšné absolvování kurzu.

7 Hodnocení a zakončení předmětu Předmět je zakončen zkouškou v kombinované formě písemného testu a nepovinné části ústní zkoušky Postup k povinnému zkouškovému písemnému testu je podmíněn splněním studijních povinností z cvičení, zejména průběžných testů a samostatné prezentace seminární práce, s celkovým bodovým ohodnocením min. 30 a max. 50 bodů. Zkouška se skládá z písemné a ústní části. Písemnou část zkoušky tvoří test s bodovým ohodnocením 50 bodů. K ústní zkoušce může postoupit student, který dosáhne alespoň 61 bodů ze součtu bodového ohodnocení, které získal ze cvičení a ze zkouškového testu. Celkové hodnocení je odvozeno od stupnice 61 – 100 bodů, která je zveřejněna v Informačním systému, v rubrice Učební materiály Ústní část zkoušky není povinná. Seznam otázek k ústní části zkoušky je zveřejněn přednášejícím v rubrice IS → Studijní materiály → Učební materiály...

8 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví 1.teorie centrálního bankovnictví a její vývoj 2.teorie o funkcích centrální banky a její historický vývoj, 3.teorie o nezbytnosti, resp. zbytečnosti existence centrálních bank,

9 Funkce CB - vývoj Původními funkcemi, které centrální banky v období svého vzniku plnily, byla funkce – úvěrování panovníka (státu) a – funkce vedení účtů pro státní pokladnu. – přibyla funkce emisní. Banka, které panovník svěřil výsadní právo emise bankovek pro státní pokladnu získala vůči jiným bankám privilegované postavení. Stala se tím ústřední neboli centrální emisní bankou. Většina centrálních bank vznikla ze soukromých bank, které získaly emisní monopol.. do 1. světové války byla emisní činnost hlavní funkcí centrálních bank. Funkce centrálních bank se historicky vyvíjely

10 Funkce CB - vývoj První centrální bankou vůbec byla centrální banka Velké Británie v roce 1694, s cílem řešení financování válečných výdajů. Jako příklad první centrální banky, vytvořené z již existující obchodní banky, lze uvést příklad Švédské centrální banky. Ta vznikla přeměnou soukromé obchodní banky Rikets Standers Bank, založené roku Po svém úpadku byla vládou reorganizována a znárodněna v letech 1664 – Následně plnila funkce klasické obchodní banky, navíc ale „z pověření krále“ od roku 1697 začala vystupovat jako oficiální centrální banka Švédska, sloužila v podobě banky vlády (včetně úvěrování státní pokladny) a regulace množství emitovaných bankovek (v rámci tehdejších možností). Emisní monopol však získala nejdříve Privilegovaná Rakouská národní banka (1817).

11 Funkce CB - vývoj některé centrální banky byly založeny teprve nedávno: Centrální banka Lucemburska (1998), Spojených arabských emirátů (1980), Brazílie (1965) a Islandu (1961). Dokonce v některých zemích centrální banka neexistuje vůbec (Andorra, Lichtenštejnsko, San Marino, Vatikán) anebo jejich funkci plní měnová rada (Bahrajn, Brunea, Hong-kong, Singapur, Argentina, Estonsko, Litva a od Bulharsko. V těchto zemích je množství domácí měny pevně napojena na množství měny zahraniční, v pevném kursu. Měnová rada tak především stanovuje pravidla směny zahraniční měny za měnu domácí anebo poskytuje úvěry ohroženým bankám.

12 Funkce CB - vývoj Po 2. světové válce nabývala prioritního postavení měnová politika a rostla úloha centrální banky v oblasti regulace a dohledu. Od počátku nového tisíciletí roste význam funkce CB jako věřitele poslední instance.

13 Teorie centrálních bank Centrální banku lze podle soudobého teoretického pohledu definovat jako banku, která: (1) má emisní monopol, tj. výsadní právo k emisi hotovostních bankovek, popřípadě i mincí na území daného státu (2) provádí měnovou politiku daného státu - (3) reguluje bankovní soustavu (4) V rámci mikroekonomické funkce centrální banka zabezpečuje rovněž hladký průběh platebního styku.

14 Teorie centrálních bank Centrální banku lze podle soudobého teoretického pohledu definovat jako banku, která: (1) má emisní monopol, tj. výsadní právo k emisi hotovostních bankovek, popřípadě i mincí na území daného státu (2) provádí měnovou politiku daného státu (3) reguluje bankovní soustavu (4) V rámci mikroekonomické funkce centrální banka zabezpečuje rovněž hladký průběh platebního styku.

15 Hlavní činnosti centrálních bank 1. emisní (emise hotovostních a bezhotovostních peněz); 2. měnové vrcholný subjekt měnové politiky 3. bankovní regulace a dohled 4. obsluhy bankovní soustavy (banka bank); 5. obsluha státu (banka státu); 6. Správa devizových rezerv 7. další činnosti (různé – např. statistická činnost, zastupování státu v mezinárodních finančních organizací nebo funkce tzv. věřitele poslední instance).

16 Emisní funkce Emisní funkce spočívá ve výsadě CB vydávat bankovky a mince, tzn. že se jedná o emisi hotovostní. spravování zásob bankovek a mincí a komunikace s výrobci bankovek a mincí, tvorba objednávek ražby mincí a tisku bankovek, stahování neplatných či poškozených bankovek a mincí z oběhu, ve vyměňování poničených bankovek a mincí na žádost, oprávnění vydávat ohledně výše uvedených činností právní přepisy. Mimo to CB emituje v rozhodujících objemech z hlediska peněžní zásoby i peníze bezhotovostní

17 Provádění měnové politiky Podstatou měnové politiky je činnost, která se soustřeďuje na zabezpečení cenové stability. Této stability se dosahuje prostřednictvím regulace množství peněz v oběhu. CB mohou v rámci výkonu měnové politiky uplatňovat 3 různé přístupy a) expanzivní měnovou politiku, pro kterou je typické zvyšování množství peněz v oběhu b) restriktivní měnovou politiku, pro kterou je typické snižování množství peněz v oběhu c) neutrální měnovou politiku, pro kterou je typické udržování určitého tempa růstu množství peněz v oběhu

18 Regulace a dohled bankovního systému Bankovní regulace zahrnuje činnosti, které spočívají ve vytváření a prosazování pravidel, kterými se mají subjekty bankovního systému řídit. cílem je vytvořit podmínky pro bezproblémové fungování bankovního systému, snížit rizika bankovního podnikání a zajistit jeho důvěryhodnost. Nástroji, které k bankovní regulaci CB používají, jsou právní předpisy nižší právní síly jako směrnice, vyhlášky, metodické postupy, atd.

19 Regulace a dohled bankovního systému Systém bankovní regulace obecně tvoří 4 základní prvky, a to – podmínky vstupu do bankovnictví, – základní povinnosti bank, – povinné pojištění vkladů – postavení CB jako věřitele poslední instance. Bankovní dohled spočívá v kontrole dodržování pravidel stanovených právními předpisy, v jejich prosazování a donucování subjektů k jejich plnění a v případném uvalování sankcí, pokud k jejich plnění nedojde. V pozici orgánu dohledu nevystupuje na rozdíl od bankovní regulace pouze CB, ale i další subjekty. Dohled se uskutečňuje 2 základními způsoby, a to dohledem na dálku a dohledem na místě.

20 Regulace a dohled bankovního systému Dohled na dálku probíhá takovým způsobem, že banky zasílají orgánům dohledu bankovní a statistické výkazy, které jsou poté jimi prověřovány. - bankovní bilanci, výkaz zisků a ztrát a údaje o mimobilančních operacích. Výhodou jsou nízké náklady a průběžné informace, nevýhodou riziko neúplnosti či nesprávnosti poskytnutých údajů. Proto má spíše orientační charakter a používá se spíše u bezproblémových bank. Dohled na místě zajišťuje detailnější a přesnější informace o činnosti banky Zaměřuje se nejen na zjištění správnosti a úplnosti výkazů banky, ale i jiné skutečnosti jako dodržování pracovních postupů, prověřování organizační struktury, pravomocí a odpovědnosti zaměstnanců, zajišťování úvěrů, zda nedochází k podvodům, posuzování organizačních předpokladů pro řízení rizik, bezpečnosti bankovních systémů, fungování interního auditu, atd.

21 Výkon funkce banky bank Ve vztahu k ostatním bankám vystupuje CB jako jejich bankéř. Přijímá od nich vklady, poskytuje jim úvěry, vede jejich účty a provádí zúčtování mezi nimi. CB přijímá vklady od bank domácích i poboček zahraničních, a to v domácí měně anebo v měnách zahraničních. 4 druhy těchto vkladů: a) povinné minimální rezervy v domácí měně – prostřednictví kterých CB reguluje likviditu bank b) dobrovolné rezervy v domácí měně pro mezibankovní zúčtování c) ostatní dobrovolné rezervy v domácí měně d) rezervy v zahraničních měnách

22 Výkon funkce banky bank Úvěry CB bankám mají různý charakter a jsou poskytovány zejména v domácí měně formou: – a) krátkodobé úvěry na doplnění likvidity – např. diskontní, reeskontní, atd. – b) krátkodobé nouzové úvěry – např. lombardní – c) střednědobé a dlouhodobé nouzové úvěry – d) hotovostní úvěry – e) úvěry v zahraničních měnách

23 Výkon funkce banky bank CB může plnit funkci zúčtovací banky, tzn. banky, přes kterou se provádí zúčtování plateb mezi bankami, které jsou na ni napojeny. Obecně existují 3 možnosti zapojení: a) CB banka je hlavním orgánem, který zúčtování zabezpečuje (např. v ČR, v USA, v Německu, atd.) b) CB se na zúčtování podílí (např. v Belgii, v Dánsku, v Irsku) c) CB pouze stanoví pravidla pro zúčtování (např. v Řecku)

24 Výkon funkce banky státu CB vystupuje i v pozici bankéře státu. Tato funkce zahrnuje vedení státního účtu, správu státního dluhu a pokladní plnění státního rozpočtu. CB vede účty vládě, centrálním orgánům a dalším státním subjektům. Cílem této činnosti je zajistit co největší bezpečnost státních peněžních prostředků, protože CB na rozdíl od ostatních bank nemůže zbankrotovat. Správa státního dluhu spočívá v činnostech, které souvisí s poskytováním a splácením úvěrů státu, platbou úroků, emisí pokladničních poukázek a dluhopisů, apod. Mohou jí být ovšem pověřeny i jiné instituce.

25 Výkon funkce banky státu přímé úvěrování státu CB je zakázáno. poskytování úvěrů státu se podmiňuje úpisem státních cenných papírů a jejich umístěním na peněžním a kapitálovém trhu. Pokladní plnění státního rozpočtu znamená, že CB ve prospěch a na vrub účtů provádí operace v rámci hospodaření státního rozpočtu, a to na základě pověření státu. Některé CB tuto činnost neprovádějí, na rozdíl od ČNB

26 Činnost v devizové oblasti shromažďování a správu devizových rezerv státu, operace s devizovými rezervami a devizová regulace. Za devizové hodnoty se považují peněžní prostředky v cizí měně, zahraniční cenné papíry a finanční deriváty Devizové rezervy se získávají nejčastěji emisí cenných papírů banky na trzích v zahraničí, přijímáním úvěrů od zahraničních bank či jiných institucí a nákupem zahraničních měn. Devizové operace představují nakládání s devizovými hodnotami a spočívají v nákupu nebo prodeji devizových hodnot, zprostředkování nákupu či prodeje, směně devizových hodnot i přijímání či předání pokynů k provedení nákupu či prodeje takové hodnoty. CB mají v souvislosti s prováděním devizových operací 3 cíle a) udržovat určitou hodnotu devizových rezerv b) zabezpečit devizovou likviditu daného státu c) ovlivňovat pohyby měnového kurzu domácí měny Devizová regulace zahrnuje stanovování a prověřování pravidel nakládání se zahraničními měnami pro bankovní i nebankovní subjekty. Tato pravidla upravují zejména pohyb zahraničního kapitálu, směnitelnost národní měny a systém kursu domácí měny.

27 Reprezentace státu v měnové oblasti CB vystupují vůči domácím subjektům i zahraničí jako reprezentanti států v otázkách měnové politiky. Tato funkce spočívá zejména v informování veřejnosti o měnovém vývoji a reprezentaci státu na mezinárodních zasedáních (např. na zasedáních Banky pro mezinárodní platby, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, atd.). CB získává informace z oficiálních zdrojů (ČSÚ) a od nejrůznějších mezinárodních bankovních i nebankovních institucí a tiskových agentur, případně i ve spolupráci s jinými bankami. CB zajišťuje informace sama prostřednictvím údajů zasílaných ostatními bankami v rámci dohledu na dálku a získaných dohledem na místě.

28 Rozdíly mezi centrálními bankami Obecně platí, že ve většině států funguje v pozici CB jediná instituce, můžeme se však setkat i s výjimkami. První výjimka může spočívat v neexistenci CB. Příkladem jsou státy jako Andorra, Vatikán či Lichtenštejnsko. V nich zabezpečují potřebnou činnost centrální banky jiných států. V minulosti tomu tak bylo i v Lucembursku, kde určité funkce CB zajišťovala belgická CB a Lucemburský měnový institut (dále jen „LMI“). K přeměně LMI na CB došlo až v 90. letech 20. století. Druhou výjimkou je naopak existence většího počtu CB. Příkladem tohoto modelu jsou USA a Německo. V USA funguje tzv. systém „Fed“ nebo-li Federální rezervní systém. Je složen z Výboru guvernérů, Federálních rezervních bank (dále jen „FRB“) a jejich poboček, Federálního výboru volného trhu a členských bank. Z funkčního hlediska se jedná o jednu CB. Výbor guvernérů je ústředním orgánem celého tělesa. FRB jsou CB v jednotlivých měnových oblastech, do určité míry jsou samostatné, ale spíše vystupují jednotně. Členskými bankami jsou banky národní a mohou jimi být i banky státní

29 Rozdíly mezi centrálními bankami V Německu Centrální banku tady tvoří Německá spolková banka a jejích 9 Hlavních správ, které působí ve spolkových zemích. Třetím příkladem výjimky je existence centrální banky v měnové unii – ECB - ale není ve světě jedinou. Dalším příkladem může být Východokaribská měnová unie v čele s Východokaribskou centrální bankou a Západoafrická hospodářská a měnová unie v čele s Banque Centrale des Etats de L'Afrique de l'Quest. Čtvrtým příkladem je situace, kdy některé funkce CB plní měnová rada. Měnová rada může ve státě existovat samostatně, jak je tomu v Hongkongu, na Maledivách, v Singapuru a některých dalších zemích anebo vedle CB, jak je tomu v Argentině.

30 Kritika centrálního bankovnictví V době světové krize 30.tých let byl systém centrálních bank podroben kritice, která napomohla k odhalení problémů v činnosti CB ve dvoustupňovém bankovním systému. 1.emisní monopol CB vede k vynucené kupní síle peněz; 2.CB je centrální byrokratická instituce respektující politické zájmy; 3.CB svými zásahy narušuje konkurenční prostředí v bankovním systému; 4.CB nedokáže zabránit bankovním ani měnovým krizím; peníze nemají reálný standard a peněžní oběh je proto náchylný k inflaci.

31 Kritika centrálního bankovnictví Protiargumenty: 1.Peníze jsou emitovány i komerčními bankami, nejen CB; 2.peněžní systém s jednotnou denominací je přehledný; 3.komerční banky emitují „své vlastní“ peníze; 4.CB může provádět měnovou politiku nezávisle na pokynech vlády. 5.CB nesmí úvěrovat schodky státního rozpočtu; 6.CB někdy dokáže zabránit bankovní a měnové krizi; 7.CB je často úspěšná při udržování stability kupní síly peněz.

32 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví příčiny zvyšování významu centrálních bank od poloviny 20. století. Po 2. WW centrální banky pomáhaly řešit složité finanční problémy poválečné obnovy. Hlavním nebezpečím – inflace, zvýšení významu monetární politiky. Po ukončení Brettonwoodského systému došlo k demonetizaci zlata, výrazně stoupla volatilita finančního trhu tím bylo posíleno postavení centrálních bank rozmach finanční sféry, internacionalizace a globalizace ekonomiky, vznik nových finančních nástrojů (např. finančních derivátů) a technik (sekuritizace) aj. Trend posilování úlohy a významu centrálních bank je dlouhodobým trendem, který pokračuje i v našem století.

33 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví změny ve funkcích centrální banky: Posílení funkce regulátora a supervizora: – V zemích s vyspělou tržní ekonomikou se prosadila tendence k vytvoření systému regulace a dohledu s jediným regulátorem. – V jiných zemích však zůstává zachován systém více než jednoho regulátora. – Nutnost posílit činnost centrální banky v oblasti regulace a dohledu vyšla najevo v průběhu současné světové finanční krize.

34 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví Změny ve funkcích centrální banky: posílení funkce věřitele poslední instance : centrální banka poskytne nelikvidní, avšak pravděpodobně solventní bance dodatečnou likviditu Společenská poptávka po funkci věřitele poslední instance roste s objemem emise neplnohodnotných peněz. Emisní banka zajišťuje finanční stabilitu tím, že: 1.podporuje vypořádání transakcí mezi komerčními bankami eskontem směnek popř. lombardním úvěrem 2.komerční banky neemitují peníze tiskem bankovek, ale prostřednictvím úvěrů, 3.klientské vklady u bank postupně získávají velký podíl na peněžní zásobě.

35 Operace na volném trhu centrální banka vystupuje stále častěji v roli věřitele poslední instance; kvalitativně se neliší od standardních repo operací, lombardních úvěrů a eskontování směnek. kvantitativně se liší: centrální banka poskytuje (solventním) bankám likviditu podle jejich poptávky a bez ohledu na limity růstu peněžní zásoby, jež by za jiných podmínek odpovídaly její měnové politice. rozpor mezi měnově politickým cílem a cílem finanční stability. Viz apendix

36 Systémové riziko Roste riziko hromadné platební neschopnosti. Toto riziko se realizuje systémovou událostí a tou může být: (a)Náhlá ztráta důvěry v bankovní sektor projevující se hromadným vybíráním vkladů.(= run na banky). (b)Závažné selhání platebních systémů z technických příčin anebo z důvodů selhání lidského činitele.

37 Systémové riziko Ve světě globálních finančních trhů a pojištění vkladů je mezinárodní finanční nákaza a stádní reakce velkých a systémem pojištění vkladů nechráněných institucionálních investorů stejně významným zdrojem systémového rizika jako panika mezi drobnými a středními vkladateli.

38 Od cenové stability k zabezpečování finanční stability Okruh cílů, kterými je vymezována činnost centrálních bank v posledních desetiletích zahrnuje širší okruh makroekonomických cílů: a)udržování stability cenové hladiny; b)zachování stability měnového kurzu domácí měny; c)zachování stability finančních trhů; d)stabilizace úrokových sazeb; e)udržování rovnováhy platební bilance; f)podpora ekonomického růstu; g)podpora zaměstnanosti obyvatelstva.

39 Od cenové stability k zabezpečování finanční stability V České republice byl jako hlavní cíl ČNB zákonem stanoven cíl zabezpečovat stabilitu české měny Tento cíl je totožný s cílem centrálních bank v EU. od sledování cenové stability spolu se stabilitou měnovou vývoj směřuje k nutnosti usilovat současně o stabilitu finanční. Přechod k cíli CB spočívajícího v zabezpečení finanční stability země zvýrazňuje funkci CB jako věřitele poslední instance.

40 Od cenové stability k zabezpečování finanční stability V soudobé ekonomice je nezbytné, aby centrální bance byla zaručena dostatečná nezávislost. Nezávislost centrální banky může být definována jako nezávislost: 1.politická; 2. finančně hospodářská; 3. personální; 4. institucionální; 5. organizační; 6. funkční.

41 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví Požadavek politické nezávislosti vychází z toho, že centrální banka má sloužit celospolečenským zájmům, nikoliv partikulárním zájmům politických stran, resortním zájmům, zájmům bankovních nebo jiných skupin, regionálních nebo lokálních. Před přímým prosazováním podobných zájmů centrální banka má být chráněna, a to přímo prostřednictvím zákonů tak, aby mohla plnit hlavní cíl své existence. Nepřímo ji lze chránit dále tím, že představitelé vrcholového vedené centrální banky nesmějí po dobu svého působení v centrální bance zastávat stranické funkce v politických stranách a jiné státní funkce.

42 Základní současné tendence vývoje centrálního bankovnictví Finančně hospodářská nezávislost spočívá v tom, že pro centrální banku platí zákaz přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. Centrální banka má vlastní majetek, s nímž hospodaří podle svého rozpočtu, schvalovaného vrcholovým vedením centrální banky. Z tohoto rozpočtu musí být jasně patrné, jaké jsou výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz. O hospodářských výsledcích centrální banka každoročně informuje parlament ve zprávě o výsledcích hospodaření.

43 Posilování nezávislosti CB je žádoucí i proto, že centrální bance umožňuje – zlepšovat činnost, tj. klást zvýšený důraz na aplikaci výsledků vědy a výzkumu, – provádět vlastní výzkumnou činnost spojenou s využíváním matematicko-statistických modelů, – aplikovat moderní metody řízení a organizace, – klást zvýšené nároky na management CB v oblasti vzdělání – měnit vztah k regulovaným subjektům zdůrazněním významu prevence.

44 Appendix Funkce CB jako věřitele poslední instance

45 Cílem je ochrana peněžní zásoby a zajištění likvidity bankovního systému. Centrální banka půjčuje jen solventním komerčním bankám, a to proti zajištění kvalitními, resp. dobře obchodovatelnými cennými papíry. v poslední třetině minulého století se opakovaně zdůrazňovalo, že existují likvidní mezibankovní trhy, které jsou navíc mezinárodně propojené, pojem „nelikvidní, ale solventní banka“ je nesmyslný protimluv

46 Funkce CB jako věřitele poslední instance „Banka, která je schopna nabídnout kvalitní zajištění, by měla mít i důvěru na mezibankovním trhu a nemá důvod poptávat peníze u centrální banky.“ To znamená, že každá banka, která poptává u centrální banky urgentní likviditní podporu se zároveň vystavuje reputačnímu riziku, že je pravděpodobně nesolventní

47 Funkce CB jako věřitele poslední instance Principy pro plnění funkce CB jako věřitele poslední instance: (1) Hrozba bankrotu: nesolventní banky je nutné nechat zbankrotovat. (2) Vyšší cena dodatečné likvidity: sazba je vyšší než cena půjček na mezibankovním trhu za běžných okolností. (3) Transparentnost: Centrální banka oznámí předem, nikoliv až v reakci na krizi likvidity, principy, jimiž se bude řídit ve funkci věřitele poslední instance tak, aby snížila nejistotu účastníků trhu. Toto prohlášení mělo vyjadřovat její připravenost poskytnout komerčním bankám úvěry v prakticky neomezené výši

48 Funkce CB jako věřitele poslední instance (4) princip konstruktivní nejistoty: akcionáři a manažeři bank mají být udržováni v nejistotě, jaké ponesou v případě krize náklady likvidity předchází se tím morálnímu hazardu Měnově politický aspekt: jde o ochranu fungování peněžního multiplikátoru. Aspekt finanční stability: jde o ochranu bankovního sektoru před materializací systémového rizika.

49 Funkce CB jako věřitele poslední instance Capie (1998) objasňuje měnově politický aspekt pomocí rovnice M = B ((1+C/D)/ (C/D +R/D)) M … širší měnový agregát B …. měnová báze C….. oběživo v oběhu D…. klientské vklady (= vklady nebankovních subjektů u bank R …. oběživo v pokladnách bank (=banks cash reserve) (1+C/D)/ (C/D +R/D) jednoduchý peněžní multiplikátor M

50 Funkce CB jako věřitele poslední instance Interpretace obsahu rovnice: měnový agregát je roven měnové bázi násobené peněžním multiplikátorem. Situace, kdy roste poptávka veřejnosti po oběživu na úkor držby vkladů, tj. kdy roste poměr C/D, nutí banky k tomu, aby zvyšovaly krytí vkladů oběživem. Zvyšování krytí vkladu oběživem vede k růstu poměru R/D. Oba procesy představují spojité nádoby: vedou k redukci peněžního multiplikátoru Pozn.: je nutné, aby CB kompenzovala zmenšení multiplikátoru zvětšením měnové báze (= emisí oběživa). Pokud by se množství peněz v oběhu zvětšilo dramaticky, mohlo by dojít k prudkému růstu inflace.

51 Funkce CB jako věřitele poslední instance Operace na volném trhu jsou obchody, v nichž centrální banka vystupuje v roli funkce věřitele poslední instance; Kvalitativně se neliší od standardních repo operací, lombardních úvěrů a eskontování směnek. Kvantitativně však se liší - centrální banka totiž poskytuje (solventním) bankám likviditu podle jejich poptávky a bez ohledu na limity růstu peněžní zásoby, jež by za jiných podmínek odpovídaly její měnové politice. Rozpor mezi měnově politickým cílem (cenové stability) a cílem finanční stability.

52 Funkce CB jako věřitele poslední instance Urgentní likviditní podpora představuje mimořádnou a krátkodobou výchylku od dlouhodobě neinflačního růstu peněžní zásoby. Poté, co (bankovní) panika - run - opadne, věci se vrátí tam, kam mají. (Dodatečná likvidita prostřednictvím jiných bank, nezasažených panikou zpět do CB) Aby k uvedenému konfliktu nedošlo, má být urgentní likviditní podpora realizována prostřednictvím úvěrů poskytnutých výjimečně a cíleně jednotlivým bankám

53 Kritika centrálního bankovnictví V době světové krize 30.tých let byl systém centrálních bank podroben kritice, která napomohla k odhalení problémů v činnosti CB ve dvoustupňovém bankovním systému. 1.emisní monopol CB vede k vynucené kupní síle peněz; 2.CB je centrální byrokratická instituce respektující politické zájmy; 3.CB svými zásahy narušuje konkurenční prostředí v bankovním systému; 4.CB nedokáže zabránit bankovním ani měnovým krizím; peníze nemají reálný standard a peněžní oběh je proto náchylný k inflaci.

54 Kritika centrálního bankovnictví Protiargumenty: 1.Peníze jsou emitovány i komerčními bankami, nejen CB; 2.peněžní systém s jednotnou denominací je přehledný; 3.komerční banky emitují „své vlastní“ peníze; 4.CB může provádět měnovou politiku nezávisle na pokynech vlády. 5.CB nesmí úvěrovat schodky státního rozpočtu; 6.CB někdy dokáže zabránit bankovní a měnové krizi; 7.CB je často úspěšná při udržování stability kupní síly peněz.

55 Klíčové pojmy banka bank; banka státu; věřitel poslední instance; cíle činnosti centrální banky; úkoly centrální banky; politika CB – měnová, protiinflační, regulační cenová, měnová, finanční stabilita; regulace a dohled; metody činnosti CB nezávislost CB formy dohledu (dohled na dálku a dohled na místě)

56 Seminární témata Teorie volného bankovnictví, principy, východiska, historie a kritika konceptu Bilance centrální banky na příkladu ČNB, struktura aktiv a pasiv, nástroje měnové politiky CB (Revenda, 219 – 239)

57 appendix Vznik Bank of England

58 Vznik bank of England Vznik centrálního bankovnictví Centrální banka vznikla ke konci sedmnáctého století v Anglii jako podvodný “kšeft” mezi téměř zkrachovanou vládou a zkorumpovanou klikou finančníků. V důsledku válečné politiky a militarismu britská vláda zjistila v 90. letech 17. století, že státní pokladna je prázdná a pověst vlády velmi pošramocená. Zdálo se nemožné po půl století občanských válek získat dostatečné zdroje tím, že by přiměla lidi k nákupu svých dluhopisů. Cesta zvýšení daní byla politicky neprůchodná. V roce 1693 proto byla vytvořena komise Dolní sněmovny, která měla zjistit, jak získat peníze na válečné operace

59 Vznik bank of England K této komisi se dostavil skotský příznivec, William Paterson, který v zájmu své vlastní finanční skupiny přednesl pozoruhodný nový návrh Parlamentu. Na oplátku za několik důležitých speciálních privilegií daných státem, Paterson a jeho klika vytvoří Anglickou banku, která bude emitovat nové bankovky, z nichž většina bude použita na financování anglického deficitu. Paterson se svou skupinou byli velmi ochotní nakupovat vládní dluhopisy, za předpokladu, že tak mohou činit nově vytvořenými bankovkami, které s sebou nesly řadu speciálních privilegií. Vynález státovek byl učiněn v Massachussettts v roce Jakmile byla Bank of England, v roce 1694, autorizována britským parlamentem, sám král Vilém a další členové parlamentu neváhali, a stali se podílníky v této nové továrně na peníze, kterou právě vytvořili.

60 Bank of England Zpočátku Bank of England investovala sama, s pomocí a dle doporučení vlády, zahalena závojem nadpřirozena, aby tak vystupňovala svou prestiž a důvěru veřejnosti ve své operace. William Paterson trval na tom, aby anglická vláda uznala jeho bankovky jako zákonné platidlo, což znamenalo, že každý mohl být přinucen je akceptovat při splácení dluhu, a to je podobná moc, jakou mají bankovky Bank of England dnes. Britská vláda odmítla, ale Parlament udělil nové bance výsadu spravovat všechna vládní depozita, stejně jako pravomoc emitovat nové bankovky na splácení vládního dluhu.

61 Problémy Bank of England V květnu 1696 anglická vláda umožnila Bank of England “odložit směňování bankovek za kov” – což byla možnost odmítnout dostát svým smluvním závazkům a směnit své bankovky za zlato. Bank of England pozastavila tyto platby a její bankovky ihned poklesly o 20 % proti kovovým penězům, protože nikdo nevěděl, zda banka obnoví platby ve zlatě. Nesnáze Bank of England se ukázaly ve vyúčtování předloženém na konci roku 1696, kdy její bankovky představovaly liber, kryté pouhými liber v pokladně. V těchto dnech existovala jen hrstka držitelů bankovek, kteří si je byli ochotni ponechat při takto nízkém podílu rezerv. Platby v kovu byly obnoveny o dva roky později, ale zbytek rané historie Bank of England byl ostudným záznamem periodicky se opakujících přerušení směnitelnosti za drahé kovy

62 Nezdravé banky V roce 1797 existovalo v Anglii a ve Walesu 280 bank Do roku 1813 jich bylo již přes 900. Tyto banky se kupily na vrchol rychle rostoucího množství bankovek Bank of England. Celkové množství vydaných bankovek činilo v roce milionů liber. Do roku 1816 se toto množství více než zdvojnásobilo na 24 milionů liber.

63 Vznik centrální banky V roce 1833 liberalizace bankovního sektoru dále pokročila, ale jen nepatrně. Bank of England získala trvalou právní jistotu, že její bankovky slouží jako zákonné platidlo. Zemské banky, které dříve musely krýt své bankovky drahými kovy, je nyní musely krýt bankovkami Anglické banky. Tato opatření posílila pozici Anglické banky a od tohoto okamžiku fungovala jako plně centrální banka a ostatní banky nyní musely fakticky držet své rezervy v Anglické bance, přičemž požadovaly hotovost nebo zlato dle potřeby

64 Peelova reforma V roce 1844 sir Robert Peel, klasický liberál, který zastával funkci premiéra Velké Británie, prosadil zásadní reformu anglického bankovního systému Peelův zákon z roku 1844 stanovoval, že a) všechny další emise bankovek Bank of England musejí být kryty 100% novou akvizicí zlata nebo stříbra; b) nesmí být založena žádná další nová emisní banka; c) průměrná emise bankovek každé z existujících zemských bank nemůže být větší než existující množství emise; a d) že banky ztrácejí své emisní právo, pokud sfúzují nebo jsou koupeny jinou bankou, tato práva přejdou pod Bank of England.

65 chyby Peel a jeho spolupracovníci pokusili ustavit jednu banku v Anglii – Bank of England – a pak ji udržet 100% příjemcem depozit přehlédli dva zásadní problémy. monopolní banka podporovaná státem nemůže být v praxi udržena pod 100% dohledem. Monopolní síla jednou vytvořená a schválená státem bude využívána, a tudíž zneužívána. vklady jsou přinejmenším takovou součástí peněžní nabídky, jako bankovky.

66 Inflace Výsledkem bylo, že inflační boomy nadále pokračovaly, jak postupně narůstala krize, když domácí a zahraniční občané požadovali od bank náhradu za své bankovky, Bank of England byla schopna donutit Parlament “odložit” Peelův zákon mohla tak emitovat dostatek zákonných bankovek s částečnými rezervami, aby dostala celý bankovní systém z krize. Takto byl Peelův zákon odložen ještě několikrát, v roce 1847, 1857, 1866 a nakonec v roce 1914, kdy byl systém zlatého standardu zrušen.

67 Inflace když byly v roce 1928 zrušeny poslední zbytky Peelova zákona, schválené maximum Anglické banky bylo trvale zvýšeno z tradičních, ale nyní naprosto nedostatečných 14 milionů liber na již realistických 260 milionů,

68 appendix Teorie volného bankovnictví

69 bez centrální autority by nebylo možno zabezpečit hladký chod bankovního podnikání, fungování platebního systému ani ochranu účastníků finančního trhu. v pojetí teorie svobodného bankovnictví bankovní soustava může fungovat i bez centrální banky jako jednostupňový systém. 1. vyloučení emisního monopolu centrální banky 2. zavedení konkurence v emisi peněz.

70 Teorie volného bankovnictví V systému svobodného bankovnictví : neexistuje měnová politika (předpokládá se volná směnitelnost peněz za zlato/stříbro): neexistuje regulace bankovnictví se strany státu, neexistuje bankovní dohled a jsou emitovány „soukromé peníze“, tj. peníze jednotlivých bank. Usměrňování emise peněz, peněžního oběhu atd. zajišťuje konkurence (= trh) a povinnost zlatého krytí emitovaných bankovek.

71 Teorie volného bankovnictví V případě, že by emisní banka nebyla schopna zajistit stabilní kupní sílu a krytí peněz, které emitovala, nebyl by o „její peníze“ zájem (= stažení peněz z trhu, odchod banky z trhu, úpadek banky).

72 Teorie volného bankovnictví Svobodné bankovnictví dnes neexistuje. v 18. Století ve Skotsku a v 19. století v USA. Ve Skotsku existencí nízkého počtu skotských bank koncem 18. století a tím, že vlastníci bank ručili celým svým jměním (nikoliv pouze majetkovým podílem na kapitálu banky). V USA tento systém existoval v letech po zrušení Second Bank of the United States. Přestože stát stanovil pro emise bankovek poměrně přísná pravidla, zkrachovalo cca 15% bank; docházelo k častým podvodům a k falšování bankovek. Negativní stránky systému volného bankovnictví: nepřehlednost druhů bankovek, jejich rozdílná kupní síla (tzv.„wildcat banking“).

73 appendix Vznik centrálních bank

74 VZNIK CENTRÁLNÍCH BANK: Sedmnácté století byla éra zrodu tří zcela nových institucí pro veřejné i soukromé finanční služby. Amsterdamská Směnná banka (Wisselbank: 1609), která umožňovala obchodníkům založit si účet ve standardizované měně, kde jeho částka mohla být při platbě jen odečtena z jeho účtu a připsána na účet protistrany. Wisselbank se tak stala průkopnicí systému šeků, přímých plateb a transferů. Banka udržovala poměr 1:1 mezi vklady a rezervami v drahých kovech. Překotné vybírání vkladů ji tedy nemohlo ohrozit. Bránilo ji však poskytovat úvěry a tato bariéra byla proražena až o téměř padesát let později ve Stockholmu založením Riksbank. Tato banka poskytovala mimo usnadnění komerčních plateb také půjčky, které přesahovaly hodnotu jejích kovových rezerv. Byla tedy průkopnicí praxe známé později jako bankovnictví zlomkových rezerv. Využívala skutečnosti, že peníze uložené na účtech lze výhodně použít, jako půjčku někomu jinému. Třetím nováčkem byla Bank of England, založena v roce 1694 v Londýně. Její prvořadý úkol byl pomáhat vládě s válečnými financemi, tím že část vládního dluhu byla převedena na podíly v bance. Od roku 1709 byla jedinou bankou, která směla operovat na bázi akciového kapitálu a v roce 1742 získala částečný monopol na vydávání bankovek (vlastní směnky).

75 VZNIK CENTRÁLNÍCH BANK: Rozvoj západního světa postihl i bankovnictví a díky vnitrobankovním a mezibankovním transakcím, bankovnictvím zlomkových rezerv a monopolu centrálních bank, se šířilo napříč Evropou. Peníze přestaly být chápány, jako kov, nýbrž začaly být chápány, jako úhrn pasiv (vkladů a rezerv), která na svá bedra berou banky. Revoluce ve finančnictví přišla dřív než revoluce průmyslová. Následující století bylo plné exploze finančních inovací se širokou škálou různých typů bank, které se šířily Evropou a Severní Amerikou. K nejstarším patřily banky diskontní, agrární a jiné. V roce 1826 byl potvrzen monopol na vydávání bankovek Bank of England a stala se tak největší institucí v City. V roce 1933 byl upraven zákon o lichvě ((Moneylenders Act), limitní sazba 39%.), který omezoval diskontní sazbu banky na obchodní směnky a Bank of England se mohla začít plně rozvíjet. V roce 1844 byla banka rozdělena na dvě části – obchodní department a department na vydávání bankovek. Tento druhý department dostal 14 milionů liber v cenných papírech a nespecifikované množství mincí a zlatých prutů, které se měly měnit dle bilance obchodu mezi Anglií a zbytkem světa. Vydávání nekrytých peněz nemělo přesáhnout celkovou sumu cenných papírů a zlata. Krize v letech 1847, 1857 a 1866 ukázaly, že je to téměř nemožné. Zákon byl pokaždé pozastaven, aby se banka vyhnula naprosté ztrátě likvidity. Díky poslední krizi získala status půjčovatele poslední instance. Politika Bank of England při vydávání bankovek byla natolik restriktivní, že od poloviny 90. let 19. století až do vypuknutí I.sv.války převyšovaly rezervy ve zlatých prutech hodnotu bankovek v oběhu.

76 VZNIK CENTRÁLNÍCH BANK: Monetární expanzi zajistily jiné typy bank. V roce 1858 padla omezení akciového bankovnictví, což otevřelo cestu ke vzniku velkých komerčních bank (London&Westminster 1833, National Provincial 1834, Birmingham&Midland 1836, Lloyds 1884, Barclays 1896). Britský model monopolu centrální banky, která pracovala se zlatým standardem, kopírovaly vyspělé ekonomiky. V roce 1800 byla založena Banque de France, 1875 německá Reichsbank, 1882 Japonská banka, 1907 Švýcarská národní banka. Ve Spojených státech byl vývoj bankovnictví horší. Před vytvoření FEDu fungovalo ve státech zcela svobodné bankovnictví. Zákon o bankách z roku 1864 omezil překážky k zakládání bank v soukromém vlastnictví a v porovnání s Evropou byly kapitálové požadavky velmi nízké. Výsledkem bylo velké množství bank s nízkým kapitálem. Rysem amerického hospodářského života se stala panika a finanční nestabilita. Odpor vůči myšlence všemocných finančníků způsobil, že první i druhá Bank of United States, se zničily už v samotném zárodku. Zákon o zřízení FEDu (Federálního Rezervního Fondu) prošel až v roce Zranitelnost bank výrazně snížil i zákon o pojištění vkladů z roku Bankovní sektor ale zůstal značně roztříštěný až do roku 1976, kdy stát Maine, jako první legalizoval mezistátní bankovnictví. Počet národních bank, ale výrazně klesl až po krizi Savings&Loans v roce Nicméně schopnost vyváznout z obřích dluhů a začít znovu je jednou ze zvláštností amerického kapitalismu. Na počátku 19. století, kdy v Anglii mohl dlužník tvrdnout ve vězení celé roky, ve USA žádná vězení pro dlužníky neexistovala. Od roku 1898 má každý Američan právo odvolat se na kapitolu VII (likvidace) nebo XIII (dobrovolná osobní reorganizace). V USA bohatí i chudí považují bankrot za nezadatelné právo, skoro jako právo na život. Americký zákon je tu dle teorie proto, aby podporoval podnikání a usnadňoval vznik nových podniků, což znamená dávat lidem další šanci.

77

78 Bankovní tajemství Přes 50 zemí zrušilo bankovní tajemství ho kvůli daňovým únikům Více než 50 zemí světa zrušilo bankovní tajemství, aby zabránily daňovým únikům. Tyto státy podepsaly v říjnu 2014 dohodu o automatické výměně informací o finančních účtech. Mezi signatáři jsou přitom i dosud vyhlášené daňové ráje jako Kajmanské ostrovy, Britské Panenské ostrovy nebo Švýcarsko. Nové standardy navíc zahrnují nejen informace o účtech v bankách, ale také všechny typy investičních příjmů, jako například dividendy nebo výnosy z některých typů pojištění. Efektivnější vybírání daní bylo prioritou hlavně pro státy, které mají po finanční a hospodářské krizi zdecimovanou státní pokladnu a musí zavádět přísná úsporná opatření. Podle Evropské komise přijdou jen státy osmadvacítky ročně na daňových únicích o zhruba jeden bilion eur. Dohoda vznikla v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a podepsalo ji také Česko.

79


Stáhnout ppt "Současné teorie finančních služeb Téma Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 3.přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D."

Podobné prezentace


Reklamy Google