Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Houby. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Houby. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých."— Transkript prezentace:

1 Houby

2 Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých. Mladé plodnice tohoto druhu sírovce jsou, na rozdíl od plodnic příbuzného sírovce horského, jedlé. Sírovec žlutooranžový je v mládí jedlý, starší plodnice jsou ale tuhé a nechutné. Bývá připravován mimo jiné jako obalovaný řízek. Houba vytváří velké masité chorošovité plodnice vějířovitého až půlkruhovitého tvaru, široké až 50 cm. Plodnice bokem přirůstají ke dřevu a zpravidla jich vyrůstá větší počet těsně nad sebou, takže na kmeni tvoří i přes metr velké a velmi nápadné trsy. Plodnice jsou v mládí zbarveny jasně žlutě až žlutooranžově, spodní strana plodnic, pokrytá výtrusorodým rouškem v podobě rourek, bývá až sírově žlutá, na svrchní straně se často střídají sytější a bledší oranžově žluté pásy. Stárnutím plodnice vybledává do krémova či naopak tmavne. Plodnice má v mládí měkkou masitou dužninu, která se postupně stává lámavější.

3 Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)

4

5 Lošák jelení (Sarcodon imbricatus) Je jedlá stopkovýtrusá houba chrakteristická tmavým šupinatým kloboukem a zejména ostny hustě pokrývajícími spodní stranu klobouku. V mládí je jedlý, má výraznou kořenitou chuť. V dobách kdy býval hojnější byl často sbírán a prodáván na trzích. Klobouk je nepravidelně okrouhlý, veprostřed vmáčklý nebo nálevkovitý, pokrytý mohutnými, tuhými a černohnědými či černými šupinami, které soustředně odstávají od středu klobouku a směrem k okrajům se zmenšují. Barvy je rezavě hnědavé, šedohnědé až černohnědé; v průměru má cm. Hymenofor pokrytý výtrusorodým rouškem je tvořen několik mm dlouhými šedobílými až šedými křehkými ostny, které hustě pokrývají spodní stranu klobouku. Třeň je krátký, tlustý, šedavý.

6 Lošák jelení (Sarcodon imbricatus)

7 Hřib hnědý (Boletus badius) Často také Suchohřib hnědý je jedlá a velmi dobrá houba. Hřib hnědý je rozšířen po téměř celé Evropě a části Severní Ameriky. Klobouk je masitý, široký 30–130 mm, tmavě kaštanově až čokoládově hnědý, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý. Rourky jsou vysoké 10–20 mm, bledé, později žluté až žlutozelené. Po pomačkání zmodrají. Třeň je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, dole často zúžený. Vysoký je 30–150 mm a tlustý 10–40 mm. Dužnina je bělavá a po rozkrojení začíná ihned modrat. Má příjemnou chuť i vůni. Málo červiví a když už je plodnice napadena tak pak zejména třeň, klobouk je napaden zřídka. Proto v období, kdy je nedostatek hub, se doporučuje červivou houbu rozkrojit, zbavit červivé části třeně a klobouk si ponechat.

8 Hřib hnědý (Boletus badius)

9 Hřib smrkový (Boletus edulis) Hřib smrkový roste od července do října (nejvíce v srpnu a v září) hlavně ve světlých mladých smrčinách, ani suchých, ani příliš vlhkých, často téměř v pravidelných intervalech. Na podzim jej nalezneme i v dubinách, bučinách, borech, ve smíšených lesích i na jejich okrajích a na lesních cestách. Roste i na horách. Hřib smrkový je z pravých hřibů, tzv. praváků, nejpozdější, zato však nejčastější. Za příznivých podmínek roste dokonce masově. Pravé hřiby, tj. smrkový, dubový, borový i bronzový, jsou předmětem světového obchodu a nevyrovná se jim žádný jiný druh houby (snad kromě pěstovaných žampionů). Nejžádanější jsou sušené hřiby. Použití hřibů v kuchyni i v průmyslu je známé a všestranné. Klobouk je masitý, v mládí pravidelně vyklenutý, později rozložený, zpočátku bílý, v dospělosti světle kaštanový až tmavě kaštanově hnědý, široký mm. Trubky jsou vysoké mm, bílé až bělavé, později žlutavé až žlutozelené; ústí jsou okrouhlá, drobná, stejně zbarvená jako trubky a po otlačení nemění barvu. Třen je dlouhý mm a tlustý mm. Pod kloboukem je bílý až hnědavý, břichatý, od poloviny dole zahnědlý, plný, v dospělosti válcovitý, zdobený jemnou síťkou sahající do poloviny třené. Dužnina je čistě bílá, neměnící se, jemné vůně a výtečné, typicky hřibové chuti. Výtrusy jsou vřetenovité, hladké, žlutavé. Výtrusný prach je olivově hnědý.

10 Hřib smrkový (Boletus edulis)

11 Hřib dubový (Boletus reticulatus) Hřib dubový roste v listnatých a smíšených lesích. Hřiba dubového najdeme hlavně pod duby, lipami a buky.Časté nálezy Hřiba dubového jsou také na hrázích rybníků, ve stromořadích apd. Roste velmi hojně od května do září. Hřib dubový je houbaři velmi hojně vyhledáván. Klobouky jsou obvykle cm široké.Klobouky bývají suché okrové nebo kožově hnědavé, naspodu s drobnými bělavými, starší kusy se žlutozelenavými póry.Hřib dubový se vyznačuje svou častou červivostí, hlavně v třeni.

12 Hřib dubový (Boletus reticulatus)

13 Hřib plstnatý (Boletus subtomentosus) Někdy též suchohřib plstnatý, je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Klobouk o šířce 3–12 cm je polokulovitého tvaru, má olivově hnědou až žlutohnědou barvu. Poměrně úzký a až 20 cm dlouhá třeň je zřetelně rýhovaný, postupně zužující. Má jemně žlutou až načervenalou barvu. Trubky jsou vysoké 4–14 mm, zpočátku sytě žluté, později tmavnou. Chuť houby je mírná, vůně jemně houbová až ovocná. Výtrusy jsou elipsoidního tvaru. Roste od července do září, zejména v listnatých a smíšených lesích, dále v křovinách, příkopech apod. Jedná se o jedlou houbu s všestranným využitím.

14 Hřib plstnatý (Boletus subtomentosus)

15 Klouzek strakoš (Suillus variegatus) Hřib strakoš je druh, který provází borovice a to zejména, pokud rostou na kyselých půdách. Má klobouk 5 -14cm široký, šedoolivově až žlutohnědě plstnatý, později šupinkatý, za vlhka slizký. Ústí rourek je olivově hnědé, po pomačkání modrající. Třeň je 3 -9 x 2,5 -4cm velký, žlutohnědý, se žlutavou dužinou. Oxidací se mění do modrozelena. V některé české literatuře je též udáván jako hřib strakoš, je jedlá a vydatná houba, i když nikoliv té nejvyšší kvality. Ke sběru se hodí hlavně mladé plodnice, ale ve směsi je použitelný všeobecně. Chuť má příjemnou, vůni ovocnou. Výtrusný prach je olivově hnědý, výtrusy bledě žluté, se ztloustlou stěnou, hladké. Cystidy jsou kyjovité.

16 Klouzek strakoš (Suillus variegatus)

17 Hřib kovář (Boletus erythropus) Je jedlá a velmi dobrá houba z čeledi hřibovitých. Při její konzumaci je však nutná delší tepelná úprava, poněvadž syrová nebo nedovařená může vyvolat trávicí potíže.V některé literatuře je proto tento hřib uváděn jako za syrova mírně jedovatý. Mnohým houbařům se svým vzhledem zdál a zdá strašidelný, proto v němčině obdržel jméno čarodějnice. Ve starší literatuře bývá zaměňován s hřibem kolodějem. Klobouk má v průměru cm, v mládí polokulovitě sklenutý, v dospělosti rozložený až polštářkovitý, nejčastěji tmavohnědý až černohnědý, za sucha sametový, za mokra mírně lepkavý, stářím a pomačkáním šedě černající. Okraj klobouku bývá okrově žlutavý. Rourky jsou žlutozelené, až 30 mm vysoké a na řezu se rychle barví do modrozelena. Ústí rourek jsou drobná. Póry jsou v mládí zpočátku žluté, záhy však tmavě krvavě červené a nakonec blednou do olivova, dotykem rychle modrají. Vzácně se vyskytují i albíni, kteří nevytvářejí červeně zbarvené rourky. Takto odlišní jedinci bývají někdy označováni jako hřib kovář odbarvený.

18 Hřib kovář (Boletus erythropus)

19 Hřib satan (Boletus satanas) Je jedovatá houba z čeledi hřibovitých. Hřib satan roste vzácně. Roste pod duby, habry, buky apd. Tedy hlavně v listnatých, případně smíšených lesích, miluje vápencové půdy a teplé oblasti. Před tímto hřibem má většina houbařů až panický strach. Jedovatý je však pouze za syrova. Po perfektní tepelné úpravě je tato houba jedlá. Klobouky hřibu satana bývají cm velké. Bělavě krémové až šedé. Žlutá dužnina slabě modrá. Pach této houby je dost nepříjemný. Velmi podobný je hřib satan hřibu nachovému.

20 Hřib satan (Boletus satanas)

21 Hřib sametový (Boletus pruinatus) Je jedlá stopkovýtrusná houba. Roste v rozmezí od září do listopadu v listnatých a jehličnatých lesích, preferuje zejména dubové porosty. Znám je také pod lidovým názvem kačenka nebo linda. Klobouk o průměru do 10 cm je nejprve pravidelně polokulovitý, později rozložitý. Okraj bývá dlouho podvinutý, po roztažení je výrazně světlý. Pokožka klobouku je tmavohnědá, sametově plstnatá. Rourky jsou žlutavé, často sytě zbarvené, na otlačených místech modrají. Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, žlutavě zbarvený, jemně vločnatý, ke stáří od báze červenající. Póry jsou jasně žluté až žlutooranžové. Dužnina je bílá nebo krémová, po poranění nemění barvu. Výtrusný prach je olivověhnědý. Houby jsou z 95 % tvořeny vodou. Proto se, když je usušíme, hodně scvrknou. Na sto gramů mají v průměru pouhých 100 kJ. Zbylá část hub je tvořena bílkovinami i vlákninou. Obsahují hodně minerálních látek (draslík, vápník, fosfor, sodík, mangan) a vitaminů (vitamin A, vitaminy skupiny B). V kuchyni s tuto houbou můžete nakládat dle libosti. Hřib sametový se hodí k sušení, k nakládání do octa, můžete jej použít do směsí, pod maso, smažit, péct nebo cokoli, co vás napadne.

22 Hřib sametový (Boletus pruinatus)

23 Podhřib žlučový (Tylopilus felleus) Též zvaný hřib žlučník či hřib hořký, lidově také hořčák, žlučák nebo štípák je evropský druh hřibu pro palčivě hořkou chuť nejedlý. Roste v jehličnatých i listnatých lesích a hlavně mladé plodnice jsou snadno zaměnitelné s jinými druhy jedlých hřibů. Bývá hojný, nejvíce roste v srpnu a září, často ve společnosti jiných hřibů. U velkých odrostlejších kusů jsou typickým znakem narůžovělé rourky ze spodu klobouku a také často výrazná struktura síťky na noze. Sice není smrtelně jedovatý, ale pro svou hořkou chuť dokáže i jedna mladá plodnice zkazit celé jídlo.

24 Podhřib žlučový (Tylopilus felleus)

25 Klouzek Strakoš (Suillus variegatus) V některé české literatuře je též udáván jako hřib strakoš, je jedlá a vydatná houba, i když nikoliv té nejvyšší kvality. Ke sběru se hodí hlavně mladé plodnice, ale ve směsi je použitelný všeobecně. Klobouk má v průměru 3-15 cm. Tvar klobouku je zpočátku polokulovitý, poté polštářovitý až ploše polštářovitý v dospělosti, ve stáří, někdy až plochý, suchý, za vlhka mírně slizký. Okraj klobouku je v mládí podvinutý, v dospělosti pak ostrý. Třeň je mm dlouhý a mm široký, v mládí břichatý, poté válcovitý, zprvu jemně plstnatý, potom téměř hladký, plný. Barvy citrónově žluté až okrově žluté, na bázi s hnědočerveným nádechem, dole někdy bledě plstnatý.

26 Klouzek Strakoš (Suillus variegatus)

27 Klouzek sličný (Suillus grevillei) Je chutná jedlá houba vhodná ke konzumaci ve všech úpravách kromě sušení Klobouk má v průměru 3-15 cm. V mládí zpočátku téměř kulovitý, pak polokulovity až sklenutý, poté polštářovitý a ve stáří někdy až téměř plochý, občas s tupým hrbolem uprostřed. Barevně bývá dost proměnlivý, citronově žlutý, zlatožlutý, zlatohnědý až oranžový. Třeň je mm dlouhý a mm široký, válcovitý nebo směrem k bázi trochu kyjovitý, plný, za vlhka slizký. V horní třetině třeně bývá prsten jako zbytek, za sucha bývá i bez prstenu.

28 Klouzek sličný (Suillus grevillei)

29 Kozák březový (Leccinum scabrum) Klobouky jsou cm široké, v mládí polokulovité, brzy polštářovitě sklenuté, masité, hladké, šedé, šedohnědé nebo hnědé, naspodu s drobnými, okrouhlými, zprvu bělavými, později šedookrovými póry a tuhým až dřevnatým, cm dlouhým a cm širokým třeněm, hustě pokrytým černavými šupinkami. Bílá dužnina se na řezu nemění či lehce růžoví a pak šedne. Výtrusy jsou bledě hnědavé. Roste hojně od července do listopadu v lesích listnatých, smíšených a jehličnatých, ale i mimo les ve stromořadích, vždy však pod břízami. Je jedlý. Ačkoli houbaři dávají před kozákem březovým přednost jeho bratru křemenáči březovému, má kozák v kuchyni velice dobré použití, můžeme jej nakrájet na plátky, usušit a uchovat jej tak na zimní období, nebo jej použít čerstvý. Díky své vodnatosti bude nejlepší jej přidat do směsi s jinými houbami.

30 Kozák březový (Leccinum scabrum)

31 Křemenáč březový (Leccinum versipelle) Klobouky jsou cm široké, krásně oranžově zbarvený, v mládí lehce hedvábný, ve stáří hladký nebo mírně šupinkatý, což závisí na povětrnostních podmínkách, obvykle suchý. Třeň může dosáhnout výšky až 20 cm, je bílý až šedavý, pokrytý hnědými až černými šupinkami, poraněním třeň slabě modrá. Póry jsou bělavé až šedé. Dužnina je bledá, stářím červenající. Vůně je příjemně houbová. Překrojíme-li tuto houbu, zbarví se na řezu poměrně rychle do černa, není třeba ji ale zahazovat, protože i tak je k jídlu velmi dobrá. V kuchyni se uplatní na všechny známé způsoby. Křemenáče (a nejen březové) mají rádi kuchaři i kuchařky. Z hlediska uchovávání je asi nejlepší velkou houbu rozkrájet a usušit.

32 Křemenáč březový (Leccinum versipelle)

33 Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacus) Klobouk je v mládí polokulovitý až sklenutý, později klenutě rozložený až téměř plochý, průměr 8-20 cm, matný, oranžový až merunkově červený, červenohnědavý. Nalezneme u něj bílé, vínově načervenající rourky, zato póry má drobné, bílé až smetanové, na otlaku vínově rezavé. Dužninu má smetanovou, na řezu vínově červenající, pak až fialovějící. Křemenáč osikový má příjemnou chuť a vůni houbovou. Výtrusy jsou vřetenovité. Roste jednotlivě nebo ve skupinách pod osikami a topoly, většinou v hájcích a remízkách, na okraji lesa v červnu až září. Vynikající jedlá houba, která je vhodná ke všem kuchyňským úpravám.

34 Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacus)

35 Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) Je Jedovatý. Plodnice o velikosti 20–120 mm jsou nepravidelného kulovitého až elipsoidního tvaru, těsně přirostlé k zemi. Jejich povrch je zbarvený do okrově žlutavé barvy, je šupinatý, kožovitý, často popraskaný do malých, nepříliš pravidelných políček. Třeň je jen velmi krátký, takřka neznatelný, a vystupuje z něj malý svazek žlutavých vláken podhoubí. Roste zhruba od července do října. Z listnatných stromů tvoří pestřec obecný mykorhizu s dubem a bukem, mezi jehličnatými pak především s borovicí a smrkem. Na jeho plodnicích pak může parazitovat hřib příznivý, který mu však příliš neškodí. I přesto, že je Pestřec obecný považován za jedovatou houbu, v malém množství se používá jako chutné houbové koření. I pak se však doporučuje plátky nejíst a z jídla raději odstranit, zejména u citlivějších osob.

36 Pestřec obecný (Scleroderma citrinum)

37 Hvězdovka Brvitá (Geastrum fimbriatum) Plodnice dosahuje zralosti od srpna do listopadu. Má kakaově hnědý výtrusný prach. Nejedlá. Na hvězdicovité "rozetě" leží "kulička“. Tento tvar je dán stavbou plodnic, které vyrůstají jako zpočátku uzavřené útvary. Vnější pokožka v době zrání pak puká do několika cípů, čímž vzniká buď rozložený nebo směrem k zemi obrácený kruh či zubatý věnec, který právě vypadá jako hvězda.

38 Hvězdovka Brvitá (Geastrum fimbriatum)

39 Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) Je dobrá jedlá houba, použitelná jen v mládí, kdy je teřich (vnitřek plodnice) čistě bílý, pružný a měkký. Použít se dá do omáček či polévek.Plodnice se dají opražit na škvarky nebo připravit jako mozeček. V mládí má jemnou a lahodnou chuť a příjemně houbovou vůni. Plodnice jsou tvořeny kulovitým teřichem přecházejícím ve válcovitou stopku.Plodnice má průměr 3 – 8 cm a je vysoká 4 – 6 cm. Na vrcholu plodnice se tvoří malá špička, která se v dospělosti otvírá.Plodnice je bílá, později šedá až šedohnědá.Povrch plodnice je pokryt bradavkami a ostny,které snadno opadávají.

40 Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum)

41 Zdroje:


Stáhnout ppt "Houby. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) Též chorošovec sírový či choroš sírový, je jednoletá dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých."

Podobné prezentace


Reklamy Google