Sociální stát: hybné síly, funkce, typy a rozpory První téma kurzu Evropská sociální politika.

Prezentace na téma: "Sociální stát: hybné síly, funkce, typy a rozpory První téma kurzu Evropská sociální politika."— Transkript prezentace:

1 Sociální stát: hybné síly, funkce, typy a rozpory První téma kurzu Evropská sociální politika

2 2 Sociální stát 2 Chápání sociálního státu: hybné síly, funkce, typy a rozpory Jak společnost reaguje na své problémy Vznik a vývoj sociálního státu Co je sociální stát Typy sociálního státu Co je sociální politika Tvorba a uplatňování sociální politiky

3 2 Sociální stát 3 Jak společnost reaguje na sociální problémy SOCIÁLNÍ PROBLÉMY – napětí mezi žádoucím stavem jedince a aktuálními sociálními podmínkami, v nichž žije SPOLEČNOST NĚKDY REAGUJE tak, aby je redukovala či odstranila, nebo jim dokonce předcházela Příklady: Atény v sedmém století před Kristem: Rostoucí nerovnost mezi šlechtou a zemědělským lidem (Solónova reforma vede ke zrušení veškerých dluhů a s nimi spojeného otroctví, k omezení vlastnictví půdy a progresivnímu zdanění) Šíření nakažlivých chorob ve středověkých městech: Zavádění preventivních opatření – ozdravění veřejných prostor, omezení volného pohybu nakažených jedinců Děti, které ztratí rodiče: sirotčince

4 2 Sociální stát 4 Příklady sociálních problémů Války a jejich neblahý dopad na podmínky lidského života Hlad a podvýživa Nemoci Invalidita Nezaměstnanost Chudoba Ztráta domova/omezený přístup k důstojnému bydlení Zločinnost Nerovnost přístupu ke zdrojům včetně vzdělání Obchod s lidmi a pohlavní zneužívání Rasismus Vykořisťování žen, dětí a menšin Rozpad rodin OBECNĚ: sociální konflikty, vytlačování na okraj společnosti, sociální vyloučení, odcizení hlavnímu proudu společnosti

5 2 Sociální stát 5 Dějiny institucionální reakce: vznik a vývoj sociálního státu Sociální péče – jakákoliv pravidelná pomoc poskytovaná za účelem usnadnění či zlepšení životních podmínek jednotlivce Hlavní aktéři sociální péče ve středověku: rodina, církev, města, cechy, komunita, šlechta a (zřídka) panovníci Průmyslová revoluce přinesla podstatné změny výrobních způsobů, osídlení, politického uspořádání, životních podmínek a lidských hodnot. Rozporuplný dopad na podmínky života lidí:  Širší možnosti uspokojování potřeb v souvislosti s rostoucí produktivitou lidské práce;  Destrukce tradičního života rodiny a výrobních způsobů (zemědělské výroby nebo rodinných řemeslnických podniků) – tradiční vazby (Dahrendorf 1985);  Rozvoj průmyslové velkovýroby a koncentrace lidí ve městech;  Zdlouhavá leč průběžná změna politického rámce z feudálního na buržoazně-liberální.

6 2 Sociální stát 6 Evropa na konci 19. století Existovaly mocné průmyslové státy, z nichž mnohé byly koloniálními mocnostmi: Velká Británie, Francie, Nizozemsko, Německo. Severní, střední a východní Evropa zaostávala, ale také je následovala. (Koncentrická hypotéza šíření kulturních vzorů) Politický establishment věnoval rostoucí pozornost sociálním otázkám i v souvislosti se sílou organizované práce (zejména sociálně-demokratické strany). Národní státy začaly experimentovat s novým pojetím STÁTNÍHO SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ – sociální péče poskytované nebo zprostředkované státem.

7 2 Sociální stát 7 Bismarckovo dilema „Když Bismarck prosazoval své první systémy sociálního pojištění, musel válčit na dvou frontách – jednak s liberály, kteří dávali přednost tržnímu řešení, a jednak s konzervativci, kteří podporovali model familiarismu.“ Esping-Andersen (1990:59) …sociální politika se při poskytování sociální péče vždy potýká s otázkou nastolení vhodné rovnováhy mezi státními zásahy, trhem, občanským sektorem a rodinou…

8 2 Sociální stát 8 Korporativismus a subsidiarita „…korporativismus vznikl jako hlavní reakce konzervativců na sociální fragmentaci a individualizaci, způsobenou trhem a průmyslovým rozvojem. (…) jednotícími principy korporativismu jsou spřízněnost na základě stavovské identity, povinné a exkluzivní členství, vzájemnost a výhradní zastoupení.“ Esping-Andersen (1990:60) „Korporativismus snadno zapadal do principu subsidiarity, prosazovaného katolictvím, do názoru, že vyšší a širší úrovně sociálního kolektivismu mají zasáhnout jen tehdy, když přestává fungovat schopnost rodiny poskytovat si vzájemnou podporu.“ Esping-Andersen (1990:61) Státní korporativismus: fašistická ideologie Sociální korporativismus: demokratické zprostředkování skupinových zájmů, někdy za přímé účasti státu (tripartita) Philippe Schmitter (1974)

9 2 Sociální stát 9 Liberální sociální politika „…průvodním znakem liberálního dogmatu je to, že stát nemá žádný opravdový důvod měnit důsledky působení trhu na sociální stratifikaci. Ty jsou spravedlivé, neboť odrážejí úsilí, motivaci, schopnost a soběstačnost.“ Esping-Andersen (1990:62) Dva hlavní prostředky poskytování sociální péče u liberálního modelu: Dobrovolné individuální pojištění na trhu; Pomoc na základě testování příjmů (modernější verze původních programů pomoci)

10 2 Sociální stát 10 Státní sociální politika Komunistický režim byl založen na myšlence, že stát vedený komunistickou stranou a spoléhající na širokou lidovou podporu může být – a měl by být – výhradním poskytovatelem sociální péče. Státní sociální politika byla jedním z nástrojů ovládání společnosti, společně s dalšími donucovacími mechanismy (pracovní povinnost…). Deacon (1993) pokládá takovou sociální politiku za státní byrokratický kolektivismus (práce a výsady). Lze ji též nazvat přeinstitucionalizovaným socialistickým paternalismem (Večerník 1993).

11 2 Sociální stát 11 Charakter moderního sociálního státu: „Vývoj moderních sociálních států lze chápat jako reakci na dva vývojové trendy: budování národních států a jejich transformaci v masové demokracie v důsledku francouzské revoluce, a rozvoj kapitalismu jako dominantního výrobního způsobu po průmyslové revoluci.“ Flora-Heidenheimer (1981) Moderní společenská smlouva má dvě základní součásti: Jedinec se dobrovolně řídí určitými elementárními normami a souhlasí s tím, že společná moc si plnění těchto norem vynucuje; Stát poskytuje sociální péči jako nedílnou součást své působnosti a úsilí o upevnění své legitimity. Dahrendorf (1985)

12 2 Sociální stát 12 Co je sociální stát Sociální stát je ztělesněním myšlenky, že sociální podmínky lidí nejsou výhradní záležitostí jedince a rodiny, nýbrž i veřejnou záležitostí. Sociální stát je naplňován myšlením a přístupem občanů, zákony, institucionální činností a tvorbou sociální politiky. Sociální stát společně s dalšími aktéry aktivně přispívá k utváření sociálních podmínek občanů. Sociální stát pečuje o tři základní „cílové skupiny obyvatelstva“: o chudé, o pracující a o občany. A o mnohé další…

13 2 Sociální stát 13 Hlavní faktory vzniku a vývoje sociálního státu: Industrializace (změna struktury národního hospodářství a výrobních způsobů, růst bohatství) Urbanizace Změna celkových životních podmínek (války, revoluce a jejich důsledky) Budování národních států a nástrojů ústřední veřejné správy Demografické změny (střední doba života, stárnutí) Změny rodinného života Síla politické reprezentace pracujících (třídní mobilizace) a dalších organizovaných zájmů (odbory, dělnické a maloburžoazní politické strany); specifičnost konstrukce politických koalic Hodnoty a ideologie, význam náboženského přesvědčení Úloha vůdčích osobností Mezinárodní kontext (EU, Světová banka, OECD, OSN…)

14 2 Sociální stát 14 Formování moderních států a pojetí lidských práv Marshallova koncepce rozvoje lidských práv: „Existuje elementární forma rovnosti, související s plnou účastí jednotlivců na životě společnosti. To není v rozporu s ekonomickou nerovností. Práva občanů tak nabývají tří podob.“ Marshall (1963) Fáze formování národních států 18. století19. století20. století21. století Obsah lidských práv* občanská práva + politická práva + sociální práva +/- ?

15 2 Sociální stát 15 Klasické typy sociálního státu Dle Titmussova členěníReziduální SS Výkonově statusový SSInstitutionálně redistributiovní SS Dle Esping-Andersenova členění Liberální SSKonzervativní SSSociálně demokratický SS Princip legitimitypotřebavýkonrovnost KlientichudíPracující a jejich rodinyobčané Odpovědnost státuminimálníoptimálníúplná Distribuce podle potřebmarginálnísekundárníprimární Povinné službyomezenéextenzivnívyčerpávající Populace pokrytá povinnými službami menšinavětšinavšichni Úroveň dávek & veřejných výdajů nízkástřednívysoká Testování příjmůprimárnísekundárníomezené Region/ Osobnost Anglie/ Beveridge Kontinentální Evropa/ Bismarck Scandinávie/ Myrdal Zdroje: Esping-Andersen (1990), Jones (1985), Titmuss (1979), upraveno

16 2 Sociální stát 16 Typy sociálních států (Esping-Andersen 1990) Charakteristika → Typ ↓ DekomodifikaceStratifikace společnostiZáklad/ determinanty Důsledky Liberální/ Anglosaský Omezené dávky, selektivita zajištěná testováním příjmů Rozštěpení společnosti - Veřejná pomoc potřebným - Soukromá pomoc střední třídy sobě samé Hegemonie buržoazie, silný liberalismus Polarizovaný růst zaměstnanosti se slábnoucí střední třídou; redukce genderové a etnické segmentace, posilování třídní diferenciace Konzervativní/ Kontinentální Evropa Štědrý, široký přístup,nicméně založený na příspěvcích Statusově podmíněná fragmentace (statusové bariéry mezi různýmí skupinami pracovníků) Třídní kompromis bez jasné hegemonie a silný katolicismus Problémy se zaměstnaností: sociální podpora „bez práce“, segmentace na zajištěné/nezajištěné Sociálně demokratický/ Scandinávie Velmi štědrý, univerzální přístup universalně-egalitární (podporující solidaritu) Dominance odborů, koalice s rolníky nebo střední třídou Expanze veřejných sociálních služeb; genderové a sektorové rozštěpení

17 2 Sociální stát 17 Kritické ohlasy na klasickou typologii Právem se namítá, že žádná země nezapadá do žádného z modelů sociálního státu. Padly návrhy obohatit výběr o latinský (jižní) model, charakterizovaný absencí jasně formulovaného sociálního minima, značnými nároky na péči zajišťovanou rodinou (především ženami) a roztříštěnou sociální strukturou, který se lépe hodí pro Itálii, Řecko, Portugalsko a Španělsko, a o radikální model se zárukami příjmu prostřednictvím tržní regulace (regulace mezd, zaměstnanecké jistoty), marginálním přístupem k sociální péči a silnou úlohou testování příjmů (Austrálie, Nový Zéland).

18 2 Sociální stát 18 Sociální státy střední a východní Evropy: mají něco společného? Velkou neznámou byl nástup nového pojetí a institucionálních rámců sociálního zabezpečení v měnícím se hospodářském a společenském prostředí střední a východní Evropy. Nedošlo totiž ke vzniku žádného nového, „ideálně typického“ sociálního státu. Sociální státy střední a východní Evropy … …jsou ovlivněny bývalým komunistickým systémem (teorie závislosti na zvolené cestě); …jsou skládankou různých přístupů (teorie kulturního a institucionálního napodobování: učit se napodobováním, a to i vlastní minulosti!); …jsou mnohem náchylnější k rychlým a podstatným změnám ve srovnání se Západem (vzhledem ke slabým institucionálním rámcům a méně účinné veřejné kontrole politiky = slabší občanská společnost); …netvoří jednotný vzor v daném regionu (jsou heterogenní, ale vykazují určité společné tendence).

19 2 Sociální stát 19 Sociální zabezpečení jako příklad praktických důsledků volby sociálního státu Sektory sociálního zabezpečení→ Kritérium ↓ Státní socální podpora Sociální pojištěníSociální pomoc PříjemciDemogranti (přesně definované skupiny obyvatel) Výdělečně činné osoby a lidé, za které platí pojištění stát Chudí (potřební) Technika redistribuceKategorizované dávky Dávky pojištěníSlužby a dávky podmíněné testováním příjmů Zajišťující institutceStátStát, veřejné instituce, v rostoucí míře komerční sektor Stát, obce, občanská sdružení

20 2 Sociální stát 20 „Krize“ sociálního státu Sociální stát, tak jak se vyvinul v Západní Evropě po druhé světové válce, dnes musí čelit mnoha sociálním a politickým tlakům. Někdy je těžkopádný a pozdě reaguje na změny prostředí. Zároveň si však lidé uvědomují jeho výhody a nechtějí, aby se vzdal svých funkcí a poskytování služeb, a vytratil se. Toto pnutí je vytvářeno dvěma hlavními faktory (globalizací trhu a stárnutím populace) a třemi hlavními neuralgickými body (jeho náklady, účinností a legitimitou). Reforma sociálního státu v kterékoliv zemi je jako pohyb v politickém minovém poli, neboť tohoto procesu se účastní složitá uskupení mnoha různorodých skupinových zájmů – a na politické reprezentaci leží břímě sledovat i zájmy budoucích generací…

21 2 Sociální stát 21 Aktéři sociální politiky Stát  Zákonodárná, výkonná a soudní složka státu  Regionální a místní samospráva Tržní instituce (poskytování zboží a služeb, sociální odpovědnost podnikové sféry – CSR) Občanské organizace (nevládní, neziskové)  Svépomocná sdružení  Dobročinné organizace  Profesní sdružení  Obranné skupiny Rodiny jako produktivní a pečující jednotky, jako cíle sociální politiky Občané (práva, nároky, závazky) Místní komunity Odborníci (lékaři, sociální pracovníci, úředníci…) Církve Odbory Politické strany Experti Sdělovací prostředky

22 2 Sociální stát 22 Co je sociální politika Sociální politika jako produkt sociálního státu zprostředkuje a řídí vztahy jednotlivce a společnosti. Některé koncepce sociální politiky: Úzká: sociální pomocŠiroká: sociální podmínky lidského života Napravující: zmírňovat negativní důsledky současných sociálních problémů Aktivní: zabránit vzniku budoucích sociálních problémů Sociální spotřeba jako neproduktivní výdaj Sociální investice: kultivovat lidské zdroje pro vývoj společnosti v budoucnosti

23 2 Sociální stát 23 Proces tvorby a implementace sociální politiky Kulturní tradice Politické ideologie FORMOVÁNÍ A IMPLEMENTACE SOCIÁLNÍ POLIKY Postoje a chování populace Politické a ekonomické instituce Ekonomické zdroje

24 2 Sociální stát 24 Nástroje sociální politiky Vize, strategie a programy (např. Lisabonská strategie EU nebo národní plány sociálního začleňování) Zákony a jejich vymahatelnost (lidská práva zakotvená v Ústavě, pracovní zákony, zákony o sociálním zajištění, zákony o rodině atd.) Ekonomické nástroje: přerozdělování pomocí zdanění a veřejných výdajů, sociální a zdravotní příspěvky (finanční, naturální, kuponové), investice a úspory… Veřejné úřady, organizační struktury (sociální a zdravotní administrativa, správa služeb zaměstnanosti atd.) Poradenské mechanismy (tripartita, veřejná slyšení a diskuse) Nátlakové akce (demonstrace, stávky, nátlakové akce) Šíření informací sdělovacími prostředky

25 2 Sociální stát 25 Nástroje sociální politiky: daně a transfery

26 2 Sociální stát 26 Nástroje sociální politiky: daně a příspěvky dle příjmu

27 2 Sociální stát 27 Nástroje sociální politiky: přerozdělování v rámci životního cyklu

28 2 Sociální stát 28 Chápání sociálního státu: koncepty, funkce, rozvoj, typy, rozpory Základní literatura: Potůček, M. (1995) Sociální politika. Praha: Sociologické nakladatelství. Večeřa, M. (1993) Sociální stát. Východiska a přístupy. Praha: Sociologické nakladatelství.