Zákon na ochranu zvířat proti týrání Stručné poznámky k únikům zvířat a obecně závazné vyhlášce obce omezující volný pohyb psů na veřejném prostranství.

Prezentace na téma: "Zákon na ochranu zvířat proti týrání Stručné poznámky k únikům zvířat a obecně závazné vyhlášce obce omezující volný pohyb psů na veřejném prostranství."— Transkript prezentace:

1 Zákon na ochranu zvířat proti týrání Stručné poznámky k únikům zvířat a obecně závazné vyhlášce obce omezující volný pohyb psů na veřejném prostranství Zderaz 15. – 16. září 2011 Při přípravě byly použity stanoviska Ústřední komise na ochranu zvířat a MZe

2 Datum zlomu 29. 5. 1992 zveřejněn zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, který přijala Česká národní rada dne 15. 4. 1992

3 Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně: Zvířata jsou stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka.

4 Před tím jeden § v zákoně o veterinární péči, který zakazoval týrání zvířat. Dnes samostatný zákon s mnoha §§, který byl 9 krát novelizován a bylo vydáno 8 prováděcích vyhlášek.

5 Důvodová zpráva objasňuje proč je přijímána tato zákonná úprava: „Návrh zákona o ochraně zvířat proti týrání vychází z potřeby upravit vztah člověka ke zvířatům tak, aby byly respektovány konvence prohlubující zabezpečení ochrany jednotlivých kategorií živočichů před týráním působeným přímo nebo nepřímo člověkem, zejména Evropská konvence o ochraně obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, Evropská konvence o ochraně zvířat v chovech a Evropská konvence o ochraně oblíbených zvířat, jejichž ustanovení je nezbytné vzhledem k členství ČSFR v Radě Evropy - zapracovat do právního řádu.

6 Předmětem navrhované právní úpravy jsou společenské vztahy, které vznikají při zajišťování adekvátního zdravotního a psychického stavu zvířat a povinností osob zdržet se chování, kterým by přiměřený zdravotní a psychický stav obratlovců narušovaly nebo ohrožovaly. Jedná se tedy o specifický druh společenských vztahů, odlišných od vztahů upravovaných zákonem o veterinární péči, i když spolu úzce souvisejících.“

7 účel zákona je uveden v § 1 odst. 1 „Účelem zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem.“

8 § 3 zákona Pro účely tohoto zákona se rozumí a) zvířetem každý živý obratlovec, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo,

9 Přijetím tohoto zákona dala společnost najevo, že zvířata, ač z právního hlediska jsou věc, jsou také živými tvory, které zasluhují zvýšenou ochranu člověkem. Zákon vymezuje ochranu na obratlovce mimo člověka a postihuje úmyslné i nedbalostní jednání lidí, které působí týrání zvířat, poškození jejich zdraví nebo bezdůvodné usmrcení nebo jednání, které by k tomu mohlo vést.

10 V této souvislosti je nutné si uvědomit, co je smyslem tohoto zákona, co bylo záměrem zákonodárce. Tento zákon slouží k ochraně zvířat, nikoli lidí. Ochranu lidí před zvířaty, která unikla svému majiteli, upravují jiné právní předpisy. Zákon tedy chrání zvířata chovaná v zájmových chovech, hospodářská zvířata, aby nemohla unikat. Únik může být totiž pro takové zvíře spojen s utrpením, může dojít k bolesti nebo poškození zdraví zvířete.

11 Zvíře si tedy samo svým útěkem může způsobit utrpení. Chovat zvíře tak, že není zabezpečeno proti úniku, je chovem zvířete v nevhodných podmínkách. Je tedy povinností každého zabezpečit zvíře tak, aby nemohlo být vystaveno těmto rizikovým faktorům.

12 Další body zlomu: 25. 2. 2004 – 77/2004Sb. Jako poslanecký návrh vložena možnost přijmout obecně závaznou vyhlášku obce omezující volný pohyb psů na veřejném prostranstvím. 21. 8. 2008 – 312/2008 Sb. Zrušena povinnost správního orgánu vyžádat si závazné stanovisko veterinářů k některým porušením zákona (úniky zvířat).

13 Ochrana hospodářských zvířat § 11 (2) Chovatel je povinen učinit opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat a mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhlém onemocnění a vlastní vyprošťovací nářadí odpovídající druhu chovaných zvířat a používané technologii, zařízení k nakládce a vykládce zvířat, jakož i nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení hospodářského zvířete při nutné porážce.

14 § 13 Ochrana zvířat v zájmových chovech (1) Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat. Zvíře nesmí být chováno jako zvíře v zájmovém chovu, jestliže nejsou zabezpečeny přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb nebo jestliže se zvíře nemůže adaptovat, přestože tyto podmínky zabezpečeny jsou.

15 Porušením zákona není vlastní únik zvířete, ale neučinění opatření k zabránění vlastního úniku. Aby rozhodnutí bylo přezkoumatelné, je nutné uvést v čem byl porušen zákon a ne pouze konstatovat, že zvíře uniklo. Velké nebezpečí je v automatickém přebírání hodnocení porušení zákona při postoupení od Policie ČR, téměř vždy nesprávná kvalifikace, nedostatečné vyšetření na místě (únik nelze šetřit na místě výskytu zvířete, ale musí se šetřit v místě jeho umístění) a velký časový odstup od porušení zákona k předání, tedy nemožnost vlastního šetření. Únik nelze aplikovat na všechny zvířata – např. kočky a holuby.

16 Únik lze vykládat tak, že se jedná o vzdálení se zvířete ze sféry ovladatelnosti zvířete jeho chovatelem, kdy chovatel není schopen své zvíře ovládat a určovat jeho chování. Je věcí chovatele, jak zabezpečí, aby zvíře neuniklo. V případě úniku zvířete není chovatel přítomen v blízkosti zvířete. Zvíře není pod kontrolou nebo dohledem chovatele na rozdíl od porušení obecně závazné vyhlášky obce.

17 Zvíře, které se dostane, protože nebylo řádně zabezpečeno, mimo domácnost či pozemek svého majitele či chovatele, kde je chováno, může být vystaveno stresu z vnějšího prostředí, a to v důsledku působení vlivů biologické, fyzikální nebo chemické povahy. Ocitá se v tomto prostředí bez ochrany svého majitele či chovatele. Rovněž může dojít k poranění či usmrcení zvířete nebo k vyvolání stresových vlivů v důsledku napadení jiným zvířetem, útoku člověka, střetu se silničním vozidlem atd.

18 Nevedení psa na vodítku Odlišně je nutné řešit případy, kdy je porušena obecné závazná vyhláška obce tím, že pes není veden na vodítku. Při nevedení psa na vodítku je zvíře ve sféře ovladatelnosti jeho chovatelem. Zvíře je pod kontrolou nebo dohledem chovatele -> je v jeho přítomnosti. Chovatel ale nevede psa na vodítku, přestože mu to ukládá obecné závazná vyhláška.

19 Zájmový chov a hospodářské zvíře Zákon na ochranu zvířat proti týrání v § 3 definuje 4 základní kategorie zvířat: zvíře v zájmovém chovu - zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník, do této kategorie patří také druhy zvířat vyžadující zvláštní péči. Mezi zvířata v zájmovém chovu patří také zvířata chovaná pro vlastní potřebu a spotřebu chovatele, např. králíci, slepice, kozy. zvíře hospodářské - zvíře chované pro produkci živočišných produktů, vlny, kůže nebo kožešin, popřípadě pro další hospodářské nebo podnikatelské účely, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu a ryby, včetně zvířat produkovaných jako výsledek genetických modifikací nebo nových genetických kombinací, zvíře volně žijící a zvíře pokusné.

20 Hranice mezi výše uvedenými kategoriemi zvířat není pevná a nemusí být na první pohled zřejmé, do které kategorie zvíře patří. Například králík může být zvířetem v zájmovém chovu, jestliže je chován v rámci zájmové činnosti člověka, buď jako jeho společník, nebo pro jeho osobní spotřebu. Králík může být rovněž zvířetem hospodářským, jestliže je chován na farmě pro produkci živočišných produktů v rámci podnikatelské činnosti. Králík může být také zvířetem pokusným. Divoký králík je zvířetem volně žijícím.

21 Zvířata nejsou v zákoně na ochranu zvířat proti týrání zařazena do pevných kategorií. To, do které kategorie zvíře patří, je třeba vždy určit podle účelu, ke kterému je zvíře chováno. V průběhu života zvířete se může měnit kategorie, do které má být zvíře zařazeno. Tento přístup je shodný s přístupem, který je aplikován v dalších evropských státech.

22 Jestliže se jedná např. o chov koně nebo krávy, nelze automaticky konstatovat, že se jedná o hospodářská zvířata. I tato zvířata mohou být zvířaty v zájmovém chovu. Jestliže se jedná o zájmový chov, není možné ukládat sankce za porušení minimálních standardů pro chov hospodářských zvířat (lze pouze zvážit přiměřené použití analogie).

23 Je nutné správně určit, zda se jedná o zvíře v zájmovém chovu nebo hospodářské – například nezabezpečení těchto zvířat proti úniku je postihováno podle různých stanovení. Zákon na ochranu zvířat stanoví povinnost zabezpečit proti úniku - zvířata hospodářská (§ 11 odst. 2), - zvířata v zájmových chovech (§ 13 odst. 1), - zvířata handicapovaná (§ 14b odst. 2 písm. b) - a zvířata pokusná (§ 17a odst. 2 písm. f).

24 Část sedmá zákona – správní delikty

25 § 27 – přestupky (1)Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že j) nesplní povinnost stanovenou na základě tohoto zákona v obecně závazné vyhlášce obce Pokuta: do 50 000 Kč - § 27 odst. 10 písmeno c. (2) Fyzická osoba se jako chovatel dopustí přestupku tím, že f) neučiní opatření proti úniku zvířat podle § 13 odst. 1. Pokuta: do 50 000 Kč - § 27 odst. 10 písmeno c.

26 § 27a Správní delikty právnických nebo podnikajících fyzických osob (3)Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako chovatel dopustí správního deliktu tím, že d) neučiní opatření proti úniku zvířat podle § 13 odst. 1 Pokuta: do 50 000 Kč - § 27a odst. 17 písm. c). (4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako chovatel hospodářských zvířat dopustí správního deliktu tím že e) neučiní opatření nezbytná pro zabránění úniku hospodářských zvířat nebo … uvedené v § 11 odst. 2. Pokuta: do 50 000 Kč - § 27a odst. 17 písm. c).

27 Poznámka: Problémy v sousedských vztazích související s úniky zvířat nemusí být vždy řešeny podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů. S chovem zvířat souvisí také ustanovení § 127 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení se vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek. Řada problémů by tedy měla být řešena občanskoprávní cestou a nikoli v přestupkovém řízení.

28 Volné pobíhání domácích zvířat řeší i jiné zákony než zákon na ochranu zvířat proti týrání, jedná se o zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn, jednalo by se o porušení § 60 odst. 11, kdy „vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci“. Dále volné pobíhání řeší zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 10 odst. 1, který zní: „je zakázáno vlastníkům domácích zvířat, včetně zvířat ze zájmových chovů a zvířat z farmových chovů zvěře, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího“.

29 Správní orgán bude postupovat a řešit případný přestupek podle ustanovení toho zákona, kde je největší společenská nebezpečnost.

30 Napadení člověka psem Takový čin posuzovat jako přestupek proti občanskému soužití. Chovatel zvířete se může dopustit přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o přestupcích. Ublížení na zdraví z nedbalosti přichází v úvahu například v případech, kdy zvíře v důsledku nedbalosti chovatele nebo nezabezpečení proti úniku unikne a poškodí zdraví osoby. V důsledku poštvání zvířete na jinou osobu může dojít k úmyslnému ublížení na zdraví.

31 Pokud dojde k napadení člověka psem, je nutné zabývat se otázkou, zda byl pes zabezpečen proti úniku podle § 13 odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Dále je nutné zodpovědět otázku, zda obecně závazná vyhláška obce stanoví povinnost vést psa na vodítku, nebo povinnost, aby pes byl opatřen náhubkem, a zda byla tato povinnost dodržena. Je třeba zabývat se také otázkou, zda nedošlo k porušení § 4 odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat proti týrání, tedy, zda nebyl pes vychováván, cvičen nebo účelově používán k agresivnímu chování vůči člověku nebo jiným zvířatům. Je nutné zabývat se také otázkou, zda postižený k napadení a pokousání sám nepřispěl svým chováním (napadení psa, provokování psa, nedovolený pohyb na oploceném pozemku hlídaném psem).

32 Důvodem k usmrcení zvířete podle § 5 odst. 2 písm. c) zákona na ochranu zvířat proti týrání je bezprostřední ohrožení člověka zvířetem. Toto ustanovení tedy chrání v případě útoku zvířete člověka a nikoliv zvířata. Zvíře je možné usmrtit podle toto ustanovení pouze v případě, kdy útok právě probíhá nebo trvá. Není možné na základě tohoto ustanovení usmrtit zvíře, které v minulosti poranilo člověka.

33 Napadení psa psem nebo člověkem V případech, kdy je projednáváno napadení zvířete zvířetem nebo člověkem podle zákona na ochranu zvířat proti týrání, je třeba si vždy vyžádat odborné vyjádření orgánů veterinární správy podle § 24a odst. 5 zákona. Pokud by toto odborné vyjádření nebylo vyžádáno, jednalo by se o zásadní vadu řízení.

34 Náhrada škody v případě zranění nebo usmrcení zvířete Předpisy na ochranu zvířat proti týrání se otázkami náhrady škody v případě zranění nebo usmrcení zvířete nezabývají. V takovém případě se postupuje podle § 70 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Vlastník psa odpovídá za škodu, kterou pes způsobil (lze sjednat pojištění).

35 Obecně závazná vyhláška obce Obecně závazná vyhláška obce omezující volný pohyb psů na veřejných prostranstvích, přijatá na základě zmocnění v § 24 zákona na ochranu zvířat proti týrání není všeobjímající a nemůže řešit všechny případy. Je třeba mít vždy na zřeteli, jaký je smysl zákona, který obcím dává toto zmocnění pro omezení volného pohybu (pouze) psů. I v tomto případě se vždy jedná o zájem zvířete, konkrétně psa.

36 Pokud zastupitelstvo chce řešit omezení volného pohybu zvířat na určitém území z jiného důvodu, než je ochrana zvířat před týráním, mělo by postupovat a vycházet při přijímání obecně závazných vyhlášek z jiných právních předpisů. Jedná se o případy ochrany veřejného pořádku, čistoty obce nebo z pietních důvodů, kdy si lze představit omezení volného pohybu psů, včetně zákazu jejich vstupu při akcích s velkým počtem lidí, například při sportovních utkáních, v místech se zvýšeným počtem lidí jako je okolí škol, nádraží, nákupních center apod., případně lze řešit tuto problematiku v provozních řádech, např. veřejných pohřebišť. Porušení obecně závazných vyhlášek přijatých podle jiných právních předpisů (ne podle zákona na ochranu zvířat proti týrání) jsou ve správním řízení řešeny jako přestupek podle § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů: „přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů vydaných na úseku jejich samostatné působnosti“ a podle § 46 odst. 3 téhož zákona lze za jejich porušení uložit pokutu až do výše 30 000,- Kč.

37 Základní podmínky Pes ve sféře ovladatelnosti člověka. Veřejné prostranství. Proto je ve správním řízení nutné zkoumat, zda k porušení obecně závazné vyhlášky obce došlo skutečně na veřejném prostranství, které je definováno v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Označování ulic a veřejných prostranství je vymezeno vyhláškou Ministerstva vnitra č. 128/2000 Sb. Správcem číselníku ulic a veřejných prostranství (číselník UVP) je Ministerstvo práce a sociálních věcí.

38 § 24a zákona (4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností je povinen projednat všechny podněty podané podle § 22 odst. 1 písm. m), písemně, vyrozumět příslušnou krajskou veterinární správu do jednoho měsíce od podání podnětu o učiněných opatřeních a po vydání rozhodnutí o výsledku řízení. V únoru 2011 vydalo Ministerstvo zemědělství vyjádření k častým chybám ve správních řízeních o správních deliktech (včetně přestupků) podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

39 Chybné rozlišení přestupku a jiného správního deliktu Ze spisového materiálu není v některých případech možno dovodit, z jakého důvodu byl skutek posuzován jako přestupek, a nikoliv jako správní delikt, a opačně. V řízení o přestupku a v řízení o jiném správním deliktu se uplatňují odlišné procesní předpisy a také je odlišné hmotně-právní ustanovení, podle kterého má být rozhodováno. Časté chyby, které vyskytují ve správním řízení:

40 Kategorizace zvířat a přestupky a jiné správní delikty Jestliže se jedná o zvíře v zájmovém chovu, měl by být pachatel ve většině případů postižen za přestupek. Pravděpodobnost, že zvíře v zájmovém chovu bude chovat právnická osoba, je nízká. Jestliže se jedná o zvíře hospodářské (chované pro hospodářské a podnikatelské účely, apod.), měl by být pachatel ve většině případů postižen za správní delikt. Chovatel hospodářského zvířete je zpravidla právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba. V případě porušení povinnosti právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou se jedná o správní delikt.

41 Pravděpodobnost, že zvíře hospodářské bude chovat fyzická osoba (nepodnikající), a tedy, že se bude jednat o přestupek, je nízká. Jestliže se jedná o zvíře hospodářské a vše nasvědčuje tomu, že chovatel je fyzickou osobou, je třeba se zabývat tím, zda se nejedná o neoprávněné odnikání. Znovu zdůrazňuji, že zvířata je nutno kategorizovat podle účelu chovu, nikoliv podle jejich druhu.

42 Chybné uvedení kompetence k projednávání správních deliktů (včetně přestupků) na úseku ochrany zvířat proti týrání Obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve svém rozhodnutí často chybně uvádějí, že jsou příslušným správním orgánem podle § 24a odst. 1 písm. a) nebo b) zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ustanovení § 24a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání nezakládá kompetenci k projednávání správních deliktů (včetně přestupků). Toto ustanovení zakládá kompetenci k provedení řízení o zvláštním opatření.

43 Zákon na ochranu zvířat proti týrání stanoví v § 28 odst. 6: „Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou správních deliktů podle § 27 odst. 1 písm. j) a podle § 27a odst. 1 písm. g), které v prvním stupni projednává obec. Kompetence k projednávání správních deliktů na úseku ochrany zvířat proti týrání tedy plyne z ustanovení § 28 odst. 6 zákona na ochranu zvířat proti týrání, nikoliv z § 24 odst. 1 písm. a) nebo b) tohoto zákona. Podle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu se ve výrokové části uvedou právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno.

44 Chybný postup v souvislosti s odborným vyjádřením orgánu veterinární správy Chybou je, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo krajský úřad ve svém rozhodnutí nerespektuje ustanovení § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat, které stanoví:

45 „Obecní úřad obce s rozšířenou působností si vyžádá v řízení o správním deliktu odborné vyjádření orgánů veterinární správy, které je pro toto řízení závazné.“ Výjimky viz § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. V některých případech je postiženo jednání pachatele podle jiného ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání, než bylo uvedeno v odborném vyjádření orgánu veterinární správy podle § 24a odst. 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Takový postup není možný.

46 V řízení musí být prvoinstančním (obecní úřad obce s rozšířenou působností) i druhoinstančním (krajský úřad) orgánem postupováno v souladu s § 149 správního řádu (rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem). Odborné vyjádření krajské veterinární správy je třeba považovat za závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. Účastník řízení má možnost uplatňovat v odvolání námitky vůči odbornému vyjádření a je třeba postupovat podle ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu, které stanoví: „Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá si odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska“.

47 Tomuto správnímu orgánu se zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.

48 Nedostatečné odůvodnění rozhodnutí Další častou chybou je, že je odůvodnění rozhodnutí nedostatečné, tedy příliš stručné. Z rozhodnutí potom není možno dovodit, proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto. Je nezbytné postupovat v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

49 „Podobně důležitou součástí správního rozhodnutí jako výroková část je jeho odůvodnění, jež s výrokovou částí bezprostředně souvisí a bez kterého nemůže (až na zákonem stanovené výjimky) výroková část sama o sobě obstát. Je to mimo jiné i proto, že podle § 76 odst. 1 soudního řádu správního zruší soud ve správním soudnictví rozhodnutí správního orgánu mimo jiné i pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí nebo proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. I z tohoto důvodu je proto třeba věnovat vypracování odůvodnění rozhodnutí stejnou pozornost jako samotnému výroku.“

50 Neurčité označení času, kdy měl být delikt spáchán a chybějící popis přestupku Ve výroku rozhodnutí by měla být uvedena data, kdy bylo prokázáno, že došlo k týrání zvířat, nikoliv období, např. přelom června a července. Ve výroku rozhodnutí o přestupku má být uvedeno také, jakým konkrétním způsobem došlo k týrání zvířete, nikoliv pouze citace textu právního předpisu.

51 Podle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o přestupcích“) platí, že výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1).

52 Konkrétní výrok rozhodnutí o přestupku je nezbytný zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu.

53 Chybějící uvedení sankčního ustanovení Chybou je, pokud v rozhodnutí není uvedeno, podle kterého ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání byla stanovena sankce a její výše. V případě správního deliktu viz § 27a zákona na ochranu zvířat proti týrání, v případě přestupku viz § 27 zákona na ochranu zvířat proti týrání.

54 Chybné označení zákona na ochranu zvířat proti týrání Někdy se chybně uvádí označení zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jedná se o zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv o zákon č. 409/2008 Sb. Pod číslem 409/2008 Sb. bylo vyhlášeno úplné znění zákona na ochranu zvířat proti týrání. Toto úplné znění již však nelze používat, protože došlo k další novelizaci zákona na ochranu zvířat proti týrání. Jestliže obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhoduje v současné době podle úplného znění zákona na ochranu zvířat proti týrání, postupuje chybně, neboť odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější (§ 7 odst. 1 zákona o přestupcích).

55 Neuvedení oprávněné úřední osoby Častou chybou je, že ve spisovém materiálu není záznam o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou (§ 15 odst. 4 správního řádu).

56 Závěrem připomínám pro přezkoumatelnost rozhodnutí a správný průběh řízení: Správní řád § 3 Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

57 a § 36 odst. 2 Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

58 Ing. Pavel Vovesný Odbor životního prostředí a zemědělství Oddělení zemědělství pavel.vovesny@pardubickykraj.cz +420 466 026 354