Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů

Prezentace na téma: "Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů"— Transkript prezentace:

1 Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů
Evropské právo civilního procesu – justiční spolupráce ve věcech civilních Úvod – historické souvislosti Přehled pramenů a informačních zdrojů

2 Obecná charakteristika
Pojem „Evropský civilní proces“ není oficiálním pojmem, oficiální je pojem „justiční spolupráce v civilních věcech“, popř. „Evropský justiční prostor ve věcech civilních (prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti)“ Může být charakterizován jako soubor aktů evropského práva (acquis communautaire a unijního práva + mezinárodní smlouvy mezi členskými státy) zabývající s ohledem na mezinárodní prvek a vzájemnou soudní spolupráci členských států vybranými instituty národního práva, jež jsou obecně považovány za součást civilního procesu.

3 Obecná charakteristika
V rámci českého právního řádu se původně chápalo jen jako součást mezinárodního práva soukromého (obecné zhodnocení problému z mezinárodního hlediska). Po vstupu ČR do Evropské unie – výrazný vliv na národní právo, řeší konkrétní problémy a otázky – aplikace evropského práva v národním kontextu. Pro účely výuky Civilního procesu – stručný přehled, dopad do národního práva.

4 Historický vývoj Evropská společenství byla primárně založena pouze za účelem ekonomické spolupráce. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu ---> zvýšení sporů s mezinárodním prvkem. Původně – Evropská společenství neměla v dané věci pravomoc, pouze čl. ex 220 Smlouvy o založení ES (nyní článek 293) stanovoval, že členské státy zahájí mezi sebou v případě potřeby jednání s cílem zajistit ve prospěch svých státních příslušníků ………….. zjednodušení formalit, jimž podléhá vzájemné uznávání a výkon soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů.

5 Bruselská úmluva Na základě článku 220 Smlouvy o založení ES byla v roce 1968 uzavřena mezinárodní dohoda– Bruselská úmluva o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (tzv. Bruselská úmluva I) Představovala významný pokrok v oblasti justiční spolupráce, ale pouze ve formě mezinárodní smlouvy – nové státy, které vstoupily do ES, musely vždy úmluvu ratifikovat, rovněž tak v případě změn (novelizací) musela úmluva projít znovu ratifikačním procesem ve všech členských státech.

6 Luganská úmluva Bruselská úmluva nebyla otevřena k podpisu jiným než členským státům Řada nečlenských států projevila zájem na spolupráci ---> v roce 1988 členské státy ES uzavřely s Norskem, Islandem a Švýcarskem (European Free Trade Association) Luganskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních. Ustanovení Luganské úmluvy byla téměř táž jako Bruselské úmluvy (paralelní dohody).

7 Maastrichtská smlouva
Maastrichtská smlouva přinesla založení Evropské unie a jejích tří pilířů. Ve třetím pilíři – justiční spolupráce členských států v civilních a trestních věcech. Justiční spolupráce dle třetího pilíře – stále nespadala do pravomocí Společenství, ale úroveň spolupráce se výrazně zvýšila (instituce EU měly již pravomoc přijímat akty unijního práva v širším slova smyslu.)

8 Amsterodamská smlouva
Zlom v oblasti justiční spolupráce v soukromoprávních věcech. Amsterodamská smlouva vytváří Prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, jež má dvě části – soukromoprávní a trestněprávní záležitosti. Justiční spolupráce v soukromoprávních věcech byla „komunitarizována“ – její právní úprava byla přenesena ze třetího do prvního (komunitárního) pilíře Evropské unie – dostala se pod pravomoci Evropských společenství a jejich institucí.

9 Právní úprava Rámec pro justiční spolupráci v soukromoprávních věcech představuje čl. 65 smlouvy ES (HLAVA IV VÍZOVÁ, AZYLOVÁ A PŘISTĚHOVALECKÁ POLITIKA A JINÉ POLITIKY TÝKAJÍCÍ SE VOLNÉHO POHYBU OSOB) Článek 65 (bývalý článek 73m) Opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem přijímaná podle článku 67, pokud je to nutné k řádnému fungování vnitřního trhu, zahrnují mimo jiné: a) zlepšení a zjednodušení: — systému mezinárodního doručování soudních a mimosoudních písemností; — spolupráce při opatřování důkazů; — uznání a výkonu soudních a mimosoudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech; b) podporu slučitelnosti kolizních norem platných v členských státech a předpisů pro řešení kompetenčních sporů; c) odstraňování překážek řádného průběhu občanskoprávního řízení, popřípadě podporou slučitelnosti úpravy občanskoprávního řízení v členských státech. Článek 65 (bývalý článek 73m) „Článek 68 Smlouvy ES zakládá pravomoc Evropského soudního dvora pro rozhodnutí o předběžné otázce v této oblasti.“

10 Význam pro národní právo-obecně
Na základě justiční spolupráce ve věcech civilních vznikla již řada aktů – z nichž 8 se výrazně dotýká institutů civilního procesu. Z hlediska obecné roviny se jedná o právní úpravu institutů mezinárodního práva soukromého – nepřímo si však vynucuje změnu nebo přijetí nové právní úpravy v národním právu (např. řízení dle § 200ua o.s.ř.).

11 Prameny Nařízení Nařízení Rady ES č. 44/2001/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – nařízení, jehož obsah je v podstatě převzatá Bruselská úmluva I – nařízení Brusel I (oficiální překlad nesprávně zní nařízení o příslušnosti a uznání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech). Nařízení Rady ES č. 2201/2003/ES, o pravomoci a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů k dětem a o zrušení nařízení Rady ES č. 1347/2000 – nařízení Brusel IIbis. – převzalo návrh mezinárodní smlouvy označované jako Bruselská úmluva II) oficiální překlad opět nesprávně hovoří o příslušnosti). Nařízení Rady ES č. 1393/2007/ES, o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech a o zrušení nařízení 1348/2000.

12 Prameny Nařízení Rady ES č. 1206/2001/ES, o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských a obchodních věcech. Nařízení Rady ES č. 1346/2000/ES, o úpadkovém řízení. Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 805/2004, o evropském exekučním titulu pro nesporné pohledávky. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006 , kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007 , kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích

13 Prameny Směrnice: Směrnice č. 2003/8/ES, o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech. Rozhodnutí Rozhodnutí Rady č. 2001/470/ES, o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Mezinárodní smlouvy Bruselská úmluva I – platí mezi členskými státy před rozšířením v roce 2004 a Dánskem, které na justiční spolupráci v civilních věcech neparticipuje. Jiné akty Např. Akční plán Komise a Rady z  (implementace Haagského programu k posílení svobody, bezpečnosti a spravedlnosti) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje evropský platební rozkaz

14 Informační zdroje www.europa.eu – Gateway to the European Union
Judicial network in civil and commercial matters European judicial atlas in civil matters

15 Evropské právo civilního procesu
Přehled a charakteristika jednotlivých aktů

16 Nařízení Brusel I-obecná charakteristika
Nahrazuje Bruselskou úmluvu o pravomoci soudů a uznání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních Ve formě nařízení – akt sekundárního komunitárního práva – není třeba ratifikace ze strany nových členských států. Otázky – mezinárodní příslušnosti (pravomoci) soudů a uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních.

17 Nařízení Brusel I – základní principy
Nařízení určuje soudy členského státu, které budou jednat o konkrétní věci v občanskoprávních a obchodněprávních záležitostech. Obsahuje právní úpravu příslušnosti – základní pravidlo, příslušnost alternativní, příslušnost ve vybraných věcech (pro určitou oblast právních vztahů), příslušnost založenou smlouvou a příslušnost výlučnou.

18 Nařízení Brusel I – základní principy
Základní pravidlo mezinárodní příslušnosti soudů dle nařízení Brusel I – zásada actor sequitur forum reí – příslušné jsou soudy členského státu, kde má domicil žalovaný. Uznání a výkon rozhodnutí Uznání – princip automatického uznání + důvody pro odepření uznání Řízení o exequatur – prohlášení rozhodnutí za vykonatelné Výkon rozhodnutí – řídí se národním právem členského státu

19 Nařízení Brusel I – dopady do práva civilního procesu
„Prohlášení vykonatelnosti“ Lhůta pro odvolání - 1 měsíc Okresní soudy nebo soudní exekutoři

20 Nařízení Brusel IIbis-obecná charakteristika
Návrh Bruselské úmluvy II, nařízení 1347/2000. Upravuje příslušnost soudů a uznání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a rodičovské zodpovědnosti. Věci manželské – rozvod, rozluka, neplatnost manželství (nespadá na registrované partnerství). Rodičovská zodpovědnost – vymezeno pozitivním i negativním výčtem v nařízení.

21 Nařízení Brusel IIbis-základní principy
Manželské věci: Nařízení zakládá příslušnost soudů na těchto kritériích: Obvyklé bydliště Státní příslušnost Domicil (UK a Irsko) Příslušnost ve věcech manželských je koncipována velmi široce. Věci rodičovské zodpovědnosti: Obecné kritérium je obvyklé bydliště dítěte. Právní úprava komplikovaná (přestěhování se dítěte, únos dítěte, zbytková příslušnost atd.). Uznání a výkon – stejné principy jako dle Brusel I.

22 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní charakteristika
Jednodušší pravidla pro výkon rozhodnutí – není řízení o exequatur. Platí pro tzv. – nesporné nároky. Jsou –li dány podmínky nařízení, soud vydá potvrzení o tom, že jeho rozhodnutí je evropským exekučním titulem a je přímo vykonatelné v jiném státu.

23 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy
Nárok se považuje za nesporný, pokud a) dlužník s ním výslovně souhlasil tím, že jej uznal, nebo prostřednictvím smíru, který schválil soud nebo který byl uzavřen před soudem v průběhu řízení nebo b) dlužník proti němu v průběhu soudního řízení nevznesl nikdy žádné námitky v souladu s odpovídajícími procesními předpisy členského státu původu nebo c) dlužník se neúčastnil soudního jednání, ve kterém se o tomto nároku jednalo, ani nebyl na takovém soudním jednání zastoupen poté, co nejprve vznesl proti nároku v průběhu soudního řízení námitky, pokud takové jednání znamená podle práva členského státu původu konkludentní souhlas s nárokem nebo skutečnostmi, které tvrdí věřitel nebo d) dlužník jej výslovně uznal v úřední listině.

24 Nařízení o evropském exekučním titulu pro nesporné nároky – základní principy
Řízení o potvrzení evropského exekučního titulu (§ 200ua o.s.ř.) Na návrh oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo úřední listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství 34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul, rozhodne soud usnesením za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství. K řízení o potvrzení evropského exekučního titulu je příslušný soud, který rozhodoval ve věci v době, kdy byly splněny podmínky vzniku nesporného nároku podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství . Byly-li tyto podmínky splněny v případě úřední listiny , je k řízení příslušný obecný soud oprávněného. Účastníkem řízení je oprávněný. Proti usnesení o potvrzení evropského exekučního titulu není odvolání přípustné.

25 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-obecná charakteristika
Vychází ze snahy o zajištění práva být slyšen (komponent práva na spravedlivý proces). Negativní zkušenosti s doručováním pouze poštou. Vztahuje se na soudní a mimosoudní písemnosti v občanských a obchodních věcech (mimosoudní písemnosti - dokument, který nepochází přímo ze soudního řízení, ale jehož doručení je požadováno k tomu, aby bylo zajištěno nastoupení účinků tohoto dokumentu ve sféře soukromého práva. Tato písemnost musí být vydána v rámci vymezené pravomoci příslušného subjektu (např. notářský zápis, rozhodčí nález apod.)

26 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy
Nařízení reguluje dvě možnosti doručování: Doručování s mezinárodní právní pomocí Doručování bez mezinárodní právní pomoci

27 Nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností-základní principy
Doručování s mezinárodní právní pomocí: Schéma dle nařízení Přesně stanovené lhůty Podstata – Žadatel o doručení předá odesílajícímu subjektu, ten předá přijímajícímu subjektu, ten se postará od doručení a dá zprávu o jeho výsledku. V ČR – odesílající subjekty - okresní soudy, krajské soudy, vyšší soudy (rozumí se vrchní – opět špatný překlad), Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, soudní exekutoři, okresní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství, vyšší státní zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství. - podle nového bude zjednodušeno. Přijímající subjekty – okresní soudy.

28 Nařízení o spolupráci při dokazování – obecná charakteristika
Řízení s mezinárodním prvkem – potřeba provést důkaz v jiném členském státu. Upravuje pravidla pro dokazování ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních – pouze v souvislosti se soudním řízením. Jde o akt „skutečného civilního procesu“, upravuje i např. otázky provádění důkazu svědeckou výpovědí apod.

29 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy
Nařízení přináší dvě možnosti pro členský stát, jako provést důkaz v jiném členském státu: Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“) Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem

30 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy
Provádění důkazy s využitím mezinárodní právní pomoci („přímé předávání mezi soudy“) Princip spočívá v tom, že jeden soud požádá druhý soud v jiném členském státu, aby provedl důkaz, který potřebuje v soudním řízení (zahájeném nebo jehož zahájení je plánováno). Žádost musí být vyřízena v souladu s národním právem dožádaného soudu – dožadující soud může požádat o provedení důkazu v souladu se zvláštní procedurou svého členského stát – to může být ale dožádaným soudem odmítnuto, pokud: to není v souladu s jeho právem nebo z důvodu závažných praktických obtíží.

31 Nařízení o spolupráci při dokazování-základní principy
Nařízení upravuje právo stran být přítomny. Žádost musí být vyřízena do 90 dnů. Nařízení upravuje i právo odepřít výpověď – musí být zachováno dle práva státu národního i dožadujícího. Přímé provedení důkazu dožadujícím soudem Přímo zaměstnanec soudu v jiném členském státu – nelze využít donucovací prostředky.

32 Nařízení o úpadkovém řízení-obecná charakteristika
Mezinárodní úpadkové právo Úpadkové právo je obecně založeno na principu univerzality – je postižen všechen majetek dlužníka – nařízení přináší řešení situace, kdy má dlužník majetek ve více státech

33 Nařízení o úpadkovém řízení-základní principy
Nařízení vychází z principu „ovládané (kontrolované) univerzality“ - jedno insolvenční řízení má charakter tzv. primárního insolvenčního řízení – tam, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka – postihuje všechen majetek dlužníka. Vedle tohoto primárního mohou existovat i sekundární insolvenční řízení – v jiném členském státu, postihuje jen majetek dlužníka na území tohoto státu.

34 Nařízení o evropském platebním rozkazu – obecná charakteristika
Zavedení řízení o evropském platebním rozkazu - zjednodušení a urychlení soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížení náklady na ně. Alternativní možnost k jinému řízení, kterého může žalobce využít. Vymáhání peněžitých pohledávek na určitou částku, jež jsou splatné v době, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu.

35 Nařízení o evropském platebním rozkazu – základní principy
Zavádí rozkazní řízení pro spory s mezinárodním prvkem. Možnost využít za stanovených podmínek elektronického platebního rozkazu. Lhůta pro podání odporu – 30 dnů. V případě podání odporu – pokračuje jako klasické soudní řízení. Účinné od

36 Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – obecná charakteristika
S cílem urychlení sporů ohledně „nižších nároků“ a zejména s cílem snížení nákladů – možnost využití řízení o drobných nárocích (koncipováno jako alternativa). Účinné od

37 Nařízení o evropském řízení o drobných nárocích – základní principy
Občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 2000 EUR. Formulářové řízení – zpravidla bez jednání. Odvolání neodkládá vykonatelnost napadeného rozhodnutí.