Single Euro Payments Area a jeho aplikace

Single Euro Payments Area a jeho aplikace
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., vedoucí katedry financí VŠFS Praha, externí spolupracovník katedry BaP VŠE Praha

S E P A a jeho aplikace Program semináře:
1) Úvod – přehled základní právní úpravy ve vazbě na projekt SEPA 2) Charakteristika SEPA, jeho produkty, současný stav 3) Výklad vybraných pojmů 4) Rámcové vymezení platebních služeb a subjektů tyto služby poskytující 5) Struktura obou Nařízení a jeho cíle

S E P A a jeho aplikace Program semináře:
6) Přístup k realizaci SEPA produktů ve vazbě na Nařízení 260/2012 a Nařízení 924/2009 7) Realizace SEPA platebních příkazů 8) Mimosoudní vyrovnání sporů a SEPA 9) Regulace platebního styku a platebních služeb vyplývajícího ze SEPA 10) Diskuse a závěr semináře

S E P A a jeho aplikace Přehled základní právní úpravy ve vazbě na SEPA: Nařízení EP a R (EU) č. 260/2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění Nařízení č. 924/2009; Nařízení EP a R (ES) č. 924/2009, o přeshraničních platbách ve Společenství; Nařízení EP a R (ES) č. 1781/2006, o informacích o plátci doprovázející převody peněžních prostředků;

S E P A a jeho aplikace Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku; Zákon č. 254/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o platebním styku

S E P A a jeho aplikace Vyhláška č. 281/2008 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu; Vyhláška č. 32/2010 Sb., o platebních systémech s neodvolatelností zúčtování Vyhláška č. 169/2011 Sb., o stanovení pravidel tvorby čísla účtu v platebním styku

Charakteristika SEPA, jeho produkty, současný stav
Projekt SEPA vznikl v roce 2002 z iniciativy EPC (The European Payments Council = Evropská rada pro platební styk) jakožto rozhodovacího a koordinačního orgánu evropských bank v otázkách sjednocení podmínek provádění plateb. Deklarovaným účelem EPC je podporovat a prosazovat vytvoření SEPA na principu samoregulace.

Definice EPC: Jednotná oblast pro platby v eurech (SEPA) bude oblastí, kde budou občané, firmy a další ekonomické subjekty schopné provádět a přijímat v rámci Evropy platby v eurech - přeshraniční i vnitrostátní - za stejných základních podmínek, práv a závazků, bez ohledu na své sídlo.

Integrace domácích a přeshraničních plateb výhradně v měně EUR. Geograficky = 32 zemí - 30 zemí Evropského hospodářského prostoru (=EU 27 + Island, Lichtenštejnsko, Norsko), Monako a Švýcarsko.

SEPA představuje: 32 zemí a 490 milionů obyvatel

Vytváření Jednotného prostoru pro platby v eurech postupovalo podle harmonogramu definovaného v dokumentu „SEPA Roadmap“, který v prosinci 2004 přijala EPC Harmonogram stanovil rozhodné termíny pro období a člení zavádění SEPA na: 1) fázi přípravnou/plánovací ( ) 2) fázi implementační ( ) 3) a fázi migrace ( )

Europea Peyment Committee v rámci EPC dnes pracuje celkem 8 pracovních skupin: E - commerce payments WG SEPA Payment schemes WG SEPA Card WG M – channels WG Cash WG Standard support Legal support Information security support

V září 2009 vydala Evropská komise nový dokument „Dotvoření jednotné oblasti pro platby v eurech (SEPA) plán na období “ Dokument vymezuje opatření, která mají všechny zúčastněné strany (orgány EU a vnitrostátní orgány, odvětví a uživatelé) splnit během příštích tří let, a to na základě šesti priorit: podpora přechodu na systém SEPA zvýšení povědomí a propagace produktů SEPA vypracování solidního právního prostředí a zajištění souladu podpora inovací dosažení normalizace a interoperability vyjasnění a zlepšení řízení projektu SEPA

Tento plán se zaměřuje především na členské státy, které přijaly euro (předpokládá však zájem i ze strany členských států mimo eurozónu, přestože přechod na SEPA v nich probíhá pomalejším tempem). Postup zavádění standardů SEPA ovlivňují velmi významně i Nařízení 924/2009 a Nařízení 260/2012.

SEPA – hladké platby (SCT a SDD) Výhodou pro klienty oproti standardním zahraničním platbám je především: jednodušší vyplnění platebních příkazů, kratší doba od odepsání finančních prostředků k připsání na účet příjemce , platby jsou připisovány v plné původní částce, příkazce a příjemce jsou odpovědní za své vlastní poplatky, plná dosažitelnost účtů Příjemců v rámci SEPA, maximální zaručenou Lhůtu provedení platby, a tudíž výhodu předvídatelnosti pro všechny strany, používání přijatých standardů a datových prvků usnadňuje zahájení a párování plateb založené na STP, systém poskytuje komplexní přenos “end -to-end” doplňujících informací pro příjemce, buď na strukturovaném, nebo na nestrukturovaném základě.

Výhodou pro banky možnost zasílání velkého množství dat za výhodnějších podmínek zvýšení počtu STP transakcí dosažitelnost v rámci SEPA umožnění jednotného zpracování v rámci SEPA včetně odmítnutých a vrácených plateb účastníci si mohou vybrat nejefektivnější a nejlevnější směrování transakcí stanovení dohodnutých cyklů zpracování možnost nabídnout vedle základních prvků i doplňkové služby přispívá ke standardizovanějšímu a nákladově efektivnějšímu zpracovatelskému prostředí

Základní nástroje SEPA: SEPA úhrada (SEPA Credit Transfer = SCT) k dispozici klientům od srpen 2011 zapojeno účastník (EPC), v dubnu 2012 to bylo celkem účastníci; zdroj: duben 2012 – EBA Clearing cca 24,8 % euro CT bylo migrováno na SCT v rámci eurozóny zdroj: duben 2012 – EPC Rulebook – verse 5.1 je účinný od 19. listopadu 2011 a od 17. listoapdu 2012 bude v účinnosti verze 6.0

SEPA inkaso (SEPA Direct Debit = SDD) k dispozici klientům od 2. listopadu 2009 existují dvě verze základní Core - srpen 2011 zapojeno účastníků, duben 2012 – 4 047 verze B2B (Business to Business) – srpen 2011 zapojeno účastníků (stav nezměněn v dubnu 2012) od listopadu 2010 – povinná „dosažitelnost“ všech bank Eurozóny na základě Nařízení č.924;

na základě toho se po listopadu 2010 očekávala masová migrace na SDD, ale nestalo se tak; v březnu 2011 však pouze cca 1 % všech euro DD bylo migrováno na SDD, v dubnu 2012 vykazuje EPC hodnotu pouze 0,4 % zemí eurozóny; pro banky mimo eurozónu bylo stanoveno konečné datum 1. listopad 2014, nyní se mění; připravuje se nové Schéma SDD - SDD pro pevně stanovenou částku (SDD Fixed Amount).

SEPA inkaso (SEPA Direct Debit = SDD) Rulebook – verse 5.1 pro SEPA Core DD je účinný od 19. listopadu 2011 a od téhož data je účinný postup SEPA B2B, verze 3.1. Rulebooks – pro oba systémy SDD budou účinné od 17. listopadu 2012 ve verzi 6.0 pro SEPA Core DD a ve verzi 4 pro SEPA B2B.

Pro účely SEPA byl v r zprovozněn Registr inkasních příjemců (RIP), který ve spolupráci s ČBA vytvořila a spravuje Česká národní banka. Důvodem vybudování registru RIP jsou požadavky systému SEPA Direct Debit (SDD), kde jedním z údajů vyplňovaných při platbě je tzv. „Creditor Identifier“ (viz dále).

Identifikátor má umožnit plátci a jeho bance zkontrolovat údaje o subjektu v žádosti o inkaso s údaji uvedenými v souhlasu s inkasem („SEPA MANDATE“). Některé země pro účely SEPA využívají identifikační kódy příjemců zavedené již dříve (např. pro vnitrostátní platební styk), v ČR se identifikační kód příjemce inkas nepoužíval. Poslední verze registru ze dne 20. září 2011 obsahuje 4 subjekty.

SEPA Card Bude evropská karta bez magnetického proužku? podpora pouze EMV čip a PIN karty, magnetický proužek volitelně, možnost blokování magnetického proužku, magnetický proužek nebude obsahovat data k provedení transakce. standard – SEPA Cards Standartisation Volume – Book of Requirements – verze 5.5 účinná od 1. června 2011.

Bude mít smysl vydávat bezpečné evropské čipové karty? 15% karet z celkového počtu bylo v r použito v zahraničí Pouze 3% karet z celkového počtu bylo použito mimo Evropu 2,2% z celkového objemu trs. v r bylo provedeno v zahraničí z toho: 1,7% v Evropě a 0,5% mimo Evropu Používanostkaret na POS je v zahraničí3-5x vyšší než na ATM Zdroj: data z prezentace Evropský platební styk, březen 2011

ECB a EC podporují vznik nového evropského schématu pro platební karty. náhrada národního schématu mezinárodním posílení pozice VISA a MasterCard co-brandings mezinárodním schématem přetrvávající současná fragmentace, národní schémata by byla zachována a cross-bordertrs. zpracovávány přes VISU a MasterCard aliance s jinými schématy nebo expanze jednoho do celé SEPA oblasti vznik nového schématu tzv. na zelené louce.

M-Payments Proč mobilní platby? • mobilní telefony dosáhly ve všech státech EU saturace a vysoké úrovně služeb • mobilní telefony ideálním kanálem pro platby v SEPA • mobilní kanál nabízí obrovskou příležitost pro poskytovatele platebních služeb na rozšíření a obohacení služeb • EPC a mobilní operátoři pracují společně na stanovení obchodních pravidel a standardů s cílem vybudovat bezpečný a dlouhodobě důvěryhodný ekosystem pro platby mobilem

V rámci EPC ustanovena speciální pracovní skupina. Výsledkem její práce jsou dokumenty: • White Paper on Mobile Payments – verze 3.0, která byla do března 2012 k veřejné diskusi • Mobile Contactless SEPA Card Payments Interoperability Implementation Gaidelines – verze 2.0, účinný od listopadu 2011 • Mobile Payments Implementation Guidelines (příprava) technické aspekty, bezpečnost, rizika V první fázi se zaměřuje hlavně na bezkontaktní kartové transakce a tzv. remote payments

Cíl dokumentu White Paper a Mobil Contactless • informovat poskytovatele služeb a jejich klienty (všechny stakeholdery) o rozhodnutí EPC podporovat mobilní platby • poskytnout obchodní důvody pro zavedení mobilních plateb na trh • ukázat potenciál pro mobilní platby (různé scénáře pro využití MP) • definovat a prioritizovat kategorie mobilních plateb včetně mobilních bezkontaktních plateb • speciálně analyzovat kartové mobilní platby.

Pro koho jsou dokumenty určeny: • poskytovatele platebních služeb (banky a platební instituce) a schemata • klienty (plátce, příjemce a držitele karet) • obchodníky Ale také pro: Mobilní operátory, TSM, výrobce zařízení, dodavatele aplikací, veřejnou správu, regulátory, standardizační instituce….

M-Paymsnts Vytvořit pan-evropské řešení pro on-line platby, včetně kartových plateb • V rámci EPC vytvořena samostatná pracovní skupina pro e-commerce SEPA e-Payment Framework – • Doporučení pro SEPA e-payment řešení, základní požadavky, pravidla a standardy, vymezení rámce pro jednotné fungování Původně bylo zamýšleno, že existující E-Payment schémata se vzájemně propojí a budou poskytovat služby v celé oblasti SEPA (eps, iDEAL, giropay) V roce 2011 změna – koncept „MyBank“ od EBA Clearing

M-Paymsnts and MyBank Pan-evropské řešení pro e-platby prostřednictvím Credit Transfer transakce (nejedná se o kartovou transakci) • jedna platební metoda pro on-line nákupy v Evropě • iniciace platby přes on-line portál banky • Iniciativa oznámena v 6/2011, pilot v 5/2012, rollout v létě 2012 •pProvoz zajistí EBA Clearing (vlastní cca 67 bank),provozuje ACH (PE-ACH) pro SCT a SDD (spojuje cca 4600 bank).

Jak platba probíhá: zákazník si zvolí na e-shopu jako platební metodu MyBank pop up window, kde zadá název své banky nebo BIC, přesměrování na internetbanking vlastní banky, dojde k běžnému zalogování, předvyplněný formulář pro Credit Transfer se všemi daty nákupu, klient potvrdí. Platby generované mobily a platby v jiných měnách než EUR budou realizovány následně.

Problematika Intercharge Fee EC zřídila pracovní skupinu, která má posoudit oprávněnost MIF pro kartové transakce a možnost jejich regulace Důvody: změny v oblasti karet nepostupují dostatečně rychle Nutno vytvořit podmínky pro konkurenční prostředí (nižší ceny, odstranění vstupních bariér, více hráčů, více inovací) MIF omezuje konkurenci Je třeba nastavit správný mix regulace, samoregulace a tlaku konkurenčního prostředí

Regulace MIF ve světě: Austrálie: MIF průměrně 0,5% pro VISA i MC od r. 2006 USA: MIF max. 0,21 USD + 5 b.p. USD (prevence fraudů) EU: zatím bez regulace

MIF v Evropě - dohody s EC: MasterCard 4/ cross border MIF (vážený průměr): 0,3% kreditní karty 0,2% debetní karty VISA 4/ cross border MIF + domácí (9 zemí) kreditní karty stále v řešení

Pro podporu implementace SEPA na národní úrovni vnikly National Adherence Support Organization (NASO) Národní koordinační výbory SEPA (NKV) Byly zřízeny v jednotlivých zemích SEPA pro usnadnění organizačních a administrativních záležitostí spojených s přistupováním poskytovatelů platebních služeb k systémům SEPA (v ČR – Národní koordinační výbor pro zavedení SEPA v ČR (NKV SEPA). Nicméně ani přesto se nedařilo produkty SEPA zavádět tak, jak EPC předpokládal (až na SEPA Cards).

Pravidelné schůzky NKV + dvakrát ročně účast na SEPA EU FORUM (z iniciativy EK). Zasedání SEPA EU FORUM: zapojení veřejné správy do migrace SEPA, zapojení koncových uživatelů do činnosti národních SEPA koordinačních výborů, zřízení „SEPA Council“, prezentace představitelů jednotlivých zemí – aktuální stav zavedení SEPA, iniciativa na vytvoření společného standardu na XML výpisy.

SEPA EU FORUM: SEPA Migration End Date Preferovaná právní forma stanovení závazného data pro zavedení SEPA (od Doporučení EK, přes Směrnici EK, nebo Nařízení EK) – představovalo urychlené zavedení do roku Nakonec bylo vybráno Nařízení (viz dále). Usnesení Evropského parlamentu ze dne : „Evropský parlament vyzývá znovu Evropskou komisi, aby stanovila jasný, vhodný a závazný konečný termín pro přechod na nástroje SEPA, a to nejpozději do 31. prosince 2012, po jehož uplynutí již budou muset být všechny platby v eurech prováděny s využitím norem SEPA“.

Možný problém – interoperabilita jednotlivých SEPA clearingových systémů – bohužel, dosud není zajištěna celoevropská interoperabilita. Banka nemůže klientovi garantovat provedení SEPA platby, pokud nemá partnerova banka účast u stejného PE-ACH.

End-date by měl zavést „dosažitelnost“ nově i pro SCT. „Poskytovatel příjemce, který umožňuje na účet příjemce provádět vnitrostátní úhrady, umožní provádět na tento účet úhrady iniciované plátcem z účtu u poskytovatele nacházejícího se v kterémkoli ČS.“ A to…. bez přechodných období, od nabytí účinnosti, i pro členské státy mimo eurozónu.

Výklad vybraných pojmů
Platební transakce: vložení peněžních prostředků na účet, výběr peněžních prostředků z účtu nebo převod peněžních prostředků. Platební účet: účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí. Peněžní prostředky: bankovky, mince, bezhotovostní peněžní prostředky a elektronické peníze.

Elektronické peníze – je to peněžní hodnota, která představuje pohledávku vůči tomu, kdo ji vydal, je uchovávaná na elektronickém peněžním prostředku, je vydávaná proti přijetí peněžních prostředků za účelem provádění platebních transakcí, je přijímána jinými osobami než tím, kdo ji vydal.

Přijaté peněžní prostředky nejsou vkladem ve smyslu zvláštních právních předpisů, pokud je vydavatel elektronických peněz neprodleně vymění za elektronické peníze.

Platební příkaz: pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce. Platební prostředek: personalizované zařízení nebo soubor postupů dohodnutých mezi poskytovatelem a uživatelem, kterým uživatel dává platební příkaz.

Elektronický peněžní prostředek: platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě. Platebním prostředkem pro drobné platby se rozumí: kterým lze podle rámcové smlouvy dát příkaz k platební transakci v částce odpovídající nejvýše 30 eurům, vnitrostátní platební transakci v částce odpovídající nejvýše 60 eurům, nebo

platební transakci, která se týká elektronických peněz, v částce odpovídající nejvýše 500 eurům, nebo který má podle rámcové smlouvy výdajový limit nebo uchovává peněžní prostředky v částce odpovídající nejvýše 150 eurům, 300 eurům, jestliže lze tímto platebním prostředkem podle rámcové smlouvy dát příkaz pouze k vnitrostátní platební transakci, nebo

500 eurům, jestliže lze tímto platebním prostředkem podle rámcové smlouvy dát příkaz pouze k platební transakci, která se týká elektronických peněz.

Domovský členský stát: stát tvořící Evropský hospodářský prostor (dále jen „členský stát“). ve kterém má příslušná osoba sídlo nebo, nemá-li příslušná osoba sídlo, ve kterém má místo podnikání nebo ústředí, Hostitelský členský stát: členský stát jiný než domovský členský stát, ve kterém příslušná osoba poskytuje služby.

Platební systém: systém sloužící k převodu peněžních prostředků s formálními a standardizovanými postupy a se společnými pravidly pro zpracování, zúčtování nebo vypořádání platebních transakcí. Platební schéma: jednotný soubor pravidel, postupů a norem nebo prováděcích pokynů, na kterých se dohodli poskytovatelé platebních služeb, pro provádění platebních transakcí v Unii a v rámci členských států, oddělený od jakékoliv infrastruktury nebo platebního systému, který zajišťuje jeho provoz.

Ústřední protistrana: osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému a která je výlučným prostředníkem mezi těmito peněžními institucemi. Zúčtovatel: osoba, která vede účty, na nichž se zúčtují příkazy peněžních institucí nebo ústřední protistrany zúčastněných v systému, a která z tohoto důvodu může peněžním institucím nebo ústřední protistraně poskytovat úvěr.

Clearingová instituce: osoba, která provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazů peněžních institucí, ústřední protistrany nebo zúčtovatele.

Drobný podnikatel (mikropodnik): jde o osobu, který má méně než 10 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční sumu roční rozvahy nejvýše v částce ve výší 2 mil. eur. Podmínky se posuzují ke dni uzavření smlouvy o platebních službách nebo ke dni uzavření dohody o změně této smlouvy. Pokud drobný podnikatel na výzvu poskytovatele platebních služeb nedoloží ve stanovené lhůtě výše uvedené skutečnosti, platí ze zákona, že není drobným podnikatelem.

Spotřebitel: je to fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Plátce: fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu plátce fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz ve prospěch platebního účtu příjemce.

Příjemce: fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce. Uživatel platebních služeb: je to fyzická nebo právnická osoba, která využívá platební službu jako plátce, příjemce nebo obojí.

Poplatek: odměna účtovaná poskytovatelem platebních služeb uživateli platebních služeb a přímo nebo nepřímo spojený s platební transakcí. Mezibankovní poplatek: jedná se o odměnu placenou mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce za každou platební transakci. Vícestranný mezibankovní poplatek: mezibankovní poplatek, který je předmětem dohody mezi více než dvěma poskytovateli platebních služeb.

Jedinečný identifikátor: kombinace písmen, číslic nebo symbolů přidělených uživateli poskytovatelem za účelem identifikace uživatele nebo jeho účtu při provádění platebních transakcí. IBAN: mezinárodní identifikátor čísla platebního účtu, který jedinečným způsobem označuje jednotlivý platební účet v členském státě, jehož prvky jsou stanoveny Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO).

BBAN: identifikátor čísla platebního účtu, který jedinečným způsobem označuje jednotlivý platební účet vedený u poskytovatele platebních služeb v členském státě a který lze použít pouze pro vnitrostátní platební transakce, přičemž pro účely přeshraničních platebních transakcí je tentýž platební účet označen číslem ve formátu IBAN. Kód BIC: identifikační kód podniku, který jednoznačně označuje poskytovatele platebních služeb a jehož prvky jsou stanoveny ISO.

Norma ISO XML: Jedná se o normu pro vytváření elektronických finančních zpráv, kterou definuje ISO a která zahrnuje fyzické znázornění platebních transakcí v jazyce XML v souladu s obchodními pravidly a prováděcími pokyny celounijních schémat pro platební transakce v oblasti působnosti tohoto nařízení.

Pracovní den: den, kdy poskytovatel plátce nebo poskytovatel příjemce provádějící platební transakci obvykle vykonává činnosti potřebné pro provedení této platební transakce. Den vypořádání: den, kdy dojde ke splnění povinností spojených s převodem peněžních prostředků mezi poskytovatelem platebních služeb plátce a poskytovatelem platebních služeb příjemce.

Den valuty: okamžik, ke kterému je platební transakce evidována pro potřeby výpočtu úroku z peněžních prostředků na platebním účtu. Den valuty peněžních prostředků odepsaných - nastává nejdříve dnem přijetí platebního příkazu plátce, připsaných - nastává nejpozději okamžikem, kdy jsou peněžní prostředky připsány příjemci na jeho platební účet.

Inkaso: vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba za účelem odepsání částky z platebního účtu plátce, při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu plátce (metodou DMF nebo CMF). Inkasní systém: je to společný soubor pravidel, postupů a standardů dohodnutých mezi poskytovateli platebních služeb za účelem provádění inkasních transakcí,

Inkasovnání: část inkasní transakce, která je zahájena podnětem příjemce k provedení inkasa a zakončena odepsáním příslušné částky z platebního účtu plátce. Zmocnění k inkasu: vyjádření souhlasu a autorizace, které plátce uděluje příjemci a (přímo nebo nepřímo prostřednictvím příjemce) poskytovateli platebních služeb plátce a kterým příjemci povoluje dát podnět k inkasování určité částky z určeného platebního účtu plátce a poskyto-vateli platebních služeb povoluje tyto pokyny splnit.

Úhrada: vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba za účelem připsání částky na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynů plátce poskytovatelem platebních služeb, u něhož má plátce veden platební účet.

Přeshraniční platební transakce: platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých členských státech. Vnitrostátní platební transakce: platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v témže členském státě.

R-transakce: Je to taková platební transakce, kterou poskytovatel platebních služeb nemůže řádně provést nebo která vede k výjimečnému zpracování, mimo jiné z důvodu nedostateč-ného krytí, odvolání, chybně uvedené částky nebo chybně uvedeného data, neexistence zmocnění k inkasu, chybného čísla platebního účtu nebo uvedení zrušeného platebního účtu.

Pozor na pojmy „poskytnutí“ informací a „zpřístupnění informací. Poskytnutí informací: ● informace musí uživateli dojít zachycena na trvalém nosiči dat, Zpřístupnění informací: ● uživatel obdrží informaci o možnosti vyhledat si danou skutečnost (např. na internetových stránkách).

…a některé další pojmy.

Rámcové vymezení platebních služeb
Za platební službu lze považovat zejména: výběr a vložení hotovosti z/na účet vedený u poskytovatele, provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel neposkytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr,

Platební služba: provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz plátce, příjemce, nebo plátce prostřednictvím příjemce, jestliže poskytovatel poskytuje uživateli převáděné peněžní prostředky jako úvěr, vydávání a správa platebních prostředků a zařízení k přijímání platebních prostředků

Platební služba: provedení převodu peněžních prostředků, při němž plátce ani příjemce nevyužívají platební účet u poskytovatele plátce (poukazování peněz), nebo provedení platební transakce poskytovatelem služeb elektronických komunikací, jestliže je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení.

Platební službou však není např.: přeprava, sběr, zpracování a doručení bankovek a mincí, směnárenská činnost podle devizového zákona, vydávání šeků, směnek nebo cenných papírů, poštovních poukázek, platební transakce, které si poskytují poskytovatelé navzájem a řada dalších (taxativní výčet v zákoně).

Kdo může poskytovat platební služby? Jsou to: banky, spořitelní a úvěrní družstva, zahraniční banky a pobočky zahraničních bank, instituce elektronických peněz vč. zahraničních, vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce vč.zahraničních, Poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu ČNB.

Kdo může vydávat elektronické peníze? Mohou to být: banky a zahraniční banky či pobočky, spořitelní a úvěrní družstva, instituce elektronických peněz vč. zahraničních, vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu, ČNB.

Platební instituce: je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat platební služby uvedené v povolení k činnosti platební instituce, které jí udělila Česká národní banka. Na základě povolení může platební instituce dále: poskytovat služby související vč. úvěrů Provozovat platební systém s výjimkou, kterou stanoví zákon (ne systém s neodvolatelností zúčtování).

Základní principy platební instituce při realizaci platebních operací: oddělené držení peněžních prostředků určených pro provádění platebních transakcí, nebo jejich uložení u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva na samostatný účet, a to do konce následujícího pracovního dne, kdy je obdržela.

Struktura Nařízení a jeho cíle
Nařízení EP a R 924/2009 (ES) Jak konstatuje Zpráva Komise z února 2008, která zkoumala uplatňování bývalého nařízení ES 2560/2001, podařilo se sice snížit poplatky za přehraniční převody v eurech na úroveň vnitrostátních poplatků, ale zároveň se objevily problémy. Tyto byly způsobeny např. odlišnými oznamovacími povinnostmi pro statistické účely, nedostatečností při vymáhání dodržování výše uvedeného nařízení nebo neexistencí autority pro mimosoudní řešení sporů.

Právním základem pro toto Nařízení EP a R (ES) č. 924/2009 byla Směrnice EP a R 2007/64/ES z listopadu 2007, o platebních službách na vnitřním trhu. Nařízení 2560/2001 se vztahovalo pouze na přeshraniční převody a elektronické platební operace (a to vždy ve formě úhrady, neboť přeshraniční převod byl takto definován). Ale……..

Ukázalo se, že je vhodné rozšířit oblast působnosti také na oblast inkasa, tedy inkasního způsobu placení coby jednoho ze základních produktů SEPA. Zásada rovných poplatků by měla být uplatňována na platby, které byly zahájeny či ukončeny v písem-né podobě či v hotovosti, pokud byly v průběhu provádění platby zpracovány elektronicky. Jde o poplatky související přímo či nepřímo s těmito trans-akcemi. Bylo konstatováno, že šeků se takto oblast netýká.

Za nepřímé poplatky byly a jsou považovány např. poplatky za vystavení trvalého platebního příkazu nebo poplatky za používání platební karty apod., které by měly být stejné jak pro vnitrostátní, tak i přeshraniční platební transakce v rámci Společenství. Je doporučeno uplatňovat zásadu rovných poplatků, a to z důvodů, aby se zabránilo roztříštěnosti platebních trhů.

Každá přeshraniční platby by měla odpovídat jisté vnitrostátní platbě podle předem stanovených kritérií. Těmito kritérii by mohly být např.: způsob, jaký byl dán podnět k platbě, způsob provedení a uložení platby, stupeň automatizace, stanovení případné platební záruky, status klienta, vztah k poskytovateli platební služby, použitý platební prostředek.

Nadále je třeba podporovat standardizaci, a to zejména používání mezinárodního čísla účtu (IBAN) a identifikačního kódu banky (BIC). Proto poskytovatelé platebních služeb poskytují uživatelům platebních služeb IBAN a BIC týkající se daného účtu.

Další cíl, vytyčený tímto Nařízením, se týká statistiky. Nařízení hovoří o vhodnosti přehodnotit do 31. října 2011 zrušení různých oznamovacích povinností vůči regulátorům či jiným orgánům týkající se statistiky přeshraničních plateb založených na zúčtování mezi bankami.

Nadále by měly být vyžadovány pouze statistiky související s platbami ve vazbě na IBAN, BIC a částku transakce nebo základní údaje ve vazbě na daný platební nástroj. To vše však musí být v souladu s potřebami boje proti praní špinavých peněz

Nařízení konstatovalo, že v současné době existují různé národní modely pro realizaci inkasního způsobu placení. Proto je nezbytné zavést společný obchodní model pro inkasa s důrazem na poskytnutí větší právní jistoty se zaměřením na bankovní poplatky. Přechodně bude jistota postavena na stanovení maximální výše vícestranného bankovního poplatku za jednu transakci.

Nařízení stanovilo další zásadu, kterou je dosažitelnost. K podpoře úspěšného zavedení SEPA inkas je důležité, aby všechny účty plátců byly dosažitelné jako je tomu ve vnitrostátních inkasech denominovaných v eurech, jinak plátci a příjemci nebudou moci využívat výhod přeshraničních inkas. Jde o to, že pokud nebudou věřitelé schopni dosáhnout na účty dlužníků, bude nutný vnitřní zásah, který pravděpodobně zvýší náklady.

Pokud nebude princip dosažitelnosti povinný pro všechny státy Společenství, účinnost inkasní formy placení nebude úplná a konkurence na evropské úrovni tak zůstane omezená. Povinnost dosažitelnosti zahrnuje právo poskytovatele platebních služeb plátce neprovést inkasní transakci v souladu s pravidly inkasního systému např. z důvodu nepřijetí inkasa, odmítnutí nebo dokonce vrácení inkasa.

Pro splnění inkasa však musí mít poskytovatel platebních služeb dostatek času. Proto Nařízení uvažuje ve své zvláštní části s přechodným obdobím. Dále Nařízení ukládalo zavést účinné a přiměřené postupy pro vyřizování stížností a zjednání nápravy v případě sporů mezi uživatelem platebních služeb a poskytovatelem platebních služeb. Je podporována mezinárodní spolupráce v této oblasti zejména co se týká výměny informací.

Nařízení také stanovilo úkol do budoucna: Zvážit, zda hranice 50 tis. EUR pro sjednocení poplatků za přeshraniční převody a vnitrostátní převody je vhodná a účinná.

Působnost nařízení: Stanoví cenovou politiku s tím, že poplatky za přeshraniční převody musí být stejné jako poplatky v téže měně uvnitř členského státu, Nařízení se vztahuje na přeshraniční platby podle směrnice 2007/64/ES (tzn. podle zákona č. 283/2009 Sb., o platebním styku) denominované v eurech nebo v národních měnách členských států.

Působnost nařízení: Nadále platí možnost dobrovolného rozhodnutí plnit podmínky stanovené tímto nařízením i pro země Společenství, které by jinak toto nařízení plnit nemusely; Nevztahuje se na platební služby poskytovatelů platebních služeb na jejich účet nebo pro jiné poskytovatele.

Nařízení stanoví ve svém čl. 3 následující: Poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživateli platebních služeb za přeshraniční platby do výše 50 tis. EUR jsou stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb uživatelům platebních služeb za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a ve stejné měně.

Nařízení stanoví ve svém čl. 3 následující: Pokud se členský stát rozhodl o rozšíření uplatňování této povinnosti na svou národní měnu, je vnitrostátní platba prováděna v měně tohoto členského státu považována za platbu odpovídající přeshraniční platbě prováděné v eurech. Toto se týká měn SEK a RON.

Pokud to připadá v úvahu, poskytovatel platebních služeb sdělí uživateli platebních služeb jeho IBAN a BIC a tyto náležitosti by měly být uvedeny také ve výpisy z účtu každého uživatele platebních služeb. Tyto skutečnosti musí být poskytnuty uživatelům platebních služeb bezplatně.

Pokud je to vhodné s ohledem na povahu platební transakce: u transakce z podnětu plátce sdělí plátce na žádost poskytovatele platebních služeb IBAN příjemce a BIC poskytovatele platebních služeb příjemce, u transakcí z podnětu příjemce sdělí příjemce na žádost poskytovatele platebních služeb IBAN plátce a BIC poskytovatele platebních služeb plátce.

Dílčí závěr: Hlavní myšlenka původního nařízení zůstala – poplatky za přeshraniční platby do výše 50 tis. EUR jsou stejné jako poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb uživatelům za odpovídající vnitrostátní platby stejné hodnoty a v měně EUR. Pokud členský stát Společenství se rozhodne dobrovolně uplatňovat toto Nařízení na svou národní měnu, je pak vnitrostátní platba prováděná v této měně považována za platbu odpovídající přeshraniční platbě prováděné v eurech (SEK a RON) Opětovné uvádění BIC a IBAN pro automatizaci zpracování plateb.

I nadále platí zásada, že poskytovatel může uživateli platebních služeb účtovat dodatečné poplatky, pokud nebude uživatelem vůči jeho poskytovateli sdělen IBAN a BIC protistran. Poplatky však musí být přiměřené a musí odpovídat nákladům. Poplatky však musí uživatel znát s dostatečným předstihem před tím, že jsou uplatněny. (viz zákon o platebním styku, § 94 an).

Co se oznamovací povinnosti týká, nařízení zrušilo k datu 1. ledna 2010 vnitrostátní oznamovací povinnosti uložené poskytovatelům platebních služeb pro účely statistiky platební bilance, které souvisejí s platebními transakcemi do výše 50 tis. EUR. Lze tyto údaje však požadovat a shromažďovat, pokud to nebude mít vliv na zpracování plateb a toto shromažďování bude zcela automatizované.

Pokud není dohoda mezi poskytovateli platebních služeb plátce a příjemce, u přímého inkasa se uplatňuje u přeshraničních převodů do 1. listopadu 2012 vícestranný mezibankovní poplatek ve výši 0,088 EUR. Tento poplatek platí poskytovatel příjemce poskytovateli plátce, pokud se nedohodnou na poplatku nižším.

Pokud jde o vnitrostátní poplatky za inkaso, pak se do výše uvedeného data uplatňují stávající poplatky, ale jen do 1. listopadu Zde však dochází platností Nařízení 260 ke změně

Dosažitelnost – poskytovatel plátce, který umožňuje z platebního účtu plátce provádět vnitrostátní inkaso denominované v eurech, umožní z toho účtu provádět také v rámci přeshraničních transakcí. Uplatňuje se však jen na platby v eurech!! Podmínky musely být splněny do 1. listopadu Podmínka dosažitelnosti se však týkala jen inkas vůči spotřebitelům.

Nařízení 260/2012 (EU): Nařízení je složeno z celkem 38 bodů Preambule, 18 článků a přílohou. Nařízení vstoupilo v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku EU, což bylo koncem března, konkrétně dne 30. března 2012. Projekt SEPA musí vytvořit společné celounijní platební služby, jež nahradí stávající vnitrostátní platební služby. V důsledku zavedení otevřených, společných platebních norem, pravidel a postupů a prostřednictvím integrovaného zpracování plateb by SEPA měla občanům a podnikům Unie zajistit bezpečné, cenově konkurenceschopné, uživatelsky vstřícné a spolehlivé platební služby v eurech.

Úspěch SEPA je velmi důležitý z hlediska hospodářského a politického. SEPA je plně v souladu se strategií Evropa Tato myšlenka podporuje formování tzv. hospodářské unie, o kterou se současná měnová unie snaží. Proto orgány EU nejenže podporují, ale přímo prosazují dovedení projektu SEPA do praxe v celém rozsahu.

Je však nutno konstatovat, že samoregulační úsilí evropského bankovního sektoru prostřednictvím iniciativy SEPA nedostačuje k provedení jednotného přechodu na celounijní schéma pro úhrady a inkasa jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Zejména nebyly dostatečným a transparentním způsobem zohledněny zájmy spotřebitelů a dalších uživatelů. Pouze rychlým a komplexním přechodem na celounijní úhrady a inkasa bude využito všech výhod integrovaného trhu plateb, takže bude možné odstranit vysoké náklady na paralelní provoz starších produktů a produktů SEPA.

Proto je nutno stanovit pravidla vztahující se na provádění všech úhrad a inkasních transakcí denominovaných v eurech v rámci Unie. V této fázi by však neměly být zahrnuty transakce uskutečňované platebními kartami, neboť společné normy pro platby prováděné platebními kartami v rámci Unie se stále vytvářejí. Do oblasti působnosti těchto pravidel by nemělo spadat ani poukazování peněz, vnitřně zpracované platby, transakce velkých plateb, platby mezi poskytovateli platebních služeb na jejich vlastní účet a platby prostřednictvím mobilního telefonu nebo prostřednictvím jiného telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení, neboť tyto platební služby nelze srovnávat s úhradami nebo inkasy.

Nařízení konstatuje, že praxe ukázala, že kód BIC je nezbytný pouze u malého, zanedbatelného množství případů. Bylo by tedy zjevně neodůvodněné a příliš zatěžující, kdyby všichni plátci a příjemci plateb v Unii byli povinni uvádět kvůli malému počtu případů, kdy je to v současné době nutné, kromě čísla účtu ve formátu IBAN také kód BIC.

Aby mohla být úhrada provedena, musí být platební účet příjemce dosažitelný. Měla by být proto stanovena povinnost dosažitelnosti v rámci celé Unie s cílem podpořit úspěšné zavedení celounijních úhradových a inkasních služeb. Pro zvýšení transparentnosti je dále vhodné sloučit tuto povinnost a povinnost dosažitelnosti inkasa, kterou již stanoví nařízení (ES) č. 924/2009, do jediného aktu. Veškeré platební účty plátců, které jsou dosažitelné pro vnitrostátní inkaso, by měly být rovněž dosažitelné pro celounijní inkasní schéma. Veškeré platební účty příjemců plateb, které jsou dosažitelné pro vnitrostátní úhradu, by měly být rovněž dosažitelné pro celounijní schéma úhrad.

Nařízení dále uřčuje technické požadavky jednoznač-ně vymezující prvky, jež celounijní platební schéma-ta, která musejí být vytvořena v rámci vhodných mechanismů pro správu a řízení, musí mít, aby byla zajištěna interoperabilita mezi platebními systémy. Je důležité přijmout opatření k posílení důvěry uživatelů platebních služeb v používání těchto prostředků, zejména u inkasa. Na základě těchto opatření by měli mít plátci možnost dát svým poskytovatelům platebních služeb pokyn, aby omezili inkaso na určitou výši nebo určitou periodicitu a sestavili specifické pozitivní nebo negativní seznamy příjemců.

U všech příslušných transakcí by mělo být od určitého data povinné používání norem vytvořených mezinárodními nebo evropskými normalizačními orgány. V souvislosti s platbami jsou takovými povinnými normami IBAN, kód BIC a norma pro vytváření zpráv finančních služeb ISO XML. Používání těchto norem všemi poskytovateli platebních služeb je proto požadavkem na úplnou interoperabilitu v rámci celé Unie.

Aby byl proces přechodu jednotný v zájmu srozumitelnosti a jednoduchosti pro spotřebitele, je vhodné stanovit jedno společné datum přechodu, do kterého by všechny úhrady a inkasní transakce měly tyto technické požadavky splňovat a zároveň ponechat trh otevřený dalšímu rozvoji a inovacím.

Má-li být zajištěna široká veřejná podpora pro SEPA, je zásadní, aby byla zajištěna i vysoká úroveň ochrany plátců, zejména v případě inkasních transakcí. Současné a zároveň jediné celoevropské spotřebitel-ské schéma inkasních plateb vytvořené EPC poskytuje bezvýhradné právo na vrácení autorizovaných plateb, kdy nebudou kladeny žádné otázky, a to po dobu osmi týdnů od data, kdy byly prostředky odečteny z účtu.

Toto Nařízení EP a R č. 260/2012 (EU) stanoví pravidla pro úhrady a inkasní transakce denominované v eurech v rámci Unie, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v Unii nebo pokud se jediný poskytovatel platebních služeb v rámci platební transakce nachází v Unii.

Toto nařízení se nevztahuje na: platební transakce prováděné mezi poskytovateli platebních služeb a v rámci poskytovatelů platebních služeb, platební transakce zpracovávané a vypořádávané platebními systémy pro velké platby, platební transakce uskutečňované prostřednictvím platební karty nebo podobného prostředku,včetně výběrů hotovosti, pokud není platební karta nebo podobný prostředek použit pouze k získání informací nutných přímo pro provedení úhrady nebo inkasa na platební účet a z platebního účtu identifikovatelného ve formátu BBAN nebo IBAN

platební transakce prováděné pomocí jakéhokoli telekomunikačního, digitálního nebo informačně technologického zařízení, pokud výsledkem takových platebních transakcí není úhrada ani inkaso na platební účet a z platebního účtu identifikovatelného ve formátu BBAN nebo IBAN, transakce poukazování peněz, platební transakce, při kterých dochází k převodu elektronických peněz.

Dosažitelnost: Poskytovatel platebních služeb příjemce, který je dosažitelný pro vnitrostátní úhradu a vnitrostátní inkaso v rámci platebního schématu, musí být v souladu s pravidly celounijního platebního schématu dosažitelný pro úhradu z podnětu plátce a pro inkaso z podnětu příjemce prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nacházejícího se v kterémkoliv členském státě.

Interoperabilita: Platební schémata využívaná poskytovateli platebních služeb za účelem provádění úhrad a inkasa musí splňovat tyto podmínky: a) pravidla těchto schémat jsou stejná pro vnitrostátní a přeshraniční úhrady v rámci Unie a obdobně pro vnitrostátní a přeshraniční inkasní transakce v rámci Unie; b) účastníci platebního schématu představují většinu poskytovatelů platebních služeb ve většině členských států a představují většinu poskytovatelů platebních služeb v Unii, přičemž se v úvahu berou pouze poskytovatelé platebních služeb, kteří úhrady, popřípadě inkaso poskytují.

Přístup k realizaci SEPA produktů ve vazbě na Nařízení
Poskytovatelé platebních služeb provádějí úhrady a inkasní transakce za těchto podmínek: musí používat identifikátor platebního účtu ve formě IBAN, musí používat při převodu platebních transakcí jiným poskytovatelům platebních služeb nebo prostřednictvím platebního systému malých plateb formát zpráv podle normy ISO 2002 XML, musí zajistit, aby uživatelé platebních služeb používali pro identifikaci platebních účtů identifikátor platebního účtu ve tvaru IBAN, bez ohledu na to, zda se poskytovatel plátce a poskytovatel příjemce nebo jediný poskytovatel platebních služeb účastnící se platební transakce nacházejí v témže členském státě nebo v různých členských státech.

musí zajistit, aby v případě, že uživatel platebních služeb, jenž není spotřebitel nebo mikropodnik, dává podnět k jednotlivým úhradám nebo jednotlivým inkasům, které nejsou předávány jednotlivě, nýbrž jsou předány hromadně ke zpracování, nebo je přijímá, byly používány formáty zpráv ve tvaru XML,

Informace, které musí plátce sdělit poskytovateli plátce. Jedná se v podstatě o náležitosti platební transakce: jméno/název platebního plátce nebo číslo účtu plátce ve formátu IBAN, částka úhrady, číslo platebního účtu příjemce ve formátu IBAN, jméno/název příjemce, pokud je k dispozici, v) případně doplňující informace.

Poskytovatel platebních služeb plátce musí zajistit poskytovateli platebních služeb příjemce následující údaje: jméno/název plátce, číslo platebního účtu plátce ve formátu IBAN, částka úhrady, číslo platebního účtu příjemce ve formátu IBAN, případně doplňující informace, případně identifikační kód příjemce, jméno referenční strany příjemce, případně účel úhrady, případně kategorie účelu úhrady.

Kromě skutečností uvedených výše, které se týkají v podstatě povinností plátce, uvádí poskytovatel platebních služeb plátce další povinné údaje: kód BIC poskytovatele platebních služeb plátce (je umožněno dohodnout se i jinak), kód BIC poskytovatele platebních služeb příjemce (je umožněno dohodnout se i jinak), identifikační kód platebního schématu, den vypořádání úhrady, referenční číslo poskytovatele platebních služeb plátce vztahující se ke zprávě o úhradě.

Poskytovatel platebních služeb příjemce musí pak poskytnout nebo zpřístupnit příjemci tyto údaje: jméno/název plátce, částka úhrady, případně doplňující informace

Pro inkasní způsob placení pak musí platit tato pravidla: Příjemce poskytnul společně s prvním inkasem následující údaje: typ inkasa (trvalé, jednorázové, první, poslední nebo zrušené), jméno/název příjemce, číslo platebního účtu příjemce ve formátu IBAN, na který má být připsána inkasovaná částka, jméno/název plátce, pokud je k dispozici, číslo platebního účtu plátce ve formátu IBAN, ze kterého má být odepsána inkasovaná částka, jedinečný referenční údaj zmocnění k inkasu,

pokud plátce udělil zmocnění k inkasu po dni 31. března 2012, datum podpisu zmocnění k inkasu, inkasovaná částka, identifikátor příjemce, pokud zmocnění k inkasu převzal jiný příjemce než příjemce, který zmocnění k inkasu vydal, identifikátor původního příjemce, který zmocnění k inkasu vydal, případně doplňující informace příjemce určené plátci, případně účel inkasování, případně kategorie účelu inkasování.

Dále musí poskytovatel platebních služeb příjemce zajistit, aby plátce dal souhlas jak příjemci, tak poskytovateli platebních služeb plátce (a to jak přímo – metoda DMF, tak nepřímo – metoda CMF). Poskytovatel příjemce musí poskytnout poskytovateli plátce tyto údaje: kód BIC poskytovatele platebních služeb příjemce (je umožněno dohodnout se i jinak), kód BIC poskytovatele platebních služeb plátce (je umožněno dohodnout se i jinak), jméno/název referenční strany plátce,

identifikační kód referenční strany plátce, jméno/název referenční strany příjemce, identifikační kód referenční strany příjemce, identifikační kód platebního schématu, den vypořádání inkasování, referenční údaj poskytovatele platebních služeb příjemce vztahující se k inkasování, typ zmocnění k inkasu, typ inkasa (trvalé, jednorázové, první, poslední nebo zrušené),

jméno/název příjemce, číslo platebního účtu příjemce ve formátu IBAN, na který má být připsána inkasovaná částka, jméno/název plátce, pokud je k dispozici, číslo platebního účtu plátce ve formátu IBAN, ze kterého má být odepsána inkasovaná částka, jedinečný referenční údaj zmocnění k inkasu, datum podpisu zmocnění k inkasu, pokud plátce vydal zmocnění k inkasu po 31. března 2012, inkasovaná částka, jedinečný referenční údaj zmocnění k inkasu poskytnutý původním příjemcem, který zmocnění k inkasu vydal,

identifikátor příjemce, identifikátor původního příjemce, který vydal zmocnění k inkasu (pokud zmocnění k inkasu převzal jiný příjemce než příjemce, který zmocnění k inkasu vydal), případně doplňující informace příjemce určené plátci.

Poskytovatel platebních služeb plátce musí poskytnout nebo zpřístupnit plátci tyto údaje: jedinečný referenční údaj zmocnění k inkasu, identifikátor příjemce, jméno/název příjemce, inkasovaná částka, případně doplňující informace, identifikační kód platebního schématu.

U inkasa plátce v roli spotřebitele musí mít právo dát svému poskytovateli platebních služeb pokyn, aby: omezil inkaso na určitou částku nebo periodicitu, případně obojí, v případě, že zmocnění k inkasu v rámci platebního schématu nestanoví právo na vrácení peněžních prostředků, ověřil před odepsáním částky z platebního účtu každou inkasní transakci a zkontroloval, zda částka a periodicita zadané inkasní transakce odpovídá částce a periodicitě stanovené ve zmocnění k inkasu, a to na základě informací týkajících se zmocnění k inkasu, případně veškerá inkasa zablokoval.

Je nutno zdůraznit, že jakákoliv platná autorizace k pravidelnému inkasu v rámci stávajícího platebního schématu udělená příjemci před 1. únorem 2014 zůstává v platnosti i po tomto dni a je považována za souhlas udělený poskytovateli platebních služeb plátce k provádění pravidelného inkasa ve prospěch tohoto příjemce v souladu s tímto Nařízením, pokud neexistují vnitrostátní právní předpisy nebo zákaznické dohody, které zajišťují zachování platnosti zmocnění k inkasu.

S ohledem na preambuli tohoto nařízení sdělují kódy BIC plátci nebo příjemci svým poskytovatelům, a to: u vnitrostátních převodů do 1. února 2012, u přeshraničních převodů do 1. února 2017. Po 1. únoru 2014 v případě vnitrostátních platebních transakcí a po 1. únoru 2016 v případě přeshraničních platebních transakcí poskytovatelé platebních služeb nesmí požadovat, aby uživatelé platebních služeb uváděli kód BIC poskytovatele platebních služeb plátce nebo poskytovatele platebních služeb příjemce.

Lhůty implemetace: Úhrady i inkasa v rámci zemí eurozóny musejí být realizovány jak ve vnitrostáním, tak přeshraničním platebním styku s účinností od 1. února Je možno ale užít výjimku do 1. února Co se vícestranného poplatku týká, nelze jej užít po 1. listopadu 2012 u přeshraničních plateb a s účinností od 1. února 2017 v případě vnitrostátních plateb.

Poskytovatelé platebních služeb, kteří nabízejí platební služby denominované v eurech a nacházejí se v členském státě, jehož měnou není euro, musí v případě, že nabízejí platební služby denominované v eurech, dodržovat dosažitelnost od 31. října Je-li však euro jako měna některého takového členského státu zavedeno před 31. říjnem 2015, poskytovatel platebních služeb, který se nachází v tomto členském státě, musí dodržovat článek 3 do jednoho roku ode dne, kdy se daný členský stát stal členem eurozóny.

Pozor – platné i pro Českou republiku: Poskytovatelé platebních služeb nacházející se v členském státě, jehož měnou není euro, a uživatelé platebních služeb využívající platební službu v takovém státě musí dodržovat požadavky stanovené v technických požadavcích na úhrady a inkasa, a to od 31. října 2016.

Realizace SEPA platebních příkazů

Shrnutí: Mezi podstatné náležitosti platebního příkazu pro SEPA platbu patří v současné době následující údaje: číslo účtu plátce a příjemce ve tvaru IBAN, částka v EUR, slovní název plátce (jméno, obchodní jméno), slovní název příjemce (dtto), BIC banky příjemce, podpis plátce nebo jiný autentifikační kód.

Realizace SEPA platebních příkazů obr. zdroj: ČBA

Předpokladem pro řádné provedení příkazu k inkasu je souhlas plátce s inkasem, které vůči jeho účtu dává příkazce. Tento souhlas může být dán dvojí formou: na bázi kontroly souhlasu s inkasem na účtu plátce (inkasovaného); tato metoda se označuje jako DMF (Debet Mandate Flow), na bázi kontroly souhlasu s inkasem na účtu příjemce (tedy příkazce); tato metoda se označuje jako CMF (Credit Mandate Flow), Systém SCT na bázi core systémi využívá metodu CMF, na bázi B2B pak metodu DMF.

Pro metodu DMF je potřeby vyhotovit tzv. mandát, který mezi sebou uzavírají plátce a příjemce v písemné nebo elektronické formě. Tento mandát je předán nebo zaslán bance příjemce, která jej uschovává pro případné potřeby reklamací.

Kroky při realizaci SDD probíhají následovně: Příjemce peněţních prostředků zasílá plátci tzv. „Pre-Notification“ (např. účet za telefon) 14 dní před splatností inkasa, Vlastní výzvu k inkasu zasílá příjemce zpravidla 5 dní před splatností inkasa, nejdříve však 14 dní před jeho splatností a nejpozději 2 dny. Výzva k inkasu je vždy doplněna základními údaji ze SEPA mandátu (souhlas k inkasu). Příjemce je povinen uvést zda se jedná o první nebo jednorázovou výzvu k inkasu. Pro přímá inkasa jsou určeny všechny platební klientské účty, není-li klientem předem určeno jinak. Z důvodu omezení kurzových rizik v případě výplaty náhrad (refund), je vhodnější provádět přímá inkasa pouze z účtů vedených v EUR.

Vypořádání přímého inkasa, zatížení účtu plátce a připsání inkasované částky probíhá v jeden den, jedná-li se o den pracovní, v případě státního svátku může dojít k posunutí splatnosti o 1 den. Vypořádání se uskutečňuje výhradně v EUR. Zásadní rozdíl mezi vnitrostátními a SEPA inkasy je, že banka příjemce v okamžiku vyslání výzvy k inkasu bance plátce zároveň předúčtuje požadova-nou finanční částku předepsanou splatností ve prospěch účtu příjemce.

Realizace SEPA platebních příkazů obr. zdroj: ČBA

Kód příjemce inkasa: Ve smyslu příslušných pravidel Roolbook pro SDD, atribut AT – 02 je třeba v mandátu uvést mimo jiných náležitostí také kód příjemce inkasa. Tento kód (PRINK) jednoznačně identifikuje příjemce inkasa. Česká národní banka z titulu své zákonné povinnosti řídit platební styk a po dohodě s Českou bankovní asociací stanovila Pravidla pro vedení registru příjemců inkas v České republice. Registr eviduje příjemce inkas v ČR pro potřeby inkasa SEPA Direct Debit (v EUR), tj. příjemce mající účty pro příjem inkasních plateb v EUR v bankách v ČR.

Identifikátor má umožnit plátci a jeho bance zkontrolovat údaje o subjektu v žádosti o inkaso s údaji uvedenými v souhlasu s inkasem („SEPA MANDATE“). Některé země pro účely SEPA využívají identifikační kódy příjemců zavedené již dříve (např. pro vnitrostátní platební styk), v ČR se identifikační kód příjemce inkas nepoužíval. Poslední verze registru ze dne 20. září 2011 obsahuje 4 subjekty.

Kód PRINK má tvar CZkkZZZnnnnn, kde kk je kontrolka – modulo 97, ZZZ – nepoužívá se – vyplňují se písmena „ZZZ“, nnnnn je číslo od do 99999, které jednoznačně určuje příjemce inkas.

Jednotlivý záznam v registru má tyto atributy: kód PRINK, název subjektu – příjemce, IČ příjemce, kontaktní údaj příjemce určený ke zveřejnění (nepovinný) – obvykle webová adresa, případně či další údaje dle volby příjemce, kontaktní údaj příjemce pro potřeby ČNB, datum počátku platnosti kódu PRINK, kód platebního styku (dle Číselníku CPS), která garantuje výše uvedené údaje o příjemci, datum poslední změny údajů (technický, informativní údaj) a záznam o důvodu změny.

Něco o tzv. R – transakcích Refunds – je nárok plátce na vrácení finančních prostředků odepsaných z účtu na základě výzvy k inkasu. V případě autorizované platby může plátce požádat o vrácení platby do 6-ti týdnů od odepsání. V případě neautorizované platby do 1 roku, nejpozději však 2 bankovní pracovní dny po tomto termínu. Banka plátce je pak oprávněna zatížit účet banky příjemce a povinna připsat peněžní prostředky plátci. Zatížení příjemce jeho bankou není Souborem pravidel řešeno. Plátci náleží také úroková kompenzace.

Něco o tzv. R – transakcích – pokračování: Rejects – je odmítnutí výzvy k inkasu z důvodu technických problémů některého z účastníků procesu SEPA, bankou plátce z důvodu, který je obecně uznán účastníky procesu nebo z podnětu plátce ještě před splatnosti žádosti k inkasu. Returns – je odmítnutí výzvy k inkasu po splatnosti, nejpozději však 5 bankovních pracovních dní po splatnosti.

Něco o tzv. R – transakcích – pokračování: Reversals – zrušení výzvy k inkasu po splatnosti z podnětu příjemce, banka příjemce není povinna tuto službu nabízet, banka plátce však ano. Tuto R operaci může použít i banka příjemce z důvodu např. vlastní chyby. Banka plátce nezkoumá důvod toto operace.

Něco o tzv. R – transakcích – pokračování: Revocations – jde o požadavek na zrušení výzvy k inkasu z podnětu příjemce platby před splatností. Tato služba je prováděna na základě bilaterální smlouvy mezi příjemcem a bankou příjemce, není součástí schématu pro přímá inkasa. Requests for cancellations – jedná se o žádost banky příjemce o zrušení výzvy k inkasu před jeho akceptací. Provádí se na základě smlouvy mezi bankou příjemce a CSM, není součástí schématu.

Aditional Optional Service (doplňkové služby pro SEPA). Doplňkový nepovinný servis nebo taky „zvláštní podmínky“ mohou být poskytovány bankami u SEPA hladkých plateb a rovněž tak u SEPA inkas. Nesmí mít vliv na mezibankovní standardy dané Pravidly EPC.

Zvláštní podmínky banky vůči svému klientovi bez vlivu na jinou banku: Tyto služby mohou být poskytovány individuálními bankami nebo skupinou bank Nemusí být publikované na veřejně dostupné webové stránce (na rozdíl od Pravidel EPC) Příkladem AOS jsou například: Vykonávání většího množství kontrol než vyžaduje Směrnice. Tyto kontroly musí být dohodnuty mezi bankou a klientem. Příklad je archivace Souhlasů k inkasu v bance plátce a jejich kontrola při přijetí Výzvy k inkasu. (při využití můžeme mluvit o SDD DMF). Služba týkající se poskytnutí BIC kódu, když klient uvede IBAN. Podporovat ve zprávách pro klienty zvláštní znaky v jazyku (jedná se především o bulharštinu, řečtinu). Generování IBANu při předložení BBANu, kódu banky a BICu.

Uvedené příklady jasně ukazují, že tento typ služeb je nezávislý od schémata a můžou být nabízeny pro jiné typy plateb, jako TARGET platby nebo platby provedené prostřednictvím korespondenčního bankovnictví. Společné zvláštní podmínky pro více bank: Jsou to AOS, které více bank poskytuje svým klientům jako služby nad rámec daných Pravidel základního schématu. Tyto AOS jsou předmětem vztahu mezi bankami a jejich zákazníky na trhu. AOS poskytované lokáními, národními a Pan-evropskými společenstvími bank, např. doplňkových datových prvků v XML standardu (ISO 20022). Může se týkat plateb, inkas nebo výpisů z účtu.

Kdo stanovuje a řídí tyto zvláštní podmínky? Tato AOS jsou definována společenstvím jejich vlastníků. Musí být definovány principy fungování a dodržování dohodnutých principů všemi členy společenství. Tuto roli mohou převzít například bankovní asociace. Mohou se však dohodnout i skupiny bank. Jedna z možností může být dohoda o provádění SEPA inkas na základě kontroly souhlasu k inkasu s došlou výzvou k inkasu. Tento postup určitě vnese více důvěry klientů k tomuto novému produktu (metoda DMF).

Pro zúčtování platebních příkazů na bázi SCT a SDD byl dotvořen platební systém STEP2. Systém STEP2 lze jej charakterizovat jako Pan-Evropský Automatizovaný Zúčtovací Systém (PE-ACH) pro přeshraniční převody a domácí platby velkého objemu na bázi hromadných plateb (bulk payments) v EUR.

Původně byl postaven proto, aby zajišťoval zúčtování přeshraničních převodů podle Nařízení 2560/2001. Zpracovával platby ve formátu XML (zprávy XCT – XML Credit Transfer) pro 105 přímých účastníků. Pokud zprávy mají formát SWIFT Fin (zprávy typu MT), STEP2 je konvertorem změní na typ XML. Vzhledem k tomu, že byl „nízkonákladový“ a založený na moderních technologiích zpracování, byl vybrán jako nástroj pro zúčtování plateb SEPA.

Je tedy postaven pro zpracování všech typů plateb ve formě SCT a SDD pro drobné platby a platby velkého rozsahu ve standardním režimu zpracování. Účastníci systému mohou posílat soubory již od hod. dne D-1, tj. v den, který předchází zúčtovacímu dni D. Cut-off time je pak hod. dne D-1. Po této hodině, ale před hod. dne D systém STEP2 propočítává hrubou bilanci na bázi bilaterálních vazeb jednotlivých členů a připravuje zúčtovací soubory.

Realizace SEPA platebních příkazů - systém STEP2

Realizace SEPA platebních příkazů - průměrný denní počet platebních příkazů

Mimosoudní vyrovnání sporů ve vazbě na SEPA
Obě Nařízení ukládají, aby členské státy zavedly postupy, které uživatelům platebních služeb a jiným zúčastněným stranám umožní podávat příslušným orgánům stížnost na údajné porušení ustanovení dané Nařízeními, a to ze strany poskytovatelů platebních služeb. Poskytovatelům je dána povinnost (v kontextu se zákonem o platebním styku) informovat uživatele o možnosti mimosoudního řešení sporů.

Členské státy zavedou přiměřené a účinné postupy pro mimosoudní vyřizování stížností a mimosoudní zjednávání nápravy pro urovnání sporů mezi uživateli platebních služeb a jejich poskytovateli, které se týkají práv a povinností vyplývajících z Nařízení. Členské státy k tomu mohou využít již existující subjekty. Toto řešení přijala také Česká republika. Takovým orgánem je finanční arbitr ČR.

V roce 2011, k došlo ke změně kompetence. Finanční arbitr je kompetentní k rozhodování následujících sporů, pokud je tu dána pravomoc českých soudů: mezi poskytovatelem platebních služeb a uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb, mezi vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz.

věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu. Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.

Jednání u arbitra je: zdarma pro navrhovatele, Zahajuje s na návrh navrhovatele, Rozhodnutí může být vydáno zpravidla ve lhůtě 30-ti dní, ale může být i delší (průměrná lhůta činí něco kolem 75 dnů), Finanční arbitr není vázán návrhem navrhovatele, a tudíž mu může přiřknout i více, Rozhoduje o tom, zda skutečnosti spadající do jeho kompetence, byli vůči uživateli splněny ve smyslu práva nebo podmínek poskytovatele. FA neřeší trestné činy.

Regulace platebních služeb
Nařízení jasně stanoví povinnost členským zemím určit orgán, který bude dohlížet dodržování povinností vyplývající z tohoto Nařízení. Tímto orgánem je Česká národní banka, neboť ona je jediným orgánem regulatorním a dohledovým v oblasti finančního trhu. Poskytovatelé platebních služeb ve všech svých formách jsou finančními institucemi a musejí dodržovat určité povinnosti.

Povinnosti poskytovatelů platebních služeb obecně: informační povinnosti, zpracovat řídicí a kontrolní systém, který je vhodný z hlediska řádného a obezřetného pos-kytování platebních služeb a z hlediska dodržování povinností souvisejících s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, povinnost uchovávat dokumenty a záznamy (pět let), povinnost mlčenlivosti.

Dohled nad činnostmi platebních služeb vykonává Česká národní banka: dohled na dálku (souvisí s informační povinností platební instituce), kontrola na místě.

Pokud poskytovatel platebních služeb neplní své povinnosti vůči orgánu dohledu, dopouští se správních deliktů nebo přestupků. Jedná se o oblasti: správní delikty platební instituce a poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, správní delikty instituce elektronických peněz, správní delikty vydavatele elektronických peněz malého rozsahu,

správní delikty provozovatele a účastníka platebního systému, přestupky fyzických osob, nápravná opatření bank a pokuty vůči nim, správní delikty spořitelních a úvěrních družstev.

Závěr a dotazy……? Huráááááá… a jdeme domů…...

Single Euro Payments Area a jeho aplikace

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Single Euro Payments Area a jeho aplikace"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Single Euro Payments Area a jeho aplikace

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Single Euro Payments Area a jeho aplikace"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář