Klient. Posouzení životní situace.

Prezentace na téma: "Klient. Posouzení životní situace."— Transkript prezentace:

1 Klient. Posouzení životní situace.
Radka Janebová

2 Klient a jeho alternativy
Klient (z latiny svěřenec, chráněnec, poddaný) Poté užíván v oblasti obchodu jako zákazník či zadavatel V sociální práci preferován pro konotaci rovnoprávného vztahu s klientem Žadatel o službu, uživatel služby (odlidštěnost, fatálnost, spojení s dávkami) Pacient (lat. „pati“ – trpět či něco podstoupit, konotace závislosti) Oběť (stigmatizace bezmocností) Chovanec (stigmatizace nepřizpůsobivostí)

3 Kdo je to klient? ????„Klientem jsou osoba, rodina či komunita, kteří hledají pomoc“???????????? (není zahrnuta ambivalence sociální práce, užívá např. Berg) ?????„Jedinec, rodina nebo komunita hledající pomoc, nebo kteří jsou podporování organizací zaměstnávající sociální pracovníky.“??????? (termín „podporující“ je z perspektivy klienta zavádějící, užívá Johnson)

4 Kdo je to klient „Klientem jsou osoba, rodina či komunita, kteří jsou ohniskem aktivit sociálních pracovnic“. (Johnson) „Klientem jsou osoba, skupina, rodina či komunita, kteří hledají pomoc u sociálních pracovnic, nebo kteří se stali objektem kontrolních a dohledových činností sociálních pracovnic, nebo objektem ochrany zájmů a práv. “

5 Jak určit, kdo je klientem ve vícečlenném klientském systému
Při práci s jednotlivcem je to jasné. Např. při práci s rodinou není někdy snadné určit, kdo je klient a kdo jeho sociální prostředí. Klient musí splňovat současně dvě podmínky: Za prvé musí spadat do cílové skupiny dané organizace (je ve veřejném závazku organizace, nebo vymezeno zákonem) a za druhé je to osoba, pro níž a v jejímž zájmu je vytvářen individuální plán

6 Druhá podmínka (osoba, pro níž, nebo v jejímž zájmu je vytvářen individuální plán)
Kontext pomoci – osoba se zakázkou s níž děláme IP Kontext kontroly (musí být naplněna jedna z následujících podmínek): Jedná se o osobu, k ochraně jejíchž zájmů je dáno pověření zákonem, a toto pověření je vhodné v dané situaci aplikovat. Jedná se o osobu, která blokuje zájmy jiné osoby či osob takovým způsobem, že je třeba využít možností kontroly a dohledu vymezených zákonem.

7 Kdy je klient celek a kdy jen někteří jeho členové?
Problém s identifikací klienta pro konkrétní pracovnici může vznikat také v situaci, kdy se pracuje s více členy rodiny (či jiné skupiny). Nemusí být jednoduché určit, zda je klientem celá rodina, dyáda v rodině, či pouze jeden její člen, přičemž ostatní jsou prostředím intervence. Pokud je za klienta považována rodina jako celek, tak by měla být dodržena podmínka, že má rodina společný cíl, na jehož dosažení je vzájemná shoda. Překážkou k práci s rodinou jako celkem (rodina je klientem) nemusí být pouze to, že se rodina neshodne na cílech, ale také situace, kdy jsou zájmy jednotlivých členů rodiny v ostrém konfliktu.

8 Charakteristika klienta
Problém nebo obtíž Jedinečnost (respekt k lidské diverzitě) Je výborným zdrojem informací Klient je nejlepším zdrojem řešení Klient má řadu silných stránek, které lze využít při dosahování cílů

9 Komparace dvou přístupů ke klientovi
Přístup založený na problémových stránkách klienta Přístup založený na silných stránkách klienta Více než na to, co u klienta nefunguje, se zaměřuje na zdůrazňování toho, co funguje – tedy na jeho „silné stránky“. Terminologie - silné stránky, motivace, kapacita, zdroje, fungování, adaptace, resilience apod. Medicínský či technicistní model práce s klienty, který je postaven na diagnostice disfunkcí, a posléze na vhodné volbě jejich odstranění. Terminologie - problém, riziko, disfunkce, diagnóza, nefunkční apod.

10 Co mohou být „silné stránky“
Zkušenosti Loajalita, nezávislost, vhled, sebedisciplina, smysl pro humor Talenty Kulturní a rodinné rituály, přesvědčení, příběhy a tradice tzv. hrdost přeživších Sny a naděje Lidi, instituce, asociace, organizace a přírodní zdroje Láska, spiritualita či víra Motivace ke změně

11 Jak se lidé stávají klienty
Je nezbytné, aby sociální pracovníci porozuměli tomu, jak je obtížné žádat o pomoc, a aby i s těmito bariérami uměli pracovat. Proces „stávání se klientem“: Snaží se problém vyřešit sám. Hledá pomoc u nejbližších sociálních sítí. Pak teprve přichází žádost o pomoc u sociálních pracovnic

12 Diskurs o klientech sociální práce
Občané i část konzervativně smýšlejících politiků prezentují klienty (zejména chudé, lidi, kteří berou sociální dávky, rodiny samoživitelek, sociálně vyloučené, Romy) jako závislé na systému, nemotivované a nezasluhující pomoc. Lidé pak vnímají své klientství jako vlastní selhání. Důsledkem odmítání pomoci

13 Důvody odmítání pomoci
Strach o vlastní pověst (právě u mužů, nebo lidí z vesnických oblastí) Strach z nové situace Pýcha Pocity, že v daném problému nikdo pomoci nemůže Rozdílné kulturní normy klienta a sociální pracovnice Neznalost služby, a z ní vycházející stereotypy Nejasná očekávání (neví, co očekávají sociální pracovníci, co společnost, co mají očekávat oni)

14 Typy klientů V čem mohou být typologie pro dosahování cílů s klienty užitečné, a naopak, jak mohou komplikovat práci s klienty? Negativním důsledkem škatulkování, labeling, etiketizace, rezignace na situační přístup

15 Posouzení životní situace (Navrátil)
Na jeho výsledku závisí další postup sociálního pracovníka, a tedy i ve značné míře osud osob, které jsou posuzovány. Cílem posouzení je porozumění životní situaci klienta, identifikace potenciálních oblastí životní situace změny, aby bylo možno později koncipovat odůvodněnou intervenci. Pojem posouzení vytěsňuje dřívější „diagnózu“, která je vnímána spíše jako pojem medicínský a nevhodný pro sociální kontext, v němž operuje sociální práce.

16 Strategie „posouzení“ (Hollandová)
Kvantitativní Kvalitativní Klade důraz na tvorbu posuzovacích validizovaných nástrojů, které umožňují provádět měření různých aspektů sociální situace. Standardizované nástroje posouzení. Např. Rámec pro posouzení (Anglie a Wales) Spočívá v reflexi povahy individuálních charakteristik podmínek rodiny. Individuální nestrukturovaný rozhovor. Např. reflexívní praxe, standardizovaný záznam v JIS (sociální práce na obcích)

17 Historické perspektivy „posouzení“ (Hollandová)
Diagnostická – důraz na diagnózu, z níž se odvíjí plán intervence Prediktivní modely – hledání rizikových faktorů ještě předtím, než nastane riziková situace (riziko nálepkování klientů) Posouzení situace v širším sociálním kontextu (80. léta) Byrokratické trendy – proces posouzení předepisují manažeři

18 Modely „posouzení“ (Smale)
Model dotazování – pokládání souboru standardních otázek „pasívnímu“ klientovi, sociální pracovník je v roli experta, který je schopen interpretovat a analyzovat data s ohledem na potřeby klienta. Model procedurální – kompletace různých seznamů a kontrolních listů, na jejichž základě má sociální pracovník zjistit, zda je klient oprávněným uživatelem služby organizace, v níž pracovník působí, expertem je v tomto modelu osoba, která vytvořila formuláře. Model výměnný - vychází z předpokladu, že uživatel služby je expertem ve své vlastní životní situaci.

19 Zdroje informací při posouzení
Rozhovor s klientem či osobami v jeho prostředí Rozhovor s experty, kteří s klientem pracovali Spisy k situaci klienta Pozorování Formuláře, škály, dotazníky Hry či malování

20 Zastaralá terminologie k posouzení
Anamnéza - soubor informací potřebných k bližší analýze  stavu klienta, a to zejména z jeho minulosti. Slouží jako podklad pro stanovení „diagnózy“ – tedy stanovení příčin problému. Kritika obou termínů – nerealističnost, zaměřenost na problémy a nikoliv silné stránky

21 Sociální šetření Metoda posouzení životní situace klienta (v rodinách i ústavních zařízeních): které sociální pracovník provádí pro potřeby rozhodnutí ve věci nároků na dávky (např. příspěvek na péči), služby (např. domovy pro seniory, pečovatelskou službu), v rámci sociálně právní ochrany dětí (adopce, pěstounská péče, rozvody, sociálně slabé rodiny apod.) pro vyhodnocení potřebnosti a podoby intervence.

22 Použitá literatura: JANEBOVÁ, R. Teorie a metody sociální práce – reflexivní přístup. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, s (17) NAVRÁTIL, P. Posouzení životní situace: úvod do problematiky. Sociální práce, 2007, č. 1, s (15)