Periodický zákon Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla. Chemické vlastnosti prvků se periodicky mění v závislosti na vzrůstajícím.

Prezentace na téma: "Periodický zákon Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla. Chemické vlastnosti prvků se periodicky mění v závislosti na vzrůstajícím."— Transkript prezentace:

1 Periodický zákon Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla. Chemické vlastnosti prvků se periodicky mění v závislosti na vzrůstajícím protonovém čísle. grafickým vyjádřením periodického zákona je periodická soustava prvků.

2 Periodická soustava prvků Značení skupin: IUPAC, Nomenclature of Inorganic Chemistry, 1989: 1, 2, …, 17, 18 IUPAC, Rules for Inorganic Nomenclature, 1970: I a, II a, … I b, II b,… skupiny periody

3 Názvy prvků Pozor: -ium ale baryum (jediná výjimka) Zdvojení: thallium, gallium, yttrium, beryllium Délka samohlásek: chlor, brom, jod, arsen, cesium Odlišnost názvu a značky prvku: jod I http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/pedf/ps09/slouceniny/web/index.html

4 Rozdělení prvků Podle fyzikálně chemických vlastností: kovy nekovy polokovy. Podle zařazení do periodické soustavy je můžeme dělit: prvky nepřechodné (prvky A skupin); prvky přechodné (prvky B skupin); prvky vnitřně přechodné (lantanoidy a aktinoidy).

5 Skupiny prvků – tradiční názvy alkalické kovyLi, Na, K, Rb, Cs, Fr kovy alkalických zeminCa, Sr, Ba, Ra chalkogenyO, S, Se, Te, Po halogenyF, Cl, Br, I, At vzácné plynyHe, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn prvky vzácných zeminSc, Y, La, Ce až Lu lanthanoidyCe až Lu aktinoidyTh až Lr transuranyNp až Lr triáda železaFe, Co, Ni lehké kovy platinovéRu, Rh, Pd těžké kovy platinovéOs, Ir, Pt

6 trielyB, Al, Ga, In, Tl tetrelyC, Si, Ge, Sn, Pb pentelyN, P, As, Sb, Bi Skupiny prvků Zařazení prvků do těchto skupin však v mnohých případech nebralo ohled na elektronovou konfiguraci prvků (např. ke kovům alkalických zemin nejsou zařazovány prvky Be, Mg, přestože se vyznačují elektronotou konfigurací ns 2, obdobně jako Ca, Sr, Ba, Ra). Nově zavedené skupinové názvy

7 Skupiny prvků

8

9

10 Vzorce Stechiometrický (sumární) vzorec vzájemný poměr prvků, z výsledků elementární analýzy. {NH 2 } hydrazin {CH 2 } ethylen {HO}peroxid vodíku Molekulární vzorec udává složení s ohledem na relativní molekulovou hmotnost. {NH 2 } N 2 H 4 hydrazin {CH 2 } C 2 H 4 ethylen {HO}H 2 O 2 peroxid vodíku

11 Funkční (racionální) vzorec ukazuje „funkční skupiny“. N 2 H 4 O 3 NH 4 NO 3 dusičnan amonný C 2 H 4 O 2 CH 3 COOHkyselina octová Ba(OH) 2 hydroxid barnatý CuSO 4. 5 H 2 Opentahydrát síranu měďnatého C 6 H 5 NH 2 anilin {NH 2 } N 2 H 4 H 2 N-NH 2 hydrazin HNCOkyselina isokyanatá HOCNkyselina kyanatá HCNOkyselina fulminová Vzorce

12 Elektronový strukturní vzorec vyjadřuje uspořádání valenčních elektronů (elektronovou konfiguraci). Jednotlivé elektrony (např u radikálů) se značí ·, elektronové páry (vazby, volné elektronové páry) -, parciální náboje + a -. Geometrický vzorec ukazuje skutečné geometrické uspořádání v molekule. Vzorce

13 Oxidační číslo Oxidační číslo prvku ve sloučenině je výslednému náboji (skutečnému nebo myšlenému), který by daný atom získal při úplné polarizaci všech svých vazeb. Jde o formální pojem, často neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Stockovo oxidační číslo: píše se římskou číslicí, vpravo nahoře od značky prvku. Na I+ 2 [Fe II- (CO) 4 ] tetrakarbonylferrid disodný Pb II+ 2 Pb IV+ O II- 4 olovičitan diolovnatý !! Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule je roven nule. !! Součet oxidačních čísel všech atomů v iontu je roven jeho náboji. Volný atom má oxidační číslo nula.

14 Oxidační číslo

15 Ewensovo-Bassetovo číslo: píše se za názvem příslušného iontu, arabskými číslicemi v kulatých závorkách. UO 2 (NO 3 ) 2 dusičnan uranylu (2+)‏ UO 2 NO 3 dusičnan uranylu (1+)‏

16 Názvosloví adiční: CCl 4 = chlorid uhličitý substitučníCCl 4 = tetrachlormethan, carbon tetrachloride triviální a technické názvy H 2 O voda, NH 3 amoniak, N 2 H 4 hydrazin

17 Přídavné jméno charakterizuje elektropozitivnější část molekuly (kation, prvek s kladným oxidačním číslem). Názvosloví

18 Oxidy X m O -II n Kyslíkaté kyseliny H I m XO -II n Soli kyslíkatých kyselin (XO -II n ) m- Hydrogensoli kyslíkatých kyselin H I k (XO -II n ) m-k

19 Názvosloví V některých případech se elektropozitivnější část vyjadřuje genitivem (2. pádem): 1. nevalenční sloučeniny: Fe 2 P fosfid diželeza, CaSi 2 disilicid vápníku 2. sloučeniny s -yl: Ni(CO) 4 tetrakarbonyl niklu, NOCl chlorid nitrosylu 3. H 2 O 2 peroxid vodíku, O 2 F 2 difluorid dikyslíku

20 Podstatné jméno charakterizuje elektronegativnější část molekuly (anion, prvek se záporným oxidačním číslem). Pokud je elektronegativní složka tvořena atomy jediného prvku (kromě binérních sloučenin vodíku s nekovy), tvoří se názvy koncovkou -id bez ohledu na velikost oxidačního čísla. Názvosloví

21 Pokud je elektronegativní složka tvořena atomy více než jednoho prvku, tvoří se ze základu názvu centrálního atomu a ze zakončení -an, jemuž předchází názvoslovné zakončení příslušného kladného oxidačního čísla. Sloučeniny vodíku s nekovy HF fluorovodík, HCl chlorovodík,... H 2 S sirovodík, H 2 Se selenovodík HCN kyanovodík, HN 3 azidovodík BH 3 boran, B 2 H 6 diboran, SiH 4 silan, PH 3 fosfan, AsH 3 arsan H 2 S sulfan

22 Číslovkové předpony pokud není název bez jejich užití jednoznačný. (HBO 2 ) x kyselina metaboritá H 3 BO 3 kyselina trihydrogenboritá ( orthoboritá )‏ KH 2 PO 4 dihydrogenfosforečnan draselný K 2 HPO 4 hydrogenfosforečnan didraselný K 2 Cr 2 O 7 dichroman didraselný Na 2 Mo 6 O 19 hexamolybdenan disodný FeCkarbid triželeza Na 2 S 2 disulfid disodný Názvosloví

23 Podvojné soli CaMg(CO 3 ) 2 uhličitan vápenato-hořečnatý Smíšené soli CaCl(ClO)chlorid-chlornan vápenatý Ca 5 F(PO 4 ) 3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Kationty se uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel, při stejném oxidačním čísle v abecedním pořadí symbolů prvků. Atom vodíku se uvádí vždy před aniontem. Amonný kation se uvádí jako poslední z kationtů téhož mocenství. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí dle centrálních atomů. Pořadí v názvu odpovídá pořadí ve vzorci. Názvy kationtů (aniontů) se oddělují pomlčkou. Názvosloví

24 Hydráty solí FeSO 4. 7 H2O heptahydrát síranu železnatého CaSO 4. ½ H 2 Ohemihydrát síranu vápenatého Názvosloví

25 Thiosloučeniny formální záměna kyslíku za síru. Peroxosloučeniny formální záměna peroxidu za kyslík. Kyselina peroxosírová H 2 SO 5 Kyselina peroxodusičná HNO 4 Kyselina peroxodisírováH 4 S 2 O 8

26 XH 4 + : fosfonium, arsonium, stibonium XH 3 + : oxonium, sulfonium, selenonoium, telluronium XH 2 + : fluoronium, jodonium NH 4 + amonný kation, N(CH 3 ) 4 + trimethylamonný kation N 2 H 3 + hydrazinium (1+), N 2 H 6 2+ hydrazinium (2+), H 2 NO 3 + nitratacidium, CH 3 COOH 2 + acetacidium (H 3 SO 4 )ClO 4 chloristan sulfatacidia Názvosloví

27 Isopolyanionty Mo 6 O 19 2- anion 19-oxohexamolybdenanový Si 2 O 7 6- anion dikřemičitanový (6-)‏ (Mo 2 V Mo 4 VI O 18 ) 2- anion dimolybdeničnano-tetramolybdenanový (2-)‏

28 Názvosloví Heteropolyanionty (O 3 CrOSO 3 ) 2- anion chromano-síranový (2-)‏ (O 3 Cr-O-AsO 2 -O-PO 3 ) 4- anion chromano-arseničnano-fosforečnanový (4-)‏ [O 3 As-O-PO 2 -O-AsO 3 ] 5- anion bis(arsenato)-dioxofosforečnanový (5-)‏ [OAs(Mo 4 ) 3 ] 3- anion tris(molybdato)-oxoarseničnanový (3-)‏ (PW 12 O 40 ) 3- anion fosforečnano-dodekawolframanový (3-)‏ [P(W 3 O 10 ) 4 ] 3- anion tetrakis(triwolframato)-fosforečnanový (3-)‏

29 Názvosloví Funkční deriváty kyselin NOClchlorid nitrosylu SOF 4 tetrafluorid thionylu PSCl 3 trichlorid thiofosforylu SO 2 (NH 2 ) 2 diamid sulfurylu, diamid kyseliny sírové (CH 3 O)SO 3 Hmethylester kyseliny sírové (CH 3 O) 2 SO 2 dimethylester kyseliny sírové, dimethylsulfát