Psaní přímé řeči.

Prezentace na téma: "Psaní přímé řeči."— Transkript prezentace:

1 Psaní přímé řeči

2 Přímá řeč Textový prostředek k zachycení výpovědi či promluvy Bývá uvozena uvozovací větou, která má informativní funkci. Přibližuje situaci, v níž byla promluva pronesena, seznamuje nás s autorem výpovědi, jeho postoji atd.

3 Přímá řeč vlastní Jejím nejvýznamnějším prvkem jsou uvozovky, jimiž je oddělena od zbytku věty. Je to samostatná věta, musí proto začínat velkým písmenem a být ukončena interpunkčním znaménkem. Bývá zpravidla doplněna uvozovací větou, která může být před přímou řečí, za ní nebo do ní může být i vložena.

4 Uvozovací věta před přímou řečí
Pokud stojí uvozovací věta před přímou řečí, je nutno ji zakončit dvojtečkou. Hanka vykřikla s nadšením: „To je výborné, moc se ti to povedlo.“

5 Uvozovací věta za přímou řečí
Leží-li uvozovací věta za přímou řečí, která má formu oznamovací věty, zakončujeme tuto přímou řeč čárkou a pokračujeme uvozovací větou s počátečním malým písmenem. „To je výborné, moc se ti to povedlo,“ vykřikla Hanka s nadšením.

6 Přímá řeč jako věta tázací, přací či rozkazovací
U uvozovací věty použijeme malé písmeno i v těchto případech. „To je výborné, moc se ti to povedlo!“ vykřikla Hanka s nadšením. „Myslíš, že je to tak správně?“ zeptala se Hanka.

7 Uvozovací věta vložená do přímé řeči
Pokud je uvozovací věta vložena do přímé řeči, oddělujeme ji čárkami z obou stran. Obě části přímé řeči musí být uvozeny uvozovkami. „To je výborné,“ vykřikla s nadšením Hanka, „moc se ti to povedlo.“