Vyučovaí styly a výchovné činnosti učitele TV Didaktika tělesné výchovy Vypracoval: Jan Šubrt, 360301

Obsah Vyučovací činnosti učitele tělesné výchovy Spektrum didaktických stylů Vyučovací postupy Zásady při zatěžování mladého organismu Použitá literatura

Vyučovací činnost učitele TV Vzájemná interakce žák X učitel (zpětná vazba) Vhodný obsah učiva, výběr učiva a vhodné podmínky Z pedagog. hlediska je to záměrné osvojování, zpevňování a zdokonalování: činností, dovedností, postojů, sociálních norem chování i hlubších vrstev osobnosti žáků (Mojžíšek, 1975). Činnost učitele TV je specifická a vzájemná pro učitele TV a lze ji shrnout do následujících druhů činnosti, (viz.níže)

Činnost učitele TV, druhy činností Iniciační – podněcování žáku, motivace, fandovství učitele Řídící – hlavní řídící činnost učitele, snaha přenést řídící činnost na žáky (cvičení ve skupinách) Výchovná – rozvíjení pohybových schopností a dovedností, formování morálky žáka, sociální ovlivnění Organizační činnost – důležitá pro kvalitu hodiny, závislá na přiměřené kázni při hodinách Diagnostická činnost – objektivní spravedlivé hodnocení žáků jejich výkonů, individuální přístup k žákům. Další činnosti: pozorování,činnosti analyticko-syntetické , předcvičování, záchrana a dopomoc . Mezi činností učitele a činností žáka je zpětná vazba (oboustranné vztahy).

Spektrum didaktických stylů Hlavní úlohu v TV procesu hraje učitel Rozhoduje před výkonem, v průběhu a po výkonu žáka o stylu, kvalitě, kvantitě činnosti, organizaci, o zahájení, trvání a ukončení činnosti, o jejím rytmu Část rozhodnutí může přenést na žáky Všechny styly jsou rovnocenné Spektrum zahrnuje devět základních stylů. Nejpoužívanější didaktické styly v TV (příkazový, praktický, reciproční, se sebehodnocením, s nabídkou)

Spektrum didaktických stylů Styl příkazový A Styl praktický B Učitel vykonává veškerá rozhodnutí sám – žák cvičí podle modelu předloženého učitelem Používá se velice často při průpravném cvičení Učitel předkládá úkol, přizpůsobuje organizaci žáků a poskytuje žákům individuální informace (např. cvičení ve družstvech) Žák se snaží být alespoň v malém úkolu nezávislí na učiteli Učební cíl je stanovený, řečovou formou, pohybovou ukázkou, písemně, pomocí úkolové karty Hlavní rozdíl mezi A a B je ve vyžití času, při využití B stylu má žák k dispozici časový blok , kde rozhoduje samostatně a učitel získává čas pro opravu žáků.

Spektrum didaktických stylů Reciproční styl C Styl se sebehodnocením D Zpětné informace poskytuje spolužák, např. třída rozdělená do dvojic kde jeden žák cvičí, ten druhý ho pozoruje a hodnotí, opravuje chyby, nebo pomáhá Učitel opravuje pouze pozorovatele , nikdy ne cvičícího Žák si uvědomuje po skončení výkonu, co, jak, dělal a co ne. Žák cvičí sám bez ohledu na ostatní, informace buď dostává z úkolové karty, nebo ústně

Spektrum didaktických stylů Žáci si volí počáteční úroveň Žáci si buď zvolí jednodušší nebo těžší variantu prováděného cviku (v TV) Styl s nabídkou E

Spektrum didaktických stylů Styl s řízeným objevováním F Styl se samotným objevováním G Učitel sestaví přesné kroky úkolů, skládající se z otázek, které vedou žáka postupně ke konečnému řešení. Učitel vyčkává až žáci správně odpoví Dobrou odpověď musí učitel kladně zhodnotit, poté položí další otázku Styl rozvíjející myšlenkové logické pochody žáka, zapojí je více do procesu Je řešením zadaného úkolu Od žáka se očekává , že odpoví úplně sám a bude mít při jedné činnosti, různé alternativy Styl vede k vysoké individualizaci vyučování

Spektrum didaktických stylů Styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu H Styl s autonomním rozhodováním žáka o volbě stylu I Žák sám po objasnění problému učitelem určuje otázku nebo vymezuje problém, který chce řešit Styl vyžaduje připravenost žáků, odpovědnost a disciplínu Žák si sám formuluje problém a hledá jejich řešení, sám si volí učivo Učitel ho sleduje, radí mu, vyslechne jeho sebehodnocení, ale nehodnotí ho

Spektrum didaktických stylů (Drobný 1988) OSOBNOST ŽÁKA A B C D E F G H I ? Kognitivní práh

Kognitivní práh… co to je??? Spektrum didaktických stylů Odděluju od sebe dvě lišící se skupiny didaktických stylů: styl A – E žákovi se říká, jak má cvičit, ale učivo je dáno Styly F – I mají učivo proměnlivé, do učení vstupují žákovy myšlenkové procesy, projevuje se tvořivost Učitel musí poskytuje určitý čas pro hledání řešení Styl příkazový A Styl praktický B Reciproční styl C Styl se sebehodnocením D Styl s nabídkou E Kognitivní práh Styl s říz.objevováním F Styl se samostatným objevováním G Styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu H Styl s autonomním rozhodováním žáka o volbě stylu I

Vyučovací postupy, principy Didaktická zásada(tzv. vyučovací)= obecně platná poučka, stanovená empiricky a odpovídající současnému stavu vědeckých poznatků. Zásady určují charakter vyučování, vyjadřují obecné a podstatné souvislosti mezi cílevědomým působením a psychiku žáka, řízením jeho rozvoje a žádoucími změnami osobnosti a jejími vztahy k prostředí (Maňák 1990) Principy (zásady) se vztahují na všechny stránky didaktického procesu. Vedle didaktických zásad se formulují i zásady výchovné, zásady metodické atd. (Hurychová, Vilímová 1997)

Rozdělení Uvědomělost Vzbudit u žáku snahu učit se novou dovednost Uvědomit si její význam pro sportovní i další činnost a přistupovat k učení s plným pochopení důležitosti probírané látky Úzce souvisí s aktivitou žáka – pouze žák, který pochopil cíl, se chce naučit danou dovednost, přistupuje k učení zodpovědně

Názornost Nejvhodnější je přímá ukázka učitele, přesným provedením si žáci utvářejí dokonalou představu o provedení pohybu Vzbuzuje u žáků obdiv a autoritu k učiteli Přímou ukázku doprovázíme stručným popisem Učitel může ukázku provádět na šikovném ,předem instruovaném žákovi

Soustavnost Nácvik každé dovednosti je vázán na minulé pohybové zkušenosti žáka Dovednosti učitel řadí podle složitosti od nejjednodušších po složitější K nácviku další dovednosti může přistoupit až po zvládnutí předchozí, většinou nezbytné praktické znalosti

Přiměřenost Dbát ohled na pohybovou úroveň žáků, na jejich předcházející přípravu, individuální předpoklady Cíl pro žáky nesmí být příliš snadný ani obtížný (žák zjistí, že úkol nezvládne, raději vzdá)

…Další vyučovací postupy… Trvalost (křivka zapomínání) Zásada individuálního přístupu Spojení teorie s praxí Zásada výchovného působení Zásada postupně se zvyšující zátěže Zásada cykličnosti Zásada všestrannosti

Zásady při zatěžování mladého organismu Snaha rozvíjet široký záběr pohybových zkušenostní, vhodné podmínky pro transfer pohybových, sport.činností Volba jednoduchých a krátkých cvičení (klesající pozornost u mladších dětí) Vhodnější uplatňovat praktický nácvik činnosti X slovnímu Dostatečný prostor pro praktický nácvik činností Dostatečná zpětná vazba učitele, oprava chybného provedení Při soutěžích sestavovat vyrovnaná družstva (motivace) Dbát na limit dětských možností (místo čas cvičení, složitost cviku….)

Příznaky, symptomy adekvátního zatížení ANO NE Zrudnutí Zčervenání tváře ( skvrny na tváři) Zvýšení srdeční frekvence Projev v oblasti psychických funkcí Projev v oblasti fyzických funkcí Radost, úsměv, Zmodrání tváře Apatie Bolest hlavy Nechutenství Vyvolání pocitu na zvracení Odpor ke cvičení „Fyziologické brzdy „(křeče ,atd…)

Použitá literatura DOBRÝ, L. Co víme o spektru didaktických stylů. Těl. Vých. Mlád., 1992, roč. 58, č. 8, str. 1-8 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. MOJŽÍŠEK, L. Vyučovací metody. Praha: SPN, 1975 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. MUŽÍK, V. Zkušenosti s uplatněním didaktických stylů v tělesné výchově na 1. Stupni ZŠ. Těl. Vých. Mlád.,1994, roč. 60, č. 1, str. 15-18 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Praha: UK Karolinum, 1998, 171 str. in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. SVATOŇ, V. Aplikace didaktických stylů v gymnastice. Těl. Vých. Mlád.,1993, roč. 59, č. 1, str. 6-10 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. ŠAFAŘÍKOVÁ, J. Aplikace didaktických stylů v gymnastice. Těl. Vých. Mlád.,1993, roč. 59, č. 1, str. 11-19 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6. VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, 2002. 103 s. ISBN 80-7315-033-6.

Děkuji za pozornost Děkuji za pozornost