Redefinice společnosti vědění V posledních letech pokusy o redefinici. Dva základní poznatky: 1. vědění není statické, ale dynamické 2. jednotlivé společenské odvětví založené na vědění nejsou odděleny, ale prolínají se 5 hlavních odvětví: produkce vědění (vědecká komunita) učení rozšiřování vědění (nové ICT) aplikace vědění (např. ekonomika) management vědění

Jednotlivá odvětví = vědomostní procesy založené na vědění, které je dynamické → proto jsou i ony dynamické – je to proces Dnešní společnost = společnost, kde je vědění dynamické a kde jsou vědomostní procesy → nový termín, který vystihuje tuto dynamičnost: Společnost intenzivních vědomostních procesů Právě tato dynamičnost přispívá k větší kvalitě společnosti, života atp.

Předchozí pohled – docela optimistický Konrad Paul Liessmann - kniha Teorie nevzdělanosti : omyly společnosti vědění Má trochu jiný pohled na dnešní společnost. Kritika společnosti vědění

Myšlenky z knihy: Vědění – dnes tím nejdůležitějším zdrojem, důraz na vzdělání Co ale přesně znamená být vzdělaný? Co všechno člověk musí vědět? Problém: lidi toho ví dnes ve skutečnosti málo Odráží se to na dnešní společnosti: „Společnost vědění není nijak chytrá společnost! - omyly a chyby, které se v jejím rámci ději, krátkozrakost a agresivita, které ji ovládají, nejsou o nic menší než v jiných společnostech, a je velmi sporné, zda je alespoň všeobecný stav vzdělání vyšší.“

Další problém: dnes hodně informací, ale málo znalostí → vytvoření znalosti stojí myšlenkové úsilí + Které informace jsou vůbec kvalitní? → tato společnost je spíše dezinformační společnost Když se tak málo informací „promění“ na znalosti, na čem je tedy založena dnešní společnost? Podle K. P. Liessmanna je tato společnost v podstatě nevzdělaná.

Kritika dnešního vnímání znalosti: vědění pouze surovina, se kterou se obchoduje „Vědění se místo integrální součásti procesu výchovy člověka stává prostředkem boje o trhy a průmyslové šance v budoucnosti.“ „Nyní se data vnímají jako suroviny, informace jako data upravená pro nějaký systém nebo podnikání... Místo o poznání jde o best practice.“

Závěr Liessmanna: Vědění už se nebere vážně. Nejde o hluboké pochopení, ale o ekonomické zájmy. Žijeme spíše ve společnosti nevědění (a od toho nevzdělané). „Společnost, která ve jménu domnělé efektivity a oslněná představou, že vše může podřídit kontrole ekonomického pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se připravuje o možnost rozpoznat iluze jako iluze. Upsala se tak nevzdělanosti, ať ve svých databázích shromáždila jakoukoliv sumu vědění.“