Lunularia cruciata (ŽM – p) Botanika bezcévných rostlin 11. praktické cvičení   Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (ŽM, TP, HP) Lunularia cruciata (ŽM – p) ŘÁD: Ricciales Riccia sp. (HP) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Fossombromiales Pellia epiphylla (ŽM, HP) ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (ŽM - p, HP), Bazzania trilobata (ŽM, HP), Plagiochila porelloides (ŽM, HP) , Lophozia ventricosa (HP), Chiloscyphus profundus (TP, HP)

ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá), případně semifoliózní tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou proti sobě ležících řadách, může se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu

další význačné charakteristiky: - často velmi drobné rostliny (i jen několik mm) - záhy pomíjivý prvoklíček (protonema) - jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté) - fyloidy bez žebra s izodiametrickými buňkami, často dělené v laloky - vývoj sporofytu: nejdříve se vytvoří tobolka a ta je poté vynesena štětem - po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně - v tobolce přítomny mrštníky (elatery) Ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytující se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy).

Adršpašsko-teplické skály Jizerské hory, přechodové rašeliniště u Jizerky V některých ekosystémech mohou mechorosty vytvářet i dominantní složku celé vegetace. Šumava, interiér smrčiny v rezervaci Houska …či např. exotické Borneo

Marchantia polymorpha – porostnice mnohotvárná (živý materiál, herbářová položka, trvalý preparát) Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná „políčka“ dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.

Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu

Pohlavní rozmnožování – Marchantia polymorpha Samičí gametangiofor často několik cm vysoký, na vrcholu hluboko v 7-10 úzkých laloků rozdřípený, archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů. Samčí gametangiofor nižší, okrouhlý, k okrajům ztenčený, antheridia vytvářena na svrchní straně

Nepohlavní rozmnožování – Marchantia polymorpha Vegetativní rozmnožování – na povrchu stélky se vytvářejí pohárkovité útvary, které obsahují četné čočkovité mnohobuněčné množilky (gemy). příčný řez stélkou v místě pohárku s množilkami (obarveno) okraje pohárku gemy

Lunularia cruciata – lunatka křížatá Výskyt: v Evropě původní pouze v mediteránní oblasti, do střední Evropy zavlečená; u nás roste tato frondózní játrovka roztroušeně až vzácně v zahradách a parcích, ojediněle uniká i do volné přírody. Rodové jméno je odvozeno od půlměsíčitého tvaru pohárků s množilkami – gemami.

Příčný řez stélkou – Lunularia cruciata (živý materiál - vlastní preparát) jednoduchý dýchací otvor epidermis asimilační pletivo siličné tělísko pohled na dýchací otvor svrchu

Riccia sp. – trhutka (živý materiál, herbářové položky) R. cavernosa je význačným druhem pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží (typická játrovka pro dna letněných rybníků). R. sorocarpa roste zejména sezónně na jaře a na podzim na holé zemi (především pole, strniště, jeteliště atd.). R. fluitans roste nejčastěji jako vodní forma; často se pěstuje i jako dekorace v akváriích.

Pellia epiphylla – pobřežnice obecná (živý materiál) Na dorzální straně stélky nejsou patrná políčka s dýchacími otvory. Výskyt: roste běžně od nížin do středních poloh na vlhkých, bázemi chudých stanovištích, jako jsou např. břehy potoků. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis.

Lepidozia reptans - plevinka plazivá (živý materiál - vlastní preparát, herbářová položka) Výskyt: velmi běžná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. kauloid větev 3- až 4-laločný fyloid amfigastrie

Bazzania trilobata – rohozec trojlaločný (živý materiál, herbářová položka) Výskyt: často v hustých, vysokých porostech, především na vlhké půdě ve smrčinách, na rašelinné půdě, na trouchnivějících kmenech i silikátových skalách, od podhůří do hor. Fyloidy na kauloidu nadsazené, na vrcholu uťaté, se třemi drobnějšími zuby; četné šlahounovité výběžky vyrůstají na ventrální straně v úžlabí amfigastrií.

Plagiochila porelloides – kapraďovka pohořankovitá (živý materiál, herbářová položka) Výskyt: u nás hojně se vyskytující druh foliózní játrovky; roste od nížin do lesního pásma hor. tobolka V laloky nedělené listy jsou na okraji zubaté, na lodyze uspořádány podloženě, amfigastrie chybějí. štět perianth

Gemmy játrovek na příkladu Lophozia ventricosa – křižítka břichatá (herbářová položka) Množilky (gemy) se tvoří především na vrcholech dvoulaločných Výskyt: u nás poměrně hojný druh od nížin do hor (zvláště lesní pásmo); roste na skalách, zemi či na tlejícím dřevě. Množilky jsou 1-2 buněčné, hvězdovitého nebo nepravidelně hranatého tvaru.

Chiloscyphus profundus – obhřebenka dvouzubá (synonymum: Lophocolea heterophylla) (trvalý preparát, herbářová položka) elatera spory dvoulaločný fyloid amfigastrie rhizoidy hyalinní štět laloky otevřené tobolky Výskyt: nejčastěji na tlejícím dřevě, borce stromů, řezné ploše pařezů; vzácně na půdě.

RÍŠE: Plantae (Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka růžicovitá, frondózní, každá buňka stélky obsahuje jediný chloroplast s pyrenoidem, často ve stélce symbioticky rostoucí sinice, pouze hladké rhizoidy sporofyt bez štětu, otevírání válcovité tobolky podélnými štěrbinami (nedosahují vrcholu tobolky), vyvinut sloupek a pseudoelatery nepříliš početná skupina (v ČR známy pouze 4 druhy)

Anthoceros agrestis – hlevík tečkovaný (trvalý preparát, herbářová položka) Výskyt: na vlhké půdě, často na polích a úhorech, ale i na loukách a pasekách, především v nižších a středních polohách; poměrně hojný druh. Na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk. Výtrusy jsou v době zralosti černavé, na povrchu s vidličnatými ostny, pseudoelatery šedé, 2-5 buněčné, s nepravidelnými ztlustlinami. Růžicovitá stélka je zvlněná až kadeřavá, s četnými dutinami hostícími kolonie sinic rodu Nostoc.