SPOLEČNÝ TRH A JEHO VÝVOJ K JEDNOTNÉMU VNITŘNÍMU TRHU ČÁST 2 PREZENTACE VŠFS 2015

Bilá kniha 1985 Bilá kniha nezachovávala rozlišování skupin opatření mezi zboží, osoby, služby a kapitál Sledovala druhy překážek, se kterými se trh v praxi setkával a rozdělila je na fyzické (administrativa, celní prohlídky, poplatky) Daňové (fiskální) technické (státní podpory, problematika veřejných zakázek)

Bilá kniha Daňové překážky – členské státy používají fiskální politiku vytvářející fyzické a technické bariéry; například prostřednictvím odlišného fungování daňového systému. Fyzické překážky – celní procedury, které postihují osoby, služby a kapitál, přicházející ze zahraničí. Technické překážky – vyplývající z předpisů členských států, které brání volnému pohybu; např výrobkové normy, požadovaná kvalifikace pracovníků, nebo lokalita pro finanční služby.

Bílá kniha Jak se Bílá kniha odrazila ve změnách práva EU s ohledem na Daňové překážky trhu Fyzické překážky trhu Technické překážky trhu

VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ

Fiskální překážky Článek 28 odst. 1 SFEU stanoví „Unie zahrnuje celní unii, která pokrývá veškerý obchod zbožím a která zahrnuje jak zákaz vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy, tak i přijetí společného celního sazebníku ve vztahu ke třetím zemím.

Fiskální překážky Vytváří: vnitřní zónu volného obchodu uvnitř Unie, kde neexistuje žádné clo na vnitřních hranicích celní unii v níž existuje společný vnější celní sazebník. Jakmile zboží ze třetí země vstoupí do EU po úhradě příslušných cel dostává se do volného oběhu uvnitř Unie bez dalších celních či poplatkových povinností. (viz Článek 29 SFEU)

SPOLEČNÝ CELNÍ SAZEBNÍK je jedno, kde zboží vstupuje do EU (nemožnost zvýhodnit importa oproti jiným zemím) změny cestou společného rozhodování propojeno se společnou vnější obchodní politikou systém TARIC: každé zboží importované do EU má svou kategorizaci a k ní připadá dané clo záleží na zemi původu ukázka: http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds2/taric/taric_consultation.jsp?Lang=cs&redirectionDate=20110313

SPOLEČNÝ CELNÍ SAZEBNÍK Společný celní sazebník (SCS) čítá více než 13 tis. položek, je pravidelně V nedávné době byl SCS inkorporován do MCK (modernizovaného celního kodexu) - nařízení EP a Rady č. 450/2008 souhrn relevantních unijních celních předpisů. kombinovaná celní nomenklatura opatření celní preference výjimečná tarifní opatření, a další

Fiskální překážky Zásadní jsou články 30 a 110 SFEU Článek 30 Smlouvy SFEU stanoví: "Dovozní nebo vývozní cla a poplatky s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázány. Tento zákaz se vztahuje také na cla fiskální povahy.“ Ustanovení je přímo účinné

Fiskální překážky –článek 30 Co znamená pojem zboží Definice - rozsudek 7/68 Komise vs. Itálie „pod pojmem zboží se musí rozumět výrobky, jejichž hodnota je vyjádřitelná v penězích a jež jsou schopny stát se předmětem obchodní transakce“ . dalších judikáty – rozšíření pojmu zboží na komodity včetně uměleckých děl, předmětů duševního vlastnictví, Počítačových programů suroviny, jiné druhy energie, elektřinu, voda, Odpadky pokud se mohou stát předmětem obchodní transakce. Komise vs. Itálie - Itálie uvalila clo na vývoz uměleckých předmětů. Komise podala žalobu a Itálie se bránila tím, že umělecká díla nejsou zbožím, a že příjem z cel takto vybíraných jde na ochranu historického bohatství Itálie. Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise. Zboží je cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Neexistují žádné výjimky pro ukládání cel, i když by šlo o veřejný zájem. Co znamená pojem clo Pokud členský stát požaduje poplatek za zboží při jeho vstupu do země

Fiskální překážky –článek 30 Některé druhy zboží (např. potraviny) jsou v rámci EU harmonizovány - základní požadavky, které musí výrobky splňovat, aby se mohly volně pohybovat v rámci vnitřního trhu. např. Směrnice 2000/36/ES o kakaových a čokoládových výrobcích určených k lidské spotřebě Někde zůstala úprava v kompetenci členským státům→ co stát to rozdílné požadavky

Fiskální překážky –článek 30 Dávky , které mají rovnocenný účinek jako clo Případ Komise vs Itálie –7/68 rozsudek ESD Itálie uložila clo na vývoz uměleckých předmětů. Komise podala žalobu a Itálie se bránila tím, že umělecká díla nejsou zbožím, a že příjem ze cla jde na ochranu historického bohatství Itálie. Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise. Zboží je cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Neexistují žádné výjimky pro ukládání cel, byť by šlo o veřejný zájem. Itálie mohla použít kvantitativní omezení spadající pod výjimku čl. 30.

Fiskální překážky –článek 30 Případ Diamantarbeiters 3/1969 ESD V tomto rozhodnutí soud vymezil dávku s rovnocenným (obdobným) účinkem jako má clo - > jakákoli peněžní dávka, byť méně významná, uložená na základě toho, že zboží přechází státní hranice. Dávka přitom nemusí být vybírána na hranici, rozhodující je její vazba na dovoz zboží. Zde byla dávka vybírána při dovozu diamantů do Belgie a plynula do sociálního fondu pracovníků zaměstnaných v diamantovém průmyslu. SD -> tato dávka je rovněž nepřípustná. skutkový stav: V Belgii byl založen sociální fond zpracovatelů diamantů, který měl coby veřejnoprávní zařízení všem uvedeným pracovníkům financovat dodatečné sociální dávky a vyplácet je. Novelou tohoto zákona vznikla povinnost přispívat do tohoto fondu i zahraničním dovozcům diamantů. Následně tento fond zažaloval dovozce pro neplacení. Soud položil předběžnou otázku. - rozhodnutí: Zákaz nových cel a opatření s rovnocenným účinkem je základním pravidlem a neexistují z něj výjimky. Smlouva zakazuje finanční zátěž na dovoz a vývoz mezi členskými státy bez ohledu na státní příslušnost obchodníků, kteří mohou být postiženi těmito opatřeními.

Fiskální překážky –článek 30 Shrnutí každé finanční zatížení, s jakýmkoliv pojmenováním či způsobem aplikace, které je uloženo jednostranně na zboží dovezené nebo vyvezené z jiného členského státu z důvodu okolnosti, že překračuje hranici, představuje poplatek s účinkem rovnocenným clu

Fiskální překážky –článek 30 Výjimky – poplatky ukládané v souladu s evropským právem včetně veterinárních a jiných kontrol na základě směrnic, adekvátní dávky za skutečně poskytnutou službu při vývozu či dovozu (např. objednané samotným dovozcem) případ 18/87 Komise vs Německo Německo zavedlo poplatky ukládané při dovozu živých zvířat. Sloužily k provedení inspekce na hranicích, vyplývající ze směrnice 81/389. ESD uznal poplatek za oprávněný Poplatek za inspekci nesmí přesáhnout skutečné náklady vzniklé; tj musí být proporcionání

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Použití daňového systému ke znevýhodnění dováženého zboží Článek 110 SFEU upravuje dvě oblasti Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Povšimněme si významu článku 110 odst 1 SFEU Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných států jakémukoli vyššímu vnitrostátnímu zdanění než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny podobné výrobky domácí Vnitrostátní zdanění výrobky jiných států Podobné výrobky domácí

Fiskální překážky – článek 110 SFEU případ 168/78 Komise vs Francie (případ „Whisky & Koňak“) – poprvé poukázal na účel čl. 36 a 110: “Ustanovení uvedená ve Smlouvě jsou doplněním ustanovení, která se týkají zrušení celních poplatků a poplatků s rovnocenným účinkem. Mají za cíl zajistit volný pohyb zboží mezi členskými státy v obvyklých podmínkách konkurence tím, že vyloučí všechny formy ochrany, které mohou vyplynout z uplatnění vnitřního diskriminačního zdanění výrobků z jiných členských států. Jak Komise správně podotkla, článek 95 /nyní 110/ musí zaručit naprostou neutralitu vnitřního zdanění z hlediska konkurence mezi domácími a dovezenými výrobky” Francouzské daňové zákony nakládaly odlišně z různými typy alkoholických nápojů. Nápoje byly pro daňové účely rozděleny do dvou skupin – na skupinu nápojů vyrobených z obilí a na nápoje z vína a ovoce. Destiláty z vína a ovoce podléhaly pouze spotřební dani. Destiláty vyrobené z obilovin byly kromě této daně zdaněny rovněž zvláštní daní z výroby. V konečném důsledku to znamenalo, že lihoviny z obilovin byly zdaněny o 30% více, nežli destiláty obdobné síly vyrobené z ovoce či vína. Toto opatření dopadalo na veškeré lihoviny bez ohledu namísto jejich původu. Komise v uvedeném jednání spatřovala daňovou diskriminaci. Ačkoliv dělícím kritériem v daňových zákonech nebylo místo původu lihoviny, fakticky tato právní úprava diskriminovala výrobky dovážené. Francie je totiž významným producentem vína a tedy i vinných destilátů. Naproti tomu destiláty z obilí (typicky whisky) se do Francie dováží. Zahájila proto proti Francii řízení podle čl. 226 SES pro porušení článku 90 SES, tedy ustanovení o zákazu daňové diskriminace. V probíhajícím řízení Francie zdůrazňovala odlišné použití jednotlivých alkoholických nápojů a hájila se tím, že vinné destiláty nejsou obdobným výrobkem k destilátům z obilí, jelikož jsou zpravidla konzumovány při rozdílných příležitostech. Naproti tomu Komise argumentovala tím, že tyto tzv. „tvrdé“ alkoholické nápoje bez ohledu na suroviny z nichž jsou vyrobeny mají totožnou cílovou skupinu konzumentů. Je sice pravdou, že zvyklosti v pití alkoholu se mohou v jednotlivých zemích či regionech lišit, odlišné zdanění by však mohlo mít nepříznivé důsledky v tom smyslu, že by ještě více v podstatě nežádoucím způsobem upevňovalo tyto zvyklosti.  

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Podobnost ? „Ustanovení… /o podobnosti/ musí být vykládáno široce, aby pokrylo všechny daňové postupy, které se dotýkají rovného zacházení s domácími a dováženými výrobky; pojem „podobné výrobky je tedy třeba vykládat dostatečně pružně“… .“ (judikát 168/78 Francie vs Komise).

Fiskální překážky – článek 110 SFEU „… Za podobné je třeba považovat výrobky, které mají podobné vlastnosti nebo odpovídají stejným potřebám z hlediska spotřebitele. Oblast působnosti prvního odstavce čl. 95 (dnes čl. 110) je tedy třeba určit nikoli na základě kriteria přísné totožnosti výrobků, ale podle kriteria jejich podobnosti a srovnatelného využití.“ (judikát 168/78 Francie vs Komise).

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Výrobky a požadavky spotřebitelů ¨Případ 243/84 John Walker v Ministeriet for Skatter: Ovocný likér je podobný whisky: ESD analyzovat charakter: Obou výrobků včetně jejich % obsahu alkoholu, Výrobní postupy Jejich vnímání spotřebiteli co se týče povahy produktu Soud dospěl k závěru, že výrobky nejsou podobné. ESD zkoumal, zda neexistuje v Dánsku protekcionistické zdaňování ovocného likérového vína, domácího produktu vůči typicky dováženému produktu whisky. Kriteria podobnosti pro odst. 1 ESD hodnotil z hlediska obsahu alkoholu, metody výroby a zda podobně oba nápoje uspokojí potřeby konzumentů. ESD došel k závěru, že produkty podobné nejsou, nicméně mohou být spolu v soutěži, tj. odst. 2

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Případ 57/65 Lutticke GmbH v. Hauptzoll- amt Saarlouis Zdaněné vnitrostátní daní bylo dovážené sušené mléko, ale nikoliv sušené mléko vyráběné v tuzemsku. Daň byla označena za přímo diskriminační a porušující článek 110 SFEU. Ale jak je to s nepřímým vnitrostátním zdaněním? Jinými slovy případy, kdy daň zjevně nediskriminuje v porovnání s podobnými výrobky ? Dne 9. října 1963 Alfons Lütticke GmbH z Köln-Deutz, navrhovatel v původním řízení, požádal celní úřad v Nenning o proclení 15 000 kg sušeného plnotučného mléka pocházejícího z Lucemburska. Pro vyhovění žádosti celní úřad na základě hodnoty pro celní účely ve výši 29 815,50 DEM požadoval po navrhovateli zaplacení částky 3 279,70 DEM jako cla a 1 323,80 DEM jako vyrovnávací daně z obratu („Umsatzausgleichsteuer“). Zástupce navrhovatele podal správní stížnost proti druhé části rozhodnutí, neboť tvrdil, že požadovaná vyrovnávací daň z obratu postrádá právní základ. Od 1. února 1956 ustanovení § 4 č. 20 písm. f) zákona o dani z obratu (‚Umsatzsteuergesetz‘) osvobozuje domácí sušené plnotučné mléko od vnitrostátní daně z obratu. V souladu s ustanovením § 4 č. 25 zákona o dani z obratu byly dodávky základního produktu, tedy mléka, po 30. červnu 1961 rovněž osvobozeny od daně z obratu, takže uložení vyrovnávací daně z obratu bylo podle článku 95 Smlouvy o EHS zakázáno. Hauptzollamt (Ústřední celní úřad) rozhodnutím ze dne 23. ledna 1964 zamítl stížnost jako nepodloženou a společnost Lütticke podala proti tomuto zamítnutí odvolání k Finanzgericht des Saarlandes. Ve svém mezitímním rozsudku ze dne 25. listopadu 1965 Finanzgericht uvedl, že výsledek sporu závisí na jedné straně na tom, zda je vyrovnávací daň z obratu vnitrostátní daní nebo poplatkem s rovnocenným účinkem jako cla, a na straně druhé na tom, zda ustanovení článku 95 Smlouvy mají přímý účinek, aby mohla přiznávat práva jednotlivcům, která musí vnitrostátní soudy vzít v úvahu, a proto přerušil řízení a podal Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 177 Smlouvy, aby bylo rozhodnuto o těchto otázkách: 1. Má čl. 95 první pododstavec Smlouvy o EHS přímý účinek a přiznává práva jednotlivcům, která musí vnitrostátní soudy vzít v úvahu? Je-li odpověď na první otázku záporná: 2. Má od 1. ledna 1962 čl. 95 třetí pododstavec Smlouvy o EHS ve spojení s čl. 95 prvním pododstavcem uvedené Smlouvy přímý účinek a přiznává práva jednotlivcům, která musí vnitrostátní soudy vzít v úvahu? Je-li odpověď na druhou otázku také záporná: 3. Má čl. 95 první a třetí pododstavec Smlouvy o EHS ve spojení s články 12 a 13 uvedené Smlouvy přímý účinek přiznávající práva jednotlivcům, která musí vnitrostátní soudy vzít v úvahu? Žádost byla předána předsedovi Soudního dvora dopisem předsedy druhého senátu Finanzgericht, došlým kanceláři Soudního dvora dne 26. listopadu 1965.

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Případ 112/84 Humblot v. Directeur des Services Fiscaux - případ, kdy roční daň z motorových vozidel rozlišovala mezi auty s různými výkony a měla za následek zdanění dovážených automobilů vyšší (roční) daní než u tuzemských automobilů Členský stát nemůže použít rozdílné daně, která jsou nepřímo diskriminační, tedy v případě, že daň má vyšší dopad na dovážený výroben nežli na domácí Tento rozdíl ve zdanění vede k faktické diskriminaci, která je zakázána podle článku 110 SFEU Francie zavedla daň z užívání osobního auta. Daň rostla v závislosti na síle vozidla, bez ohledu na to, zda je domácí, či zda je dovezeno. Při bližším posouzení se ukázalo, že systém je nastaven tak, aby do nižší sazby spadaly domácí vozy a do vyšší vozy zahraniční. Soudní dvůr toto označil za nepřímou diskriminaci podobných výrobků (čl. 90/1)

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Rozdílné zdanění musí vyhovovat objektivním kritériím: hospodářská politika realizovaná státem – pokudmje slučitelná s právem EU ČS musí zamezit přímé nebo nepřímé diskriminaci mezi dováženými a domácími výrobky Kompletní neutralita vnitřního zdanění, pokud se týče soupeření mezi domácími a dováženými výrobky stát musí vyrovnat daně tak, aby vyloučil diskriminaci

Fiskální překážky – článek 110 SFEU Článek 110 SFEU a nepřímá ochrana "členské státy nepodrobí dále výrobky jiných států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.. Tyto jiné výrobky nejsou výrobky obdobnými, ale přesto jsou v jsou navzájem v konkurenčním vztahu

Fiskální (daňové) překážky – shrnutí Zjistili jsme, že daňové a jiné fiskální překážky, které tvoří cla na dovozy a vývozy a poplatky s rovnocenným účinkem jsou zakázány podle článku 30, tudíž v případě, že členský stát zatíží daní zboží při vstupu do země, je jasné, že tato platba je zakázaná podle článku 30 SFEU . Jakékoliv finanční zatížení, bez ohledu na jeho označení či způsob aplikace, pokud je jednostranně uložené na zboží dovezené z jiného členského státu z důvodu, že překročí hranici, představuje poplatek s rovnocenným účinkem.

Fiskální (daňové) překážky – shrnutí Vnitřní zdanění, přímo či nepřímo diskriminující dovážené výrobky, které jsou buď podobné tuzemským výrobkům nebo jsou nahraditelné za domácí výrobky, je zakázané podle článku 110 SFEU. Tedy: Členský stát nemůže zavést vnitřní daň na výrobky z jiných členských států vyšší, než jakou ukládá na podobné domácí výrobky. Tam, kde existuje konkurenční vztah, může být účinkem vnitřního daňového systému ochrana domácího výrobku před dováženými výrobky, jež si vzájemně konkurují

Technické a fyzické překážky

Fyzické překážky Kromě daňových překážek existují další opatření, která diskriminují dovoz a vývoz. Tato jdou známá jako množstevní omezení. Článek 34 SFEU stanoví: "množstevní omezení dovozu a všechna opatření s rovnocenným účinkem jsou mezi členskými státy zakázána." Článek 35 SFEU stanoví totéž ve vztahu k vývozům

Fyzické překážky Jsou tyto články přímo účinné? Ano, mají vertikální přímý účinek Dovozy- viz např. případ C-46/93 Brasserie du Pecheur vývozy – případ C-5/94 Hedley Lomas Proč mají vertikální přímý účinek ? Protože články 34 a 35 SFEU jsou cíleny na vlády členských států; vztahují se na opatření přijatá členskými státy a nikoliv opatření přijatá soukromými osobami Brasserie du Pêcheur SA, žalobkyně v původním řízení ve věci C-46/93, je francouzský pivovar se sídlem v Schiltigheim (Alsasko). Až do roku 1981 vyvážel pivo do Spolkové republiky Německo. Koncem roku 1981 byl však donucen ukončit vývoz, protože německé orgány namítaly, že pivo, které vyrábí, není v souladu s německým Reinheitsgebot (požadavek čistoty) v Biersteuergesetz (zákon o dani z piva). Podle názoru Komise některá ustanovení Biersteuergesetz byla v rozporu s článkem 30 Smlouvy o ES a Komise proto podala žalobu podle článku 169 SES proti Spolkové republice Německo za porušování povinnosti podle Smlouvy. Rozhodnutím ze dne 12. března 1987 ESD rozhodl, že německý zákaz prodeje piv dovážených z členských států, která nejsou v souladu s Biersteuergesetz, je neslučitelný s článkem 30 Smlouvy. Brasserie du Pêcheur proto podala žalobu proti Spolkové republice Německo na náhradu škod, které utrpělo mezi lety 1981 a 1987 v důsledku tohoto dovozního omezení. Žaloba byla zamítnuta německým soudem a poté odvolal Brasserie du Pecheur k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr). Hedley Lomas omply with the Directive as from the date of its accession to the Community on January 1, 1986. The Directive was transposed in Spain by Royal Decree of December 18, 1987. This Decree does not lay down any penalty for breach of its provisions.   Několik otázek byly postoupeno ESD vrchním soudem (Queen's Bench Division) Spojeného království v rámci sporu mezi s. Hedley Lomasem (Ireland) Ltd a ministerstvem zemědělství, rybolovu a výživy pro Anglii a Wales. Hedley Lomas podal k soudu žalobu po odmítnutí ministerstva vydat licenci na vývoz živých ovcí do Španělska, požadoanou Hedley Lomasem. Mezi dubnem 1990 a 1. lednem 1993 ministerstvo systematicky odmítalo vydávat licence pro vývoz živých jatečných zvířat do Španělska, s odůvodněním, že zacházení s nimi na španělských jatkách je v rozporu se směrnici 74/577 o omračování zvířat před porážkou ("směrnice") Směrnice, která je založena na článcích 43 a 100 Smlouvy o ES, je určena k odstranění rozdílů mezi právními předpisy členských států v oblasti ochrany zvířat, které přímo ovlivňují fungování společného trhu. Také usiluje, aby se zamezilo všem formám krutosti ke zvířatům a jako první krok, aby se zabránilo zbytečnému utrpení zvířat během porážky. Články 1 a 2 směrnice vyžadují členské státy, aby zajistily omračování vhodnými metodami u řady druhů jatečných zvířat. Směrnice neharmonizuje postupy pro kontolování shody s jejími ustanoveními. Španělsko mělo transponovat směrnicí ode dne jeho přistoupení ke Společenství dne 1.1.1986 Směrnice byla provedena ve Španělsku královským dekretem ze dne 18. 12 1987. Dekret nestanoví žádné sankce za porušení jeho ustanovení. 7. října 1992 Hedley Lomas požádal o vývozní licenci na kontingent živých ovcí určených k porážce v konkrétních španělských jatkách. Licence nebyla vydána, i když, podle informací, získaných Hedley Lomasem, jatka byla schválena od roku 1986 a byla v souladu s směrnicemi Společenství o dobrých životních podmínkách zvířat a orgány Spojeného království nemá žádné důkazy o opaku. Hedley Lomas zahájit řízení u vrchního soudu a požadoval, jednak , prohlášení, že odmítnutí ministerstva udělovat vývozní licence je v rozporu s článkem 34 Smlouvy o ES a jednak, že má nárok na náhradu škody

Fyzické překážky Co znamená množstevní omezení? Soudní dvůr stanovil množstevní omezení pro případ 2/73 Riseria Luigi Geddo proti Ente Nazionale Risi, "opatření, s charakterem úplného nebo částečného zákazu, podle okolností, dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží." Jinými slovy množstevní omezení platí pro: úplný zákaz výrobku Stanovení kvóty

technické překážky Co je myšleno druhým ustanovením - "opatření s rovnocenným účinkem kvantitativnímu omezení„ (ORUKO) Toto bylo podrobně vymezeno v judikátu Procureur du Roi v 8/74 Dassonville : Belgický dovozce skotské whisky si stěžoval u belgického soudu, že belgické právo porušuje článek 30 SES (nyní 34 SFEU) tím, že ztěžuje dovoz whisky z jiného místa než je stát původu. Soud se obrátil podle článku 234 na ESD s předběžnou otázkou skutkový stav: Společnost Gustave & Benoit Dassonville dovážela do Belgie skotskou whisky z Francie. Byla tedy nepřímým dovozcem. Belgický úřad však po dovozci požadoval osvědčením vystaveným britským úřadem (úřadem země původu). Tímto osvědčením se mohl prokázat pouze přímý dovozce. Dovozce jej však neměl, protože zboží dovážel z Francie a tamní úřady po dovozci do Francie toto osvědčení nepožadovaly. Belgický státní zástupce zažaloval dovozce u soudu, který položil ESD předběžnou otázku. - rozhodnutí: Požadavek belgických úřadů byl shledán jako opatření mající rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení.

technické překážky ESD v judikátu Dassonville rozhodl: “ Všechna obchodní pravidla upravená právem členských států, která přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně brání obchodu mezi členskými státy, je nutné považovat za opatření mající rovnocenný účinek jako kvantitativní omezení." (odst. 5 rozsudku) Tato definice se stala známou jako formule Dassonville . Žádný zákon státu proto nesmí bránit intrakomunitárnímu obchodu

Technické překážky Tato formule však byla chápána jako všezahrnující, ať byla opatření diskriminační či nikoliv. Proto ESD uvedl, že této formule se nelze dovolávat tam, kde pravidlo nebo dotyčné jednání neomezují obchod s dováženým zbožím více, než obchod s domácím zbožím. Obdobně jako u dávek a poplatků s rovnocenným účinkem clu dle článku 36 SFEU, i v případě opatření s účinkem rovnocenným kvantitativnímu omezení, se stává toto opatření nedovoleným následkem jeho diskriminujícího účinku a nikoliv původního účelu nebo záměru opatření jako takového

Technické překážky ES vydalo směrnici , která měla pomoci - směrnice 70/50 (o zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu). Směrnice měla časově omezenou platnost Článek 2 této směrnice se vztahuje na vnitrostátní opatření, která výslovně rozlišují mezi domácím a dovezeným zbožím, přičemž dovoz zboží znemožňují, znesnadňují nebo ve vztahu k domácímu zboží prodražují. Nazývají se jako výslovně diskriminačními opatření. Co označujeme za výslovně diskriminační opatření?

1. OMEZENÍ DOVOZU A VÝVOZU Uvědomme si, že kvantitativní omezení a opatření s rovnocenným účinkem aplikovaná mezi členskými státy jsou zakázána s ohledem na dovozu, tak i vývozu Případ 51-54/71 International Fruit Company v Produktschap voor Groenten en Fruit ESD rozhodl, že dovozní a vývozní licence pokrývá článek 34 SFEU, byť i jako čistá formalita International Fruit v. Produktschap voor Groenten en Fruit Prvním relevantním rozhodnutím, které se týká práva WTO (resp. před rokem 1994 Dohody GATT 1947) a které stojí na počátku celé řady judikátů ESD, bylo rozhodnutí ve věci International Fruit Company v. Produktschap voor Groenten en Fruit (21-21/72). I na základě tohoto rozhodnutí byla vytvořena ucelená doktrína, podle níž se ESD nadále řídí. I když to bylo již dříve zmíněno, je vhodné připomenout, že EHS nebylo smluvní stranou dohody GATT. Ale již tehdy byla společná obchodní politika považována z pohledu pravomoci za výlučnou doménu EHS a závazky smluvních států GATT byly brány jako závazky EHS. Pokud jde o jádro uvedeného sporu, byla žalobcem z nečlenského státu, společností International Fruit, napadena opatření sloužící k omezení dovozu jablek do Nizozemí. Žalobce tak učinil přímo u nizozemského soudu a to přesto, že tato omezující opatření byla uplatňována na základě několika nařízení EHS. Tímto se nizozemský soud dostal do situace, kdy musel řešit otázku, zda platí i taková nařízení, která jsou zřejmě v rozporu s čl. XI Dohody GATT. V rámci prejudiciálního řízení ESD posuzoval otázku, jestli se jednotlivec, v daném případě International Fruit Company, může vůbec takto dovolat ustanovení Dohody GATT. Už v tomto případě ESD úmyslně nepoužil pojmu „přímý účinek“, protože měl za to, že nejde o totéž, co již bylo od roku 1963 pevně zakotveno v právu ES díky výše zmíněnému judikátu Van Gend en Loos. Soudní dvůr stanovil, že dovolávat se neplatnosti aktu EHS na základě mezinárodní smlouvy, která váže EHS, lze jen tehdy, pokud její ustanovení zakládá přímo právo jednotlivce dovolávat se ho před soudem. K tomu je třeba posoudit Dohodu GATT z hlediska jejího ducha., obecné struktury i jednotlivých ustanovení. Soudní dvůr došel k závěru, že z důvodu značného stupně flexibility ustanovení Dohody GATT, která umožňují jednostranné výjimky a derogace ze strany smluvních států, není tato způsobilá svěřit jednotlivcům práva, kterých by bylo možné se dovolávat před soudy. Proto také není možnost se dovolávat Dohody GATT jako základu pro neplatnost aktů sekundárního práva EHS. Toto více než 30 let staré rozhodnutí je dodnes základem negativního postoje ESD k přímému účinku, resp. dovolatelnosti práva GATT (WTO) ze strany jednotlivce

2. Pravidla pro určování cen V tomto případě členské státy určují ceny, aby ztížíly pro dovozce provávat zboží v daném státu - např. pevné ceny platí pouze pro dovážené výrobky. Tedy omezení dovozu a vývozu, podpora domácího zboží oproti importovanému zboží, určování pevné ceny na dovážené zboží - to všechno jsou představují výslovně diskriminační opatření (čl. 2 směrnice 70/50

Technické překážky V článku 3 směrnice 70/50 jsou uvedena opatření, která ovlivňují jak doma vyrobené produkty, tak i dovezené produkty. Existuje rozdílné zacházení týkající se těchto dvou druhů výrobků – s dováženými výrobky je zacházeno přísněji než s domácími produkty Jelikož tato opatření nerozlišují mezi zbožím podle jejich původu, taková opatření jsou nazývána jako Opatření obecné povahy

Technické překážky Případ Cassis de Dijon - 120/78 Žalobce, německá společnost REWE, chtěl importovat likér Cassis de Dijon z Francie. do Německa . Federální Správa monopolu lihovin odmítla povolit dovoz, protože francouzský likér neměl dostatečný obsah alkoholu k tomu, aby mohl být uveden na trh v Německu. Podle německého práva likéry musely mít obsah alkoholu minimáně 25 % a Cassis měl mezi 15-20 %. Dovozce napadená rozhodnutí Fererální správy na základě toho, že předpis porušuje článek 34 SFEU. Německý soud předložil ESD předběžnou otázku podle článku 234 skutkový stav: Sdružení Rewe požádala německou Spolkovou správu lihovarnického monopolu o povolení dovézt do Německa a následně zde prodávat francouzský likér Chassis de Dijon. Zatímco ve Francii byl do oběhu vpuštěn, dovoz a prodej v Německu spolková správa nepovolila, protože tento likér obsahoval méně alkoholu, než byl minimální obsah stanovený německým zákonem. Proti tomuto rozhodnutí se sdružení Rewe obrátilo k soudu. Spolková správa odůvodnila své rozhodnutí ochranou zdraví a ochranou spotřebitele. Soud položil předběžnou otázku

Technické překážky Judikát Cassis de Dijon (1979) „ výrobek legálně vyrobený a uvedený na trh v jednom členském státě musí být povolen k prodeji v jiném členském státě, s možným omezením důležitými vnitrostátními opatřeními na ochranu zdraví a bezpečnosti a ochrany spotřebitelů Vzájemné uznávání je povinné pro všechny výrobky, za předpokladu, že jsou splněny důležité požadavky

Technické překážky Judikát Cassis de Dijon (1979) „ ESD formuluje tzv. pravidlo rozumu (rule of reason,): „Překážky pohybu uvnitř Společenství, jež vyplývají z rozdílnosti mezi národními právními předpisy vztahující se k uvedení výrobků na trh, mohou být akceptovány, jen pokud jsou tato ustanovení uznaná jako nezbytná pro uspokojení kategorických požadavků týkajících se zejména efektivity fiskálního dohledu, ochrany veřejného zdraví, poctivosti obchodních transakcí a ochrany spotřebitele.“ (bod 2 rozsudku).

Technické překážky Proč byl tento princip vzájemného uznávání tak důležitý? V semdesátých letech bylo mimořádně obtížné přijmout harmonizační předpis. Např. 11 let trvalo vyjednávání normy pro minerální vodu, a dokončení procesu harmonizace by s tehdejší úpravou v komunitárním právu trvalo mnoho desetiletí

technické překážky Princip vzájemného uznávání byl také stěžejní pro Bílou knihu 1985 k zavedení vnitřního trhu. Vytvořil novou strategii pro regulační koordinaci v oblastech Technické normalizace finančních služeb Vysokoškolských diplomů a profesní kvalifikace. Vzájemné uznávání je v podstatě uznání skutečnosti, že vnitrostátní regulační systémy jsou ekvivalentní.

KONEC PREZENTACE