Jak být dobrým rodičem O výchově v rodině

Koho zajímá výchova v rodině? Rodiče Děti Vývojové psychology Psychology osobnosti Klinické psychology Poradenské psychology Psychoterapeuty Genetiky a biology

Koho zajímá výchova v rodině? 2. Pedagogy Vychovatele Sociální pracovníky Pediatry… A není to nakonec tak, že výchova v rodině zajímá opravdu skoro všechny?

1) Výchova jako jeden z vnějších faktorů vývoje lidské osobnosti, sociokulturní vlivy Okolní prostředí ovlivňuje psychický vývoj každého jednotlivce zcela specifickým a jedinečným způsobem. Jedinečnost tohoto působení je pak určována: kvalitou prostředí intenzitou jakou podněty prostředí na subjekt působí délkou trvání takového podnětu vnitřním nastavením subjektu a „citlivostí“ vůči působícím podnětům, která je dána přítomností dědičných dispozic.

2) Výchova jako faktor socializace dítěte Socializace je obvykle chápána jako širší pojem, který v sobě zahrnuje veškeré začleňování člověka do života sociálních skupin i celé společnosti. Výchovou je potom chápána ta část socializace, která se vyznačuje jistou záměrností, sleduje nějaký cíl, i když se ne vždy a ve všech případech jedná o působení vědomé a deklarované. Výchova (společně se vzděláním) se liší od ostatních forem socializace v tom, že zahrnuje taktéž záměrné učení.

3) Výchova jako specifický znak rodinné komunikace Výchova, která je spíše tradičně chápána jako:“záměrné a k určitému cíli směřující působení dospělých na děti s použitím určitých výchovných prostředků a metod (např. přesvědčování, odměny a tresty)“ (Čáp, 1996, str. 13), může být charakterizována taktéž jako jedinečný způsob komunikace mezi dětmi a dospělými (Mareš, Křivohlavý, 1995), který je charakteristický pro určitou sociální skupinu (rodina, škola).

3) Výchova jako specifický znak rodinné komunikace 2 Podle Satirové je komunikaci v rodině možno chápat jako způsoby, které lidé používají pro vzájemné dorozumění. (Satirová, 1994) Podle Čápa je taktéž možno vyjádřit v termínech sociální komunikace a interakce různé formy způsobu výchovy. (Čáp, 1996)

3) Výchova jako specifický znak rodinné komunikace 3 Kladný emoční vztah je doprovázen: oboustranným působením kooperací nasloucháním druhému přívětivou gestikulací a mimikou Záporný emoční vztah se vyznačuje: jednosměrným působením nepouštěním druhého účastníka ke slovu agresivitou odmítavou mimikou, gestikulací velkým odstupem

Výchova v rodině a její terminologie Jako způsob výchovy se označuje: ”celková interakce a komunikace dospělých (matky, otce, rodiny, školy atd. ) s dítětem” (Čáp, 1996, str. 135). Mateřské či obecněji rodičovské chování - provádí deskripci vnějškově pozorovatelného a objektivně zaznamenatelného chování matek (obecněji rodičů, tedy i otců). Rodičovské chování můžeme definovat jako objektivně zachytitelné projevy vůči vychovávanému dítěti.

Výchova v rodině a její terminologie 2 Styl výchovy (Erziehungsstile) - který vyjadřuje podstatné a obecnější momenty, jež se objevují v nejrůznějších formách výchovného působení. Termín styl výchovy je spojen především se jménem K. Lewina a s rozlišením tří základních typů: autokratického, liberálního a integračního.

Výchova v rodině a její terminologie 3 M. Ziemska definuje rodičovské postoje jako: “Rodičovský postoj je tedy získaná struktura kognitivně-konativně-afektivní, řídící chování rodičů vůči dítěti.” (Ziemska, 1969, str. 42).

Výchova v rodině a její terminologie 4 Většina autorů definovala dvě nebo tři postojové dimenze, a jak jsme již poznamenali, zejména jsou to dimenze emočního vztahu k dítěti a úroveň řízení. postoj kladný, láskyplný, akceptující – záporný, hostilní, chladný až zavrhující postoj kontrolující – postoj poskytující dítěti autonomii, volnost, liberální postoj důslednost – nedůslednost

Trochu z jiné strany - attachment Další možností, jak se dívat na „výchovu v rodině“ je prizma rané péče a interakce v raných fázích vývoje. Formativní účinek rané citové vazby….

John Bowlby teorie attachmentu

Návod z etologie „Housata jsou při narození naprogramována, aby následovala první figuru, která se před nimi objeví, většinou husu, ale v tomto případě následují fylogeneticky vzdáleného dvojnožce Konrada Lorenze…“ (Hrdy: Mother nature: a history of mothers, infants, and natural selection, 1999)

Jak probíhá proces „připoutání“ u Homo sapiens? Je zřejmé, že dětské mládě chce zůstat v blízkosti attachmentové figury… Je ale neschopné po narození přibližně až do jednoho roku věku attachmentovou figuru následovat…

Teorie attachmentu Definice: „trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu“ (1969) Základní principy - dítě se rodí s vrozeným repertoárem chování a signálů (pláč, úsměv a „broukání“), který vyvolává vysoce pravděpodobnou (i když ne jistou) reakci rodiče – že zareaguje na tento signál dítěte a odpoví na něj. - zpočátku vysílá dítě tyto signály vůči všem potenciálním pečovatelům

Teorie attachmentu 1 Bowlby vnímá attachment jako systém zabudovaný do širšího zpětnovazebního mechanismu (jako termostat ): - když dítětem očekávaná blízkost att. figury není naplněna, attachmentový systém se aktivuje; v závislosti na věku a okolnostech začne dítě plakat, volat nebo lézt. Za optimálních podmínek vyvolá takto návrat pečující osoby a jeho attachmentový systém „se vypne“.

Teorie attachmentu 2 Očekávání nebo nastavení stupně blízkosti att. figury se snižuje či zvyšuje v závislosti na aktuálním stavu dítěte. Pokud je celkově nastavení potřeby blízkosti vyšší, dochází k častější aktivaci attachmentového systému (Vrozené dispozice? Temperament?) Toto nastavení je zvyšováno fyziologickými změnami – únava, nemoc…

Teorie attachmentu 3 Selektivita attachmentu děti postupně vysílají signály selektivně děti vyhledávají a připoutávají se k pečovateli, který je dostupný a reaguje na jejich potřeby (att. figurou může nebo i nemusí být ta osoba,která se stará o fyziologické potřeby dítěte (např. krmení) – paralela s housaty )

Teorie attachmentu 4 Protrahovaná separace nebo ztráta att. figury vede k následujícím konsekvencím: intenzívní aktivace att. systému (pláč, volání a hledání att. figury) zoufalství a netečnost „detachment“ (vyhýbání se matce po jejím návratu) pokud není umožněno formování „náhradní“ vazby, výsledkem je osobnost neschopná emoční vazby (orig. affectionless personality)

Harlowovy drátěné a látkové matky

Významný příspěvek k teorii attachmentu Harry F. Harlow, “Love in Infant Monkeys,” 1959 Mateřská deprivace u mláďat makaka rhesus

Bowlby a Ainsworthová - 1986

Příspěvek Mary Ainsworthové – „secure base“ Přesvědčila Bowlbyho, že primární motivací dítěte je emoční jistota: matka poskytuje dítěti „bezpečné zázemí“ pro exploraci a poznávání světa. Attachment dle ní ovlivňuje nejen emoční, ale i kognitivní vývoj.

Látková Harlowova matka jako „secure base“

Další příspěvek Mary Ainsworthové: The Strange Situation Existují individuální rozdíly v att. vztazích – ne jen stabilní nebo přerušený attachment, ale spíše více nebo méně jistý attachment. (Matky se liší v senzitivitě a adekvátnosti svých reakcí na potřeby dítěte, podle toho se děti cítí více či méně bezpečné) V 70. letech vytváří nástroj na měření attachmentové jistoty „The Strange Situation“

4 kritéria jistého attachmentu Aktivní hra a explorace v přítomnosti pečovatele (slouží jako secure base) Radostné vítání s pečovatelem při opětovném setkání po separaci Efektivní utišení dítěte pečovatelem v situacích, kdy je dítě rozrušeno… Absence vzteku, nevrlosti nebo stahování se z kontaktu

„The Strange Situation“ Metoda pro sledování: stupně blízkosti, kterou děti vyhledávají u svých matek před a po separaci stupně blízkosti, kterou děti vyhledávají u cizí osoby, jsou-li na chvíli opuštěny matkou protestu při separaci od matky trvání metody – hodina a půl, 8 epizod

„The Strange Situation“ 2 Sledují se čtyři dimenze: Vyhledávání blízkosti a kontaktu Udržování kontaktu Vzdorovitost, odmítání (resistence) Vyhýbavost (avoidance)

Prvních 5 epizod Matka s dítětem jsou v místnosti s křeslem a hračkami pro dítě Matka s dítětem zůstává na 3 minuty v místnosti, dítě může explorovat Přichází cizí osoba, zůstává v místnosti 3 minuty, matka odchází Cizí osoba a dítě jsou spolu v místnosti 3 minuty První shledání: matka se vrací a zdraví se s dítětem, mezitím cizí osoba odchází. Po 3 minutách odchází matka znova.

Závěrečné 3 epizody Dítě je samo v místnosti 3 minuty. Cizí osoba znovu vstupuje do místnosti a tentokrát aktivně interaguje s dítětem 3 minuty. Druhé shledání: matka se vrací, cizí osoba odchází. Matka se zdraví s dítětem a společně odcházejí.

Ainsworthová tvrdí, že děti tvoří 2 základní typy (jistý a nejistý/úzkostný); členěno na 3 různé skupiny A, B, C. Avoidant/vyhýbavý– děti se příliš nepřibližují k matce a nepreferují ji před cizí osobou, mohou ale protestovat, když matka odchází. Securely attached/jistý – děti jsou v blízkosti matky, jsou si jisté a hrají si, když je přítomna.Bývají rozrušeny, když matka odejde, ale po jejím návratu se rychle zklidňují a pokračují ve hře. Resistant (Anxious-ambivalent)/úzkostně odmítavý – dříve ambivalentní – děti jsou v blízkosti matky, ale mohou ji odmítat, protestují při jejím odchodu, po návratu však vykazují známky aktivní či pasivní hostility vůči matce. Projevují vzdorovitost, odmítání matky.

Strategie zvládání stresu u jednotlivých skupin Avoidant – (A skupina) – předpokládají, že pečující osoba je nedostupná, neposkytuje jim útěchu, vyhýbají se jí. Secure - (B skupina) – předpokládají u pečující osoby útěchu as důvěrou ji vyhledávají Resistant - (C skupina) – naučily se, že jejich pečující osoba je občas nedostupná, vyhledávají ji, ovšem s nedůvěrou…

Výhrady Kódují se pouze kategorie chování, nikoliv kontinuum děje Vhodné pouze pro děti do dvou let Prožívání separace a shledání u dětí je pouze malý výsek ze sociálních interakcí v realitě, v různých podmínkách mohou mít tyto situace různý význam (vliv výchovy, kultury…)

Nové myšlenky v teorii attachmentu Adult Attachment Interview D skupina (disorganised attachment) Romantické vztahy – příspěvek k psychologii lásky

The Adult Attachment Interview Mary Main, studentka a spolupracovnice M. Ainsworthové, vypracovala metodu AAI. Dospělí jsou požádáni, aby vzpomínali na své dětství a zejména na emočně nabité situace v souvislosti s jejich rodiči a aby interpretovali chování svých rodičů. Rozhovor je přepsán, kódován dle systému, různé kategorie (koherence, s jakou jsou jednotlivé situace vyprávěny nebo přítomnost či absence idealizace rodičů).

The Adult Attachment Interview skupiny Autonomous – dospělí, kteří popisují své dětství vyrovnaným, akceptujícím, koherentním a konzistentním způsobem. Dismissing – dospělí podávající krátký, nekompletní výčet situací, mají málo vzpomínek, tendují k idealizaci dětství a rodičů Preoccupied –podávají nekonzistentní a nesourodý výčet, v nichž se často objevují v roli bojujícího a účastnícího se minulých konfliktů

Paralely mezi dětským a dospělým attachmentem Secure – bezpečná explorace Avoidant – vyhývající se kontaktu Resistent – bránící se kontaktu, bojující Autonomous – jistá narace Dismissing – odmítají znovuvyvolání vzpomínek Preoccupied – zapleteni do minulosti

Mezigenerační přenos citové vazby Van Ijzendoorn (1995) na základě sekundární analýzy velkého množství studií o attachmentu došel k názoru, že matky, které mají konzistentní a koherentní vzpomínky na vlastní dětství a spadají do skupiny „autonomous“, častěji mají děti s tzv. jistou citovou vazbou.

Skupina D – disorganised pattern U dětí, které byly obtížně klasifikovatelné dle Ainsworthové kódovacího systému, rozpoznali Main a Solomon čtvrtý druh attachmentu – tzv. disorganizovaný. Tyto děti nemají žádný stabilní způsob, jak zvládat stresovou situaci (oproti typů A, B, C) Nehybnost, „zamrznutí“, obavy z pečovatele, protichůdné reakce, nekonzistence v chování nebo naopak stereotypie gest a pohybů…

Romantic Relationship Základní studie Cindy Hazan a Phillipa Shavera (1987) – teorie attachmentu je aplikována na romantické (partnerské vztahy). Studie 1: Dotazníky distribuovány prostřednictvím novin Rocky Mountain News, analyzovány odpovědi 620 respondentů (věk od 14 do 92 let, průměr = 36 let). Studie 2: 108 adolescentních studentů (věkový průměr = 18 let).

Tři možnosti - A Necítím se dobře, když jsem v blízkosti druhých; je pro mne těžké jim beze zbytku důvěřovat a těžko si dovolím být na nich závislý. Jsem nervózní z opravdové blízkosti a můj partner často vyžaduje mnohem víc intimity než je pro mne příjemné.

Tři možnosti - B Je pro mne relativně snadné se dostat do blízkosti druhých a je pro mne příjemné spoléhat na ně a zároveň nechat je spoléhat se na mne. Nedělám si starosti s tím, že jsem k někomu připoután nebo, že je někdo se mnou v těsném vztahu.

Tři možnosti C Mám dojem, že druzí váhají, zda chtějí být v mé blízkosti, tak jak bych chtěl já. Dělám si starosti, zda mne partner skutečně miluje nebo zda se mnou zůstane. Toužím s milovanou osobou splynout, ale tato touha partnery odrazuje.

Závěry k teorii attachmentu Původní teorie attachmentu je úzce svázána s ranými zkušenostmi s rodiči a se separací a shledáním. Existují kroskulturální rozdíly v reakcích na „strange situation“. Tzn. attachment se formuje v různých kulturách poněkud rozdílně. Ainsworthové myšlenka o dlouhotrvajícím účinku očekávání od pečovatelů poskytla ideu ke studiu attachmentu v dospělosti

Závěry 2 Myšlenky attachmentové teorie se týká hlavně emocionálních potřeb dítěte. Po deklaraci myšlenky „bezpečné základny“ se objevuje spojení optimálního formování attachmentové vazby a kognitivního rozvoje. Bezpečná základna neumožňuje dítěti poznávat pouze materiální svět, ale také vyznat se v emocích a sociálních situacích.

A jak tedy být dobrým rodičem? Pár rad od J. Prekop: Potřebujete vědět, co děti potřebují: Jasná měřítka a schopnosti rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vytříbený cit pro skutečné hodnoty a nosné tradice. Logiku srdce, aby nacházely lidsky přijatelnější rozhodnutí než jaká programuje počítač.

A jak tedy být dobrým rodičem? Sílu vůle a zatížitelnost – stejně tak jako připravenost snášet krize bez ztráty odvahy Naději jako životní postoj Úctu před vyššími zákony, tzn. podle okolností omezit vlastní svobodu při svobodomyslném rozhodování

A jak tedy být dobrým rodičem? Připravenost otevřeně vyjadřovat pocity, neutíkat před konflikty s ostatními, přijímat usmíření a solidarizovat se. Schopnost milovat, tzn. milovat své bližní jako sám sebe.

Z materiálů prof. P. Bryanta, P. Kulíska, J. Prekop a Lenky Lacinové Děkuji za pozornost…