Teorie deficitu sebepéče Dorothea Orem Teorie deficitu sebepéče

Sebepéče Lidská regulatorní funkce, kterou pro sebe osoba vědomě vykonává nebo pro sebe nechá vykonávat (dependentní péče), aby zajistila a udržela určitý stav materiálních věcí a podmínek k zachování života. Odlišuje se od instinktů a reflexů, je naučená (v současném kulturním kontextu) a má určité cíle

Charakteristiky sebepéče Jedná se o iniciování a provádění aktivit, které uskutečňují jedinci sami ve vlastním zájmu pro zachování života a pocitu pohody, stejně jako pro své zdraví

Vývoj sebepéče Fáze učení se smysluplným praktikám (sebepéči) není omezena pouze na dětství V případě potřeby se učíme v průběhu celého života (stomie)

Dependentní péče Je péče, kterou poskytují lidé, když se starají o druhé osoby, když tyto (osoby) v té době mohou sebepéči vykonávat jenom částečně nebo vůbec ne. Předpokládá se určitá sociální závislost druhé osoby, nejedná se pouze o jednoduché poskytnutí pomoci nebo profesionální vztah v ošetřovatelské situaci

Význam sebepéče Péče o sebe sama Péče prostřednictvím sebe sama (co znamená pečovat)

Historický vývoj TDSP Reflexe ošetřovatelských činností Formování předmětu/objektu ošetřovatelství Pronikání/difúze teorie Další vývoj celkové koncepce

1. Reflexe ošetřovatelských činností 1949-1957 Indiana State Board of Health Co dělá ošetřovatelský personál a co má dělat? Proč dělá ošetřovatelský personál to, co dělá? Co je výsledkem této činnosti?

Zpráva – The Art of Nursing Neuvádějí se ošetřovatelské cíle. Ošetřovatelské činnosti se zakládají na zvycích Ošetřovatelské činnosti se málo koordinují Ošetřovatelský personál provádí činnosti, pro které nebyl připraven/vzdělán

2. Formování předmětu/objektu ošetřovatelství Po přechodu na Catholic University of America ve Washingtonu DC 1960 – činnost pracovních skupin Nursing Development Conference Group NDCG Foundations of Nursing and its Practice Ošetřovatelství není pomocný obor lékařství Historická funkce ošetřovatelství spočívá v pomoci jednotlivcům v souvislosti s omezením sebepéče

3. Pronikání/difúze teorie 1974 – 1983 kurikula ošetřovatelství založená na teorii TDSP nejčastěji užívanou teorií Růst výzkumných poznatků – extending the body of knowledge

4. Další vývoj celkové koncepce 1980 zastavení činnosti Nursing Development Conference Group 1989 International Orem Society

Struktura teorie Teorie D. Oremové se skládá ze 3 konceptů Teorie sebepéče Teorie deficitu sebepéče Teorie ošetřovatelských systémů

Teorie sebepéče Sebepéče je vědomě řízené chování Sebepéče se dá naučit Lidé mají právo a odpovědnost za péči o sebe sama Lidé potřebují v určitých fázích svého života podporu v sebepéči Při zdravotních problémech nebo ochraně života potřebují lidé podporu při sebepéči prostřednictvím speciálních skupin

Požadavky sebepéče Vysvětlují, proč se má někdo o sebe starat Požadavky jsou více než potřeby, jsou nutné proto, aby člověk zůstal naživu. Dělí na u Oremové do 3 skupin Obecné požadavky sebepéče OPSP Vývojově podmíněné požadavky sebepéče (VPSP) Zdravotně podmíněné požadavky sebepéče (ZPSP)

Obecné požadavky sebepéče Popisují biologické faktory lidského života, které mohou být ovlivněny prostřednictvím sebepéče, tedy prostřednictvím vědomého jednání ve smyslu zachování života. Lze je shrnout v 8 bodech 1. Udržení dosavadního přívodu vzduchu 2.Udržení dosavadního přívodu tekutin 3.Zachování dostatečného přívodu potravy 4.Udržení správného vylučování stolice a moče

OPSP 5.Udržování rovnováhy mezi aktivitou a odpočinkem 6.Udržování rovnováhy mezi samotou a sociální interakcí 7.Prevence životních rizik týkajících se lidského fungování, well-being, fyzické rovnováhy 8.Podpora lidských funkcí a rozvoje v rámci sociální skupiny, ve vztahu k lidskému potenciálu, známým lidským hranicím a lidské touze být normální.

VPSP Označují faktory, které umožňují lidský vývoj v rozdílných fázích života. Oremová klasifikuje 3 skupiny VPSP - zajištění podmínek, které podporují vývoj - angažovanost ve vývoji sebepéče - vývojové poruchy, způsobené životním prostředím nebo nemocí

VPSP – zajištění podmínek, které podporují vývoj Dostatečné zaopatření základními substancemi k podpoře vývoje Udržení fyzikálních, sociálních a okolních podmínek, které dávají pocit pohody a bezpečí Zajištění a udržení podmínek s optimálními senzorickými podněty Zajištění a udržení podmínek, které podporují afektivní a kognitivní vývoj

VPSP – pokrač. Zajištění podmínek a zkušeností nutných pro rozvoj schopností pro život ve společnosti Zajištění podmínek a zkušeností nutných pro rozvoj sebevědomí Naučení se zvládat strach

VPSP – angažovanost ve vývoji sebepéče Pochopení vlastního pozorování a reflexe vlastního jednání Učit se akceptovat pocity s ohledem na vlastní osobu a ostatní lidi Využívat talentu a oblasti zájmů Reflektovat cíle a hodnotové představy Zodpovědně jednat v určitých životních situacích Učit se rozumět emocím Snaha o pochopení negativních emocí a impulsů jednání Podpora duševního zdraví

VPSP – vývojové poruchy Zabránit negativnímu důsledku vývoje – tady se budou provádět činnosti sebepéče, které vyplývají z 1.a2.obecných a zdravotně podmíněných požadavků sebepéče Zajistit podmínky a zkušenosti, které mírní a překonávají stávající negativní vlivy na vývoj jedince

Zdravotně podmíněné požadavky sebepéče Vzniknou, když dojde ke změně/odchýlení od normálního zdravotního stavu. Tento stav může být vyvolán nemocí, úrazem, nepohodou, omezením či jinou událostí. Jedná se o Nárokování a zajištění vhodné zdravotnické péče Uvědomění si a rozpoznání důsledků patologických stavů

ZPSP Efektivní dodržování a provádění naordinovaných zdravotnických opatření Uvědomit si, znát a regulovat vedlejší vedlejší efekty zdravotnických intervencí Akceptování změny konceptu sebe sama v souvislosti s určitým zdravotním stavem, který vyžaduje specifickou formu zdravotní péče Integrace účinku a podmínek nemoci a postupu léčby do života, který dovolí neustály osobní rozvoj

Kompetence sebepéče (KSP) Způsob požadavků sebepéče určuje, které činnosti jedinec vykonává. Kompetence sebepéče jsou specifické schopnosti k vykonání potřebných činností v závislosti na určité potřebě sebepéče.

Koncept sebepéče Oremová rozdělila strukturu tohoto konceptu do 3 délčích konceptů Činnosti sebepéče (ČSP) Potenciální komponenty (PK) Základní dispozice a schopnosti (ZDaS)

Činnosti sebepéče Představují jednotlivé operace jednání při vykonávání sebepéče činnosti směřující k hodnocení a pochopení situace zohlednit vnitřní a zevní faktory objasnit současný význam pro momentální situaci položit si otázky, jak mohou nebo mají být faktory ovlivněny

ČSP Činnosti, které představují přechodnou fázi (transitivní funkce) reflektovat způsob sebepéče učinit rozhodnutí

ČSP Činnosti, které způsobují přímé praktické provedení (produktivní funkce) učinit opatření (materiál, osoby, okolí) provedení činností pozorovat konkrétní provedení pozorovat možné účinky a události přezkoumat přiměřenost provedení učinit rozhodnutí, zda mají být činnosti dále prováděny nebo ukončeny učinit rozhodnutí, zda a jakým způsobem mají být učiněna nová hodnocení

Potenciální komponenty Schopnost udržet pozornost a dodržet požadavek bdělosti s ohledem na sebe jako na osobu provádějící sebepéči, s ohledem na vnitřní i vnější podmínky a na faktory významné pro sebepéči Kontrolovaně a dostatečně používat dostupnou tělesnou energii při zahájení a následném provádění činností sebepéče

PK Schopnost kontrolovat pozici těla a jeho částí při provádění pohybů nutných při zahájení a dokončení činností sebepéče Schopnost být v souladu s rámcem osobních odkazů sebepéče Motivace (tzn. takové cílené směřování k sebepéči, které odpovídá svou charakteristikou významu pro život, zdraví a pocit pohody)

PK Schopnost rozhodovat o péči o sebe samého a tato rozhodnutí provádět Získat ze spolehlivých zdrojů odbornou znalost o sebepéči, uchovat si ji a použít v praxi Získat sumu kognitivních, percepčních, výkonných, komunikačních a interpersonálních dovedností a uzpůsobit je požadavkům sebepéče Schopnost sjednotit jednotlivé i systémové postupy sebepéče s ohledem na předchozí i následující postupy s cílem dosažení konečného konceptu regulačních cílů sebepéče

PK Schopnost nepřetržitě provádět činnosti sebepéče, integrovat je do odpovídajících oblastí osobního, rodinného a společenského života PK – je třeba dalšího upřesnění a pokračování ve výzkumu z hlediska struktury a sladění s činnostmi sebepéče

Základní dispozice a schopnosti Schopnosti poznávání a provádění činností Obsahuje schopnosti, které ovlivňují poznávání, logické myšlení, tvorbu úsudku a dosahování správných rozhodnutí v životních situacích Zahrnuje také naučené dovednosti, které mají dopad na komunikaci a na činnosti týkající se zkoumání a tvořivosti

Dispozice Dispozice ovlivňující hledání cílů – zahrnuje stavy ovlivňující vůli osob přijmout sebe samého jako osobu provádějící péči o sebe sama, přijetí sebe jako osoby, která potřebuje pomoci v určitém rozsahu sebepéče, nebo osoby, která sama podnikne v rámci sebepéče vhodné kroky.

Významné schopnosti a dispozice k orientaci Obsahuje přetrvávající osobní návyky a zájmy, vůli osob zabývat se sebepéčí a otázkami zdraví a schopnost přímo se do sebepéče zapojit S.23- tabulka č.1 Důležitým aspektem ošetřovatelské praxe je stanovení základních schopností a dispozic pacienta. Je to nutné vždy, když ošetřovaná osoba vyžaduje použití nových či doplňkových metod sebepéče nebo když se upravuje či zcela mění dosavadní metodika léčby

Základní podmínečné faktory (ZPF) 1.skupina popisuje osobu, která byla ošetřována Věk, pohlaví, údaje o začátku péče v nemocnici Bydliště a s tím spojené faktory Faktory rodinného systému pacienta (jeho role v rodině, informace o členech a rodinných příslušnících, jejich bydlišti a vztahu k nemocnému) Sociokulturní faktory (výchova, povolání, pracovní a životní zkušenosti) Socioekonomické faktory (stávající nebo potenciální rezervy, které má jedinec k dispozici)

ZPF – 2.skupina Tato skupina má pouze jeden faktor, a tím je životní styl nemocného Běžně se opakující aktivity s každodenními naučenými intervencemi sebepéče Aktivity, které se uskutečňují jindy, např. odpočinkové aktivity

ZPF – 3.skupina Zahrnuje faktory zdravotního stavu a systém zdravotní péče. Pozornost se věnuje dokumentování podmínek zdravotního stavu pře, v průběhu léčebného období a při propuštění. Lékařská dg a sestrou dokumentované podmínky Znaky zdravotního stavu sestavené a popsané pacientem nebo rodinou Znaky zdravotně ošetřovatelského systému a formy péče (aktivní, dohled, konzultace) před přijetím nebo v průběhu poskytované péče)

ZPF – 4.skupina Shrnuje faktory vývojové fáze v jejich vztahu k existenci a k vyplnění vývojových podmínek sebe péče se znalostí faktorů okolního prostředí. Sestra pozoruje a pacient popisuje přítomné a budoucí možnosti zvládání situace v souvislosti s aktuálními a budoucími životními podmínkami uvnitř specifického fyzického a sociálního prostředí a za podmínek, které se manifestují prostřednictvím zdravotního stavu

ZPF – 4.skupina Záleží na pacientem a sestrou identifikovaných faktorech, jež jsou nutné pro management sebepéče nebo faktory, které management SP negativně ovlivňují Osobní vývojová schopnost, která se manifestuje prostřednictvím náhledu pacienta do budoucnosti a započatými cíli a objektivním posuzováním

Teorie deficitu sebepéče Zabývá se formulováním a odhalováním důvodů, proč lidé potřebují péči Deficit sebepéče vyjadřuje vztah mezi kompetencí sebepéče (KSP) a situační potřebou sebepéče (SiPoSP) jednotlivců, u nichž schopnosti k sebepéči neumožňují vyplnění všech (nebo jen některých) komponentů jejich situační potřeby sebepéče. DSP může být úplný nebo částečný.

SiPoSP Situační potřeba sebepéče je způsob a počet opatření, o kterých člověk ví nebo o nichž se domnívá, že regulují lidské funkce a vývoj člověka v určitém časovém rámci. Souhrn všech činností sebepéče, které by měly být provedeny, aby došlo ke zvládnutí zvýšených nároků nové situace (problému – situačních problematik), týkající se jednoho nebo více požadavků sebepéče.

Způsoby pomoci Způsoby pomoci jedinci s poruchami sebepéče, které mohou být aplikovány samostatně nebo společně: Zastoupení nebo konání za pacienta Vedení (usměrňování) pacienta Fyzická nebo psychická pomoc a podpora pacienta Zajištění podpůrného prostředí pro rozvoj schopností jedince Učení pacienta

Role sestry Vědomosti sester o rozsahu a příčinách DSP u člověka v konkrétní situaci vedou k určení individuálních schopností sebepéče a omezení sebepéče a ke specifikaci požadavků sebepéče (PSP), tedy jedná se o diagnostickou aktivitu.

Známky deficitu sebepéče Chybí trvalá angažovanost pro sebepéči nebo extrémní nepřiměřenost aktivit, které mají být podniknuty k vyplnění požadavku sebepéče. Omezení vědomí nebo bezvědomí (s výjimkou spánku) Neschopnost rozpomenout se na dřívější kontroly chování

Známky DSP – pokrač. Omezení schopnosti úsudku a rozhodnutí s ohledem na sebepéči ve spojení s nedostatkem vědomostí, nezkušeností s vnitřními a vnějšími podmínkami Situace, které vykazují porušené nebo omezené fungování, v jejichž důsledku vznikají zdravotně podmíněné požadavky sebepéče a vyžadují přizpůsobení jednoho nebo více nebo všech obecných požadavků sebepéče

Teorie ošetřovatelských systémů Obsahuje teorii sebepéče i teorii deficitu sebepéče. Pomocí této teorie můžeme určit, jakou formu péče pacient potřebuje a stanovit vše, co je nutné s pacientem a jeho blízkými provádět.

Hlavní ošetřovatelské systémy Úplně kompenzatorní/kompenzační Částečně kompenzatorní/kompenzační Podpůrný a edukační K těmto systémům je přiřazen systém pro odvození z toho vyplývajících ošetřovatelských činností v souvislosti s platnou situační potřebou sebepéče a existujícími deficity sebepéče. S.31

Schéma