Spillman, Lyn Cultural Sociology. Malden: Blackwell Publishers, pp Jana Obrovská,

Doporučení NEBOJTE SE MLUVIT. LEPŠÍ JE MLUVIT NEPŘESNĚ A NESOUVISLE, NEŽ-LI VŮBEC. Kultivujte kompetence dobrého sociologa a socioložky – improvizované a sdílené přemýšlení o problémech KDYŽ VÁS NĚCO NAPADNE, VEN S TÍM. NEBOJTE SE ŘÍCT, CO SE VÁM NA TEXTU NELÍBILO A ZKUSTE NAOPAK VYBRAT TEXT, KTERÝ BYL PODLE VÁS NEJZAJÍMAVĚJŠÍ. PŘEDEM DĚKUJU ZA SPOLUPRÁCI

Co je kulturní sociologie?? Kulturní sociologie je o produkování významů Sleduje proces produkování významů ve třech dimenzích: - v každodenním jednání - v institucionálním kontextu - ve sdílených mentálních rámcích, které slouží jako prostředky geneze významů

Co je kultura?? V souladu s principy kulturní sociologie je třeba se ptát: jaké historické dědictví v sobě nese idea kultury a významy, které s ní spojujeme? Systém znaků, atributů, reprezentací, který spojuje členy v rámci jedné společnosti a odlišuje je od členů společností jiných – antropologické pojetí (etnografie), kultura jako znak celých společností Zvláštní druh činností a materiálních artefaktů, které jsou charakteristické pro určité skupiny (opera, galerie, rap) – přístup humanitních oborů. V pozadí ležící koncept vysoké kultury (cultural versus mundane), kultivace kuturních kompetencí a praktik, estetické hledisko. Kultura je vymezena v kontrasu s ostatními oblastmi sociálního života společnosti. Pojetí kultury jako procesů produkování významů zahrnuje obě uvedené varianty i různě položené důrazy (diskurzy versus praktiky, kognitivní kategorie versus hodnoty…). Další pojetí (viz přednáška): kultura v každodennosti (rce na metodologický nacionalismus a představu vysoké kultury coby nástroje reprezentace národa), kultura jako ideologie, individualizovaná konzumní kultura

Tři analytické roviny v tradici kulturní sociologie A) Produkování významů v interakcích a způsoby, jakými je jedinci používají (určité shluky významů nejsou obecně sdílené a neměnné, lidé čerpají z různých významových zdrojů s ohledem na kontext jejich jednání). „Culture on the ground“ PRAKTIKY (viz kapitola kulturní repertoáry) B) Zdůraznění kontextů, v nichž probíhá kulturní produkce a inovace. Jde o perspektivu produkování kultury (kulturní průmysl). „Culture in institutional fields“ PRODUKCE C) Kulturní objekty jsou analyzovány jako texty. Podobně jako jazyk mají svoji vlastní strukturu, která ovlivňuje z nich vyvozené a na nich založené významy. „Culture in the text, cultural objects“ RÁMCE - relativní nezařazenost kapitoly o kulturních inovacích

Jak číst texty?? Můžeme sledovat, který ze tří přístupů autor/ka preferuje (praktiky, produkce nebo rámce). Jaké je hlavní téma textu? Čeho chce autor/ka docílit? Jaké metody byly použity? Na jaké jiné téma/ sociální oblast, problém by bylo možné představený přístup použít? Co se nám na textu ne/líbí a proč? POZOR: Problémem řady textů je, že předpokládají znalost určitého společenského prostředí, institucionálních kontextů (americká zkušenost). To nás vyzívá k tomu, abychom navržené analytické postupy aplikovali na problematiku, která je nám bližší.

Zerubavel, Eviatar: The Fine Line: Making Distintions in Everyday Life. Zerubavel pracuje s konceptem kognitivních kategorií, které umožňují vytvářet význam z potenciálně nediferencované zkušenosti. K.K. se liší mezi různými společnostmi, v rámci jedné společnosti mezi různými skupinami lidí a zároveň se proměňují v čase. Prostupnost hranic položených mezi K.K. je dána konvencí (rigidita versus prostupnost). Není ani přirozená, ani univerzální. Vzhledem k jejich arbitrárnosti není žádný způsob klasifikování světa logičtější a „lepší“, než jiný. Svět kategorizujeme nikoliv jako jedinci, ale jako členové společnosti. Kolem rozlišovacích hranic vznikají často boje (co je ještě náboženství a co už ne?? – politiky označování). Co představuje skutečnost, že skupina lidí praktikujících sado- masochistické praktiky chce být rozlišena v sexuologickém diskurzu? (politics of recognition)

Zerubavel, Eviatar: The Fine Line: Making Distintions in Everyday Life. To, jak klasifikujeme svět, neovlivňuje jen to, jak myslíme, ale i to, co cítíme, a jaké jsou naše morální představy. Praktikující katolík např. chápe (kognitivně uchopuje) potrat jako vraždu, ale zároveň cítí hlubokou bolest, když si představí, že někdo zabije „boží bytost“ Svět neklasifikujeme ani tak jako jednotlivci nebo lidé, ale jako členové společnosti. Být členem společnosti znamená vnímat realitu prostřednictvím speciální „clony“, kterou si osvojujeme v průběhu socializace. Klasifikování světa není spontánním aktem, je to normativní proces rozlišování. Sociální konstruování relevantních a irelevantních distinkcí. Vazba na řečovou situaci či kontext.

Zerubavel, Eviatar: The Fine Line: Making Distintions in Everyday Life. NÁPADY: Zerubavelovská perspektiva umožňuje sledování vývoje kognitivních kategorií vztahujících se k určitým institucím v čase. (např. vývoj K.K. české rodiny v posledních 20 letech). Proč se sociologie často věnuje tématice smíšených manželství (intermarriages)? Jmenujte linie kognitivního rozlišování, podle kterých mohou být manželství smíšena. Zkusme si představit příklad nějaké politiky označování a rozebrat jej (je peyotl droga, nebo rituální pomůcka??). Co je základní rozlišovací linie v náboženství? Kulturní „bias“ inteligenčních testů v kontextu romských politik

Příklad - vegetariánství „Většina z nás, které/ří odmala jí maso, si neuvědomuje, že pokaždé, když se dáme do jíd­la, konáme v souladu s neviditelným systémem víry, který vytvaroval naše myšlení, volby, pocity a chování. Nejsme si vědomi toho, že nám bylo vnuknuto, abychom jedli zvířata, ale zároveň nezva­žovali důsledky našich voleb pro nás i ostatní, nebo abychom si uvědomili, že nějakou volbu vůbec činíme. Tento neviditelný systém víry – karnismus – vytvořil iluzi, že když jíme maso, činíme tak svobodně. Karnismus je vystavěn tak, aby lidem s humánními zásadami dovoloval účastnit se nelid­ských praktik, aniž by si uvědomili, co činí a také aby blokoval jejich uvědomění si, že nevědomky konají proti zájmům svým vlastním i zájmům jiných.“karnismus Zdroj:

Alexander and Smith: The Discourse of American Civil Society: A new Proposal for Cultural Studies. Autoři analyzují strukturu amerického veřejného diskurzu, který je utvářen binárním kódem kontrastujícím demokratické a anti-demokratické praktiky, instituce a hodnoty. Chtějí propojit mikro a makrosociologickou analýzu tím, že budou rehabilitovat analýzu hodnot. Systémy znaků generují významy na základě diferencí a opozic zakotvených v binárních kódech. Systémy znaků jsou organizovány do diskurzů, které kognitivně strukturují realitu a podmiňují hodnotící postupy. Diskurzy pouze neinformují, ale zároveň performují morální soudy.

Občanská společnost je strukturně formována – jsou v ní přítomné instituce, aktéři, vztahy mezi aktéry = strukturální rovina V jednotlivých elementech struktury se formují diskurzivní úrovně (diskurzivní struktura aktérů, institucí apod.) Jednotlivé diskurzivní struktury jsou formovány symbolickými kódy, které mají zpravidla binární charakter (demokratický versus nedemokratický) = kulturní rovina Významy „spouštěné“ kódy na jedné straně (např. demokratický) jsou homologické – jsou provázané a doplňují se, shodně se vymezují vůči významům spouštěným kódy na druhé straně Symbolické systémy formují představu o tom, co je dobro a zlo

Alexander and Smith: The Discourse of American Civil Society: A new Proposal for Cultural Studies. Jádrem americké občanské kultury je systém binárních kódů, které tematizují a propojují aktéry, vztahy mezi nimi a mezi institucemi vzorce utvářejícím způsobem. Specifikují jejich znaky tak, aby byly v souladu s demokraticky fungující společností. Kódy mají hodnotící dimenzi, která je předpokladem jejich důležitého místa v politických procesech rozhodování. Demokratický kód má posvátný status. Internalizované kódy poskytují morální imperativy. Zároveň jsou to veřejně přístupné zdroje, podle kterých je poměřováno jednání různých aktérů.

Alexander and Smith: The Discourse of American Civil Society: A new Proposal for Cultural Studies. NÁPADY: Analýza aféry Watergate prostřednictvím střetávání dvou morálních diskurzů – demokratického a antidemokratického Příznivci i odpůrci Nixona vycházejí ze stejného (veřejně přístupného ) kulturního zdroje – tedy symbolického kódu demokracie – a označují své protivníky za anti-demokratické Zkusme promyslet použití představeného konceptu v oblasti české politiky. Diskurzivní analýza předvolební prezidentské kampaně na facebooku optikou střetávání demokratického/antidemokratického diskurzu. Jak na to? Existence těchto kódů se neomezuje na veřejný prostor. Představme si porovnání některých subkultur z hlediska míry výskytu těchto kódů.

Berezin, Mabel: Cultural Form and Political Meaning. State-subsidized Theater, Ideology and the Language of Style in Fascist Italy. Berezin propojuje perspektivu kulturní produkce (napojení umělců na státní dotace) s perspektivou kulturních rámců (divadelní forma, nikoliv obsah samotných her ztělesňuje fašistickou ideologii). Význam uměleckého díla není zasazen do příběhu, ale do formy samotného žánru. Prožitek divadla vychází z kolektivního sociálního jednání (vztah umělců a publika, sociální rituál). Výsledkem je vtažení jednotlivce do fašistické kolektivity. Smyslem je aktivování pocitů jednoty, spíš než předání intelektuálních poselství.

Berezin, Mabel: Cultural Form and Political Meaning. State-subsidized Theater, Ideology and the Language of Style in Fascist Italy. Obsahová analýza her ukazuje, že většina z nich měla nepolitické zápletky. Systém státních podpor vedl ke stimulaci určité formy produkce, ale nezajistil povahu produkovaného. V rámci italského fašistického divadla se stávaly klíčovými disciplína a trénink a to bylo dáváno do protikladu k improvizovaným představením. V tomto divadle se uplatňoval fašistický koncept absolutního podřízení jednotlivce společnosti. Formální znaky státem dotovaných divadelních projektů – sebepojetí herců, disciplína, korporativistická organizace - jsou přímým ztělesněním fašistické ideologie. Ty zkoumáme skrze analýzu celého procesu produkce divadelní hry.

Berezin, Mabel: Cultural Form and Political Meaning. State-subsidized Theater, Ideology and the Language of Style in Fascist Italy. NÁPADY: Berezinův příspěvek vyjadřuje dialektiku obsahu a formy. Jeho závěry naznačují, že bez změny forem institucí nemůže být kulturní změna efektivní nebo dlouhodobě udržitelná (změní se obsah, který nebude akceptován). Zkusme v intencích těchto úvah promyslet genderovou korekturu slabikářů pro děti na základních školách. Může být změna obsahu efektivní?

Cerulo, Karen: Deciphering Violence: The Cognitive Structure of Riht and Wrong. Ústředním tématem autorčina výzkumu je způsob, jakým struktura sdělení ovlivňuje jeho význam. Kulturní analýza textů musí jít za obsah k symbolické struktuře produkující význam (pomyslný posun od deskriptivní obsahové k analyticky plodnější diskurzivní analýze). Kulturní konvence vztahující se k sekvenčnímu zpracování sdělení jsou produkované v určitých institucích (opětovné propojení k. produkce a rámců). Interpretace sdělení publikem se liší podle způsobů jeho sekvenčního zpracování. Sekvenční postupy tak vtiskují normativní nádech textům, které se definují jako „popisné“ či „faktické“ Všimněmě si, že autorka nemluví o novniářích, ale o storytellers

Cerulo, Karen: Deciphering Violence: The Cognitive Structure of Riht and Wrong. Její analýza sleduje sekvenční zpracování normálního, deviantního a ambivalentního násilí ve zpravodajství amerických deníků. Násilná sekvence – oběti, pachatel, kontext Performer sekvence – pachatel a jeho motivy, oběť, kontext Ambivalentní sekvence – pohled z obou stran, smíšené pocity, ale ospravedlnitelný násilný čin

Cerulo, Karen: Deciphering Violence: The Cognitive Structure of Riht and Wrong. NÁPADY: Ve stopách tohoto postupu je možné analyzovat narativní postupy a sekvenční procesy u jakékoliv veřejně prezentované události. Z mediálních studií jsou známé analýzy sekvenčního rámování politických debat, oficiálních ceremonií, ale i demonstrací. Dalším příkladem je rámování demonstrací, u nichž se zaručeně uplatňují různé narativní strategie s ohledem na aktéry demonstrací a jejich zájmy a stejně tak s ohledem na zájmy toho, kdo tyto akce interpretuje (např. BrnoBlokuje! – petice proti zobrazení demonstrace Českou televizí)…… Rámec konfliktu

Jacobs, Ronald: Civil Society and Crisis: Culture, Discourse, and the Rodney King Beating. Hlavní osou tohoto příspěvku je způsob, jakým narativní zpracování veřejné události ovlivňuje její význam a hodnocení. Událostí je v tomto případě zmlácení Afro-Američana bílými policisty a Jacobs sleduje rozdíly v jejím zarámování v mainstreamových a afro-amerických novinách v Los Angeles. Rozdíly se týkají hlavně povahy zápletky, vykreslení hlavních postav a zvoleného žánru. Koncept narativu (příběhu) – nástroj pro zkoumání dynamiky občanské společnosti a její změny. Utváří sociální identity a umožňuje aktérům vnímat vlastní vývoj (a jejich skupin) v čase skrze zápletky a příběhy mající svůj začátek, konec, pointu, hrdiny a antihrdiny. Jsou to interpretační nástroje.

Jacobs, Ronald: Civil Society and Crisis: Culture, Discourse, and the Rodney King Beating. Událost může být narativně zpracována (interpretována) mnoha různými způsoby. Vede jednotlivce k různému porozumění události, k rozdílenému hodnocení institucí a skupin aktérů. (Existence více „veřejností“ aneb kritika Habermase) Obzvlášť krize vyžadují narativní uchopení, protože se dotýkají samotného jádra společnosti. Bití Rodneyho Kinga je příkladem takové krize. Úspěšné rámování této krize vyžadovalo ustavení nového hrdiny, který byl přijatelný pro obě strany (stala se jím vyšetřovací komise, která pro jedny znamenala podnět ke sjednocení a vyřešení události, pro druhé byla zábleskem naděje).

Jacobs, Ronald: Civil Society and Crisis: Culture, Discourse, and the Rodney King Beating. NÁPADY: Zkuste přijít na příklad kontroverzních postav, událostí, které vyvolaly odlišné narativní výklady jejich života a historie. 11. září jako bohatý materiál pro analýzu různých (dominantních, subverzivních, spikleneckých apod.) narativních zpracování této události. Jde o krizový scénář par excellance. Dokázal by si někdo představit překódování určitého žánru (řekněmě detektivky) tak, aby nevyvolával klasická očekávání? Jaká je daň inovátorů, kteří prolamují hranice žánrů a experimentují?

Jak dělat prezentace?? Použijte Power Point Co text, to max. 6 snímků, přičemž první věnujte úvodu a poslední, je-li to vhodné, závěru 1 až 2 snímky musí ilustrovat to, jak byste analytický postup nebo nástroj představený v textu použili na vlastním příkladě Maximální délka prezentace jednoho textu je 8 min Snímky nezahlcujte textem, pokud chcete říct něco navíc (což se předpokládá), napište si to na podkladový materiál, který mějte v ruce Ať už pracujete ve dvojicích nebo trojicích, prezentovat (mluvit) musíte všichni Mluvit neznamená číst!!

Děkuju moc za pozornost.