1. Má duše, nic se nelekej, | Bůh v péči své tě má

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Jen se dívej na ptáčky 1. Jen se dívej na ptáčky, jejich přání Bůh zná, ty jsi víc, nežli oni, říká Pán. Ref: Nezoufej, neboť tvůj život má ve svých rukou.
Advertisements

Ježíš nejkrásnější z jmen
To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.
1. Požehnání s vámi zůstává. Požehnání s vámi zůstává
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
1. Když všechno je ztracené a ty jsi sám, pros, Bůh tě slyší. Když bezradně stojíš a nevíš jak dál, pros, Bůh tě slyší. On je Pán, slyší.
TO JE MÁ PROSBA, KDYŽ CÍTÍM, ŽE VŠECHNO PRÁZDNÉ SE ZDÁ. TY JSI MOU TOUHOU, MOU SKÁLOU, MŮJ HRAD, JSI BOHEM CO PŘICHÁZÍ VČAS.
1. Kdybych tě neměl, Ježíši, můj Pane, | a kdyby krev tvá nemluvila za mne, | kde bych já bídný mezi ubohými | smýt mohsvé viny!
Ty musíš jít 1. Ty musíš jít tam do údolí, samoten jít, ač nemáš sil. Všemocný vládce nedovolí, aby tě přítel zastoupil. 1. Ty musíš jít tam do údolí,
1. Zpívej, že lásku a Boha znáš a že Bůh tebe zná. A když se zlého cos přihodí, on že tě pozvedá. Zpívej mu žitím svým, zpívej, že on dal ti jistotu radost.
1. Hospodine, jak jsou mnozí nepřátelé moji! Pohleď, Bože, jak mi hrozí, povstávají k boji. O mé duši mnozí lžou, že již nemá pomoc tvou.
Express. Já slyším zvony znít, je ráno nedělení, mnoho duší Kristových se schází k chválení. Bůh se sklání k nám, za to mu sláva náleží, kéž všechen lid.
Světem běžím 1. Světem běžím dál jen s Tebou, věčný Pane můj, na cestu mi svítí slovo Tvé. Pokrm můj, můj nápoj je vždy konat vůli Tvou, zbraní mou je.
1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.
1. Svěřím své břímě Pánu svému, | duše své vypovím mu žal. | Vždyť, by sňal ze mne hříchu tíži, | cestou kříže se ubíral. | Na prsou jeho složím svou hlavu,
Vím, že Pán můj o mě péči má, je dobrý k nám, je dobrý k nám. Na všech cestách on mě chrání sám, on též mé srdce zná.
1. Stín kříže do daleka padá na cesty zbloudilých. Tak láska Boží vyhledává ty, které zajal hřích! Kam padá kříže stín, je ještě naděje. Tím křížem mluví.
1. Za krásné, jasné noci | se snesla na ten svět | ta krásná nebes píseň, | již andělský pěl ret: | „Buď pokoj lidem země | a zalíbení v nich!“ | Zní poselství.
1. Má duše, svého pána chval, | vzdej jemu děkování! | Péči svou všechnu naň uval, | v něm slož celé doufání! | On má dost cest, | plný svět jest divné.
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
1. Ó Hospodine, Pane náš a králi! Jak důstojné a jak je plné chvály tvé jméno na vší zemi široké! Jde sláva tvá nad nebe vysoké.
1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.
1. Večerní když zvony znějí, | duše moje, pamatuj, | jak zas mnohá dobrodiní | prokázal ti Ježíš tvůj. | Haleluja, k chvále Páně zvučte nebesa i zem, veleb.
1. Z rána, když den se počíná, modlitby tvé buď hodina. Vždyť nevíš, co ti chystá den a máš být stále připraven, Vždyť nevíš, co ti chystá den a máš být.
1. Ježíš žije, s ním i já: | Smrti, kde tvé strachování? | Ježíš žije, | on mi dá svojí silou zmrtvýchvstání. | On mi světlem přispěje, | v tom je moje.
1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, | když slyším pozvání, ať za tebou se dám. | Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý | a touhu po.
1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.
TO JE MÁ PROSBA, KDYŽ CÍTÍM, ŽE VŠECHNO PRÁZDNÉ SE ZDÁ, TY JSI MOU TOUHOU, MOU SKÁLOU, MŮJ HRAD, JSI BOHEM, CO PŘICHÁZÍ VČAS. TO JE MÁ PROSBA VE ZKOUŠKÁCH,
P u s i n k y Jednej se mnou laskavě, můj pane. Žádné srdce na světě není vděčnější za laskavost než moje milující srdce.
1. Ó svatý Bože, slyš naše hlasy, | když k tobě lkáme za národ svůj. | Vrať jemu opět ty blahé časy, | kdy nad ním zářil obličej tvůj. | Ach, Pane drahý,
MILUJI TĚ MILUJI TĚ PANE, MILUJI TĚ MNOHEM VÍC,
Má duše žíznivá Má duše žíznivá touží po Tobě jak laň, když žádá pít. Jen Ty sám můžeš dát mé duši plnost, v Tobě chrám chci mít. Křídla Tvá jsou stínem.
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
1. Již se blíží čas ten blahý, | v kterém evangelium | hlasem mocným | všude zazní všechněm světa národům. | Rozkvete i země pustá, | květy všude vypučí,
1. Je Lékař velký přítomen, | sám mocný, vlídný Ježíš. | On dí: Buď hříchu pozbaven! | Tak uzdravuje Ježíš. | Jméno každé nad jméno, nade všechno zvýšeno,
1. Slyš, Pán Ježíš tebe volá: | proč jen otálíš? | Často slyšels hlas ten tichý, | kdy se obrátíš? | Dlouho, dlouho odkládáš to, | nač tak čekáš jen? |
Slyš nás, ó Pane, na výsosti, voláme z hloubi strastí. Slyš nás, ó Pane, na výsosti, shlédni na nás v nouzi naší.
Díky 1. Díky za toto krásné ráno, díky za každý nový den.
1. Můj Pane, z hlubin volám. | Úzkostný hlas můj slyš. | Kéž sluch svůj, lkám-li zdola, | v lítosti nakloníš. | Když soudit budeš přísně | sám lidskou.
1. Poslyš, synu marnotratný, | slzy tvé nic nejsou platny, | marně zde svou bídu cítíš, | žalem svým se nenasytíš.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
Má láska jen 1. Má láska jen, Pane můj, ať každý den chudé hledá, nuzné zvedá, ať je Tvá. Mou lásku vem, s pokorou, než skončí den, všem ať svítí, všechny.
NIKODÉMOVA NOC
1. Pán je blízko, záhy přijde, jistě přijde blízko Pán. | Rozhlaste tu skvostnou zprávu | z dávných věků v denní vřavu, | ať, kdo sklíčen, zdvihne hlavu:
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
Před tvou tváří, Pane, nemám vůbec nic, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc, jen tvé slovo dané: Jdi a nehřeš víc. 1. V Písmu svatém čteme, Ježíš zved.
Před Tvou tváří Pane 1. Před Tvou tváří Pane, nemám vůbec nic, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc, jen Tvé slovo dané, jdi a nehřeš víc. 2. Jako Mojžíš.
Ref. Bože, jaké jitro, Bože, jaké jitro, Bože, jaké jitro, hvězd až přijde mocný pád.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. I hvězdy a slunce | a celičká zem | ctí dobrého Tvůrce | svým chvalozpěvem. | Že vzbuzuje bázeň | svou velebností? | Sám vnuká i bázeň | svou laskavostí.
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Ó bratří, tento den | ať novou písní jásá! | Náš jazyk, vazby prost, | ať Páně skutky hlásá! | Jak tenkrát svatý Duch | své věrné vystrojil, | ó prosme,
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
V čase svém 1. V čase svém, v čase svém, Bůh vše stvořil nádherné v čase svém. Pane, uč mne každý den poznávat jen cesty Tvé, věřit Ti, že činíš vše v.
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
1. Věříme, vládne Hospodin, | věříme Kristus, Boží Syn, | z věčného Boha zrozený, | je mocný, blahoslavený.
1. Aj, jak jsou milí | tvoji příbytkové, | jak rozkošní | křesťanští sborové, | Pane, | v nichž tvé jméno slavné!
1. Kdo Boží vůli poddává se | a skládá v něm své doufání, | zachován bude ve svém čase, | v žalu a v těžkém strádání. | Kdo v Bohu složil naději, | nad.
1. Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou, | hlavo církve, slyš své církve hlas! | Dej, by lid tvůj opásán byl mocí, | rozvlažení dej nám opět čas, rozvlažení.
1. Díky za toto krásné ráno, | díky za každý nový den, | díky za to, | co už je za mnou | jako těžký sen.
1. Přijď Králi věčný náš, | jenž vše v své moci máš, | a žehnej nám! | Uč podle pravdy cest | ti oběť chvály nést, | a jak ti milé jest, | v nás kraluj.
1. Zvěst spásy přeradostná | zní po světa končinách: | vykoupení dokonáno na Golgotě výšinách. | Tak miloval Bůh svět, | že až na smrt Syna dal, | aby,
Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl a prosil bych Boha, aby ochránil Tvou duši.
AC Slavkov u Brna, Spolu s Bohem... Žij život bez strachu!!! AC Slavkov u Brna,
1. Ježíši, jak pastýř voď nás, | chceme býti stádem tvým! | Z pouště světa doprovoď nás | k pastvám věčně zeleným, z pouště světa doprovoď nás | k pastvám.
Hosana, hosana 1. /: Hosana, hosana, hosana Bohu na nebi. :/
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
SKLÁNÍM SE PŘED TEBOU JSEM NA SVÝCH KOLENOU JÁ TEĎ VŠE PODDÁVÁM.
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben
Kdybych věděl, že je to naposledy, co Tě vidím spát, lépe bych Tě přikryl a prosil bych Boha, aby ochránil Tvou duši.
Transkript prezentace:

1. Má duše, nic se nelekej, | Bůh v péči své tě má 1. Má duše, nic se nelekej, | Bůh v péči své tě má! | V stínu jeho křídel, vždy se skrej, | on v péči své tě má! | Bůh v péči své tě má po celý den, na cestách všech, on v péči své tě má, Bůh v péči své tě má.

2. Když ze všech stran ti hrozí boj, | Bůh v péči své tě má, | zná každý ztišit nepokoj, | on v péči své tě má. | Bůh v péči své tě má po celý den, na cestách všech, on v péči své tě má, Bůh v péči své tě má.

3. Dá, čeho třeba, v pravý čas, | Bůh v péči své tě má, | tvé tužby zná, tvůj slyší hlas, | on v péči své tě má. | Bůh v péči své tě má po celý den, na cestách všech, on v péči své tě má, Bůh v péči své tě má.

4. Přijď, co přijď, třeba smrti stín, | Bůh v péči své tě má, | slož hlavu svou jen v jeho klín, | on v péči své tě má. | Bůh v péči své tě má po celý den, na cestách všech, on v péči své tě má, Bůh v péči své tě má.