Agresivita a negativismus

Agresivní chování je často důsledkem impulzivity a sociální a emocionální nezralosti mělo by být chápáno spíše jako projev bezradnosti dítěte můžeme vidět paralelu s chováním zvířete, které se cítí být v ohrožení – též jedná instinktivně agresivně a často zdánlivě nepřiměřeně je tedy adekvátní zacházet s agresivitou dítěte sice jednoznačně, ale být pro ně spíše průvodcem v krizi než vykonavatelem trestu

Pocit ohrožení ohrožení dítě může cítit, přestože ho nedovede pojmenovat a přestože toto ohrožení není pro okolí patrné a pochopitelné pocit ohrožení často vychází z primárního nastavení dítěte je často posilován reakcemi okolí na dítě – zpětnou vazbou, které dítě dostává můžeme ho pozorovat v tom, jak dítě hovoří o ostatních dětech, lidech, okolním světě – všichni jsou zlí, zákeřní často se projevuje i ve hrách, kresbách apod.

Negativismus NE bývá u negativistických dětí první reakcí na cokoliv – i na věci, které má rádo a na které by dle našeho přesvědčení mělo reagovat pozitivně problémem obvykle není ta věc či událost jako taková, ale to, že se změní stávající stav/činnost a dítě bude muset hledat mechanismy/způsoby chování, jak na tuto změnu zareagovat, jak se s ní vypořádat – což vnímá jako zátěž reakce okolí na projev negativismu dítěte je navíc sice obvykle nepříjemná, ale pro dítě předvídatelná, známá negativismus je tedy pro ně často méně energeticky náročný, bezpečný, automatický, ego-obranný

Negativismus bývá často přítomen už od narození – rodiče negativistických dětí popisují, že měli dojem, že se na ně dítě mračilo už v porodnici v raném dětství se negativistické děti obvykle probouzejí s pláčem, bývají v příbuzenstvu neoblíbené, dráždivé a obtížně se adaptují na změny – např. jim dělá obtíže přechod z kojení na příkrmy

Jak negativismu rozumět? jako známce přetížení jako volání o pomoc jako volání po zklidnění jako prosbě o útěchu a pochopení/empatii

Proč negativismus vzniká? obvykle protože je dítě přetížené už pouhým žitím a cokoliv dalšího je pro ně zátěž, kterou nechce přijmout nebo které se snaží vyhnout – je to podobné, jako když jsme nemocní (s horečkou, úpornými bolestmi hlavy atd.) – též nemáme energii ani na věci, které nám běžně dělají radost, a často býváme nepříjemní i na lidi, kteří nám nic zlého nedělají.

Proč je dítě s ADHD přetížené? protože neumí odpočívat (aktivita a impulzivita zvýšená nad běžnou úroveň dítěte bývá obvykle známkou únavy) protože je přetížené „bojem“ se svými abnormalitami ve smyslovém vnímání (snaží se na něco soustředit, přestože ho kouše oblečení a přestože zářivka vydává nesnesitelný hluk) protože se dvě hodiny snažilo být hodné a nikdo to neocenil, pak něco provedlo, a všichni o tom mluví – ono se cítí ukřivděné a ztratilo motivaci a energii se dále snažit

Jak řešit problémové chování? „problémové“ chování řešit a vyřešit na místě, tedy tehdy, kdy se děje nevyhrožovat tím, co se stane, když nevnímat „problémové chování“ dítěte jako záměr, schválnost záchvaty vzteku nejsou vhodným časem pro vysvětlování čehokoliv (ani dospělý zdravý člověk v afektu moc nevnímá). dítě potřebuje jasně vědět, co ANO a co NE mezi ANO a NE opravdu musí být rozdíl – něco mezi ano a ne povede v nejlepším případě jen k něco mezi vyhověním a nevyhověním, mnohem spíše však ke zmatku a zhoršení projevů nenálepkovat, ale poskytovat jednoznačnou a specifikovanou zpětnou vazbu

Zacházení s negativismem, vztekem a agresivitou přijímat „oprávněnost“ emoce, „oprávněnost“ potřeby se takto chovat, případně projevovat tuto emoci zároveň se ale umět vymezit, jasně sdělit dítěti, že např. zde ne nebo takto ne zakázaný způsob projevu vzteku nahradit jiným, nabídnout dítěti způsob, jak emoci vyjádřit přijatelným způsobem. tzn. NE: Vrať se, až budeš hodný. ale ANO: Chápu, že se zlobíš, ale nekřič na mne.

Empatie klíčem k úspěchu tedy jsou nejen hranice, ale i empatie a vyjádření empatie. jen obtížně se může zdařit problémové chování řešit, pokud mu neporozumíme – tedy pokud neporozumíme tomu, co tímto chováním dítě vyjadřuje vychovávám, ale snažím se porozumět Co dítě asi cítí? (může se lišit od toho, co dává najevo) Co potřebuje? Co cítím já?

Správná výchovná reakce = empatická reakce vždy v první osobě + vyjádření emoce, kterou dítě asi může prožívat + vyjádření pochopení + nastavení hranice Chápu, že tě to nebaví, ale musíš ten úkol dodělat. Vím, že se na mne zlobíš, ale neříkej mi krávo, řekni „zlobím se“. Nerozumím tomu, co se v tobě teď děje, ale budu ráda, když mi to řekneš. Mrzí mne, že jsi na spolužačku křičel. Vidím, že tě něčím naštvala, řekni jí (nebo mně) čím, ale nekřič na ni/neubližuj jí.

Správná výchovná reakce = empatická reakce empatickou reakcí prakticky nikdy nic nezkazíte (pokud je skutečně empatická a upřímně míněná) je většinou lepší než doptávání se, vysvětlování, přesvědčování ukazuje na naši sílu (že nejsme situací pohlceni, že nejdeme do protitlaku, ale přicházíme s něčím sami…) je-li myšlena upřímně, otvírá cestu k jeho uším

Negativní zpětná vazba by měla být konkrétní, specifická, cílená by měla být co možná nejčastěji v první osobě (tedy vyhnout se nálepkování) by měla být nejlépe formou empatické reakce může být (pokud splňuje výše uvedené) i častá – pokud je používána jako citlivé (přiměřené) učení dítěte porozumět tomu, co jeho chování vyvolává v ostatních – tím se pro ně (v dlouhodobější perspektivě) svět stává předvídatelnější

Pozitivní zpětná vazba by měla být konkrétní, specifická, cílená by měla být co možná nejčastěji v první osobě (tedy vyhnout se nálepkování) by měla být nejlépe formou empatické reakce může být (pokud splňuje výše uvedené) i častá – pokud je používána jako citlivé (přiměřené) učení dítěte porozumět tomu, co jeho chování vyvolává v ostatních – tím se pro ně (v dlouhodobější perspektivě) svět stává předvídatelnější

Nebylo to dvakrát totéž? protože mnoho dětí s ADHD má problémy s pozitivní zpětnou vazbou většina dětí s ADHD je chválena málokdy a neumí s pozitivním hodnocením sebe sama zacházet dítě s ADHD buď může mít tendenci své úspěchy a dobré vlastnosti zveličovat – chvástat se nebo dává okolí najevo, že o pochvalu vůbec nestojí

Pozitivní zpětná vazba pokud je dávána formou nálepkování a zveličování – „ty jsi tak šikovný“ „to je nejkrásnější obrázek“ může znít dítěti nedůvěryhodně zejména pokud není upřímná (chválíme, protože víme, že bychom chválit měli, ale nevíme, za co chválit..) nebo pokud je dítě velmi sebekritické či chytré a všímavé (a vidí, že jeho obrázek není nejhezčí, jak tvrdíme) zvyšuje riziko, že dítě nebude schopno přijmout (i dobře míněnou) kritiku

Za co a jak chválit? za cokoliv, co se nám líbí, čím nám dítě (i nezáměrně) udělalo radost, za cokoliv jsme na ně hrdí za cokoliv, co dítě stálo nějakou námahu, snahu, byť třeba výsledek nebyl/není „objektivně“ v pořádku – např. dítě obvykle řeší konflikty se spolužáky rvačkou, tentokrát jim jen sprostě vynadalo – vymezíme se vůči nadávkám, ale mohli (či spíše měli) bychom také dodat, že jsme si všimli, že se tentokrát nepustilo přímo do rvačky, a že si toho ceníme chválit tedy vyjádřením vlastního pocitu/vztahu ke konkrétnímu činu dítěte – Mám radost, že.. Jsem pyšná/ý, že.. Potěšilo mne, že…