Náklady a zisky producenta (výrobce, poskytovatele služeb) Účetní zisk: rozdíl mezi celkovými příjmy a účetními náklady ACP = TR – ACC ACP = účetní zisk, TR = celkové příjmy, ACC = účetní náklady Účetní náklady: náklady zahrnované do účetnictví, náklady placené externím subjektům Příklad: Pan Novák podniká. Jeho měsíční příjmy jsou 100 tisíc korun, jeho měsíční náklady 80 tisíc Korun (v tom 60 tisíc na mzdy – 4 zaměstnanci, každý 15 tisíc mzdu). Účetní zisk pana Nováka je tedy 20 000 Kč. Vyplatí se panu Novákovi podnikat? Odpověď: záleží na jeho nákladech obětované příležitosti. Pokud by mohl pracovat třeba jako auditor s měsíčním příjmem 50 tisíc Kč, tak se mu podnikat nevyplatí. Producent tedy musí mezi své náklady zahrnovat i své náklady obětované příležitosti a musí počítat ekonomický zisk. EP = TR – ACC – OPC EP = ekonomický profit, OPC = náklady obětované příležitosti. Pozn.: výrobce se může dostat do problému i proto, že se někomu změnily jeho náklady obětované příležitosti. Příklad: Pokud by např. zaměstnanci pana Nováka dostali nabídku pracovat jinde třeba za 30 tisíc měsíčně, tak, aby si je pan Novák udržel. Musel by jim zvednout mzdu, čímž by se ale dostal do ztráty. Reálná situace: růst platů soudců na počátku 90. let 20. st. - zvýšili se jim jejich náklady obětované příležitosti (advokacie apod.)

Dělení nákladů Fixní náklady (FC):náklady, které musí producent platit bez ohledu na to, kolik jednotek daného statku produkuje (např. nájemné). Pozn.: fixní náklady mají charakter utopených nákladů. V dlouhém období však žádná náklad není fixní (např. nájem lze vypovědět). Do fixních nákladů řadíme i náklady obětované příležitosti. I náklady obětované příležitosti se v dlouhém období mění, takže též nejsou fixní. Variabilní náklady (VC): náklady závislé na výši produkce Celkové náklady (TC): TC = FC+VC Průměrné náklady (AC): náklady připadající na jednotku produkce AC = TC/Q Průměrné variabilní náklady (AVC): variabilní náklady připadajíc¨í na jednotku produkce AVC = VC/Q Průměrné fixní náklady (AFC): fixní náklady připadající na jednotku produkce AFC = FC/Q Mezní náklady (MC): udávají o kolik vzrostou celkové náklady, pokud produkce vzroste o určitou jednotku. Mezní náklady můžeme tedy označit za přírůstkové náklady.

Rozhodování producenta o výši své produkce – v krátkém a dlouhém období

Tvary křivek AC, AVC, MC

Proč mají křivky AC, AVC, MC výše uvedené tvary? Proč má křivka AC tvar písmene U? Vysvětlení pro krátké období – v tomto období jsou některé výrobní faktory (zejména kapitál) fixní, tj. nelze množství daného výrobního faktoru zvyšovat. K tomu, abychom zvýšili produkci, můžeme zvyšovat množství pouze některých výrobních faktorů (zejména práce): Pokud podnikatel při dané zásobě kapitálu bude zaměstnávat více zaměstnanců, tak nejprve pravděpodobně jeho produkce poroste – více osob je schopno se specializovat, využívat dělby práce atd. Zásoba kapitálu se navíc nemění, čili s růstem produkce klesají náklady na produkci jednoho statku (AC). Rozšiřovat počet zaměstnanců však nejde do nekonečna. V určitém okamžiku narazíme na fixní množství kapitálu a na skutečnost, že při tomto množství již nevyprodukujeme více, respektive že přírůstky produkce budou nízké. Dodatečné jednotky vstupů přinášejí jen náklady, nikoliv však výstupy (nebo jen malé výstupy). Průměrné náklady (AC) tak porostou. Obecně hovoříme o tom, že od určitého bodu se projevuje zákon klesajících výnosů z variabilního faktoru. Jinými slovy průměrné náklady nejprve klesají, potom rostou, křivka AC má tak tvar písmene U. Vysvětlení pro dlouhé období – v tomto období jsou všechny výrobní faktory variabilní. Pokud firma rozšiřuje výrobu, tak zvětšuje všechny výrobní faktory, některé náklady (např. na účetnictví) jsou stejné, čili náklady na jednotku produkce (AC) klesají. Projevují se zde nejprve tzv. rostoucí výnosy z rozsahu – produkce roste rychleji než vstupy. Od určitého okamžiku však začnou růst náklady na řízení firmy – je nutno zaměstnávat ředitele apod., náklady (včetně nákladů na jednotku produkce (AC)) začínají růst. Projevují se zde klesající výnosy z rozsahu – produkce roste pomaleji než vstupy. Křivka AC i zde má tvar písmene U. Obdobné vysvětlení platí pro křivku AVC. Křivka MC je obecně rostoucí, zvýšení produkce zpravidla vyvolá růst celkových nákladů, křivka MC, která vyjadřuje, o kolik vzrostou celkové náklady, pokud se produkce zvýší o nějakou jednotku, je tedy obecně rostoucí.

Vztahy mezi křivkami AC, AVC a MC Křivka mezních nákladů (MC) vždy protíná křivku průměrných nákladů (AC) a křivku průměrných variabilních nákladů (AVC) v jejich minimu. Důvod: mezní náklady jsou přírůstkové, pokud další mezní náklady jsou nižší než dosavadní průměrné náklady, průměrné náklady poklesnou.   Příklad: Průměr za zimní semestr lze označit za průměrné náklady. Bude-li známky studenta, které lze označit za mezní náklady. v letním (dalším) semestru nižší než průměr za zimní semestr, celkový průměr studenta za oba semestry poklesne.

Odvození křivky nabídky Individuální křivka nabídky (křivka nabídky každého producenta) je jeho křivka mezních nákladů v krátkém období od bodu, kdy křivka mezních nákladů protíná jeho křivku průměrných variabilních nákladů, v dlouhém období od bodu, kdy křivka mezních nákladů protíná jeho křivku průměrných nákladů. Detailní vysvětlení – viz dokument rozhodovanivyrobce.doc

Křivka tržní nabídky Křivka tržní nabídky vzniká součtem individuálních nabídkových křivek (tj. individuálních nabídkových křivek jednotlivých producentů|/výrobců/prodejců). Sčítá se množství při dané ceně. Příklad: P S1 S2 Sm 10 5 15 20 12 7 20 27 16 9 23 32 Nabídka (křivka nabídky) se značí písmenem S (z anglického „supply“)

Cenová elasticita nabídky Elasticita nabídky = pružnost nabídky. V případě cenové elasticity nabídky se zkoumá procentní změna množství, v závislosti na procentní změně ceny. Jinými slovy, o kolik % klesne množství, vzroste-li cena o 1 % (a naopak). Vzorce: Q0, P0 = původní hodnoty Q1, P1 = nové hodnot (Q1-Q0)/Q0 E = ------------------- (P1-P0)/P0 Nevýhoda: záleží, co se zvolí jako nová a původní hodnota, podle toho, co se zvolí za původní a novou hodnotu mohou vyjít rozdílné výsledky (Q1-Q0)/((Q1+Q0)/2) E = ----------------------------- (P1-P0)/((P1+P0)/2) tzv. metoda středního bodu. Odpadá nevýhoda předcházejícího vzorce. Rozlišujeme: Elastická nabídka (E větší než jedna) Neelastická nabídka (E menší než jedna) Jednotkově elastická nabídka (E = 1) Absolutně elastická nabídka (E = nekonečnu) Absolutně neelastická nabídka (E = 0)

Pohyb po křivce nabídky a posuny křivky nabídky Na základě různých událostí dochází ke změně nabízeného množství. Je třeba ale rozlišovat, zda ke změně poptávaného množství dochází v důsledku pohybu po křivce nabídky nebo posunu křivky nabídky. Pohyb po křivce: mění se cena daného statku (růst ceny způsobí růst nabízeného množství a naopak) Posun křivky - týká se tržní nabídkové křivky: mění se ostatní faktory: - změna počtu osob, které nabízí daný statek - technologický pokrok - změna cen substitutů (příklad: prodáváte párek v rohlíku ve stánku. Zjistíte, že cena grilovaných kuřat prodávaných ve stánku roste a že prodejci kuřat dosahují ekonomického zisku. V takovém případě přestanete prodávat párky a začnete prodávat kuřata, čímž nabízené množství vzroste. -neúroda, nadúroda, zemětřesení apod. - změna cen komplementů - růst vstupů (pozn.: při růstu vstupů, se nabídková křivka posouvá nahoru o částku, o kterou vzrostly vstupy, při poklesu cen vstupů, se nabídková křivka posouvá dolů, o částku, o kterou poklesly vstupy).