Úvod do etiky Marek Vácha 2012 „Právnímu řádu musí předcházet řád mravní.“ Václav Havel, 16. listopadu 2009 Jsouť věci na nebi a na zemi, Horacio, O kterýchž moudrost naše nemá zdání. Hamlet, Jednání1, Výstup V. 2012 Marek Vácha Úvod do etiky

Národy nepřežívají silou svého bohatství, ale silou pomoci svým nejchudším členům, ne kvůli své moci, nýbrž péčí nabídnutou slabým a nemocným. Civilizace se stává nezranitelnou pouze pokud se stará o zranitelné. Jonathan Sacks Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p.290

O všech vědách, uměních, zručnostech a řemeslech platí, že – chceme-li si je osvojit – je zapotřebí mnohostranného a usilovného učení a cviku. Když však přijde řeč na filosofii, zavládne zvláštní předsudek: I když každý z nás máme oči a ruce, a i když bychom měli dostatek materiálu a potřebných nástrojů, neznamená to ještě, že už umíme šít boty. Ale filosofovat a posuzovat to, o co ve filosofii jde, jakoby uměl každý z nás. Ve svém zdravém selském rozumu k tomu již přece vlastníme tu pravou míru. Jako kdybychom na každé noze nenosili míru svých bot. (Georg Friedrich Hegel, Fenomenologie ducha, Předmluva, odst. 46)

Etika a přírodní vědy

Science = každý systematický obor studia nebo soubor znalostí, jehož cílem je pomocí experimentu, pozorování a dedukce poskytnout spolehlivé vysvětlení jevů, které se týkají hmotného nebo fyzického světa (Lafferty, P., Rowe, J., „Science“, The Hutchinson Dictionary of Science. Ed. Peter Lafferty and Julian Rowe, Oxford: Helicon, 1993, pp.523-524) = systematické pozorování přírodních dějů a podmínek s cílem objevovat o nich fakta a formulovat zákony a principy založené na těchto faktech (Morris, C., „Science“, Dictionary of Science and Technology. Ed. Christopher Morris, San Diego, CA: Academic Press, 1992, p.1926)

Science "Měřit všechno, co je měřitelné, a snažit se učinit měřitelným to, co doposud měřitelné není." (Galileo Galilei) "Podmínkou úspěchu vědeckého postupu bylo, že nekladl otázky,které si kladla filosofie. Tím se tedy říká, že věda za svůj úspěch vděčí mimo jiné i tomu, že upustila od kladení určitých otázek" (von Weizsäcker) Anzenbacher, A., (2004) Úvod do filosofie. Portál, Praha. str. 23)

Filosofie Ontologie = teorie týkající se toho, co jest Epistemologie = teorie týkající se toho, jak chápeme a organizujeme data Etika = teorie týkající se toho, jak žít zdařilý život

Vztah mezi přírodními vědami a filosofií přírodní vědy zkoumají co je etika zkoumá co by mělo být Hume: „is“ neznamená „ought“ je logicky nemožné odvozovat normativní, imperativní závěry od výpovědí deskriptivních, indikativních. z toho co je, nelze činit závěry o tom, co má být z faktů nelze odvozovat hodnoty z deklarativních vět nelze odvozovat věty preskriptivní přírodní vědy nám tedy nepomohou při hledání správného jednání

Přírodní vědy se zabývají pouze tím, co jest a nikoli tím, co by mělo být. Ovšem mimo doménu vědy je posuzování hodnot všech druhů nezbytné... (Albert Einstein)

"Jest" a "mělo by být" neexistuje žádná cesta, kterou bychom se dostali od "jest" směrem k "mělo by být", od faktů k hodnotám, z deskripce k preskripci, od přírodních věd k etice Pokud by dobré jednání bylo jen otázkou správného poznání, daly by se omyly odstraňovat a dobrý život také naučit Sokol, J., (2010) Etika a život. Vyšehrad, Praha. str.11

z toho, jaký svět je, nelze v žádném případě vyvozovat jaký by měl být z toho, jaký svět je, nelze v žádném případě vyvozovat jaký by měl být. K tomuto potřebujeme zcela jiný typ vědomostí.

Naturalistický omyl jedna z jeho forem protože většina lidí se domnívá že je to správné (nebo protože většina lidí to dělá) pak by se daná věc měla stát normativní, akceptovatelnou. Naturalistický chybný závěr "naturalistic fallacy": pokus odvodit "mělo by" z "je" morálka by pak byla tvořena průzkumy veřejného mínění a velcí reformátoři, jako M.L. King etc. by se nutně mýlili (...neboť vystoupili proti všeobecně zastávaným představám)

Vztah mezi přírodními vědami a filosofií David Hume: jediným motivem činu je touha, uspokojení přání jednajícího rozum bude vždy otrokem vášní rozhodující jsou emoce Kant: není to pravda, existuje objektivní morálka, jednání objektivně dobré a objektivně špatné rozhodující je rozum ...snad lze říci, že oba tyto názory zahynuly v Auschwitz...

Vztah mezi přírodními vědami a filosofií Kant: existují dva světy říše nutnosti, kde vládnou přírodní zákony říše svobody, kde se rozhodujeme a vedeme své životy

Postavení empirických věd Reálné vědy jsou: empirické tematicky redukované metodicky abstraktní metodologický materialismus: empirické vědy zajímá to, co je měřitelné povahy (hmota, prostor, čas) ontologický materialismus: nic jiného než hmota neexistuje

Postavení empirických věd metodologický redukcionismus zkoumání životních projevů živočichů na úrovni chemických reakcí nepostihujeme celek reality, ale pouze její vybrané oblasti = oprávněný a užitečný přístup přírodních věd; nahlížíme realitu z jedné stránky epistemologický redukcionismus redukce etiky na genetiku, biologii na fyziku, jednu vědu na druhou ontologický redukcionismus veškerou realitu lze převést na fyziku myšlení člověka = akční potenciály v mozku a nic než to volně podle (Machula, T., (2007) Filosofie přírody. Krystal OP, Praha, str. 20)

Postavení přírodních věd

Etika Termín pochází od Aristotela (384 – 322 př. Kr.), který v lidské činnosti rozlišuje činnost teoretickou (poznání) tvořivou (zhotovování) tvořivá činnost nemá cíl sama v sobě, ale v tom, co vytváří. Cílem práce je produkt, dům nebo umělecké dílo vzniká předmět oddělitelný od naší činnosti praktickou (jednání) v praktické činnosti je cílem samo jednání: např. pomoc nemocnému je hodnota sama o sobě "neděláme" nic jiného než činnost samu

Etika Sócratés: Aristotelés dobré jednání je otázkou správného poznání lidé chybují proto, že se mýlí omyly se dají odstraňovat a dobrý život naučit Aristotelés poznání a jednání jsou dvě odlišné věci pravdivý/nepravdivý patří do poznání, správný/nesprávný nebo lepší/horší patří do etiky Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 11

Úkol medicíny: prodloužení života pacienta

„umění žít“ etika podle Aristotela délka života biologická medicína Úkol medicíny: prodloužení života pacienta, „horizontálu“ jeho života Úkol morální filosofie: poskytnout smysluplnost života, „vertikálu“ života

Etika ETIKA: Ethos = ethos = místo pastvy zvířat nebo označení pro stáj, rovněž způsob chování zvířat (etologie). Přeneseně: místo bydlení a všechny obyčeje v rámci společného bydlení. Způsob jednání, myšlení. MORÁLKA: Mos = původně = vůle. zejména vůle určená bohy nebo panovníky; tradiční předpisy a zákony a obyčeje (mores). Především ale označuje vůli člověku uloženou předpisy a zákony či bohy. MRAV – nrav = to, co se líbí, co je vhodné

Svědomí a étos svědomí étos

Etika a morálka Etika je primárně otázkou poznání Morálka je primárně otázkou konání morálka se zabývá tím, co si lidé myslí, že je správné a co konají etika je kritickou reflexí morálky. Etika se snaží morálku podrobit racionální analýze.

Mravní klima ekologie organismy, počasí, oxid uhličitý, globální oteplování, koloběh prvků prostředí idejí, myšlenek, ve kterém žijeme „ethical environment“ co je přijatelné, odpustitelné, tolerovatelné etc. viz nacionální socialismus v Německu 30. let my Evropané máme tendenci takové věci zpochybňovat či zlehčovat toto prostředí se mění názory na manželství ve starověku, 19. stol. a dnes názory na homosexualitu ve starém Řecku, v 18. stol a dnes názory na eutanázii ve starém Řecku a dnes

Etika antika a středověk: pozdější vývoj je silně redukcionistický jedná se o formaci životního postoje člověka, celého jeho charakteru pozdější vývoj je silně redukcionistický teorie norem lidského jednání dohodnutá konvence o tom, jak by člověk měl jednat

Altamira 16 000 – 14 000 let Umění Člověk, jako jediný z 30 milionů současných druhů organismů na Zemi kdysi pocítil potřebu malovat po stěnách jeskyní. Proč? Lascaux ve Francii 15 000 – 10 000 let Cosquer, Francie 27 000 – 19 000 Objeveno 1994

Etika a morálka Etika se primárně zabývá otázkou poznání Morality se primárně zabývá otázkou konání morálka se skládá z norem, příkazů k jednání, např: neopíjej se, nekuř atd. tím se etika nezabývá, etika jen analyzuje, co je to svědomí, co je to příkaz, zda existuje jediná etika, atd.

Kant: Pokus o definici „Veškeré rozumové poznání je buď materiální, a posuzuje se jím nějaký objekt; nebo formální, a zabývá se pouze samotnou formou rozvažování a rozumu i obecnými pravidly myšlení vůbec bez zřetele na rozličnost objektů. Formální filosofie se nazývá logikou. Oproti tomu materiální filosofie, která se zabývá určitými předměty a zákony, jimž ty předměty jsou podřízeny, je zase dvojí. Ty zákony jsou buď zákony přírody, nebo svobody. Věda o zákonech přírody se nazývá fyzika, věda o zákonech svobody etika.“ (Kant, I., (1976) Základy metafyziky mravů. Praha, Nakladatelství Svoboda)

Etika Objev vlastní svobody – člověk již není součástí „věčného koloběhu kmene“ (Jan Sokol), ale jeho individuální život se odehrává mezi narozením a smrtí - opojení svobodou, ale zároveň vědomí závratné propasti we have moved from fate to choice Svoboda se stává trvalým břemenem – na koho shodit odpovědnost? V pozdní antice vzrůstá význam Osudu tragédie Oidipa Mytologické řešení – sudičky atp. Rozvinutá instituce věštění – zejména ve vojenství Nebo – nalezení objektivních pravidel, jak jednat „dobře“

Etický relativismus „smíme to, co umíme?“ Poté, co se ke konci středověku a na počátku novověku zhroutil v Evropě systém jediného náboženství, desatera a etických principů křesťanství, vzniká otázka, podle jakých etických principů vlastně žít – a především, čím si tyto principy zdůvodnit. Od Dostojevského „není-li Bůh, všechno je dovoleno“ až po striktní etiku biblického desatera se rozprostírá široká oblast nejistoty

Etický relativismus

Etický relativismus „smíme to, co umíme?“ Newtonovský svět byl světem jistot svět byl třírozměrné „akvárium“ (Anton Markoš), ve kterém se nacházely věci, jejichž zkoumání bylo úkolem vědy Einsteinovský svět je světem relativit hmota, prostor a čas již nejsou stabilní, mohou se nejrůznějším způsobem měnit …tato nejistota a ztráta jistot se možná projevila i v etice

Etický relativismus „smíme to, co umíme?“ morálka je zcela odvozena od společnosti, ve které člověk vyrůstá nic není ani dobré ani špatné bez posouzení dané kultury a sociálního kontextu vše záleží na úhlu pohledu nemá cenu se přít o místo, kde se duha dotýká země – záleží na tom, odkud se díváme nemá cenu protestovat proti otroctví, práci dětí, obřízce žen, upalování vdov, odmítání vzdělávání žen – jiný kraj, jiný mrav a pokud proti tomu protestujeme, tak jakým právem? pokud bychom protestovali, dopouštíme se etického imperialismu či paternalismu

Etický relativismus „smíme to, co umíme?“ pokud každý zastává individuální morálku, těžko nějak vymyslet zákony přijatelné pro všechny neexistuje kultura, která by spojovala všechny občany: již neexistuje společná znalost bible, Shakespeareho, Dickense etc. jediné co známe je citovat reklamy – jinak řečník riskuje, že jeho narážkám nikdo neporozumí neexistuje společná znalost hudby – každý poslouchá něco jiného těžko najít něco, co by občany spojovalo – díky internetu i zprávy volíme podle toho co nás zajímá The question remains: Who establishes the ethics of the ethicists?

Neexistuje pravda; jsou pouze pravdy Neexistuje pravda; jsou pouze pravdy. Národní stát ustupuje kakofonii různě si protiřečících etik etnických a náboženských ghett bez zastřešujícího principu společného dobra. Sacks, J., (2009) Future Tense. Hodder and Stoughton, London. p.110

pokud má morálka dělat co vždy dělala, pak musí být sdílena a musí nás spojit do komunit sdílených principů a hodnot. Sacks, J., (2011) The Great Partnership. God, Science and the Search for Meaning. Hodder & Stoughton, London. p. 4

Nihilismus neexistuje morálka, ani morální pravdy, ani dobro a ani zlo věci se dějí, bez morálního znaménka morálka, podobně jako všechna náboženství, je pouhá iluze ani vražda nevinného, ani genocidy nejsou špatné, neboť nejsou ani dobré slabší formou nihilismus je etický relativismus

Sdílená morálka (Common Morality) je produktem lidské zkušenosti a historie. je universálně sdílena nachází se ve všech kulturách nevztahuje se k dané kultuře či k jednotlivcům, neboť je přesahuje kulturu i jednotlivce (Beauchamp, T.L., Childress, J.F., (2009) Principles of Biomedical Ethics. 6th ed. Oxford University Press, New York, Oxford, p. 4)

Společná morálka smysl vzájemnosti, spravedlnosti a ušlechtilosti (snad v recipročním dávání) hluboká úcta k životu (snaha uklidnit konflikty, trestání násilí, vztahu k přírodě) partikulární pravidla pro sexuální život (např. zákaz incestu) velký respekt k rodičům (a zároveň starost o děti)

Odůvodnění mravních norem – Józef Bocheński etiku je třeba opřít o biologii, ne o náboženství „Stará řecká moudrost – žít ve shodě s přirozeností. To je podle mého jediný možný mravní základ morálky. Co je morální dobro? To, co je ve shodě s přirozeností. Přirozenost je například uzpůsobena tak, že každé žijící zvíře, každá rostlina, se snaží zachovat svůj druh, zvěčnit ho. proto je nesprávné zabíjet děti, a patří se dát jim najíst a pečovat o ně.“ Bochenski, J., (2001) Mezi logikou a vírou. Barrister & Principal, Brno, str. 192-193 pozor na slovo „přirozenost“ – zde míněno ve smyslu přirozeného zákona

Etika – pokus o definici Etika = hledání zásad dlouhodobě udržitelného soužití člověka s člověkem a lidstva se světem všeho života (Kohák, E., Svoboda, svědomí, soužití Sociologické nakladatelství, Praha 2004 p. 14)

Sókratés: nejlepší jednání je to, za něž se člověk nemusí stydět, a to zejména sám před sebou.

Morální filosofie Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? Antická Řecko: kalokagathía evropský středověk: ideál světce ideál mučedníka novověk: obklopení bohatstvím (volně podle: Kohák, E., Člověk, dobro a zlo)

Morální filosofie Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? Při hledání odpovědi na otázku „Co mám dělat?“ je třeba se nejprve ptát… … „jakého příběhu jsem součástí?“

Příspěvek Martina Heideggera jako jediný druh na Zemi máme vědomí vlastní smrtelnosti víme tedy, že náš čas na Zemi je omezený v den smrti chceme umřít s pocitem, že za sebou máme zdařilý život, že to stálo za to, že jsme zde nebyli zbytečně etika hledá, co to je „zdařilý život“

smíme co můžeme?

technická odpovědnost se liší od morální odpovědnosti tím, že zapomíná, že v jednání nejde o ně samo, ale že je prostředkem k něčemu jinému pro ředitele železnic jsou jediným smysluplným vyjádřením předmětu jejich činnosti tunokilometry. nezabývají se lidmi, ovcemi či ostnatým drátem, zabývají se pouze nákladem a náklad je entita sestávající výhradně z měřitelných veličin a postrádající kvalitu. Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 155

"...technika se dnes rozvíjí, protože se rozvíjí; technické prostředky se užívají, protože jsou k dispozici a protože jediným zločinem, který se v jinak hodnotově promiskuitním světě stále pokládá za neodpustitelný, je nevyužít prostředků, které už technika zdostupnila či záhy zdostupní. Jestliže to můžeme udělat, proč bychom to pro všechno na světě udělat neměli?" Bauman, Z., (2010) Modernita a holocaust. 2. vyd., Sociologické nakladatelství. Praha, str. 294

Alasdair MacIntyre After Virtue co se stane, pokud ztratíme morální konsensus? Vše co zbude jsou věty, které jsou nyní zbaveny smyslu myslíme, že konstatujeme fakta, ve skutečnosti jen vyjadřujeme své pocity morálka je redukována na pocit „dobrý“ a „špatný“ se staly zvuky

Alasdair MacIntyre After Virtue někdo říká, že zmrzlina je dobrá, někdo ne tito lidé se nehádají, každý jen deklaruje své stanovisko někdo je pro, někdo proti někdo říká, že potraty jsou dobré, někdo říká že potraty jsou špatné

Alasdair MacIntyre After Virtue ztratili jsme základ pro morálku jako sdílenou sadu hodnot, které drží společnost dohromady žijeme v době „after virtue“, v době, kdy již lidé nemají role a povinnosti uvnitř stabilní sociální struktury. Morálka se stala pouhou fasádou. Argumentace může být nekonečná v debatě, postrádající sdílené standardy co je to „etické jednání“ vítězí nejsilnější hlas. Jediná smysluplná cesta jak zvítězit je oponenty zesměšnit, překřičet, poukázat na jejich předsudky, slabiny etc.