Logoterapie užitá jako psychoterapie „Logoterapie a existenciální analýza“ V. E. Frankla  uplatňuje existenciální motivaci člověka – „VŮLI KE SMYSLU“, projevující se v nepříznivých osudových podmínkách „VZDORNOU MOCÍ DUCHA“, vynakládanou vůči jejich vlivům;  využívá k tomu existenciálních schopností člověka, jimiž jsou:  „SEBEODSTUP“ jako schopnost zaujmout subjektivními vlivy co nejméně zkreslený pohled a přístupu vůči sobě a světu;  „SEBEPŘESAH“ jako schopnost odpoutat se od soběstředných zájmů a věnovat své snažení něčemu (někomu) jinému kvůli němu samému;  „SVOBODA“ jako schopnosti zvolit a uskutečňovat z možností člověku v jeho životní situaci dostupných po svém;  „ODPOVĚDNOST“ jako schopnost rozhodovat se a jednat v souladu se svými životními hodnotami, závazně a s ochotou nést následky;  a kromě vyrovnávání s existenciálními problémy člověka lze těchto duchovních „výkonů“ člověka také užít jako zdrojů pro metody uplatňované v psychoterapii poruch psychických, psychofyziologických nebo behaviorálních funkcí.

Bludný okruh úzkostné poruchy

Logoterapeutická strategie léčby úzkostných poruch

Vznik a uchovávání úzkostné poruchy

Vznik a uchovávání nutkavé poruchy

Vznik a uchovávání psychofyziologické poruchy

Vznik a uchovávání výkonového selhávání

Princip logoterapeutické paradoxní intence

Postup uplatnění paradoxní intence I: příprava 1. Diagnostický rozbor situace vznikání příznaku, osobní reakce v ní a jejích výsledků pro pacienta. 2. Vysvětlení principu PI: Snaha uniknout příznaku jej přivolává a posiluje, zatímco snaha úmyslně si jej vyvolat jeho výskytu brání. 3. Formulování přehnaného paradoxního přání – s humorným odstupem, avšak s vážným odhodláním. Pacient přitom nesmí získat dojem, že se terapeut vysmívá jemu. 4. Naplánování postupného uplatňování PI tak, aby každý od pacienta požadovaný krok byl v jeho silách.

Postup uplatnění paradoxní intence II: praktické užití 5.Užití PI v obávané situaci tak, že obvykle hovoří, popř. vystavuje se jí napřed terapeut („předvedení PI“), pak v případě potřeby terapeut společně s pacientem, pak pacient samostatně. 6.První pokusy s PI bývají velice váhavé a skeptické: Pacient dosud neví, co může čekat, nevěří v úspěch, je nejistý. Proto musí terapeut pokusy o PI citlivě dávkovat – co pacient právě snese. Nosným činitelem přitom je vztah důvěry mezi pacientem a terapeutem. 7.Terapeutické kontakty zpočátku následují brzy po sobě, aby vytváření dovednosti PI účinně postupovalo. Po prvých úspěších PI se častost kontaktu s terapeutem omezuje, protože pacient se učí stále víc užívat této metody samostatně. Aktivní spolupráce pacienta je zajištěna, jakmile zjistí, že užitím PI se strach skutečně, i když třeba jen postupně, ztrácí. 8.Po úspěšném ukončení terapie zůstává pacientovi takto osvojená dovednost vytvořit si a uplatnit PI k dispozici i pro případné samostatné použití v případě obdobného problému v budoucnu.

P a r a d o x n í i n t e n c e Hlavní indikace paradoxní intence: Iracionální strachy a úzkostné poruchy vůbec, zvláště vtíravé a nutkavé myšlenky a činy a úzkostí buzené psychofyziologické poruchy. Iracionální strachy a úzkostné poruchy vůbec, zvláště vtíravé a nutkavé myšlenky a činy a úzkostí buzené psychofyziologické poruchy. Využití duchovní schopnosti „sebeodstupu“ a „vzdorné moci ducha“ proti „hypotéze závislosti“: 1. Vysvětlit paradoxní účinky vyhýbání strachu a vzdorování strachu 2. Vytvořit odstup vůči sobě a svému strachu „externalizací“ příznaku 3. Zformulovat „opačné přání“ s užitím humorného přehánění 4. Vystavit se obávaným situacím s paradoxním přáním a počínáním

Podoba paradoxní intence Fobie: Chorobné vyhýbání či unikání obávané situaci nebo činnosti UTRPENÍ, SELHÁVÁNÍ, PORUCHA BOJÍCÍ SE ČLOVĚK VYHÝBÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI NARŮSTÁNÍSTRACHU P. I.: „Vyjití vstříc“ obávané skutečnosti a obavě z ní přáním a činem PŘÁNÍ A VYHLEDÁVÁNÍ OBÁVANÉ SKUTEČNOSTI MIZENÍ STRACHU, LÉČENÍ FOBIE OBÁVANÁ SITUACE NEBO ČINNOST ÚLEVA,ZDAR,ZDRAVÍ ZVLÁDANÁ SITUACE NEBO ČINNOST … VZDORUJÍCÍ ČLOVĚK