Transatlantické vztahy Rusko, EU a USA Transatlantické vztahy

EU, USA a Rusko Neexistuje společná strategie EU a USA k Rusku, Hlavním společným fórem je Rada NATO-Rusko Odlišné vnímání Ruska Mnozí západoevropští členové EU (Německo, Francie, Itálie) vnímají Rusko jako svého spojence, ne rivala V USA do 90. let převažovala nedůvěra k Rusku, obrat nastává s nástupem Obamy - snaha učinit z Ruska partnera Společné vnímání, že stabilní Rusko=stabilní mezinárodní systém

EU, USA a Rusko EU-Rusko: vztahy jsou institucionalizované Hlavní otázky: bezpečnost (bezpečné příhraničí – řeší se především nelegální migrace, organizovaný zločin) energetická bezpečnost Demokratizace – lidská práva USA-Rusko: vztahy nejsou institucionalizované bezpečnost – boj proti terorismu (Afghánistán) boj proti organizovanému zločinu jaderná bezpečnost (íránský jaderný program, jaderné odzbrojení)

EU, USA a Rusko Pro Rusko je důležitá spolupráce s EU i s USA: zdroj investic, nových technologií, know-how Pozice Ruska v mezinárodních vztazích není supervelmocí, nemá vojenskou sílu jako v minulosti, arzenál zbraní je zastaralý, nevydává tolik na obranu jako USA čelí demografickým problémům (pokles obyvatelstva, alkoholismus, drogy) četná separatistická hnutí růst vlivu Číny

EU a Rusko: historie vztahů SSSR neuznával ES jako novou politickou entitu a vždy ho bral (i EU) jako spolek národních států Od 80. let je hlavním dodavatelem energií do ES Změna přišla s pádem komunismu a dezintegrací SSSR v r. 1991. To znamenalo výrazné oslabení Ruska na světové scéně, ztráta kontroly SVE, odtržení a vznik nových států

EU a Rusko: historie vztahů 90. léta v Rusku jsou ve znamení ekonomické krize, ztráta statusu světové velmoci, faktická neschopnost zasahovat do řešení krizí v Evropě (např. na Balkáně) → pro Rusko to znamenalo obrovské ponížení Západ se v této době domníval, že se Rusko demokratizuje a přijme tržní ekonomiku → stane se z něj partner, příp. spojenec

EU a Rusko: historie vztahů Od poč. 21. st. vzestup Ruska díky zásobám ropy a zemního plynu → pro EU se stalo strategickým partnerem Rusko pracuje na obnově svého velmocenského statusu: Posílení vlivu v blízkém zahraničí (využívání hospodářských, politických i vojenských mechanismů) Podpora secesionistických hnutí v Podněsteří, Jižní Osetii, Abcházii, Náhorním Karabachu → EU proti změně status quo Chce, aby s ní USA a EU zacházely jako s rovným partnerem

EU a Rusko: historie vztahů Ve vztahu k EU Rusko preferuje bilaterální vztahy s evropskými velmocemi (Francií a Německem, Itálií) Zástupce evropských institucí považuje ze méně významné aktéry. Dlouhodobá zahraničně politická vize Evropy rozdělené na Západ (EU) a Východ vedený Ruskem

Problémy ve vztahu EU a Rusko Neschopnost členských zemí EU formulovat společné priority ve vztahu k Rusku Odlišnost jazyků: EU je zvyklá na multilaterální jednání a kompromis, pro Rusko jsou základní hodnoty suverenita a národní zájmy. EU pojímá jako sdružení suverénních států → nedorozumění při jednání Vzájemné podceňování: Asymetrie v obchodních vztazích: pro Rusko je EU největší trh, pro EU je Rusko významný, ale ne nejvýznamnější obchodní partner Asymetrie v bezpečnostních vztazích: pro EU Rusko významné, pro Rusko EU není v této oblasti koherentní partner

Institucionalizace vztahů Dohoda o partnerství a spolupráci (PCA) → vstoupila v platnost v r. 1997 na deset let Instituce: Stálá rada (schůzky na úrovni ministrů) Summit EU-Rusko (2x ročně na nejvyšší politické úrovni) Dohoda kromě oblastí spolupráce zakotvovala i společné hodnoty. V r. 2007 měla být dohoda nahrazena novou → problémy: jednání blokovalo Polsko Rusko se negativně stavělo k normativním článkům PCA (ochrana lidských práv) Rusko dále namítá, že stávající PCA vede k jednostrannému přijímání unijních technických, právních a regulačních standardů Ruskem

Vyjednávání nové smlouvy Jednání o nové dohodě začala v červenci 2008→ přerušena kvůli válce v Gruzii Podmínkou pro obnovu jednání bylo stažení ruských jednotek do pozic před vypuknutím konfliktu Summit EU-Rusko v Nice 11/2008 → potvrzení pokračování jednání o strategickém partnerství

Institucionalizace vztahů V r. 1999 EU přijala Společnou strategii pro Rusko Obecný rámec společné politiky EU vůči Rusku Normativní aspekty Cíle: konsolidace demokracie, vláda zákona, integrace Ruska do evropského hospodářského a sociálního prostoru, spolupráce v oblasti bezpečnosti a stability Evropy

Institucionalizace vztahů V r. 2003 byly vytvořeny 4 společné prostory (common spaces): Společný hospodářský prostor Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Vnější bezpečnost Výzkum a vzdělání

Společný hospodářský prostor Cílem je větší otevřenost a integrace evropského a ruského trhu EU je pro Rusko hlavní obchodní partner a investor (až 75 % zahraničních investic je ze zemí EU) Cíle: Ustavit podmínky pro zvýšení a větší diverzifikaci obchodu a vytvoření nových investičních možností odstranění bariér trhu, regulační konvergence (společná pravidla), usnadnění obchodu rozvoj infrastruktury Ochrana životního prostředí (Kjótský protokol)

Společný hospodářský prostor Spory: zvýšení dovozní cel na některé produkty z EU (zvýšení cel na dovoz dřeva z Finska) veterinární a fytosanitární certifikáty pro vývozy z EU (případ zákazu dovozu polského masa) nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví v Rusku nedostatečná implementace Kjótského protokolu jaderná bezpečnost

Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Víza, spolupráce v trestních a justičních věcech, ochrana hranic, boj proti terorismu, kriminalitě a pašování drog, lidí, praní špinavých peněz, Demokracie a lidská práva: nejvíce problematické Rusko odmítá komentáře EU ohledně dodržování občanských práv a svobod jako vměšování se do vnitřních záležitostí (totéž u korupce) Konzultace v této oblasti probíhají dvakrát ročně, ale jejich dopad je mizivý

Svoboda, bezpečnost a spravedlnost Hlavní otázky Kaliningrad: 2003 → dohoda mezi EU a Ruskem o tranzitním režimu pro osoby bydlící v Kaliningradu (přes Litvu) po zavedení Schengenu Postavení etnických Rusů v baltských státech Rusko si stěžuje, že ruská menšina je v těchto státech diskriminována Konflikt s Estonskem ohledně přemístění pomníku sovětských vojáků z centra Tallinu na vojenský hřbitov mimo město, obvinění Ruska z útoků na počítačovou síť Případy extradice mezi VB a Ruskem Případ Borise Berezovského→ VB ho odmítá vydat, protože by neměl v Rusku spravedlivý proces Případ Andreje Lugovoje → obviněn ze zavraždění Alexandra Litviněnka v Londýně → odmítli ho vydat Rusové

Vnější bezpečnost Řešení regionálních konfliktů, nešíření ZHN, spolupráce na mezinárodních fórech Evropská politika sousedství (dimenze Východního partnerství) a iniciativa Severní dimenze Rusko není součástí ENP Severní dimenze (EU, Island, Norsko, Rusko) Odlišná stanoviska ohledně Kosova, Gruzie, Ukrajiny Rusko naopak podpořilo aktivity EU v případě íránského jaderného programu

Energetika Energetický dialog Rusko je největší dodavatel ropy a zemního plynu Vzájemná závislost → až 70 % ruského exportu jde do EU 100 % je na ruském plynu závislé Bulharsko, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Rumunsko a Slovensko Energetický dialog byl ustaven v 10/2000 Hlavním problémem je, že Rusko dosud neratifikovalo tzv. Energetickou chartu Právně závazná multilaterální dohoda, která stanovuje pravidla pro obchod a tranzit, ochranu a podporu investic, řešení sporů, ochranu životního prostředí

USA a Rusko Vztahy nejsou institucionalizované Rozdílné postavení ve světě. Optikou vojenské síly jsou na tom USA lépe, mají modernější armádu a investují ročně více do obrany než Rusko Dominují bezpečnostní otázky: jaderná bezpečnost a nešíření zbraní hromadného ničení (vzájemné dohody, íránský jaderný program) boj proti terorismu (zapojení v Afghánistánu) energetika (USA: hlavní spotřebitel energie, Rusko jeden z hlavních dodavatelů → dialog o energetické bezpečnosti), Blízký východ (Rusko součástí kvartetu, které má pomoci vyřešit izraelsko-palestinský konflikt)

USA a Rusko Po pádu komunismu USA podporovaly rychlý přechod k demokracii a k tržní ekonomice v Rusku 90. léta USA na vrcholu, Rusko v troskách První polovina 90. let: zlepšení vztahů V r. 1993 byla uzavřena dohoda START II o snížení počtu jaderných zbraní 5/1995: ustaveny vztahy mezi Ruskem a NATO Po ruské finanční krizi v r. 1998 a po bombardování Jugoslávie NATO v r. 1999 se vztahy zhoršily

USA a Rusko Po r. 11/9 2001 se vztahy rapidně zlepšily → podpora v boji proti terorismu Zahájeny další rozhovory týkající se jaderného odzbrojení Spolupráce ve střední Asii → umožnilo to invazi v Afghánistánu 5/2002: setkání G. W. Bushe a Vladimíra Putina → úmysl vytvořit strategické partnerství 5/2002: vytvoření Rady NATO-Rusko

USA a Rusko Invaze do Iráku → Rusko v opozici Problémy: Nedošlo k roztržce mezi oběma velmocemi, ale vztahy se od té doby zhoršovaly Problémy: 2003 - znárodnění ropné společnosti Jukos (ztráty amerických akcionářů) 2004 - rozšíření NATO o Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko → v případě Pobaltí vstup do ruské sféry vlivu Plán na vybudování protiraketového štítu ve střední Evropě V r. 2008 žádost Ukrajiny a Gruzie o vstup do NATO Vyhlášení nezávislosti Kosova a jeho uznání USA

USA a Rusko Obama → „reset policy“ Červenec 2009 → návštěva Ruska Priority: Jaderná bezpečnost Írán Afghánistán

Spolupráce Bezpečnost Hlavní dialog kromě bilaterální úrovně probíhá prostřednictvím Rady NATO-Rusko, která byla ustavena v r. 2002 již od r. 1996 ruské jednotky se účastnily operací, ve kterých bylo zapojeno NATO (Bosna, Kosovo) od r. 2006 začala spolupráce s NATO v boji proti terorismu

Spolupráce Boj proti terorismus (zapojení v Afghánistánu): Rusko má společný zájem na poražení islámských fundamentalistů (obavy z mobilizace ruských muslimů) Rusko poskytuje logistickou pomoc v zásobování jednotek v Afghánistánu Prostřednictvím programů na boj proti organizovanému zločinu se podílí na výcviku afgánských vojenských jednotek boj proti organizovanému zločinu (zejména pašování drog) nákupy zbraní od evropských členů NATO

Spolupráce Usiluje o to od r. 1994 Vstup Ruska do WTO Usiluje o to od r. 1994 USA podporují vstup Ruska do WTO. Je to vnímáno jako způsob jak zapojit Rusko do mezinárodních institucí a donutit ho plnit mezinárodní normy EU souhlasí, ale některé evropské země mají obchodní námitky. EU formálně podpořila vstup Ruska do WTO teprve v r. 2011. Mezi překážky, které dosud stály mezi Moskvou a WTO patřily: Spory o ochranu duševního vlastnictví, obchodní praktiky Gazpromu nebo ruská obchodní blokáda Gruzie. Sama Gruzie je státem, který vstup Ruska do WTO bude nadále blokovat.