Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D. Využití individuální psychologie ve škole Jde to i bez trestu? Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D.

Alfred Adler (1870-1937) Rakouský lékař a psycholog Do roku 1910 spolupracovník Freuda Jeho životní téma: sociální nespravedlnost a chudoba Vybudoval dětské poradny

Rudolf Dreikurs (1897 – 1972) psychiatr a pedagog narozený ve Vídni spolupracovník a pokračovatel Adlera v Chicagu založil institut A. Adlera motivace chování dětí rozvoj kooperativního chování bez odměn a trestů „Děti potřebují dodávat odvahu, jako květiny potřebují vláhu“

Uplatnění individuální psychologie Linda Albert – Kooperativní výchova Donald Dinkmeyer – Step Loren Grey – Logické důsledky

Jak rozumíme světu? člověk skutečnost interpretuje na základě svého subjektivního přesvědčení jednání člověka je založeno na vlastním způsobu interpretace objektivních okolností

Lidské směřování cílovost směřování od prožívané negativní situace k situaci pozitivní od pocitu méněcennosti k dokonalosti cíle ovlivňují představy, které si vytváří o svém postavení ve společnosti cíle jsou základem motivace chování člověk je ten, kdo rozhoduje pozornost k přítomnosti a budoucnosti

Životní styl ”Životní styl jakožto jádro osobnosti tvoří a vykazuje jednotu, individualitu, celek a stabilitu psychických funkcí jedince” vyjadřuje principy celosti lidské osobnosti základní přesvědčení, předpoklady, hodnoty a očekávání, které si jedinec vytváří o sobě, druhých a životě schéma, podle kterého se jedinec orientuje a jedná vyvíjí na základě raných sociálních interakcí a na základě subjektivního hodnocení a rozhodování se v dospělosti životní styl zůstává relativně stabilní

Co naplňujeme? cit sounáležitosti potřeba náležet ke společnosti, ze které následovně vychází cíl přispívat jejímu prospěchu je základním procesem k naplnění lidského potenciálu potenciál citu sounáležitosti je vlastní každému člověku, je však nutné ho rozvíjet schopný, spojený, spolupodílející se ”Proto učitelé, rodiče a psychoterapeuti musí každému pomoci k tomu, aby si uvědomil, že má ”své místo”, že ”někam patří”, a to svou existencí a ne tím, že si musí své místo zasloužit nebo se musí snažit, aby někam patřil.”

Životní úkoly Povolání Sociální vztahy Intimní vztahy Péče o druhé o sebe Spiritualita

Životní úkoly Povolání Sociální vztahy Intimní vztahy jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně a se smyslem pro povinnost a odpovědnost studium, péče o domácnost, dobrovolná práce, atp. Sociální vztahy přátelství - schopnost navázat a udržet uspokojivé přátelské vztahy; širší rodinné vztahy – bezpodmínečné přijetí členů rodiny; zapojení se do společnosti Intimní vztahy potřeba vytvořit blízký intimní vztah - vyjádřením hlubokého lidského porozumění a blízkosti, odvahy sdílet vlastní nedokonalost a iracionalitu. Generační vztahy. naplnění tohoto úkolu zahrnuje péči o mladší lidi a péči o lidi starší Spiritualita existenciální aspekt bytí potřeba přizpůsobit se problémům, které přesahují pouhou existenci na této planetě a nalézt smysl našeho života Péče o sebe. oblasti jako jsou výživa, fyzická kondice, hranice, kontrola nad zneužíváním látek, bezpečí, spánek, relaxace, atd. Sebehodnota každý se musí naučit nejen to, jak vycházet s druhými lidmi, s osobou opačného pohlaví a jak si udržet práci, je také nutné, aby se naučil vycházet sám se sebou

Jak můžeme rozumět chování dětí? Jde to i bez trestu?

Potřeba náležet schopný Děti potřebují věřit, že dokáží plnit své každodenní úkoly a povinnosti. schopný Děti potřebují mít pozitivní vztah s rodiči, prarodiči, sourozenci, učiteli, spolužáky… spojený spolupodílející se Děti se potřebují cítit potřebnými a nenahraditelnými.

Čtyři cíle nevhodného chování Nevhodné chování pozornost moc pomsta Vyhnutí se Volba krátkodobého náhradního cíle Neuspokojení potřeby náležet schopný spojený spolupodíle-jící se

Jak můžeme zvládat nevhodné chování dětí? Intervence Prevence Podpora

Obecné zásady komunikace Postoj Techniky respekt tolerance přijetí rovnocennost zájem pozitivní zaměření zaměření se na řešení pozitivní jazyk já-sdělení aktivní naslouchání kladení otázek povzbuzování parafrázování zrcadlení pocitu jasnost a konkrétnost při sdělování soulad verbálního a neverbálního sdělení Používejte pozitivní jazyk. Často se v komunikaci zaměřujeme na chyby, nedostatky a na to, co nemá být. Stává se tak, že se k dítěti nedostane informace o tom, co se od něj očekává, co potřebujeme. Např. Nehoupej se na židli. - Sedni si ke stolu tak, aby jsi seděl bezpečně. Nedrob všude kolem. Zkus jíst tak, aby drobky padaly na talíř. Buďte jasní a konkrétní. Nezobecňujte. Např. nikdy po sobě neuklidíš, pokaždé zaspíš, na co sáhneš, to pokazíš. Nepoužívejte nálepky: Jsi líný. S Pavlem to bylo v pohodě, ale co se narodil Michael, začalo peklo. Místo toho říkejte: Tento týden se ti dvakrát nepodařilo vstát včas a přišel jsi do školy pozdě. Používejte já-sdělení. např. Opravdu mne rozzlobilo, když jsem slyšela, co jsi řekla.“ Není mi jedno, když slyším, že máte mezi sebou spory. Zaměřujte se na řešení situace, ne na hledání viníka či příčiny „vrtání se“ v problému. Co můžeme udělat pro to, aby se to zlepšilo? Co uděláme, aby sis nemusela říkat o mou pozornost křikem? Když dítěti sdělujete důležité informace. Získejte si jeho pozornost a ujistěte se, že vám ji opravdu věnuje. (pozorně mě teď poslouchej. podívej se na mně, potřebuji ti něco důležitého říct.) Někdy se stává, že děti jsou příliš zabrané do činnosti, ze které je vytrhujete a nevnímají své okolí. Snadno se pak stane, že jim unikne i vaše sdělení. Ověřujte si, zda a jak jste si porozuměli. Např. Potřebuji se ujistit, že oba víme na čem jsme se dohodli. Můžeš, prosím, říct co to bylo. nebo Radši to ještě jednou zopakuji, abych měla jistotu, že jsem na nic nezapomněla. Všímejte si svých vlastních reakcí a pocitů, jsou klíčem rozpoznání cíle (účelu) chování. Všímejte si reakcí dítěte, když vyvinete aktivitu k zamezení nevhodného chování, ty rovněž prozrazují o co dítěti jde. uplatňování demokratického stylu vedení

Intervence popis, pojmenování oční kontakt práce s prostorem a přiblížením práce s hlasem nereagujte na nevhodné chování změna kontextu psaný vzkaz pozitivní přeznačkování stop-sdělení střídání intervenčních technik Pracujte s popisem - pojmenovávejte, co vidíte: Vidím, že se mračíš, znamená to, že nesouhlasíš s mým návrhem? …. Otevíráme komunikaci! Ty pochválíš vždycky jenom Petra a mě nikdy! Vidím, že Tě to mrzí a možný jsi taky trochu rozzlobený, myslíš si, že jsem k tobě nespravedlivá? Slyším, že na sebe křičíte. Co se děje? Ignorujte nevhodné chování. Děti využívají nevhodné chování jako prostředek k uspokojení své potřeby pozornosti – rodiče mají odpovědnost za to, jak na tuto potřebu zareaguji (odpoví). např. Petr na hřišti kouše a štípe svého kamaráda – nabízí se dva způsoby, jak lze zareagovat – věnovat mu přehnanou pozornost, tím, že mu udělíme 10 min přednášku, budeme na něho křičet ...čímž posílíme vzorec chování: „chovám-li se proti pravidlům, je to efektivní způsob, jak získat, co potřebuji – spoustu pozornosti (byť negativní)“. Druhá možnost je jeho chování ignorovat nebo ho krátce napomenout. Své požadavky nemusíte dítěti vždy vysvětlovat. Máte právo někdy "zavelet" (např. přestaň to dělat, sedni si a začni jíst). Říkáme pak, že používáme STOP sdělení. U menších dětí stop sdělení umocněte i fyzicky (chyťte je za ruku, odneste na jiné místo, odstraňte předmět atd.) Obvyklé přístupy k výchově po čase přestanou fungovat a je dobré je nahradit jinými. Udělejte něco co dítě neočekává, změňte svůj obvyklý přístup. Změňte kontext situace např. dítě se odmítá uložit k spánku. Změna kontextu v tomto případě může znamenat změnu osoby, která dítě ke spánku ukládá. Ustupte od konfliktu. Síla produkuje sílu, nenechte se rozzlobit a nepřistupujte na hru o moc. Přetahování s dítětem není konstruktivní. Dítě, které nemůže nad rodičem vyhrát se může začít mstít. Přesvědčte dítě, že ho máte rádi. Dovolte si odložit řešení v případě, že jste hodně rozzlobení: Jsem teď na tebe hodně rozzlobená. O tom co se stalo si promluvíme později. Stejnou možnost dejte i dítěti: Vidím, že jsi teď hodně naštvaná. O tom, co se stalo si můžeme promluvit až na to budeš připravená. Vážnější projevy problémového chování (boj o moc, msta) pramení z hlubokého pocitu nejistoty, což je třeba si uvědomit. Neoplácejte toto chování! Maximálně se snažte o zlepšení vztahu (vzájemný respekt, společná zábava, povzbuzení, bezpodmínečná láska) Trest má svou alternativu v používání logických důsledků.

Prevence možnost volby informace o tom, co bude následovat rozfázování činnosti postupně snižující se limit oceňování vhodného chování třídní kodex chování třídnické hodiny komunitní kruh Dávejte dítěti na výběr. Umožněte volbu a rozhodování. Dávejte dětem možnost rozhodovat v rámci určitých hranic a nést důsledky svých rozhodnutí a čerpat z nich poučení. Věřte ve schopnosti dětí učinit tato rozhodnutí. Pomůže vám technika jazyk volby. Pomocí jazyka volby se vyhnete direktivnímu přikazování: udělej! a zároveň dáváte najevo respekt k dítěti a důvěru v jeho schopnost se rozhodnout a řídit si své chování. Vždy nabízejte pouze možnosti či alternativy, které jsou pro vás přijatelné! Tvar jazyka volby: popíšeme očekávané chování a vysvětlíme, jaké důsledky toto chování bude mít. Zakončíme výzvou: rozhodni se. Např. Davide, je potřeba, aby jsi se naobědval. V případě, že se rozhodneš neobědvat až do svačiny nedostaneš nic sladkého. Rozhodni se. Říkejte dětem s předstihem, co bude následovat. Rozfázujte činnosti na dílčí úkony. Např. před večeří: budeme večeřet, já ti za pět minut přijdu říct, uklidíš hračky a potom …. Předvídejte a vyhýbejte se situacím, které vedou ke konfliktu. Např. dítě reaguje na odchody ve spěchu odmítáním a vztekem. Myslete na to a příště si na přípravu k odchodu naplánujte víc času. Někdy se nelze takových situací zcela vyvarovat. V takovém případě na ně děti předem připravte, legitimizujte jejich nepříjemné pocity, které takové situace přináší. např. Musím si jít něco vyřídit na úřad. Je možné, že budeme muset čekat než na nás přijde řada a tobě bude dlouhá chvíle. Tu si ukrátíme čtením z knížky. Je to něco, co já neovlivním, ale pokusíme se to společně zvládnout.

Podpora a budování vztahu povzbuzení prostor dítěti ocenění minulého úspěchu zaměření se na žádoucí chování konkretizace úspěchu ocenění malých pokroků, snahy, zapojení, nasazení zaměření se na průběh činnosti a ne pouze na výsledek přiměřené požadavky trpělivost nesrovnávání bezvýhradné přijetí Povzbuzujte a podporujte dítě. Možná máte nutkání zasahovat, když se dítě snaží něco udělat. Nepřímo tím sdělujete kritiku, popř. dáváte najevo nedůvěru dítěte. Když dítě požádá o pomoc nedávejte pokyny, ale návrhy. Nejlépe společně s dítětem hledejte možnosti řešení, Podporujte dítě ke kreativitě. Ukažte dítěti, že může získat Vaši pozornost žádoucím způsobem. Soustřeďte se na žádoucí (pozitivní chování) a oceňujte ho. Dejte pozornost tehdy, když ji dítě neočekává. Dítě si nezvykne dostávat pozornost „na objednávku“. Podporujte dítě, soustřeďte se na jeho schopnosti. Oceňujte i malé pokroky. Neklaďte vysoké cíle.

proces vytváření třídních pravidel Kodex chování proces vytváření třídních pravidel Jde to i bez trestu?

Formulování třídních principů Navození atmosféry „Jak vypadá třída, kde se všem dobře daří?“ „Jak si představujete ideální třídu?“ „Vzpomeňte si na situaci, kdy jste se v nějaké skupině cítili dobře – jaké okolnosti k vašemu dobrému pocitu přispěly?“ Zobecňování Pojmenování Vyslovení souhlasu Je tu někdo, kdo s takto formulovanými principy nesouhlasí?

Upevňování Prodiskutujte každý navržený princip se žáky. Zeptejte se jich na příklady chování každého z navržených principů. Namalujte každý princip (T, kruh, …) „Jak vypadá? Jak vám zní? …“ Písničky, básníčky, plakáty o principech kodexu. Panelová diskuse o positivech a negativech očekávaného chování Nechejte celou třídu hodnotit, jak jsou principy kodexu dodržovány. Potom si společně zadejte třídní cíl. Starší žáci navštíví nižší ročníky a učí tam principy kodexu chování Povídání o tom, kdy se jim nepodařilo se chovat podle principů kodexu a co by příště mohli dělat jinak.

Komunitní kruh Podle Pavla Kopřivy

Různé typy práce v kruhu Přivítací kruh (ranní pozdravení/písnička v kruhu, co nás dnes čeká) Komunitní kruh (od slova komunita) se 4 pravidly – učitel má stejné postavení jako děti Diskusní kruh Výuka v kruhu

4 pravidla komunitního kruhu Právo mluvit (mluví jen ten, kdo má kamínek, ostatní naslouchají) Právo zdržet se (i kdyby dítě nepromluvilo třeba i celý rok, nelze ho k tomu ani vybídnout) Pravidlo úcty (nevysmíváme se, nekritizujeme, ani nezpochybňujeme, co kdo řekl) Diskrétnost (pokud mluvíme o tom, co se říkalo v komunitním kruhu, pak bez uvedení jmen: „jedna holka říkala, že…“, „jeden kluk od nás ze třídy říkal…“)

Obecné zásady promýšlet dopředu (zejména z hlediska možného pocitu ohrožení některého dítěte) při zavádění komunitního kruhu začínat s pozitivními tématy neřešit konkrétní konflikty, ale formulovat problém na obecné rovině brát v úvahu úroveň – srozumitelnost, jednoduchost otevřené otázky (nelze odpovídat ano/ne) nemluvit o konkrétních osobách aktuálnost, pestrost, ne stereotyp děti mohou přispívat vlastními nápady (návrhy dávat učitelce dopředu před KK) u menších dětí se stává, že jen opakují, co řeklo dítě před ním – nekomentovat!

Zaměřování se na chyby Vysoké cíle Konkurence Negativní očekávání Nekonkrétnost

Děkuji za pozornost