Výtvarný projekt Miroslava Hájková, 3. ročník SP - VV „Moje proměna“ Výtvarný projekt Miroslava Hájková, 3. ročník SP - VV

„Moje proměna“ „Žádný organismus ani objekt nežije izolovaně, ale v každém okamžiku svého života – existence se nachází v nějakém prostředí, s nímž je v neustálém vztahu. Tímto prostředím – svým prostředím je neustále ovlivňován a sám jej také svým způsobem ovlivňuje.“ Proměna = hra se svým tělem: ruce změníme ve zvířata, figuru v ornament… Proměna v rámci tohoto projektu souvisí s osobností jedinců – navázání nových přátelství, rozvoj komunikace…

Myšlenka a cíl projektu Tento výtvarný projekt je určen dětem s pervazivní vývojou poruchou – autismus. Děti s touto diagnózou mají problémy hlavně ve třech oblastech: komunikaci, sociální interakci a představivosti. Hlavní cíle projektu: rozvoj komunikace, Rozvíjení představivosti, uvědomění si sebe sama – své tělesnosti, rozvoj smyslů, zažít pocit úspěšnosti, navázání možného přátelství.

Skupina 10 - 15 dětí ve věku od deseti do patnácti let. Hlavní náplní práce je vlastní keramická tvorba dětí, prokládaná interaktivními hrami, povídáním a relaxací. Časový harmonogram práce jsou dvě vyučovací hodiny týdně, v rámci keramického kroužku.

Úvod Seznámení všech členů v rámci skupiny. Seznámení s materiálem – keramickou hlínou.

I. Fáze – Ideální tvar Každý účastník dostane kousek hlíny – akorát do dlaně. Úkolem je sžít se s tímto materiálem, přemýšlet nad ním, vnímat jej – jeho teplotu, vláčnost… „Jaký u toho máte pocit?“ „Je nám to příjemné či nikoli…“ Vytvoření svého ideálního tvaru –příjemný na dotyk, něčím Tě vyjadřuje,příjemná velikost. Následná diskuse: „Proč je mi právě tento tvar příjemný?…Co ve mně vyvolává?… Co mi připomíná?…K čemu vlastně slouží (může sloužit)?“

II. Fáze – Moje ruce Pořádně si prohlédneme svoje ruce – jednotlivé prsty… „Proč je mám k čemu mi slouží?“ Hmatání – bystření smyslů. Rozeznávání struktury různých materiálů.

Interaktivní hry: Zrcadlo Partneři stojí naproti sobě, dlaně mají natažené proti sobě s odstupem asi 5-ti cm. Jeden z partnerů pohybuje rukama podél imaginárního zrcadla a druhý ho co nejpřesněji následuje. Možná obměna – dvojice si ruce propojí, zavřou oči. Úkol zní pohybovat rukama, ale nerozpojit je…

Keramická práce: otisky rukou do hliněného plátu (ruce potřeny různobarevným šlikrem). Skládání obrázku z otisků. Vnímání struktury. Hledání konkrétních výjevů – zvířata, figury. Závěrečné vykrojení výsledných kompozic.

III. Fáze – Portrét „Tak tohle jsem JÁ!“ - zobrazení sebe sama. „Jaký jsem – jak se vidím, cítím?… Co rád dělám? Jak si myslím, že mě vidí ostatní – moje okolí? Vyjádři se třemi slovy, která Tě vystihují. Po zamyšlení a prozkoumání svého duchovna se děti zaměří na svůj zevnějšek – zrcátko. „Zadívej se sám na sebe – zkoumej svůj výraz tváře… Vytvoř z hlíny svůj autoportrét!“

Zadání zní: „Co jsem dnes dělal.“ IV. Fáze - Figura Zadání zní: „Co jsem dnes dělal.“ Jde o vystižení příslušné situace. Co ztvárňujeme je však našim tajemstvím – nikomu neprozradit, zamýšlíme. Po ukončení práce je úkolem celé skupiny hádat, co jednotlivá dílka vyjadřují. Nakonec sám autor pravý význam objasní a pantomimicky situaci sám sehraje.

Interaktivní hry – scooter Cíl : vytvoření důvěry Čas : 5 min Skupina se rozdělí po dvou. Jeden z páru zavře oči, druhý si stoupne za něj, chytne ho za ramena a provádí po místnosti („řídí skútr“), aniž by narazili do stolů, židlí či ostatních párů (ostatních skútrů). Po chvíli skútr zaparkuje a partneři se vymění.

V. Fáze – Figura v životní velikosti Společné dílo celé skupiny – nutná kooperace. Skupina si zvolí svého zástupce. Ten si lehne na velký formát balícího papíru. Ostatní účastníci obkreslí jeho obrys – šablona. Tvorba vlastního hliněného objektu. Lidská silueta se promění v velký, dynamický ornamentální rej. Podílí se na ní celá skupina.

Interaktivní hry – zasukovaný had Cíl : uvolnění, navázání (tělesného) kontaktu volnou, nenucenou formou Čas : 5 – 10 min Skupina dětí se chytne za ruce a vytvoří hada. Hlava hada, tzn. první osoba je zpočátku učitel, ten táhne celou skupinu za sebou, všelijak se vine a kroutí mezi ostatními články hada, přelézá přes jejich spojení rukou, kolem nohou,… ostatní ho následují, přitom se neustále pevně drží za ruce - had se nesmí přetrhnout. Nakonec se hlava hada (vedoucí osoba) chytne za volnou ruku poslední osoby, tvořící ocas a vznikne tak klubko. Úkolem skupiny je klubko rozmotat, aniž by rozpojily ruce!

Závěr Navození příjemné atmosféry – hudba. Reakce účastníků: zpočátku ostych, strach z vlastního vyjádření později přešel do spolupráce celé skupiny.