Období formování klasické politické ekonomie Jedná se o předvoj klasické politické ekonomie (také formativní období KPE)
Za vznik nejen klasické školy politické ekonomie, ale i ekonomie jako samostatné vědní disciplíny, bývá považován rok 1776, kdy Adam Smith vydává své významné dílo “Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ Tolar 1761
Mnohé ideové zdroje klasické školy je však možno nalézt již mnohem dříve. Předchůdce klasické školy lze rozdělit do tří skupin: pozdně merkantilističtí autoři skupina liberálně orientovaných filosofů Fyziokraté
Předchůdci klasické ekonomie V první řadě je možno za ideové předchůdce označit, vzhledem k jejich metodologii resp. liberálnímu přístupu, některé pozdně merkantilistické autory. Významným liberálním merkantilistou byl Angličan William Petty (1623 – 1687) Svými názory na zahraniční obchod, kde obhajoval požadavek aktivní obchodní bilance, dále podporou silného absolutistického státu, jakož i prosazováním regulace hospodářství patři mezi merkantilisty. S klasickou školou ho však pojí především jeho názory v oblasti problematiky úroku a utváření hodnoty.
Druhou skupinu předchůdců klasické ekonomie tvoří skupina liberálně orientovaných filosofů nazývaných filosofové přirozených zákonů. Ti, oproti merkantilistům, vycházeli ze zcela odlišných východisek, a to z tradice řeckých filosofů a ze scholastického myšlení. Představují proto určité pojítko mezi klasickou politickou ekonomií a scholastickým myšlením Lidskou společnost pojímali jako přirozený, zcela normální řád, který je ovládán přirozenými zákony, které jsou historicky neměnné a tedy i zcela nezávislé na vůli panovníka. Z této filosofie později vycházel i Adam Smith.
Angličtí liberální filosofové John Locke (1632 – 1704) a David Hume (1711 – 1776) významně ovlivnili i vývoj ekonomického myšlení. John Locke učinil první pokus vysvětlit a obhájit soukromé vlastnictví jako přirozené právo člověka. Tvrdí, že všichni lidé jsou si rovni, přičemž mají právo na plody své práce. Proto pokud vlastnictví člověka vzniklo z jeho práce, má přirozeně patřit jen jemu. Co se týká dědictví, obhajoval je tvrzením, že je přirozené, přecházejí-li plody otcovy práce na jeho syna.
Fyziokraté jsou třetí skupinou filosofů předcházejících klasické škole. Tento směr ekonomického myšlení vznikl v polovině 18. století ve Francii jako fyziokratismus a měl k ní nejblíže.