Vrcholná renesance I Mgr. Jakub Tomala

Obsah Obecná charakteristika Francie Itálie

Obecná charakteristika důležitou vývojovou sílu představuje spojení franko-vlámské s jinými školami, především s italskou v každé zemi (již nejen v Nizozemí!)vznikají nové typy a formy roste význam instrumentální hudby moteto – vývojově nejprogresivnější, roste počet hlasů (5, 6 i na 8) parodická mše (missa parodia) – polyfonní skladba jako celek tvoří podklad pro mešní cyklus, ať už vlastní, či jiných skladatelů

Francie rozvoj chansonu – světská hudba se těší velké oblibě skladatelů, chanson ideální formou chanson – polyfonní vokální skladba na světský (oblíbené zamilované dvojice, tělesná láska, …) francouzský text (a capella), komorní skladby (4 – 5 zpěváků) vliv měly měšťanské písně, rovněž působení italské světské hudby(tzv. frottola) a rychlé šíření pomocí tisku největší skladatelé chansonů: Pierre Attaingnant – asi 1500 chansonů Jacques Moderne

Francie další skladatelé - 20. léta 16. stol. Claudin de Sermisy Clément Janequin – „programové“ chansony (Zpěv ptáků, Skřívánek, Žvanění žen – Le caquet des femmes, Válka – La Guerre atd.) Pierre Certon na světskou fr. hudbu po r. 1550 měla vliv básnická skupina Plejáda vedena Pierrem Ronsardem mezi nejvýznamnější tvůrce renesančního chansonu patří Nizozemec Orlando di Lasso (kapitola vokální hudba 2. pol. 16. stol.)

Itálie „Noty jsou tělem hudby, ale slova jsou její duší.“ (madrigalista Marrone) madrigal – nejoblíbenější forma v Itálii, polyfonní (rovnost melodických linií) světská píseň v italštině hudba úzce spojena s textem nejčastěji zhudebňovány básně Francesca Petrarcy raný madrigal: Philippe Verdelot Constanzo Festa vrcholný madrigal: Jacques Arcadelt – Nizozemec, působil ve Florencii, v Sixtinské kapli v Římě (Il bianco e dolce cigno – jeden z nejslavnějších madrigalů doby vůbec)

Itálie Philippe de Monte – Nizozemec, během svého působení v Itálii napsal víc než tisíc madrigalů (ukázka: Caral la mia vita) Giaches de Wert – Nizozemec, obvyklé madrigaly pro tři vysoké hlasy, ostatní doprovod; v VIII. knize madrigalů je první zhudebnění Tassova Osvobozeného Jeruzalému Giovanni Pierluigi da Palestrina – v I. knize pětihlasých madrigalů zhudebnil Petrarcovy Sonety Lauře (Laura spojena s Marií); (o něm více v kapitole vokální hudba 2. pol. 16. stol.) Andrea Gabrieli – jeho madrigaly založeny na dvou čtyřhlasých sborech, pastorální madrigaly Giovanni Gabrieli

Itálie Claudio Monteverdi (1567 – 1643) – proslavil se již operou (již monodie), ale psal také vrcholné madrigaly (VI knih) všechna jména madrigalistů v Itálii zde nemohou být obsažena, vyšlo by však na desítky jmen… tzv. akademie – kroužky vzdělanců (básníků, skladatelů..), kteří se zabývali kulturními a uměleckými otázkami; tyto akademie měly velký vliv na vývoj hudby (např. florentská Camerata - opera)

Seznam použitých zdrojů AINSLEY, Robert. Klasická hudba. Editor John Burrows, Charles Wiffen. V Praze: Slovart, 2008, 528 s. Velký ilustrovaný průvodce. ISBN 978-80-7391-060-0. ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. 4. vyd. Praha: PANTON, 1972. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2005, 296 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-249-0615-5.