KMENY A KLANY V IRÁKU

1. Historická vsuvka r. 1258 dobili Bagdád Mongolové a následkem toho došlo po celé zemi k přechodu na kočovnictví za nadvlády gruzínských mamlúků na přelomu 17. a 18. století měly kmeny plnou autonomii, což se odráží do dalších událostí ve století 19. se osmanská správa snažila kočovníky přimět žít ve městech, což vyvolalo vedlejší efekt – přechod kmenů k šíitskému islámu (za účel vyhnout se vojenské službě) probíhala i urbanizace měst, kmeny se sdružovaly na předměstích dle příslušnosti

2. Staré arabské kmeny v Iráku členění kmenových jednotek: kmenový svaz > kmen > klan > rod > dům v této době (19. stol.) dominovali v Iráku kmenové svazy jako: Muntafiq – mezi Basrou, Bagdádem a Kufou, šiité Zubajd bin Rabíca – mezi Hillou a Bagdádem Sem paří významné kmeny: Dulajm Džubúr cUbajd cAzza Džanábí – tradičně měli za úkol hlídat ostatní kmeny Albú Násir

2. Staré arabské kmeny v Iráku Chazácil – svaz se starobylou tradicí, pravý břeh Eufratu, zemědělci, chov velbloudů, šiité, přísná endogamie – sňatky jen v rámci kmene Banú Lám – jižní Irák, šiité Rabíca – mezi Bagdádem a Basrou, šiité Qurajš Dafáfica Banú Kacb – šiité, říční a námořní piráti v oblasti Šatt al-cArab. Snažili se vytvořit svůj vlastní autonomní emirát, ale jejich snahy byly vojensky potlačeny a vůdce byl otráven

3. Kmenové svazy přistěhované v 18. století Šammar Šammar Džarbá – sunnité, u Mosulu a Bagdádu, podporovali myšlenku připojení Iráku k Egyptu Šammar Tuqa – šiité Tajj´ - šiité Zafír - šiité cAniza – sunnité, západní Irák

4. Městské elity – Bagdád, Mosul, Basra K nejprestižnějším bagdádským rodinám patřili šarífové, potomci Proroka Muhammada, jež uznávali sociální nikoli ekonomický status. Staré aristokratické úřednické vrstvy zastávající různé úřady jako – zástupce guvernéra, správce distriktu, starosta, ministr… Za nadvlády Britů se zde přiřadili Hášímovci – politikové a vysocí důstojníci Obchodnické rodiny – i židovské

5. Hášímovská monarchie Za nadvlády Britů bylo usneseno, že jejich prodlouženou rukou k lidu bude rod Hášimovců. Dosadili tak bývalého syrského krále Fajsala na irácký trůn. Nastal však problém. Hášímovci neměli žádnou podporu lidu. Navíc Iráčané by měli vlastního adepta na krále či dokonce již někteří přemýšleli o republice. Roku 1932 získal Irák nezávislost přijetím do Společnosti národů, což bylo vodou na mlýn iráckému lidu, který začal podnikat řadu pokusů o převrat. Fajsalova následníka Gházího se „povedlo“ odstranit v roce 1939, kdy byl nalezen mrtvý ve svém havarovaném voze na rovném úseku silnice.

5. Hášímovská monarchie Novým králem se stal syn Gházího Fajsal II. Po druhé světové válce revoluční vlna na odpor proti monarchii sílala řadou povstání. Formovala se opozice. Strany jako Národní demokratická strana, Strana nezávislosti, Irácká komunistická strana, strana Baas a Demokratická strana Kurdistánu. Dne 14. července 1958 byl v paláci mladý král Fajsal II. zastřelen a období vlády Hášimovců se stalo minulostí.

6. Republikánský Irák Po převratu roku 1958 stanul v čele republiky cAbd al-Karím Qásim jako „jediný vůdce“. Založil program výzkumu jaderných zbraní. Velitelem armády byl cAbd as-Salám cÁrif. Nejprve byla zavedena pozemková reforma, jež omezovala kmeny, jako dosavadní vlastníky. Tomu brzy následovalo první povstání kmenů, které ale bylo krvavě potlačeno. Nestabilita politiky země přispěla k neúspěšnému spáchání atentátu na Qásima organizovaný baasisty včetně mladého Saddáma Husajna. Basisté ve svých snahách byli nakonec úspěšní 8. února 1963 v převratu, kdy v televizním přenosu Qásima popravili pro výstrahu.

6. Republikánský Irák Hierarchie skupiny se tak posunula v žebříčku směrem nahoru. Prvním mužem se stal cÁrif následovaný Ahmadem Hasanem al-Bakrem. Další pozice a funkce si baasisté přerozdělili mezi sebou. Okamžitě na to, začali masově likvidovat všechny osoby jakkoli zapletené s komunisty – 10.000 lidí zavraždili, 120.000 uvrhli do žaláře. Avšak ke konci roku 1963 cÁrif vojensky svrhnul baasisty a nastolil diktaturu. Po několika nezdařilých pokusech o převrat jeho diktatury ukončilo cÁrifův život letecké neštěstí. Strhnul se boj o moc.

7. Baasistický Irák Opět vojensky se dostala k moci strana Baas (Sociální strana arabské obrody), jenž „bílou revolucí“ v r.1968 zlikvidovala nejvyšší opoziční mocnáře. Byl nastolen osobní režim prezidenta al-Bakra, který všechnu moc soustředil do svých rukou. Nový režim sebou nesl další úskalí v podobě cílů jako baasizaci a sunnizaci lidu.

7. Baasistický Irák Strana Baas se dala dělit na dvě křídla: vojenské v čele s Hardánem Takrítím a cAmmášem civilní se Saddámem Husajnem Mezi těmito křídly docházelo ke konfliktům, které skončily rozmetáním vojenského sektoru a mužem číslo dvě se tím stal Saddám Husajn.

7. Baasistický Irák I tento režim ale nebyl bez chyby a i proti němu se kuly pikle. Došlo k neúspěšnému pokusu o převrat, po němž se prezident Bakr stále více stranil politického života až nakonec požádal o uvolnění ze všech funkcí ze zdravotních důvodů, čímž moc přecházela do rukou Saddámových a režim se měnil od autoritářského k totalitnímu.

7. Baasistický Irák Umocnila se: baasizace, kdy ve státní správě mohli působit jen členové strany Baas arabizace Kurdistánu – vystěhovávání Kurdů jinam nacionalistická zahraniční politika Aby se předešlo pokusům o převraty, začaly se politické a mocenské funkce dělit mezi rodinné, klanové a kmenové příbuzenstvo – báze „vnitřních kruhů“.

8. Totalitní diktatura a) Charakter režimu houževnatost intriky Nemilosrdnost Husajn prohlásil „My jsme teď v naší stalinistické éře. Železnou pěstí udeříme i proti nejmenší odchylce nebo odpadlictví počínaje samotnými baasisty“. Navázání na staré regionální spory – Kuvajt, Írán – válka irácko-íránská 1980-88 a válka v Zálivu 1991. Ty znamenaly pokles životní úrovně lidu. Vše vrcholící americko-iráckou válkou roku 2003.

8. Totalitní diktatura b) Takrítský klan Od roku 1968 byla vládnoucí elita vybírána ze sunnitského klanu Bajdžát z kmene Albú Násir z Takrítu, odkud pocházel Saddám Husajn a jeho rodina. V tomto kmeni se uplatňovala rodová endogamie, což režimu vyhovovalo. První „vnitřní kruh“ Saddámovy politiky byl tedy založen na otci a později i synech.

Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí Narodil se 28.4.1937 ve vesnici Awdža u Takrítu. Otcem byl Husajn al-Madžíd, matka Subha Talfa, otčím Hasan Ibrahím. První manželskou Sadžída Talfová – synové cUdaj a Qusaj, dcery Raghda, Rana a Hála. Druhá manželka se jmenovala Samíra Šahbandar (syn cAlí)a třetí Imám. Pro mnoho Arabů představoval hrdinu bojujícího proti Západu a podporujícího Palestince. Dne 13.12.2003 byl zajat americkými vojáky. Odsouzen k trestu smrti oběšením, za zločiny genocidy, vraždy a týrání civilistů, vykonaného dne 16.12.2006.

Saddám Husajn Abd al-Madžíd at-Tikrítí

8. Totalitní diktatura První „vnitřní kruh“ cUdaj Saddám Husajn – starší syn proslulý svou brutalitou - jednou veřejně zabil svého osobního strážce. Založil jednotku Saddámových mučedníků. Roku 1996 přežil pokus o atentát, ale zůstal invalidou. Zabit Američany. Qusaj Saddám Husajn – mladší syn, Saddámův nástupce, zabit Američany

8. Totalitní diktatura Druhý „vnitřní kruh“ byl tvořen Takrítovci. Ti tvořili důstojníky armády. Dále zde byli věrní basisté. Třetí „vnitřní kruh“ zahrnoval arabské kmeny sunnitského trojúhelníku – Dulajm, Džubúr, cUbajd, cAzza.

8. Totalitní diktatura c) Mocenská struktura Saddám Husajn absolutní výkonná moc – vojenská i civilní kulminace funkcí v rodině budování kultu osobnosti „vůdce“ (qá´id) potvrzen ve funkci referendem v roce 2002 – získal 99% hlasů tituly: Saddám Iráku, Saddám Arabů, tatínek Saddám, vítězný Saddám, historicky nevyhnutelný vůdce či rytíř Arabů Strana Baas Masová strana se 2 miliony členů Polovojensky vybavená Vize nového Iráku založeném na rovnoprávnosti a spravedlnosti

Zleva cUdaj, Saddám a Qusaj

8. Totalitní diktatura c) Mocenská struktura Rada revolučního velení Nejvyšší orgán v zemi – disponuje výkonnou, zákonodárnou i soudní mocí Předsedou samozřejmě Saddám Husajn, jakožto i všech ostatních důležitých institucí Vláda Předseda Saddám Husajn Ministři Národní shromáždění 250 křesel 160 baasisté, 60 nezávislí, 30 reprezentanti kurdské provincie Bezpečnostní struktury Vojenská zpravodajská služba – nejstarší tajná organizace Všeobecná bezpečnost – tajná policie Všeobecná zpravodajská služba – jednotka rychlého nasazení Brigáda Muchábarát. Plánovala například zavraždění prezidenta Bushe staršího

8. Totalitní diktatura c) Mocenská struktura Jiné struktury Preventivními kroky byly pravidelné restrukturalizace a personální změny Byro kmenových náčelníků – ke kontrole kmenů Projekt Al-Hádí – shromažďování citlivých informací Národní bezpečnostní rada – plánovala každodenní rozmístění vojsk a policie Zvláštní bezpečnostní výbor – ukrývání tajného materiálu o zbraních hromadného ničení Armáda Před válkou v Zálivu skýtala 68 divizí a po válce pouhých 23 Kvůli zbrojnímu embargu kulhaly oblasti letectva, raket krátkého a středního doletu, chemických zbraní Elitní jednotky V letech 1949-89 se uskutečnilo v arabských zemích celkem 55 převratů, z nichž polovina byla úspěšná Proto režimy, které se dostaly k moci zásluhou převratů, se naučily, jak zabránit násilným politickým změnám. Opatřením tak byly jednotky loajální k režimu vytvořené na kmenových vazbách Lidová armáda, Republikánská garda Saddámovi mučedníci

9. Konflikty uvnitř elitních kmenů Ze strachu před cUdajem utekli jeho švagrové i s manželkami za hranice k jednotkám MI6 a CIA. Dle Saddáma bylo nutné na nich vykonat krevní mstu. Oba švagrové tak byli zavražděni i s jejich otcem, matku ubodali a rozsekali na kousky o pár dní později. I v rámci sunnitského trojúhelníku došlo k několika pučům proti systému – hlavně v kmeni Dulajm, avšak ty byly potlačeny. Zrada se našla i v Republikánské gardě. Bylo pak popraveno 122 důstojníků.

10. Nástupnický model V důsledku již zmíněných konfliktů se začal Saddám opírat jen o svou rodinu, své syny cUdaje a Qusaje. Vzhledem ke skandálním cUdajovým aktivitám a jeho handicapu přebíral Qusaj významnější bezpečnostní a politické funkce. Roku 1999 tak Saddám upravil nástupnický model, kdy po jeho smrti měl moc převzít mladší ze synů Qusaj.

11. Retribalizace V roce 1991přijal Saddám Husajn delegaci kmenových náčelníků, kteří mu složili hold a uzavřeli s ním slavnostní smlouvu. Saddám se omluvil za minulé pozemkové reformy z roku 1958 a začaly se podporovat obnovy klanů, rodů a domů třeba i nově na ekonomický vazbách mimo těch tradičních. Takovým umělým kmenům se říkalo „šejchové made in Taiwan“. Kmeny tak v dané lokalitě udržovaly pořádek. Tribalismus byl významným faktorem v irácké politice před Saddámovým příchodem k moci a zůstane i po jeho svržení.

12. Sunnitská opozice relativně slabá, převážně v exilu Hnutí za konstituční monarchii – návrat Hášimovců Organizace nezávislých nacionalistů – podporovaná Saudskou Arábií Ústřední irácký výbor – v Londýně Irácká národní dohoda – tvořena odpadlíky z řad důstojníků

13. Šiitské oblasti v Iráku Nutno upozornit, že v Iráku nelze přísně rozlišovat mezi šiitskými a sunnitskými Araby. K šiitské praxi patří: přilnutí k imámům, navštěvování hrobů či stěhování těl zemřelých k pochovávání blízko svatyň. V Iráku se nalézají 4 nejsvatější šiitská místa: Nadžaf – nedaleko Kúfy Karbalá Kázimajn – u Bagdádu Sámarrá Šiitští duchovní tvoří uzavřenou elitu, rodiny se přesunují z místa na místo a jsou propojení vzájemnými sňatky. Nejvyšší autoritu mezi šiitskými duchovními má „vzor k napodobování“, která po smrti dosavadního nositele zpravidla přechází na dalšího nejstaršího velkého ájatolláha.

Šiitské rodiny Velmi prominentní rodinou duchovních je rodina Sadr, která patřila mezi sajjidy, potomky Proroka Muhammada. Hakím, významná a politicky vlivná duchovní rodina, měla ve svém středu velkého ájatolláha Muhsin al-Hakíma - nejrespektovanější vůdčí „vzor k napodobování“ pro celý šiitský svět, který brojil proti komunismu a socialismu a měl úzké vztahy k organizaci Dacwa. Z členů prominentní rodiny Chú´í byl nejvýznamnější velký ájatolláh Hádždž Sajjid Abú al-Qásim Chú´í, jenž se po smrti ájatolláha Muhsin al-Hakíma stal vůdčím „vzorem k napodobování“ v Iráku.

Vraždění šiitů Iráčtí šiité byli v trvalé opozici proti monarchii i republice vedené sunnitskými Araby. Stáli u základů vzniku strany Baas. V roce 1963 bylo 53% členů této strany šiitského původu. V roce 1968 však pouze 6%. Jakmile se v roce 1979 chopil Saddám moci, pronásledování duchovních dosáhlo kolosálních rozměrů. V témže roce bylo popraveno 14 duchovních, v dalším roce 13. Likvidovali se celé rodiny. Například rodina Hakím. V roce 1983 bylo 6 členů rodiny popraveno, 100 uvězněno, později taktéž popraveno. Roku 1991 vypuklo na jihu země mohutné šiitské povstání, které bylo krvavě potlačeno.

Šiitské organizace K šiitským politickým organizacím patří Strana islámské výzvy (Dacwa) a Nejvyšší rada islámské revoluce v Iráku. V 80. letech se Dacwa přihlásila celkem k 8 pokusům o zavraždění Saddáma Husajna a k atentátu na cUdaje z roku 1997.

14. Literatura a zdroje GOMBÁR, Eduard. Kmeny a klany v arabské politice. Praha: Karolinum, 2004, ISBN 80-246-0895-2 http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/193119-saddam-husajn Vypracoval: Šindler Stanislav UČO: 173821