Náklady a zisky producenta (výrobce, poskytovatele služeb) Účetní zisk: rozdíl mezi celkovými příjmy a účetními náklady ACP = TR – ACC ACP = účetní zisk, TR = celkové příjmy, ACC = účetní náklady Účetní náklady: náklady zahrnované do účetnictví, náklady placené externím subjektům Příklad: Pan Novák podniká. Jeho měsíční příjmy jsou 100 tisíc korun, jeho měsíční náklady 80 tisíc Korun (v tom 60 tisíc na mzdy – 4 zaměstnanci, každý 15 tisíc mzdu). Účetní zisk pana Nováka je tedy Kč. Vyplatí se panu Novákovi podnikat? Odpověď: záleží na jeho nákladech obětované příležitosti. Pokud by mohl pracovat třeba jako auditor s měsíčním příjmem 50 tisíc Kč, tak se mu podnikat nevyplatí. Producent tedy musí mezi své náklady zahrnovat i své náklady obětované příležitosti a musí počítat ekonomický zisk. EP = TR – ACC – OPC EP = ekonomický profit, OPC = náklady obětované příležitosti. Pozn.: výrobce se může dostat do problému i proto, že se někomu změnily jeho náklady obětované příležitosti. Příklad: Pokud by např. zaměstnanci pana Nováka dostali nabídku pracovat jinde třeba za 30 tisíc měsíčně, tak, aby si je pan Novák udržel. Musel by jim zvednout mzdu, čím¨ž by se ale dostal do ztráty. Reálná situace: růst platů soudců na počátku 90. let 20. st. - zvýšili se jim jejich náklady obětované příležitosti (advokacie apod.)

Dělení nákladů Fixní náklady (FC):náklady, které musí producent platit bez ohledu na to, kolik jednotek daného statku produkuje (např. nájemné). Pozn.: fixní náklady mají charakter utopených nákladů. V dlouhém období však žádná náklad není fixní (např. nájem lze vypovědět). Do fixních nákladů řadíme i náklady obětované příležitosti. I náklady obětované příležitosti se v dlouhém období mění, takže též nejsou fixní. Variabilní náklady (VC): náklady závislé na výši produkce Celkové náklady (TC): TC = FC+VC Průměrné náklady (AC): náklady připadající na jednotku produkce AC = TC/Q Průměrné variabilní náklady (AVC): variabilní náklady připadajíc¨í na jednotku produkce AVC = VC/Q Průměrné fixní náklady (AFC): fixní náklady připadající na jednotku produkce AFC = FC/Q Mezní náklady (MC): udávají o kolik vzrostou celkové náklady, pokud produkce vzroste o určitou jednotku.

Rozhodování producenta o výši své produkce – v krátkém a dlouhém období

Dokonalá konkurence Pokud producent není schopen ovlivnit cenu, tj. je příjemcem ceny, tj. může prodat libovolné množství výrobků při stávající ceně, hovoříme o tzv. dokonalé konkurenci. Pro dokonalou konkurenci platí, že mezní příjem i průměrný příjem je roven ceně. Matematicky v dokonalé konkurenci platí: MR = AR = P V dokonalé konkurenci potom producent může porovnávat cenu a mezní náklady a maximalizuje zisk při počtu jednotek, pro který platí MR = P. Podmínky dokonalé konkurence: 1.dokonalá informovanost prodávajících a kupujících 2.homogenní produkt (např. pšenice) 3.nulové náklady na změnu dodavatele 4.velký počet prodávajících

Vztahy mezi křivkami AC, AVC a MC Křivka mezních nákladů (MC) vždy protíná křivku průměrných nákladů (AC) a křivku průměrných variabilních nákladů (AVC) v jejich minimu. Důvod: mezní náklady jsou přírůstkové, pokud další mezní náklady jsou nižší než dosavadní průměrné náklady, průměrné náklady poklesnou. Příklad: Průměr za zimní semestr lze označit za průměrné náklady. Bude-li známky studenta, které lze označit za mezní náklady. v letním (dalším) semestru nižší než průměr za zimní semestr, celkový průměr studenta za oba semestry poklesne.

Odvození křivky nabídky Individuální křivka nabídky (křivka nabídky každého producenta) je jeho křivka mezních nákladů v krátkém období od bodu, kdy křivka mezních nákladů protíná jeho křivku průměrných variabilních nákladů, v dlouhém období od bodu, kdy křivka mezních nákladů protíná jeho křivku průměrných nákladů.

Křivka tržní nabídky Křivka tržní nabídky vzniká součtem individuálních nabídkových křivek (tj. individuálních nabídkových křivek jednotlivých producentů|/výrobců/prodejců). Sčítá se množství při dané ceně. Příklad: P S1 S2 Sm Nabídka (křivka nabídky) se značí písmenem S (z anglického „supply“)

Cenová elasticita nabídky Elasticita nabídky = pružnost nabídky. V případě cenové elasticity nabídky se zkoumá procentní změna množství, v závislosti na procentní změně ceny. Jinými slovy, o kolik % klesne množství, vzroste-li cena o 1 % (a naopak). Vzorce: Q0, P0 = původní hodnoty Q1, P1 = nové hodnot (Q1-Q0)/Q0 E = (P1-P0)/P0 Nevýhoda: záleží, co se zvolí jako nová a původní hodnota, podle toho, co se zvolí za původní a novou hodnotu mohou vyjít rozdílné výsledky (Q1-Q0)/((Q1+Q0)/2) E = (P1-P0)/((P1+P0)/2) tzv. metoda středního bodu. Odpadá nevýhoda předcházejícího vzorce. Rozlišujeme: Elastická nabídka (E větší než jedna) Neelastická nabídka (E menší než jedna) Jednotkově elastická nabídka (E = 1) Absolutně elastická nabídka (E = nekonečnu) Absolutně neelastická nabídka (E = 0)

Pohyb po křivce nabídky a posuny křivky nabídky Na základě různých událostí dochází ke změně nabízeného množství. Je třeba ale rozlišovat, zda ke změně poptávaného množství dochází v důsledku pohybu po křivce nabídky nebo posunu křivky nabídky. Pohyb po křivce: mění se cena daného statku (růst ceny způsobí růst nabízeného množství a naopak) Posun křivky - týká se tržní nabídkové křivky: mění se ostatní faktory: - změna počtu osob, které nabízí daný statek - technologický pokrok - změna cen substitutů (příklad: prodáváte párek v rohlíku ve stánku. Zjistíte, že cena grilovaných kuřat prodávaných ve stánku roste a že prodejci kuřat dosahují ekonomického zisku. V takovém případě přestanete prodávat párky a začnete prodávat kuřata, čímž nabízené množství vzroste. -neúroda, nadúroda, zemětřesení apod. - růst vstupů (pozn.: při růstu vstupů, se nabídková křivka posouvá nahoru o částku, o kterou vzrostly vstupy, při poklesu cen vstupů, se nabídková křivka posouvá dolů, o částku, o kterou poklesly vstupy).