Odpuštění a smíření 4 teze

1. Proces smíření začíná u oběti cílem je obnovit lidskou důstojnost oběti, kterou viník poničil cílem je obnovit lidskou důstojnost oběti, kterou viník poničil když chci odpustit, dávám najevo, že nechci být ovládán minulostí když chci odpustit, dávám najevo, že nechci být ovládán minulostí odpuštění je projevem mé svobody odpuštění je projevem mé svobody přijímám odpovědnost za svůj život přijímám odpovědnost za svůj život smíření na úrovni individuální a kolektivní se liší smíření na úrovni individuální a kolektivní se liší

2. Smíření je více spiritualitou než strategií spiritualita je kultivace mého vnitřního života, který zahrnuje vztah k sobě, druhým, prostředí, Bohu … spiritualita je kultivace mého vnitřního života, který zahrnuje vztah k sobě, druhým, prostředí, Bohu … koncentrace na strategii bez spirituality vytváří mylný obraz smíření jen jako souboru technik, které se lze naučit koncentrace na strategii bez spirituality vytváří mylný obraz smíření jen jako souboru technik, které se lze naučit bez strategií se smíření neobejde: spiritualita vede k akci bez strategií se smíření neobejde: spiritualita vede k akci

3. Zkušenost smíření přetváří oběť i viníka smíření není návrat do původního stavu smíření není návrat do původního stavu bere vážně bolestné vzpomínky na nespravedlnost a násilí bere vážně bolestné vzpomínky na nespravedlnost a násilí smíření není zapomenutí, negace minulosti, její znevážení – ale proměna smíření není zapomenutí, negace minulosti, její znevážení – ale proměna zpracované a integrované (usmířené) ublížení se může stát obdarováním na životní cestě zpracované a integrované (usmířené) ublížení se může stát obdarováním na životní cestě

4. Rozdíl mezi lidským odpuštěním a Božím odpuštěním hranice odpuštění vyplývá z psychických a duchovních mezí člověka hranice odpuštění vyplývá z psychických a duchovních mezí člověka při zkušenosti enormity zla člověk nemusí být sám schopen pronést odpuštění, i když ví, že by měl při zkušenosti enormity zla člověk nemusí být sám schopen pronést odpuštění, i když ví, že by měl volání po Božím odpuštění volání po Božím odpuštění tímto voláním oběť potvrzuje sílu a důstojnost svého lidství, o kterou ji chtěli pachatelé připravit; projevují v určitém smyslu převahu tímto voláním oběť potvrzuje sílu a důstojnost svého lidství, o kterou ji chtěli pachatelé připravit; projevují v určitém smyslu převahu posledním krokem odpuštění je přát druhému dobro posledním krokem odpuštění je přát druhému dobro