 Zkoumáním fyzikálních objektů (např. polí, těles) zjišťujeme že:  zkoumané objekty mají dané vlastnosti,  nacházejí se v určitých stavech,  na nich nebo mezi nimi mohou probíhat různé děje.  Fyzikální vlastnosti, stavy nebo změny, jenž můžeme měřit, jsou charakterizovány fyzikálními veličinami.  Příklad fyzikálních veličin: délka, hmotnost, teplota, elektrický proud, apod.  Fyzikální veličiny mají dva typy stránek hodnocení:  kvalitativní stránka – vyjadřuje vlastnost společnou různým fyzikálním objektům  kvantitativní stránka – vyjadřuje stupeň, intenzitu, velikost této vlastnosti.

 Výsledek měřené veličiny závisí na volbě jednotky fyzikální veličiny (stručně jednotka).  U fyzikálních veličin, které jsou vektory určujeme velikost vektoru, jeho směr, případně umístnění vektoru v daném bodě.  V ČR se mohou používat pouze zákonné jednotky vycházející z Mezinárodní soustavy jednotek (SI).

 Základní jednotky (SI)  metr [m], kilogram [kg], sekunda [s], ampér [A], Kelvin [K], mol [mol], kandela [cd]  Odvozené jednotky  Odvozené jednotky (např. newton) jsou jednotky, které odvozují ze základních jednotek pomocí fyzikálních vzorců. Mezi odvozené jednotky se také řadí radián.  Násobky a díly jednotek  Tvoří se ze základních a odvozených jednotek násobením, nebo dělením vhodnou mocninou deseti (kN, mm, MPa).

 Měření je soubor experimentálních metod, jejíž cílem je stanovit hodnotu měřené veličiny.  K měření fyzikálních veličin se používají měřidla (posuvné měřidlo, tvrdoměr, váhy,..).  Měřící metoda je způsob, jakým poté na základě měřícího principu měříme danou fyzikální veličinu.

 Měřící metody dělíme podle různých hledisek na:  metody přímé – hodnota je získána přímým srovnáním se známou hodnotou téže veličiny (např. měření délky),  metody nepřímé – hodnota se stanovuje na základě určitého fyzikálního vztahu z hodnot jiných veličin (např. hustota látky),  metoda nezávislá neboli absolutní hodnota – poskytuje přímo hodnotu měřené veličiny ve zvolených jednotkách,  srovnávací neboli relativní metoda – poskytuje jen poměrnou hodnotu měřené veličiny, např. měření hustoty tělesa na základě Archimédova zákona.

 Při každém měřením se dopouštíme chyb způsobené lidským faktorem nebo nepřesností měřících zařízení.  Chyby lze dělit do dvou skupin:  Soustavné chyby:  vznikají z nedokonalosti měřící metody, z chyby použitého stroje a mají svou chybu v pozorovateli  při měření se vyskytují pravidelně a mají stálý vliv na výsledek měření  výsledek se buď zmenšuje nebo zvětšuje.

 Náhodné chyby:  jsou výsledkem nepravidelných vlivů  opakované měření jedné veličiny se poněkud liší  hodnoty jsou rozptýleny kolem střední hodnoty  náhodné chyby nelze odstranit  Aritmetický průměr:  Střední chyba aritmetického průměru:  Relativní chyba se vyjadřuje v %: