8. Rozpočtový deficit a veřejný dluh Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.

Obsah 8.1 Bilance státního rozpočtu. 8.2 Deficit státního rozpočtu. 8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. 8.4 Deficit v ČR. 8.5 Veřejný dluh. 8.6 Veřejný dluh v ČR.

8.1 Bilance státního rozpočtu. je přehledem o stavu a vývoji příjmů a výdajů státního rozpočtu za rozpočtové období; je účetním dokumentem o stavu potřeb (pasív) a jejich zdrojů (aktiv).

8.1 Bilance státního rozpočtu. V této souvislosti se používá pojem „vyrovnanost rozpočtu“. Mohou nastat tyto variantní situace při porovnání příjmů (P) a výdajů (V) : (1) P = V → jde o vyrovnaný rozpočet; (2) P ≠ V → jde o nevyrovnaný (schodkový) rozpočet; P > V → jde o rozpočet přebytkový; P < V → jde o rozpočet deficitní. V případě nevyrovnaného rozpočtu je třeba bilanci vyrovnat, z přebytku vytvářet rezervy a deficit krýt mimorozpočtovými zdroji (nenávratnými nebo návratnými).

8.1 Bilance státního rozpočtu. Problematika vyrovnanosti státního rozpočtu je dlouhodobě předmětem zájmu teorie a praxe veřejných financí. Tradičním postulátem ekonomie byl požadavek vyrovnanosti státního rozpočtu. Z hlediska rozpočtové politiky je jednoznačně správný vyrovnaný státní rozpočet (normativní ekonomie), tzv. „zlaté pravidlo rozpočtové politiky“ jako stěžejní rozpočtová zásada. Koncepce vyrovnaného státního rozpočtu je založena na dlouhodobé kontinuitě hospodářské politiky a na požadavku hospodárnosti ve veřejném sektoru.

8.1 Bilance státního rozpočtu. Pro zabezpečení fiskální stability v rámci EU byla přijata tzv. Maastrichtská konvergenční fiskální kritéria (MKFK), především : max. 3 % podíl primárního deficitu na HDP; max. 60 % podíl veřejného dluhu na HDP.

8.1 Bilance státního rozpočtu. Současnou situaci v EU lze charakterizovat takto: růst deficitů; zhoršování parametrů MKFPK (Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie, Německo, Francie); zvyšování úrovně veřejného dluhu a jeho podílu na HDP; nepříznivý tlak na kurzovou stabilitu eura; diskuse k zavedení daně z globalizace (odepsání dluhu, hledání zdrojů v soukromém sektoru).

8.2 Deficit státního rozpočtu. Pro stanovení deficitu státního rozpočtu se uplatňují 2 metodiky, a to : metodika MMF (GFS 2001) → do celkového deficitu je zahrnován vládní sektor, a to na peněžní bázi; jde o čistý peněžní přebytek (cash surplus) nebo deficit (cash deficit); metodika Eurostatu ESA 95 → pro hodnocení plnění MKFPK; je založena na metodologii národních účtů s daty na akruálním principu.

8.2 Deficit státního rozpočtu. Celkový deficit = – (peněžní příjmy – peněžní výdaje – úroky z dluhu) Teorie financí rozlišuje deficit státního rozpočtu jako: (1) aktivní (strukturální); (2) pasivní (cyklický).

8.2 Deficit státního rozpočtu. Hlediskem pro diferenciaci deficitu na cyklický a strukturální je reálný výkon národního hospodářství. V okamžiku, kdy se reálný HDP nachází: nad potencionálním, veřejné rozpočty dosahují cyklického přebytku; pod potencionálním, veřejné rozpočty dosahují cyklického deficitu.

8.2 Deficit státního rozpočtu. Celkový veřejný deficit (ΣDv) zahrnuje tedy aktivní (strukturální) deficit (Ds) a pasivní (cyklický) deficit (Dc), tj. ΣDv = Ds + Dc Celkový veřejný přebytek (ΣPv) pak zahrnuje aktivní (strukturální) přebytek (Ps) a pasivní (cyklický) přebytek (Pc), tj. ΣPv = Ps + Pc

8.2 Deficit státního rozpočtu. Aktivní (strukturální) deficit má záměrný (plánovaný) charakter, protože se vlády z různých důvodů rozhodují pro deficitní výsledek svého hospodaření a uplatňují expanzivní fiskální politiku. Záměrnost se týká jak příjmů (např. změny sazeb daní), tak výdajů (např. změny v oblasti finančních transferů obyvatelstvu). Je zpravidla nástrojem stabilizační fiskální politiky státu.

8.2 Deficit státního rozpočtu. Vyšší výdaje státního rozpočtu (cenou za toto úsilí je deficit) zpravidla vedou k : růstu agregátní poptávky; oživení ekonomiky; ke stabilizaci hospodářského růstu; zvýšení zaměstnanosti.

8.2 Deficit státního rozpočtu. Pasivní (cyklický) deficit je výsledkem působení vnějších vlivů (např. vlivu hospodářského cyklu), které vláda nemůže ovlivnit a které působí nezávisle na státu.

8.2 Deficit státního rozpočtu. Základní příčiny vzniku uváděných dvou typů deficitů jsou následující :

8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. Důsledky deficitu státního rozpočtu s projevují v : krátkém období; dlouhém období. V krátkém období mohou být důsledky deficitu státního rozpočtu pozitivní, např. ve směru eliminace vlivu exogenních faktorů na objem veřejných výdajů (cenové šoky, přírodní katastrofy, ekonomická recese, nezaměstnanost).

8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. V dlouhém období jsou důsledky deficitu státního rozpočtu negativní, neboť deficit vyvolává : růst veřejného dluhu, kdy dluhová služba se stává břemenem; vysoké úrokové náklady; omezení možnosti využití nástrojů stabilizační fiskální politiky; inflační tlaky; omezování soukromých investic (tzv. vytěsňovací efekt).

8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. Existuje řada možností řešení (financování) deficitu státního rozpočtu. Patří mezi ně zejména: (1) emisní řešení deficitu (money financed deficit), a to : (a) kreace nových peněz; (b) úvěr od centrální banky; (2) dluhové financování deficitu (debt financed deficit), a to : (a) vnitřní dluh (domestic public debt); (b) vnější dluh (external public debt).

8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. V podmínkách ČR se uplatňuje dluhové financování deficitu na podkladě vnitřního dluhu, které je založeno na prodeji dluhopisů soukromému sektoru (komerční banky, firmy, obyvatelstvo). Použitím soukromých úspor na financování státního dluhu dochází k omezení jejich použití na jiné účely (investice). Krytí deficitu státního rozpočtu dobrovolnými či vynucenými domácími úsporami je omezené. V posledních letech dochází také k vnějšímu dluhu.

8.3 Důsledky a možnosti financování deficitu. V řadě států EU je prodej dluhopisů nasměrován do zahraničí, kdy stát dluží zahraničním subjektům (Řecko), zejména komerčním bankám. Tento vnější dluh má dopad na růst pasivního salda platební bilance.

8.4 Deficit v ČR. Deficitní hospodaření začalo na území ČR od roku 1996, postupně se přeneslo i na rozpočty obcí a krajů.

8.5 Veřejný dluh. Veřejný dluhu je souhrn závazků : státu; subjektů územní samosprávy (obcí, krajů); mimorozpočtových finančních účelových fondů; veřejnoprávních institucí zřizovaných státem a územní samosprávou; veřejných podniků.

8.5 Veřejný dluh. Veřejný dluh je výrazem dlouhodobé fiskální nerovnováhy, příčnou vzniku a prohlubování veřejného dluhu je kumulování rozpočtových deficitů, zejména státního rozpočtu. Veřejný dluh členíme na : hrubý, standardní (celkový objem závazků); čistý (hrubý dluh – pohledávky).

8.5 Veřejný dluh. Veřejný dluh může mít povahu : vnitřního (domácího) dluhu – je umístěn v daném státě v domácí měně; vnějšího (zahraničního) dluhu – je umístěn v zahraničí v zahraniční měně.

8.5 Veřejný dluh. Podle doby splatnosti jde o veřejný dluh : krátkodobý (splatnost do 1 roku); střednědobý (splatnost od 2 do 10 let); dlouhodobý (splatnost nad 10 let). Veřejný dluh je oficiálně vykazovaný, ale navíc existuje i tzv. skrytý dluh (záruky státu nebo samosprávy za dluhy jiných subjektů).

8.5 Veřejný dluh. Formy státního dluhu : (1) veřejně obchodovatelné státní cenné papíry : treasury bills (státní pokladniční poukázky → krátkodobé); treasury notes (střednědobé); treasury bonds (dlouhodobé); (2) veřejně neobchodovatelné státní cenné papíry (např. savings bonds).

8.6 Veřejný dluh v ČR. Stát převzal z let 1991 a 1992 veřejný dluh ve výši 164 mld. Kč, z toho vnitřní státní dluh činil 92 mld. Kč a vnější 72 mld. Kč (pouze 15 %, tj. 24,6 mld. Kč byl deficit státního rozpočtu ).

8.6 Veřejný dluh v ČR. Vývoj veřejného dluhu lze charakterizovat takto: státní dluh roste významně od roku 1997; od roku 2004 roste vnější dluh; klesá krytí státního dluhu prostřednictvím státních pokladničních poukázek; zvyšují se náklady spojené s dluhovou službou; roste podíl dluhu na HDP; roste dluh obcí.

8.6 Veřejný dluh v ČR. Vývoj státního dluhu absolutně (mld.Kč), relativně (v poměru k HDP) a vývoj výdajů (úroků) na státní dluh v ČR.