Lidská práva a soudnictví Brno, 25. října 2010 Jana Koláčková Zákaz mučení Lidská práva a soudnictví Brno, 25. října 2010 Jana Koláčková

Obsah přednášky Právní úprava Institucionální zabezpečení Charakter zákazu mučení Obsah zákazu mučení Judikatura ESLP Aktuální problémy

Zákaz mučení „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ Všeobecná deklarace lidských práv (1948), čl. 5 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966), čl. 7 + ochrana před lékařskými experimenty Evropská úmluva o ochraně LP (1950), čl. 3 Listina základních práv a svobod, čl. 7 odst. 2 (Ženevské konvence)

Zákaz mučení 2 Úmluva (OSN) proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání - CAT 1984 (ČR 143/1988 Sb.) - Opční protokol (2003) - SPT - Podvýbor proti mučení, JUDr. Zdeněk Hájek (2006 – 2012) Evropská úmluva (RE) proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, - CPT 1987 (ČR 9/1996 Sb.) - Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Dr. Anna Šabatová všechny se zabývají třemi formami zacházení – co spadne do některé z nich záleží podle ESLP na povaze a kontextu zacházení, trvání, na vyvolaných psychických a fyzických účincích, na pohlaví i věku osoby, která je mu podrobena (dle Vilvarajah proti UK 1991 a dalších)

Institucionální zabezpečení Úmluva OSN proti mučení a jinému nelidskému zacházení a trestání vlastní kontrolní mechanismus: - Výbor proti mučení - předkládání zpráv, každé 4 roky - závěrečná doporučení – 2004, 4. a 5. periodická zpráva 2010 - Podvýbor pro prevenci mučení (2006) - šetření na území státu Úmluva disponuje vlastním kontrolním mechanismem zakotveným v části druhé, která předvídá zřízení Výboru proti mučení jako orgánu příslušného pro posuzování dosažení úrovně plnění závazků z úmluvy. Úroveň implementace hodnotí Výbor proti mučení na základě informací získaných ze zpráv pravidelně (každé čtyři roky) předkládaných smluvními státy podle čl. 19 úmluvy, dále pak z podkladů poskytnutých specializovanými orgány a mezinárodními a nevládními organizacemi. Po vyhodnocení uvedených materiálů a jejich projednání se zástupci státu vydá Výbor proti mučení závěrečná doporučení, která by smluvní státy ve snaze zlepšit úroveň dodržování závazků vyplývajících z úmluvy měly naplňovat. Kromě projednáváni zpráv smluvních států, zakotvuje úmluva i další kontrolní procedúry, a to provedení důvěrného šetření, posouzení oznámení státu a posouzení oznámení jednotlivců. Podvýbor byl zřízen v roce 2007

Institucionální zabezpečení 2 Evropská úmluva o zabránění mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení a trestání - Evropský výbor pro zabránění mučení (CPT) může: - vstupovat do míst, kde se nachází nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě - bez omezení se v těchto místech pohybovat - získat veškeré nezbytné informace - mluvit bez přítomnosti 3. osob s osobami omezenými na svobodě Po skončení návštěvy vydá CPT závěrečnou zprávu o skutečnostech zjištěných během ní, která tvoří základ pro následnou spolupráci smluvní strany a CPT, jejímž cílem je zlepšit situaci ve světle doporučení CPT. CPT dosud uskutečnil tři pravidelné návštěvy České republiky, a to ve dnech 16. – 26. února 1997, 21. - 30. dubna 2002 a 27. března – 7. dubna 2006. Svoji první ad hoc návštěvu, zaměřenou na provádění kastrací a zacházení s doživotně odsouzenými, uskutečnil CPT v roce 2008. Oprávnění CPT CPT je na základě úmluvy oprávněn zejména vstupovat do míst, kde se nacházejí osoby zbavené svobody, včetně práva pohybovat se v těchto místech bez omezení, získat veškeré veškeré informace, které jsou nezbytné pro uskutečnění jeho úkolu, a rozmlouvat bez přítomnosti jiné osoby s osobami zbavenými svobody

Institucionální zabezpečení 3 CPT - pravidelná návštěva v roce 2006 - ad hoc návštěva 2008 - ad hoc návštěva 2009 - pravidelná návštěva v roce 2010

Institucionální zabezpečení 4 Statut Rady vlády pro lidská práva Výbor RVLP pro zabránění mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu zacházení a trestání Veřejný ochránce práv - detence V souvislosti s přijetím opčního protokolu k Úmluvě OSN oproti mučení, byla rozšířena agenda VOP o kontrolu osob omezených na svobodě. (2006)

Zákaz mučení 1 Tvrdé jádro lidských práv - právo na život - zákaz mučení - zákaz otroctví a nevolnictví - zákaz retroaktivity trestního zákona „Základní normy, z nichž mají prospěch všichni a všude, za všech okolností.“ Viz MSD (1986): Vojenská a polovojenská činnost v Nikaragui F. Sudre dovozuje co je tvrdé jádro ze srovnání nejdůležitějších mezinárodních úmluv – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a Americké úmluv o lidských právech. Čl. 15 EÚ Odstoupení od závazků v případě ohrožení 1. V případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní existence, může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření k odstoupení od závazků stanovených v této Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva. 2. Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článku 3, 4 (odstavec 1) a 7. MSD MSD v rozhodnutí Vojenská a polovojenská činnost v Nikaragui[42] z roku 1986 dále vyslovil názor, že právo na život, spolu s právem nebýt mučen a právo na zákaz zpětné účinnosti trestního zákona tvoří humanitární minimum, zaručené ve společném článku 3 ŽÚ a taktéž v Martensově klausuli.[43] Tato pravidla označil za elementární výraz respektování lidskosti, jež musí být dodržován za všech okolností, ve válce i v době míru.[44] MSD aplikoval tato pravidla nikoli jako smluvní, ale jako obecně platná obyčejová pravidla.[45] MHP tak nachází uplatnění i mimo ozbrojený konflikt jako obecně platné obyčejové mezinárodní právo jak v případech nedefinovaných ŽÚ tak například v zemích, kde nebyly přijaty mezinárodní úmluvy na ochranu lidských práv[46] . MSD v tomto rozhodnutí zdůraznil povinnost států zachovávat minimální standard ochrany čl.3, jež vyplývá jak z Ženevských úmluv, tak z obecných zásad humanitárního práva.[47]

Zákaz mučení 2 Neomezitelné právo „Čl. 3 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ x Čl. 11 1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. 2. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy. Saadi proti Itálii , 28. 2. 2008, stížnost č. 37201/06, tuniský státní příslušník v Itálii od 90. let, v roce 2002 byl zatčen pro podezření ze zapojení do mezinárodního terorismu, v roce 2005 byl zároveň odsouzen v Tunisu na 20 let odnětí svobody pro členství v teroristické organizaci působící v zahraničí a za nabádání k terorismu. Do případu se zapojila britská vláda, která se jako spojenec USA ve válce proti terorismu, snaží získat co největší manévrovací prostor při nakládání s cizinci vyhoštěnými pro účast v teroristické skupině. VB se snažila přesvědčit ESLP, že je třeba upustit od tradičního pojetí zákazu mučení a zavést rozlišování mezi zacházením, ze strany vlády – člena RE a zacházením ze strany vlády země, do které má být člověk vyhoštěn. V tom druhém případě mělo být podle britské vlády možné poměřovat zákaz špatného zacházení se zájmy společnosti země, ze které má být vyhoštěn. Soud toto rozlišování jednohlasně zamítl.

Stát od nich nemůže odstoupit Zákaz mučení 3 Stát od nich nemůže odstoupit „Čl. 15 Odstoupení od závazků v případě ohrožení 1. V případě války nebo jakéhokoli jiného veřejného ohrožení státní existence, může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření k odstoupení od závazků stanovených v této Úmluvě v rozsahu přísně vyžadovaném naléhavostí situace, pokud tato opatření nebudou neslučitelná s ostatními závazky podle mezinárodního práva. 2. Podle tohoto ustanovení nelze odstoupit od článku 2, kromě úmrtí vyplývajících z dovolených válečných činů, a článku 3, 4 (odstavec 1) a 7.

Pozitivní závazek státu Zákaz mučení 4 Pozitivní závazek státu „Čl. 1 Vysoké smluvní strany přiznávají každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této Úmluvy.“ - přijmout opatření proti špatnému zacházení, včetně jednání ze strany spoluvězňů - zajistit účinný vyšetřovací systém, který je schopen vést k určení a potrestání osob, jež jsou za takové jednání odpovědné (ESLP, Assenov a další proti Bulharsku) Judiaktura došla k tomu, že, aby došlo k naplnění negativního závazku „nemučit“ - nečinnit, musí stát zároveň jednat, pokud k mučení dojde.

Obrácené důkazní břemeno Zákaz mučení 5 Obrácené důkazní břemeno - „Pokud o podrobnostech týkajících se špatného jednání mohou vědět výlučně státní orgány, jako je tomu v případech jednání v celách předběžného zadržení nebo ve vazebních věznicích (…) důkazní břemeno je na straně státních orgánů, které musí předložit uspokojující a přesvědčivé vysvětlení“. - viz např. ESLP, Salman proti Turecku - stěžovatel musí Soudu „nad rozumnou pochybnost“ prokázat, že k napadenému jednání došlo V řízení před ESLP nese zpravidla důkazní břemeno stěžovatel, vzhledem k tomu, že soud dospěl k tomu, že je pro některé stěžovatele – a zvlášť ty kteří byli podrobeni nelidskému zacházení, mučení v místech, kde jsou omezeni na svobodě – nemožné dodat důkazy – jejich vytvoření závisí na státních orgánech – tak došli k závěru, že důkazní břemeno nese stát.

Obsah zákazu mučení „Nikdo nesmí být mučení nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu“ - EÚ postrádá striktní rozlišení - záleží na povaze a kontextu zacházení, trvání, na vyvolaných psychických a fyzických účincích, na pohlaví i věku osoby, která je mu podrobena - objektivní a subjektivní test (stařec x wrestler) Právo každého nebýt za žádných okolností mučen nebo podroben krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. Irsko proti Spojenému království, rozsudek ze dne 18.1.1978, Vilvarajah proti Spojenému království, ESLP, rozsudek ze dne 30.10.1991, stížnost č. 13163/87 a další

Obsah zákazu mučení II. Chráněné hodnoty: lidská důstojnost a fyzická a psychická integrita - aby se jednání dalo podřadit pod čl. 3, je třeba aby dosahovalo minimálního stupně závažnosti zvyšující se ochrana LP: ESLP, Selmouni proti Francii – jednotlivá ustanovení Úmluvy se vyvíjejí, co nebylo bráno jako mučení, se tak může začít brát Definice jednotlivých zacházení nejsou striktně dány, aby soud mohl volně judikovat.

Mučení není přesná definice úmyslné jednání mučitele jednání působící velmi vážné a kruté utrpení zřejmý cíl, ke kterému má mučení vést (získání informace, přiznání, atd.) Teď už se dostaneme k jednotlivým druhům zakázaného chování a budeme si ho blíže definovat. 1. Pro účely této Úmluvy výraz "mučení" znamená jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho nebo od třetí osoby informace nebo přiznání, potrestat jej za jednání, jehož se dopustil on nebo třetí osoba nebo z něhož jsou podezřelí nebo s cílem zastrašit nebo přinutit jej nebo třetí osobu nebo z jakéhokoli jiného důvodu založeného na diskriminaci jakéhokoli druhu, když taková bolest nebo utrpení jsou působeny veřejným činitelem nebo jinou osobou jednající z úředního pověření nebo z jejich podnětu či s jejich výslovným nebo tichým souhlasem. Toto vymezení nezahrnuje bolest nebo utrpení, které vznikají pouze v důsledku zákonných sankcí, jsou od těchto sankcí neoddělitelné nebo jsou jimi vyvolány náhodou.

Nelidské zacházení a trestání neexistuje přesná definice jednání, které působí intenzivní fyzické nebo psychické utrpení, obecně méně násilné než mučení, např. stresové pozice (wall-standing), hooding, vystavení hluku, odpírání spánku, jídla a pití viz rozsudek ESLP Irsko proti Spojenému království, str. 66 – 68

Ponižující zacházení nebo trestání Zacházení, které v člověku vyvolává pocit hrubého pokoření před jinými osobami nebo ponížení před sebou samým, nutí ho jednat proti své vůli či přesvědčení, nebo narušuje jeho psychickou nebo fyzickou odolnost Viz rozsudek ESLP Irsko proti Spojenému království

Kdo se může dopustit mučení? veřejný činitel jiná osoba jednající z úředního pověření nebo z úředního podnětu osoba jednající s výslovným nebo tichým souhlasem úřadů x ESLP: A. proti Spojenému království, rodič, který bil své dítě

Judikatura ESLP obecně - případů mučení ubývalo, po rozšíření Rady Evropy o státy bývalého východního bloku (v průběhu 90. let), ale případů porušování základních práv opět přibývá

Judikatura ESLP Věznice a vazební věznice Používání fyzické síly, která není nezbytně nutná nebo není vyvolaná nevhodným chováním zadrženého, snižuje lidskou důstojnost a v zásadě porušuje čl. 3 Aydin proti Turecku, 1997 – znásilňování kurdské dívky ve vazbě tureckými policisty Aksoy proti Turecku, 1996 – „palestinské věšení“ Raninen proti Finsku, 1997 - nasazení pout při převozu není ponižujícím zacházením Selmouni proti Francii, 1999

Judikatura ESLP 1 Průběh výkonu trestu a vazby důstojné podmínky (Jednotný vězeňský řád) Peers proti Řecku, 2001 – řecké věznice Ghavtadze proti Gruzii, 2009 – přístup ke zdravotnické péči Papon proti Francii, 2001 – 90letý odsouzený pro zločiny proti lidskosti Kuzněcov proti Ukrajině, 2003 – odsouzený nevyšel dva roky na slunce Kudla proti Polsku, 2000

Judikatura ESLP 2 Zásah policie a ozbrojených sil Assenov a další proti Bulharsku, 1998 – policejní násilí na 14-ti letém chlapci, nedostatečné vyšetřování Berlinski proti Polsku, 2002 – policejní zásah proti dvěma kulturistům, nešlo o porušení čl. 3

Judikatura ESLP 3 Výhružka Cambell a Cosans proti Spojenému království, 1982 – výhružka mučením, může sama o sobě zapříčinit porušení čl. 3 Gäften proti Německu, 2008 – „scénář tikající bomby“, relativizace absolutního charakteru čl. 3? X pouhá obava z možného porušení čl. 3 nestačí

Judikatura ESLP 4 Diskriminační jednání Délka trestu African Asians proti Spojenému království, 1977 – britský imigrační zákon, který přiznával jiná práva lidem podle původu a rasy, snižování lidské důstojnosti Délka trestu Shimanek proti Rakousku, 2000 – samotná délka trestu nemůže být zásadně porušit čl. 3

Judikatura ESLP 5 Lékařská péče Denis Vasiljev proti Rusku, 2009, zanedbání péče způsobilo porušení čl. 3 Tysiac proti Polsku, zkoumal čl. 2 a 8 Pretty proti Spojenému království, z čl. 2 ani z čl. 3 nevyplývá žádná pozitivní povinnost státu umožnit asistovanou sebevraždu, utrpení, které stěžovatelka zažívala nelze přičítat státu

Judikatura ESLP 5 Duševní utrpení Selcuk a Asker proti Turecku, 1988 – nelidské zacházení se staršími pány, vypálení domovů, majetku a celé vesnice Kurt proti Turecku, 1998 – psychické strádání matky, která přišla o syna při ozbrojeném zásahu, dlouhodobé strádání, stres a osamocení porušilo čl. 3

Judikatura ESLP 5 Vyhoštění a vydání do ciziny stát nesmí vydat nebo vyhostit toho, komu v zemi přijetí hrozí, že bude podroben zacházení porušujícímu čl. 3 Chahal proti Spojenému království, 1996 Saadi proti Itálii, 2008

Aktuální problémy v ČR - kastrace sexuálních násilníků - zacházení s doživotně odsouzenými - přístup do zdravotnické dokumentace

Děkuji za pozornost!