LATINA A JEJÍ FUNKCE V V DĚJINÁCH ČESKÉ KULTURY A SPOLEČNOSTI Úvod do studia klasické filologie

Vývoj latinského jazyka

V českých zemích se latina poprvé objevuje v souvislosti s misiemi italskými, iroskotskými a franskými. Pro první období latinského písemnictví je typická symbióza s literaturou staroslověnskou. Nejstarší literatura má různorodou úroveň: texty psané jednoduchou středověkou latinou bez vazby na antické autory texty psané latinou vázanou na antickou tradici zprostředkovanou kontaktem s evropskými centry (Kristiánova legenda, Kosmas) Klasicizující jazykové a stylistické prvky (cursus, hyperbaton, gerundivní a participiální vazby) nejsou vázány výhradně na období humanismu, setkáváme se s nimi i v literárních textech latiny křesťanské a středověké (karolinská literatura ve Franské říši, v českém prostředí potom Kosmas, Petr Žitavský, literatura doby Karlovy). „ … sami středověcí lidé od 8. století až po století šestnácté budou pociťovat potřebu vracet se k Římu, jelikož cítí, že ho opustili.“ Jacques Le Goff (Kultura středověku, 1991:55)

Středověká latina v českém prostředí Funkce latiny v českých zemích v období středověku: právo, státní administrativa literární tvorba komunikace v akademickém prostředí církev, liturgie stmelování multikulturní společnosti vazba na mezinárodní evropské společenství a nadnárodní středověkou evropskou kulturu kultivace spisovné češtiny

Latinská literatura doby Karlovy vyrovnání úrovně české, německé a latinské tvorby česká latinská literatura se vyrovnává s Evropou kontakty s Itálií (Francesco Petrarca) prehumansimus vazba na univerzitní prostředí

Vliv latiny na češtinu stylistika syntax (vazba akuzativu s infinitivem, opisné pasivum) lexikální výpůjčky (do roku 1500 ve staré češtině přibližně 1000 latinských a řecko-latinských výpůjček z okruhu církevní a náboženské terminologie, vědeckého názvosloví, kulturní terminologie, školství i materiální kultury) kalky

Význam středověké latiny „Během středověku zůstávala latina různých kvalit, z nichž nejlepší byla docela dobře přijatelná pro každého vyjma pro pedanty, univerzálním jazykem kněžstva a vzdělanců v celé západní Evropě právě tak, jak arabština zůstala takovým univerzálním jazykem v mohamedánském světě dodnes. To, že si latina zachovala prestiž, bylo umožněno tím, že kdo tím jazykem psali a mluvili, byli ochotni vypůjčovat si všechna slova, která byla nezbytná pro vedení diskusí o živých filozofických problémech doby, z jiných jazyků nebo je tvořili v latině samé. Latina Tomáše Akvinského není latinou Ciceronovou, ale Cicero by nebyl schopen diskutovat ve své latině o idejích Tomášových.“ Norbert Wiener (Kybernetika a společnost, 1963:52)

Literání kultura středověku

Význam humanismu pro evropskou jednotu „Středověká jednota nebyla trvalá, protože byla založena na spojení církve se severními národy a promíšena orientálními vlivy. Nevydržela, ale její konec neznamenal konec evropské jednoty. Naopak, západní kultura se stala více autonomní, více soběstačnou a více okcidentální než kdy předtím. Ztráta duchovní jednoty však neznamenala rozdělení Západu na dvě výlučné a cizí kulturní části, jak by tomu určitě bylo, kdyby tato jednota zanikla o čtyři nebo pět století dříve. I přes své náboženské rozdělení si Evropa uchovala kulturní jednotu, ale ta se nyní opírala spíše o společnou intelektuální tradici a společnou věrnost klasické tradici než o společnou víru. Latinská gramatika nahradila jako pouto jednoty latinskou liturgii a místo mnicha a rytíře zaujal učenec a gentleman jako reprezentativní postavy západní kultury. Po čtyřech staletích severního katolictví a východního vlivu následovala čtyři století humanismu a okcidentální autonomie.“ Christopher Dawson (Zrození Evropy 1994:112)

Humanistická latina v českých zemích a její základní lingvistické charakteristiky napodobování klasické latiny, kritika středověké kultury a středověké latiny – media aetas, medium aevum) přísná imitace ciceronské latiny – syntaktické vazby, periody poezie – odmítání středověkých útvarů a rýmu, návrat k antickým metrickým formám a časoměrné prozódii vztah k řečtině – zpočátku izolace, postupně působením řeckých učenců, kteří emigrovali z Byzance, roste zájem o řecká studia (platónská Akademie ve Florencii) – druhá fáze humanismu se označuje jako řecký humanismus, v češtině se projevuje velkým počtem „učených“ řeckých výpůjček

Humanismus jako nadnárodní evropské hnutí

Krize humanistické latiny Salonní výlučnost humanistické latiny spolu s odmítáním latiny jako liturgického a administrativního jazyka ze strany reformovaných církví vedou k postupnému ústupu latiny z veřejného prostoru. „ …lidé, kteří latině vyučovali, a lidé, kteří latiny používali, vytvářeli stále více oddělené skupiny, až posléze učitelé latiny se výhradně omezili jen na vyučování nejuhlazenějšího a nejméně používaného stylu ciceronské latiny.“ Norbert Wiener (Kybernetika a společnost, 1963:53) „Na druhé straně humanistická latina hrála po mnoho generací – směle můžeme říci až hluboko do 17. století – vynikající službu v literatuře, vědě, církvi a celkově ve společnosti ve více zemích než kdykoliv předtím.“ Jozef Ijsewijn (Companion to Neolatin Studies, 1977:22)

Humanisty i reformovanými teology sdílená zásada ad fontes vede k rozvoji zájmu o studia původních textů a přináší následující důsledky: rozvoj překladatelských metod a moderních didaktických metod ve vtahu k výuce klasických i živých jazyků, vytvoření školského kánonu antických autorů, který je aplikován dodnes rozvíjení vědecké terminologie ve všech oborech přírodních i humanitních věd rozvoj klasické filologie jako vědy Humanistické dědictví bylo sdíleno ve všech částech nábožensky a politicky rozdělené Evropy a stalo se jak základem dalšího kontinuálního vývoje evropské civilizace, tak zároveň zárukou její jednoty.

Český humanismus a jeho latinský směr poezie drama základní proudy humanismu v českých zemích ŽÁNRY cestopisy ČESKÝ LATINSKÝ odborná literatura epistolografie

Hlavní představitelé latinského humanismu v českých zemích: Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Jan z Rabštejna, Viktorin Kornel ze Všehrd, Řehoř Hrubý z Jelení, Jan Dubravius, Tadeáš Hájek z Hájku, Jan Campanus Vodňanský, Václav Písecký, Matouš Collinus, Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Karel Starší ze Žerotína

Jan Amos Komenský (1592 – 1670) renesanční osobnost zasahující do většiny oborů lidské činnosti

Komenský v kontextu evropského latinského písemnictví literární tvorba v latině (odborná a teologická literatura, díla adresovaná mezinárodnímu publiku) i češtině (krásná literatura, díla určená pro širší lidové vrstvy doma) latinu vnímal jako jeden z potenciálních mezinárodních jazyků do doby, než bude vytvořen skutečně světový jednotný jazyk Díla určená k výuce latiny: Učebnice (Orbis sensualium pictus) Gramatiky Didaktické školní hry (Abrahamus Patriarcha, Cynicus Diogenes)

Latinská literatura v českých zemích v období baroka a klasicismu návaznost na humanistickou literární tradici – barokní humanismus (Bohuslav Balbín) diverzita stylů barokní latiny diverzita kulturních a literárních center výrazné zastoupení latiny ve veřejném prostoru (divadlo, barokní slavnosti, kazatelství, školní akademie) polyglosie (čeština-němčina-latina-italština) – „Zejména ve vědě, náboženství a filozofii převládla funkční diglosie nebo polyglosie, považovaná mnohdy za jev naprosto běžný a nijak znepokojivý. Volba jazyka a jazykových prostředků se tak těsně vázala na jednotlivé žánry a konkrétní dorozumívací prostředí.“ Jiří Kraus (Téma jazyka a stylu u Bohuslava Balbína, 1992:183) V klasicismu ústup latiny do vědecké sféry (František Faustin Procházka, Gelasius Dobner, Josef Dobrovský)

Novolatinské hnutí a jeho literatura v českých zemích Novolatinské hnutí představuje celosvětový pokus o oživení latiny v aktivní podobě. Nejvýrazněji se projevuje v oblasti literární tvorby. Nejvýznamnějšími novolatinskými tvůrci v českých zemích jsou František Palata, Jan Šprincl, Jan Novák, Eugen Brikcius, Mojmír Hanuš. výrazné stylistické rozdíly (ciceronský klasicismus x modernismus) latina se stává prostředkem literární hry a zároveň jednou z cest představení národních literatur širšímu mezinárodnímu publiku literární produkce i recepce omezeny na velmi úzký okruh lidí v poezii využívání klasických antických metrických forem stejně jako volného verše

Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu FRVŠ č Tato prezentace byla vytvořena v rámci projektu FRVŠ č. 1820/2011 Inovace studijního předmětu Úvod do klasikcé filologie.