Křesťanská církev v raném středověku Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Císař Konstantin úředně povolil křesťanství v říši římské (313) Císař Gratianus prohlásil křesťanství za jediné státem uznávané náboženství (380)

Baptisterium u baziliky Organizace církve: papež - papežové propagovali ve středověku myšlenku, že duchovní moc (moc církve) je nadřazena moci světské arcibiskupové – podřízení papeže, spravovali území zvaná arcidiecéze biskupové – spravovali oblasti zvané diecéze faráři – spravovali farnosti; farář se staral o věřící, kteří patřili k jeho kostelu Baptisterium u baziliky v Římě užívané ke křtům – legitimizace křesťanství přivedla do církve množství nových věřících

Papež - Svatý otec, je hlava římskokatolické církve a dalších církví sjednocených s Římem. Podle katolického učení je papež náměstkem Ježíše Krista na Zemi a nástupcem svatého apoštola Petra a je neodvolatelný. Současný papež Benedikt XVI. Papežský znak

s rybami, lodníků, trosečníků atd. Apoštol Petr (původním jménem Šimon) byl jeden z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Je považován za prvního papeže (cca 30 – 64/67 Řím). Sv. Petr je patronem papežů, církve, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, hrnčířů, zedníků, cihlářů, motorkářů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků atd.

Ježíš s dvanácti apoštoly při Poslední večeři, obraz Simona Ušakova (1685) Kostel svatého Petra u Galilejského moře. Místo, kde se podle tradice zjevil po svém vzkříšení Ježíš Kristus svým učedníkům.

Pietro Perugino: Kristus předává Petrovi klíče od brány nebeské, Sixtinská kaple

Caravaggio: Ukřižování svatého Petra, 1600/1601 Petr byl v Římě zajat a odsouzen k smrti ukřižováním. Protože se však nepovažoval za hodna zemřít stejným způsobem jako jeho Pán, požádal, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Jeho následovníci ho v noci sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. Caravaggio: Ukřižování svatého Petra, 1600/1601

Bazilika svatého Petra ve Vatikáně Původní bazilika byla postavena za císaře Konstantina I. Velikého na místě, kde byl podle tradice pohřben po svém umučení sv. Petr. 25. 12. roku 800 korunoval papež Lev III. během vánoční mše v bazilice sv. Petra franského krále Karla Velikého císařem.

Žila v nich uzavřená společenství mužů (nazývali se mniši, Kláštery Žila v nich uzavřená společenství mužů (nazývali se mniši, v čele opat) nebo žen ( jeptišky, v čele abatyše). Řídila se poměrně přísnými pravidly společného života = řehole. Klášter v Assisi, Itálie Klášter v Astinu, Itálie

Benediktinské opatství v Cluny (Francie) založeno v roce 910 - jedno z předních náboženských a kulturních center Evropy Počítačová rekonstrukce třetího kostela kláštera v Cluny budovaného v letech 1088-1130 Listinou z 11. září 910 založil vévoda Vilém I. Akvitánský v málo osídlené a ne příliš úrodné části Burgundska benediktinský klášter a daroval mu rozsáhlé území, které zcela vyňal ze své a jakékoli světské pravomoci. Ustanovil prvního opata Berna, ale dal mnichům právo svobodné volby dalších opatů. Cluny se tak stalo autonomním a bylo podřízeno pouze papeži. To byla významná novinka, která se rychle rozšířila a počátkem 12. století patřilo ke clunyjskému hnutí přes 1200 klášterů s 20 tisíci mnichy po celé západní Evropě.

K základním zásadám řehole patřil předpis „modli se a pracuj“. Mnišské řády Nejstarší řád na Západě, benediktini, byl založen v roce 529 v Itálii svatým Benediktem. K základním zásadám řehole patřil předpis „modli se a pracuj“. Podobnými předpisy se řídili i kartuziáni, cisterciáci, premonstráti, kteří se odštěpili od benediktinů. Nejstarší benediktinský klášter Monte Cassino; rekonstrukce stavu v 11. století

Benedikt předává svým žákům řeholi (shrnul v ní pravidla života v klášteře).

Pohled na renovovaný klášter Monte Cassino Stojí na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma, necelé 2 km západně od města Cassino

Žebravé řády hlásaly chudobu, obživu nesměly získat jinak než dary zbožných věřících. Dvěma nejvýznamnějšími žebravými řády jsou františkáni, které založil roku 1209 František z Assisi a kteří brzy přijali misijní poslání, a dominikáni, které roku 1215 založil Domingo de Guzmán. Papež Inocenc III. potvrzuje statuta františkánského řádu; Giottova freska

Nejstarším doloženým českým klášterem byl ženský klášter u svatého Jiří na Pražském hradě (založený v druhé polovině 10. století). Pražský hrad konce 10. století A. západní předhradí B. kostelík Panny Marie C. centrální část hradiště D. rotunda sv. Víta E. knížecí palác F. ženský benediktinský klášter G. východní předhradí H. rokle před dnešním 1. nádvořím

Nejstarší mužský benediktinský klášter založil roku 993 v Břevnově u Prahy biskup Vojtěch.

K významným klášterům patřil i Sázavský klášter, který byl spojený s činností sv. Prokopa.

Rytířské řády byly zvláštními formami církevních řádů Rytířské řády byly zvláštními formami církevních řádů. Šlo tedy o řeholní organizace tvořené rytíři-mnichy, které měly za úkol plnit vojenské úkoly v souvislosti s ochranou Evropy či Svaté země před nevěřícími. Nejstarší církevní rytířské řády tudíž vznikaly koncem 11. a během 12. století především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země. Středověká miniatura znázorňující templáře při jejich útoku na Nábulus

Templáři Řád byl založen roku 1118 nebo 1119 jako důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096-1099). Zrušen byl v roce 1312. Pečeť templářů - Dva jezdci na jednom koni měli symbolizovat chudobu nebo byli interpretováni jako zobrazení dvojí role templářů - mnich/voják

Maltézští rytíři Řád vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi. Jako Řád maltézských rytířů je označován od svého působení na Maltě, která mu byla věnována v roce 1530 (původní název řád špitálníků). Krak des Chevaliers (Sýrie) Dnešní oděv

Křesťanská církev v raném středověku Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Beneš, Zdeněk: Dějepis pro střední odborné školy 1. SPL-Práce, Praha 2001 Beneš, Zdeněk: Dějiny středověku. SPL-Práce, Praha 1994 Čapek, Vratislav, Pátek, Jaroslav: Světové dějiny I. Fortuna, Praha 1992 Čornej, Petr a kol.: Dějepis pro střední odborné školy, SNP, Praha 2002 Sochrová , Marie: Dějepis v kostce pro střední školy, Fragment, Havlíčkův Brod 1997 http://history.blog.cz/0602/ http://www.phil.muni.cz/muzeo/ http://cs.wikipedia.org/ http://fr.wikipedia.org/ http://vulpes.zbroj.info/ http://foto.mapy.cz/ http://ao-institut.cz/texty/zivotopisy-ceskych-svetcu/