Výzkum institucí Evropské unie Teorie a metody Instituce EU, 21. října 2014

Co to je teorie? možná odpověď použitá k vytváření pozorovatelných důsledků důsledky nastávají v reálném světě teoretizování (při výzkumu): odůvodněná a přesná spekulace odpovídající na výzkumnou otázku

Co to je instituce? A) orgány nějakého subjektu definovány svými pravomocemi a působností mají reálný obsah (budovy, zaměstnance…) B) pravidla omezující politické subjekty jedná se o sociální struktury, normy daleko širší vymezení než A

K čemu jsou instituce? Jean Monnet: „Již na počátku mého života mě události naučily, že lidská přirozenost je slabá a nepředvídaná bez pravidel a institucí.“ základní rovnice politiky: instituce + zájmy = výstupy když se změní jedna věc, změní se výsledek bez fungujících institucí není možné realizovat žádné cíle

Historie výzkumu institucí důležitost zaznamenána již na konci 19. století Max Weber a další jak se zkoumalo? 1. fáze: státověda zkoumáme formální pravidla struktura vlády a zákonodárství 2. fáze: behavioralistická revoluce (ale také marxismus atd.) po 2. sv. válce, hlavně USA analýza skutečného chování aktérů instituce nemají větší význam (jsou jen odrazem momentálních potřeb) 3. fáze: nový institucionalismus znovu obrat zájmu k institucím heslo „Na institucích záleží“ (Institutions matter) různé teoretické přístupy (viz dále)

Přístup k výzkumu- racionalismus východisko: „Pokud před sebou mají lidé několik možností postupu, obvykle si vybírají tu z nich, u které věří v nejlepší výsledek.“ aktéři nezávislí na sociální struktuře cílem maximalizace užitku vypočítávám si náklady a zisky neměnnost zájmů (jsou dány exogenně) chování dle logiky následků užší chápání institucí hlavně formální pravidla (ústavní)

Přístup k výzkumu- konstruktivismus chování subjektu je ovlivněno prostředím prostředí je odrazem konstrukce reality zájmy nejsou neměnné (jsou endogenní) mění se v průběhu času a vnějších podmínek proces socializace (přizpůsobení se okolí, učení se) chování dle logiky vhodnosti široké chápání institucí vše, co má význam, nejen formální záležitosti

Teorie racionální volby pevně svázaná s racionalismem instituce by měly být jakoby nestabilní, ale nejsou strukturálně vnucená rovnováha pravidla rozhodovacího procesu kdo má právo veta, jaké jsou většiny, kdo může navrhovat využívání teorií her vychází z ekonomie kooperativní hry vliv na výstup má pouze rozhodovací pravidlo každá volba je stejně možná ústavní úroveň, není moc reálné nekooperativní hry vše má svůj význam- sekvence kroků, restrikce volby, míra informovanosti trochu lépe odpovídá reálné skutečnosti

Teorie racionální volby- legislativa fungování Evropského parlamentu jak se chovají poslanci?, podle čeho hlasují? mnohonárodnostní prostředí, ale: nejednají podle své národnosti, ale podle politického přesvědčení dimenze více/méně integrace, pravice/levice role výborů a jejich vlivu na podobu výsledku (navrhovatelé agendy)

Chování při hlasování v EP (osy pravo-levo a méně/více integrace; Hix a Noury 2009)

Teorie racionální volby- legislativa poměry sil v Radě používáno pro hlasování kvalifikovanou většinou (rozdělení hlasů) přístup kooperativních her měří se, jakou kdo má „sílu“ (možnost ovlivnit výsledek ve svůj prospěch) jakoby jednoduché poměr počtu hlasů pro daný stát dělený celkovým počtem (váha) jenže: Počet hlasů Váha Síla (abs, Penrose) Síla (rel, Banzhaf) USA 45 0,45 0,5 0,33 ČR 10 0,1 Německo 0.33

Teorie racionální volby- legislativa hlasovací indexy jak často je aktér rozhodující (pivotní) vychází přímo z hlasovacího pravidla spočítají se všechny možnosti rozdělení hlasů z toho se vyberou úspěšné koalice kdo je tvoří a kdo je častěji v té vítězné neříká nic o reálném úspěchu subjektu všechny rozdělení jsou stejně pravděpodobné (házení si mincí) ale dá se hodnotit spravedlivost dlouhodobá situace také možnost výpočtu efektivity systému

Vzorec pro výpočet Penroseova indexu Vzorec pro výpočet Banzhafova indexu

Efektivita systému hlasování QMV v EU

Teorie racionální volby- legislativa vztahy v Radě kdo s kým hlasuje a jaké se tvoří koalice rozdílné návrhy (sever/jih, podpora integraci, bohaté/chudé atd.) Plechanovová 2011.

Teorie racionální volby- legislativa vztahy v Radě kdo s kým hlasuje a jaké se tvoří koalice rozdílné návrhy (sever/jih, podpora integraci, bohaté/chudé atd.) Plechanovová 2011.

Teorie racionální volby- legislativa vztahy mezi Radou a Parlamentem (spolu s Komisí) kdo má jaký vliv v jednotlivých procedurách procedura konzultace procedura spolurozhodování (řádná legislativní) přístup zpětné indukce (teorie her) přístup prostorových modelů dvourozměrný prostor subjekty mají zájmy (ideální body), kdo navrhuje, kdo může vetovat podle toho volí svůj postoj (reálné body) také často kritizováno umělost, zbytečná složitost

Příklad zpětné indukce (řádný legislativní postup)

Příklad užití prostorových modelů (rozhodování v Radě a návrh Komise)

Příklad užití prostorových modelů (Rada-EP-Kom)

Příklad užití východisek nekooperativních her

Teorie racionální volby- exekutiva teorie delegace (principál/agent) proč členské země jsou ochotny přenést své pravomoci na nadnárodní instituce? východisko transakčních nákladů snižování nákladů na realizaci politiky kontrola neúplných smluv ne třeba že chtějí využít odbornost Komise co když se agenti odchýlí od přání principálů nikdo neodhadne vše dopředu odvisí i od oblasti, zájmů, informací příklad komitologie jde o kontrolu Komise ze strany členských států nebo místo k diskuzi?

Historický institucionalismus racionální východiska ale oproti RV zdůraznění časového rozměru instituce mají „lepivý“ charakter integrace je proces, nezamýšlené následky koncept zapouzdření (lock-in), následování cesty (path dependence) tvoříme instituce v čase T, aby naplnily naše cíle ale podmínky se časem změní, zatímco instituce mohou přetrvat (autonomie, nejistota, vysoké náklady) v čase T+1 máme jinou situaci, ale stejné instituce

Historický institucionalismus termín „společná rozhodovací past“ například společná zemědělská politika pravidla: mezivládní přístup jednomyslné rozhodování pokud není dohoda, tak pokračuje současný stav (zachování statu quo) od 80. let jasné, že CAP je průšvihem, ale není cesta, jak to radikálně změnit zapouzdření politiky

Historický institucionalismus proč k tomu může docházet? „prodávání budoucnosti“ kvůli volbách chtějí politici zisk hned, jsou ochotni vzdát se národní kontroly do budoucna nezamýšlené důsledky některých kroků vlády se mění, ty nové mají jiné priority, ale zdědí předchozí výsledky jednání (a často jednomyslnost) tlak zdola (zájmové skupiny chtějí zachování)

Sociologický institucionalismus základy v konstruktivismu proces socializace „proces, v němž sociální interakce přiměje nováčky přijmout očekávané způsoby myšlení, cítění a chování“ poevropšťování zástupců členských států nakonec obhajují zájmy evropské před národními chováme se tak, jak je od nás očekáváno strategie přesvědčování největší vliv má ten, kdo argumentačně přesvědčí ostatní subjekty nutné dodržovat společný referenční rámec

Sociologický institucionalismus socializace zástupců v Coreperu vzájemná interakce vznik mentality klubu (esprit de corps) stávám se více odpovědný ke skupině než ke své vládě kam až to může vést Ständiger Vertreter / Ständiger Verräter

Konkurence a doplňování teorií příklad (ne)hlasování v Radě (kultura konsenzu) RV: logrolling, stín hlasování HI: Lucemburský kompromis SI: zvláštní prostředí Rady, právě vliv Coreperu