Daňová teorie a politika Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.

Blok 2 Vývoj daňové teorie a geneze daní Vznik daní. Geneze a významné osobnosti daňové teorie. Současný stav daňové teorie.

2.1 Vznik daní dlouhý, komplikovaný a složitý historický vývoj daňových teorií; rozvoj probíhal v rámci vývoje filosofických a náboženských názorů; určité náznaky a formy daňových teorií jsou už patrné z učení Aristotela (starověk) a Tomáše Akvinského (středověk); důvodem pro výběr daní byla zejména potřeba získat zdroje : pro financování válek; na tlumení následků přírodních kalamit; pro financování dvora panovníka;  

2.1 Vznik daní zpočátku měly daně formu spíše poplatků (např. za propůjčení práva lovu, těžby, později práva vařit pivo, razit mince), tzv. regály; původně měly daně naturální povahu, s rozvojem peněžního hospodářství a upevňování státu se začaly vybírat daně v peněžní formě; kromě státu vybíraly daně také církve a feudální města; začínají se zavádět katastry jako podklad pro stanovení majetkových daní; hlavní rozvoj daňových teorií nastává s rozvojem kapitalistické společnosti, kdy stát začíná anticyklicky usměrňovat průmyslový cyklus a postupně na sebe přebírá odpovědnost za ekonomický vývoj.  

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Aristotelés (cca 300 před n.l.) jako první se věnoval otázce daňové spravedlnosti a velikosti daňového zatížení poplatníka; preferoval daně ukládané podle berní síly občanů.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Thomas Aquinas (Tomáš Akvinský) (1268) představitel scholastické filosofie, zabýval se daňovou spravedlností a oprávněností panovníka vybírat daně (dovolená loupež); vyslovil názor na co nejmenší zdanění pracovních příjmů.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Jean Bodin (1576) zabýval se otázkou pravidelnosti ve výběru daní; přišel s myšlenkou, aby daně platila i šlechta a církev; vyslovil tezi, že daně by měly sloužit k jinému rozdělení příjmů a bohatství ve společnosti. 

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Kašpar Klock (1639) zabývá se oprávněností při výběru daní; podle autora škoda vznikající z výběru daní musí být menší než užitek z daní; konstrukce daně by měla být „jako stoupající řada geometrická“. 

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Thomas Hobbes (1670) jako jeden z prvních se vyslovil pro větší zdanění spotřeby než majetku a příjmů; je představitelem tzv. ekvivalentní teorie, kdy daň je vnímána jako cena za vykoupení míru a nutný poplatek za ochranu života, neboť státní autorita zabezpečuje bezpečnost a pořádek.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Charles de Montesquieu (1748) daň je platba občana státu za zabezpečení jeho majetku; je zastáncem daňového zastropování (maximální daně);

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Francois Quesney (1758) významný autor klasické politické ekonomie, zastánce fyziokratismu; je zastáncem zdaňování pozemků a pozemkové renty (daňový monismus); je autorem teorie přesunu daně.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Adam Smith (1776) nejvýznamnější ekonom klasické politické ekonomie; dílo „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“; navrhl ucelenou soustavu daňových principů (tzv. daňové kánony), které vyjadřují zásadu spravedlnosti, určitosti, pohodlnosti placení a efektivnosti;

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Adam Smith (1776) 1. kánon : = v každém státě by poddaní měli přispívat na výdaje na správu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem (úměrně příjmu, resp. důchodu); 2. kánon : = daň placená poplatníkem by měla být stanovena přesně; zcela jednoznačně by měla být stanovena výše daně, doba splatnosti, způsob placení daně; 3. kánon : = každá daň by se měla platit tehdy a takovým způsobem, jak se to poplatníkovi nejlépe hodí; 4. kánon : = daň by měla být propracována tak, aby poplatníci platili co nejméně nad to, kolik ona skutečně přináší do státní pokladny (minimalizace administrativních nákladů zdanění); = Smith nedoporučuje zdaňovat mzdy, neboť tato daň se přenáší do cen; = výsledkem daňových úvah je daňový pluralismus (daňová soustava).

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie David Ricardo (1817) významné dílo „Zásady politické ekonomie a zdanění“; posuzoval vliv velikosti daňového zatížení na ekonomický růst; daně jsou vyžádány státními výdaji; základem zdanění by měl být jen čistý důchod (příjmy mínus výdaje).

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie John McCulloch (1835) zakladatel pojišťovací teorie; rozvíjel distribuční funkci daní; daň je pojistná prémie za docílení ochrany sociálního pořádku, resp. příspěvek státu za ochranu majetku.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie John Stuart Mill (1848) doporučuje zdaňovat 3 výrobní činitele (půda, práce, kapitál) podle stejných principů; daně mají plnit redistribuční funkci; zdůrazňuje princip platební schopnosti poplatníka (autor tzv. kapacitní teorie); obhajuje princip stejné oběti (progresivní sazba daně).

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Adolf Wagner (1905) je zastáncem státních zásahů do ekonomiky; rozlišuje generální záplatnost daní a speciální záplatnost; je zastáncem progresivní sazby daní a osvobození nízkých příjmů od daně;

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Adolf Wagner (1905) je autorem daňových zásad, a to : finančně politické (dostačitelnost daňových výnosů a pružnost daní), národohospodářské (vhodný výběr předmětu daně a druhu daně), daňové spravedlnosti (všeobecnost daní a jejich rovnoměrnost pro všechny skupiny obyvatel); jednoduchosti daňové správy (nízké režijní náklady a pohodlnost při výběru daní).

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Arthur Cecil Pigou (1920) je zastáncem principu rovné marginální oběti a nejmenší úhrnné oběti (progresivní zdanění); je zakladatelem ekonomiky blahobytu; daně mají přispívat k rovnoměrnějšímu rozdělení důchodů; popsal oznamovací efekt daně.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie John Maynard Keynes (1936) přisuzuje dominantní postavení fiskální politice (využití pro stabilizační makroekonomické cíle); je zastáncem podpory investiční činnosti cestou zrychlených odpisů a daňových slev; zdůrazňuje progresivní zdanění, neboť vede ke zvýšení sklonu ke spotřebě; navrhuje vysoké sazby dědických daní; dílo “Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz“.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Milton Friedman (1953) = v daňové teorii je znám jako zastánce negativní důchodové daně; = tato daň by pomohla odstranit přebujelost administrativy a nepřehlednost různých plateb, plynoucích poplatníkům; = daně by se odváděly až při překročení garantované výše důchodu.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Arthur Laffer (1974) je zastáncem teorie strany nabídky; nezdaněné důchody jsou hlavním nástrojem ekonomické expanze; zabývá se problematikou efektů vyvolaných velikostí daňových sazeb; podle autora je důležitá marginální sazba daně, která představuje klín mezi skutečným sklonem k další aktivitě poplatníka a sklonem k další činnosti po zdanění; podle Laffera je třeba snížit daňové zatížení ve prospěch zvýšení daňových příjmů (viz Lafferova křivka); snížení daňového zatížení pak vede k vyšší pracovní aktivitě, úsporám a tudíž i k investicím.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Richard Musgrave a Peggy Musgrave (1993) zdůrazňují významné daňové principy, zejména : výnos daní by měl být dostatečný; rozdělení daňového břemene by mělo být rovnoměrné; daně by měly být citlivě alokovány (podle místa výběru i místa dopadu); daně by měly minimalizovat zásahy do ekonomických rozhodnutí; daňový systém by měl více využívat stabilizační a prorůstové fiskální politiky; daňový systém by měl umožňovat levnou správu; minimalizace administrativních nákladů zdanění.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Finn Erling Kydland, Edward Christian Prescott (2004) rozpracovali vliv daňového zatížení a jeho dopady na hospodářské cykly; nositelé Nobelovy ceny.

2.2 Geneze a významné osobnosti daňové teorie Roger Bruce Myerson, Leonid Hurwicz, Erich Stark Maskin (2007) podrobně vymezili, jak funguje a kam až sahá neviditelná ruka trhu; zabývali se problematikou optimalizace daňových systémů a vazbou daní na trhy; nositelé Nobelovy ceny.

2.3 Současný stav daňové teorie současné daňové systémy ekonomicky vyspělých zemí akceptují řadu instrumentů, které vyplynuly z vývoje daňové teorie; za rozhodující daňové principy jsou stále považovány princip prospěchu (užitku) a princip platební schopnosti (berní způsobilosti); stále více je akceptován princip nedistorzních daní vedoucí k tomu, aby daně nezpůsobovaly distorze v cenách statků a výrobních faktorů; požadavky kladené na daňový systém zůstávají v principu neměnné;

2.3 Současný stav daňové teorie ve vyspělých státech je aplikováno progresivní zdanění na rozdíl od méně vyspělých zemí (především u osobní důchodové daně a v oblasti daně dědické a darovací, v některých státech i u daně ze zisku korporací); stále více je kladen důraz na efektivnost ve zdanění a snižování administrativních nákladů zdanění; sleduje se politická průhlednost daňového systému a legislativní jednoznačnost; zkoumá se vliv daní na zeslabování cyklického charakteru hospodářství; převládá teorie společenského blahobytu; hledá se optimální struktura daňového systému; zdokonalují se solidaristické prvky daňových systémů.