Teorie práva Interpretace a aplikace práva JUDr. Petr Čechák, Ph.D.

Pojem interpretace práva (právních norem) Proces nalézání obsahu práva - snaha o jeho poznání a) kognitivní funkce - poznání obsahu (hledání odpovědi na otázku quid iuris) b) explikativní funkce – odstranění nejasností Právní norma vzniká až jako výsledek procesu interpretace Praktické, mocensko-organizační a argumentační funkce interpretace práva Předmět interpretace a) Primární – text právní normy b) Sekundární – principy, hodnoty, doktrína atd.

Dělení interpretace práva z hlediska osoby interpretátora a závaznosti jí prováděné interpretace I) formálně závazný výklad 1) kompetenční závaznost a) legální výklad aj. typy autentického výkladu b) výklad interně závazný (závazný pro podřízené osoby a orgány) 2) procesně závazný výklad – závazný jen pro účastníky daného procesu a) výklad Ústavního soudu b) soudní výklad Nejvyššího soudu a Nejvyš. správ. soudu jako nástroje sjednocování judikatury c) soudní výklad v ostatních případech II) formálně nezávazný a) doktrinární b) laický

Interpretační metody (typy výkladu podle metody) 1)Jazykový (gramaticko sémantický) výklad 2) Logický výklad argumentum a contrario (důkaz opaku) argumentum per eliminationem (důkaz vyloučení) argumentum per analogiam (a simili) per analogiam legis (analogie zákona) per analogiam juris (analogie práva) a fortiori - do češtiny lze přeložit „tím spíše“ (důkaz ze silnějšího důdodu) a minori ad maius (od menšího k většímu) a maiori ad minus (od většího k menšímu) argumentum ad absurdum (pouze pomocný argument) argumentum e silentio legis (vychází ze zásady legální l icence)

3) Systematický výklad argumentum a rubrica – soudí se, že daná právní norma se týká pouze té části předpisu, v níž pod rubrikou uvedena výklad doslovný (adekvátní) výklad rozšiřující (extenzivní) výklad zužující (restriktivní) Metody výkladu e ratione legis 4) Historický výklad 5) Teleologický výklad – ptá se po účelu právní úpravy 6) Komparativní (srovnávací) výklad

Příklady na rozšiřující a zužující výklad § 304 Trestního zákoníku Pytláctví „Kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede …“ § 302 Trestního zákoníku Týrání zvířat „Kdo týrá zvíře a) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo b) surovým nebo trýznivým způsobem veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, … b) způsobí-li týranému zvířeti takovým činem trvalé následky na zdraví nebo smrt.“

Realizace práva = výkon práva (jednání způsobem, které objektivní právo umožňuje) Aplikace práva – kvalifikovaná forma realizace práva, při níž orgány veřejné moci rozhodují o právech a povinnostech subjektů práva Subsumpce (podřazení) konkrétní skutkové podstaty pod abstraktní skutkovou podstatu (právní normu) Stádia aplikace práva 1) Zjištění skutkového stavu (questiones facti) 2) Řešení právních otázek (questiones iuris) 3) Samotné rozhodnutí ve věci

Zjišťování skutkového stavu zásada volného hodnocení důkazů (opakem je zásada formálního hodnocení důkazů) Důkazní prostředky Obecná zásada – kdo něco tvrdí, musí to dokázat důkazní břemeno Nedokazuje se: 1) platné právo – iura novit curia 2) notoriety 3) skutečnosti známé soudu z jeho předchozí činnosti

Právní domněnky a fikce vyvratitelné právní domněnky je přípustný důkaz opaku „má se za to“, „považuje se“ nevyvratitelné domněnky důkaz opaku není přípustný „platí“, „hledí se“ (např. §150 odst. 4 OZ) fikce ví se, že daná skutečnost nenastala; z praktických důvodů se však na ni hledí, jako by nastala (např. vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuzným osvojitele)

Řešení otázek právních řešení těchto otázek je úkolem interpretace práva Zákaz denegatio iustitiae – nutnost řešení mezer v právu Řešení rozporů v právním řádu 1) lex superior derogat inferiori (vyšší má přednost před nižším) 2) lex specialis derogat generali (zvláštní má přednost před obecným) 3) lex posterior derogat priori (pozdější má přednost před dřívějším) Analogie zákona (postup per analogiam legis) Analogie práva (postup per analogiam iuris)

Rozhodnutí ve věci Části rozhodnutí 1) výrok (enunciát, petit) – vlastní rozhodnutí ve věci 2) odůvodnění zdůvodňuje, proč bylo rozhodnuto daným způsobem, požadavek na jasnost (mělo by být možné vysledovat z něj myšlenkové pochody, které vedly k danému rozhodnutí – jinak hrozí nepřezkoumatelnost) požadavek na přesvědčivost (do značné míry podmiňuje důvěru stran sporu v nestrannou a profesionální aplikaci práva) 3) poučení o opravných prostředcích

Vlastnost (časové fáze) rozhodnutí I) Účinnost aktu aplikace práva schopnost vyvolat zamýšlené následky – práva a povinnosti II) Právní moc nelze napadnout řádnými opravnými prostředky 1) závaznost rozhodnutí je konečné 2) nezměnitelnost lze napadnout jen mimořádnými opravnými prostředky (lze je napadnout jen ze zákonem stanovených důvodů) překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) již od zahájení řízení zde byla překážka litispendence – nelze zahájit další řízení ve stejné věci, neboť zde již jedno řízení běží III) Vymahatelnost (vynutitelnost) plnění lze úředně vynutit

Řádné opravné prostředky rozhodnutí nenabylo dosud právní moci zákon nestanoví pro jejich uplatnění žádný specifický důvod relativní volnost jejich užití (odvolání stížnost) Mimořádné opravné prostředky napadá se pravomocné rozhodnutí zákon stanoví omezení možnosti jejich uplatnění (dovolání - lze jen pro závažná procesní pochybení ovlivňující z obnova řízení – objeveny nové důkazy, jež dříve nebylo možno uplatnit) Kasace – odvolací orgán napadené rozhodnutí může pouze zrušit, nemůže je však nahradit rozhodnutím vlastním Apelace – odvolací orgán může napadené rozhodnutí zrušit a ve věci sám věcně rozhodnout Revize – odvolací orgán může napadené rozhodnutí zrušit i pro vady, které nebyly v opravném prostředku vytknuty

Účinky opravného prostředku 1) devolutivní (odvalovací) rozhodnutí se přesouvá na orgán vyšší instance výjimky z devolutivního účinku a) autoremedura – nápravu sjedná sám orgán, jehož rozhodnutí bylo napadeno (uzná své pochybení) b) rozklad (opravný prostředek proti rozhodnutí, kde již v prvním stupni rozhodnuto ústředním orgánem státní správy) 2) suspenzivní (odkladné) rozhodnutí nenabude právní moci (odkládá se právní moc) Presumpce správnosti – rozhodnutí ač věcně vadné právně zavazuje až do chvíle, kdy je pro vadu, jíž trpí, zrušeno jiným rozhodnutím Nulitní správní akt (paakt) - vada jíž trpí je natolik vážná, že na rozhodnutí se pohlíží jako by vůbec nebylo vydáno (nemá právní účinky)

Druhy aktů aplikace práva Konstitutivní (působí ex nunc – od nynějška) Deklaratorní (působí ex tunc – od tehdy) Ve věci samé (je smyslem samotného řízení) Procesní (uprav. řízení a ve výsledku se nepromítne) Osvědčení – není výsledkem aplikace práva navenek osvědčuje skutečnost, která není sporná presumpce správnosti