Státy podle hospodářské úrovně

Zdroj hospodářského růstu Zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami: Lidské zdroje: množství práce, Lidský kapitál vzdělání, zručnost a zkušenosti pracovníků, náklady na jejich získání, zvýšení a udržení, a dále i motivace a schopnost podnikání. Přírodní zdroje množství půdy a nerostného bohatství kvalita těchto zdrojů (úrodnost půdy, kvalita nerostů, klimatické podmínky). Kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky. Patří sem stroje a zařízení, budovy, stavby .. technická úroveň těchto statků - jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost

Měření vývoje hospodářského růstu Dosavadní charakteristika ekonomického růstu jako dlouhodobého vývoje potenciálního reálného produktu se týkala úzce teoretického vymezení růstu. Mimo oblast ekonomické teorie se však pojem ekonomický růst často používá jako synonymum vývoje skutečného reálného produktu. Kromě vývoje absolutní výše produktu je sledován i vývoj relativních ukazatelů produktu, nejčastěji vývoj produktu na 1 obyvatele, a to opět buď jeho absolutní změna nebo jako tempo růstu. Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použití práce, můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.

Modely hospodářského růstu - Klasické modely: Tento model pracuje se stagnujícím množstvím a kvalitou půdy a neuvažuje ani významnější růst množství kapitálu, ani jeho technický rozvoj. Jediným zdrojem ekonomického růstu je v tomto modelu růst obyvatelstva, což je však spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Tempo růstu produktu se postupně snižuje, až se dostane pod tempo růstu obyvatelstva. Klesá proto produkt na 1 obyvatele a klesají reálné mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva zastaví. - Neoklasický model: Neoklasický model hospodářského růstu  zohledňuje existenci výrobního faktoru kapitál, a předpokládá zároveň možnost jeho neomezené kombinace s prací. V neoklasickém modelu je růst důchodu závislý na růstu kapitálu , který je zase závislý na růstu úspor , které samy závisejí na důchodu . Jedná se tedy o vzájemně závislý systém , ve kterém rozhodující úlohu hrají úspory.

Keynesiánské modely: Hospodářský růst v neoklasickém modelu je spojen s permanentně vyčištěnými trhy výrobních faktorů, neboli s neustálou tzv. plnou zaměstnaností. Vezme-li v úvahu strukturu agregátní poptávky, potom lze konstatovat, že hospodářský růst může vyvolat: růst soukromé spotřeby, zvýšení investiční aktivity podnikové sféry, růst vládních výdajů, růst exportu. - Škola mezí růstu: Základy tohoto přístupu byly vytvořeny osobnostmi sdruženými od konce 60. let v tzv. Římském klubu. Uvedený přístup se vyznačuje zkoumáním vzájemné podmíněnosti celosvětového vývoje několika proměnných: obyvatelstva, průmyslové produkce a produkce potravin, znečištění životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. - Teorie endogenního růstu: Od 80. let 20. století jsou vyvíjeny nové teorie hospodářského růstu, reagující na sporné výpovědi tradičního neoklasického modelu růstu. Teorie endogenního růstu se snaží vysvětlit dlouhodobé přetrvávání rozdílů mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Endogenního ekonomického růstu nelze tudíž dosáhnout v jakékoliv ekonomice pouhým jednorázovým poskytnutím moderního kapitálového vybavení a zaškolením pracovníků, nýbrž je výsledkem dlouhodobého ekonomického vývoje.

Udržitelný rozvoj a globální problémy hospodářského růstu Koncepce udržitelného rozvoje  představuje takový vývoj výroby a spotřeby, který umožňuje uspokojování dnešních potřeb tak, aby nedošlo. Jde tedy o ekonomický vývoj, který respektuje planetární meze růstu. Udržitelnost přitom dočasně neznamená nulový růst, zdůrazňuje však kvalitativní rozvoj před fyzickou

Bariéry ekonomického růstu Faktický vývoj ekonomické úrovně, tj. vývoj reálného produktu na 1 obyvatele, vykazuje v různých zemích a regionech výrazně rozdílnou podobu. Tempo růstu produktu na 1 obyvatele je závislé: na tempu prohlubování kapitálu, tj. na vývoji obyvatelstva (resp. práce) a na vývoji zásoby kapitálu , na vývoji technologických změn. Dalším vysvětlením jsou nedokonalé institucionální podmínky růstu. Demografický vývoj dnešních rozvojových zemí je možno znázornit modelem s určitými obecnými rysy počáteční stadium je charakteristické vysokou mírou porodnosti a jen s málo nižší úmrtností. Výsledkem je pomalý růst obyvatelstva, v dalším stadiu přetrvává vysoká porodnost při snižující se míře úmrtnosti . Tento vývoj s vysokým přírůstkem obyvatelstva je nazýván populační explozí, v následujícím stadiu postupně klesá míra porodnosti a růst obyvatelstva se zpomaluje, poslední stadium se vyznačuje stabilizovanou mírou porodnosti i úmrtností, a tedy i relativně stabilním nízkým růstem produkce.

  Prorůstová politika Specifický přístup ke stimulaci hospodářského růstu ve smyslu růstu potenciálního produktu zastává směr ekonomického myšlení, označovaný jako ekonomie strany nabídky. Jde o směr ekonomické teorie, který je obvykle interpretován jako prorůstová politika ve smyslu dlouhodobého udržení disponibilních výrobních zdrojů ve výrobě a jejich rozšiřování. Ekonomie strany nabídky se proto orientuje na zkoumání faktorů, které odrazují nebo naopak stimulují k práci, k tvorbě úspor a k investování. Klíčovým faktorem této stimulace je zdanění důchodů ekonomických subjektů. Vysoké zdanění pracovního důchodu odrazuje pracovníky od nabízení dalšího množství práce, neboť jejich náklad je větší než výnos, vysoce zdaněný pracovní důchod.

Zdroje Wikipedie : http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospod%C3%A1%C5%99sk%C3%BD_r%C5%AFst#Klasick.C3.A9_modely

Konec