Fyziologie opěrných a pohybových soustav živočichů Literatura : Janský Ladislav – Novotný Ivan, 1981 : Fyziologie živočichů a člověka. Avicenum, Praha. Trojan S. a kol., 1988 : Fyziologie. Učebnice pro lékařské fakulty. Avicenum, Praha. Silbernagl S.- Despopoulos A., 1984 : Atlas fyziologie člověka. Avicenum, Praha. Velíšek L. a kol., 1992 : Směry moderní fyziologie. Skripta UK Praha. Veselovský Zdeněk, 2005 : Etologie. Biologie chování zvířat. Academia Praha. Bičík Vítězslav – Holinka Jiří, 2003 : Cvičení z fyziologie živočichů. Skripta UP Olomouc Rosypal Stanislav a kol., 2003 : Nový přehled biologie. Scientia Praha. Novotný I. – Hruška M., 2003 : Biologie člověka pro gymnázia. Fortuna, Praha

Pohyb a gravitace, posturální mechanismy Pohyb, jednu z hlavních vlastností živočichů, umožňují opěrné a pohybové soustavy. Pohyb je založen na základní vlastnosti buněk tvořících svalstvo, jíž je stažitelnost (kontraktilita). Pohyb zprostředkovaný kosterním svalstvem umožnil živočichům široké rozšíření za měnících se životních podmínek. Soustava pohybová (svalová) a opěrná (kostra) jsou spolu funkčně pevně svázány. Opěrná a pohybová soustava jsou ve stálé vzájemné interakci s gravitací, která se projevuje hmotností těla živočicha. Každý živočich tak (i v klidové poloze) musí mít funkční mechanismy, zajišťující udržení tvaru jeho těla a „postoje“ (např. u člověka tyto funkční mechanismy zajišťují vzpřímenou postavu). Tyto mechanismy se nazývají posturální (antigravitační) a tvoří je dvě složky : Pasivní systém, jehož základem je kostra (vnější nebo vnitřní), k níž se přímo nebo nepřímo připevňují všechny orgány těla a aktivní systém, tvořený svaly řízenými z ústředního nervstva.

Evoluce pohybových soustav živočichů Jednobuněční : bičíky, brvy, amébovitý pohyb Svalové soustavy : embryonálně z mezodermu Svalová vlákna se sdružují ve svaly Nejjednodušší případy : retraktory (= zatahovače) a extraktory (=vysunovače) – např. u chapadel nezmara; konstriktory (= svěrače) a dilatátory (= natahovače) u žaberní štěrbiny. Přechod živočichů k aktivnímu pohybu pomocí celého těla (např. peristaltický pohyb kroužkovců) : svaly se sdružují do souvislých vrstev paralelně s tělním povrchem, vnější vrstva svalů = svalový vak. Segmentace svalového vaku. Obdobný svalový vak umožňuje peristaltickými pohyby posun potravy v trávicí trubici. Živočichové s tělem uzavřeným v pevné schránce (mlži) a živočichové se speciálními pohybovými útvary (končetiny, křídla) mají pravidelné uspořádání svalového vaku narušeno a vzniká svalová soustava. Podrobněji : Rosypal S. a kol., 2003 : Nový přehled biologie, str.371 – 381.

Evoluce opěrných soustav živočichů Houby : sklerity z SiO2 nebo CaCO3 vylučované skleroblasty Bezobratlí : vnější kostra – derivát ektodermu Ostnokožci : kostra tvořená vápnitými destičkami z mezodermu Obratlovci : pevná kostra vnitřní (převážně z mezodermu, s výjimkou žaberních oblouků a dermálních kostí viscerokrania, které vznikají z buněk neurální lišty)

Pohybové a opěrné soustavy člověka I

Opěrná soustava člověka Obrázky převzaty z : Novotný I. – Hruška M Opěrná soustava člověka Obrázky převzaty z : Novotný I. – Hruška M., 2003 : Biologie člověka pro gymnázia. Fortuna, Praha. Tkáň pojivová : vazivo, chrupavka, kost. Kostní tkáň : 1. hutná (kompaktní), 2. houbovitá (spongióza).

Stavba kosti : vazivová okostice, vlastní kostní tkáň, kostní dřeň.

Spojení kostí : 1. nepohyblivé (vazivem, chrupavkou, kostní tkání) 2 Spojení kostí : 1. nepohyblivé (vazivem, chrupavkou, kostní tkání) 2. pohyblivé - kloub I

Kostra člověka i

Kostra páteře a hrudníku i

Lebka I

Pohybová soustava člověka Lokomoce, svalová buňka kosterního svalu = svalové vlákno, myofybrily, kontrakce svalu, antagonistické svaly I

Řízení kosterního svalu na úrovni míchy (reflex)