Interkulturní komunikace – podstata, proces a specifika. Ing. Jiří Šnajdar 2015

Kultura Cultura (lat) znamená obdělávání. Tudíž KULTURA je „obdělávání ducha.“

Kulturu můžeme chápat úzce, jako recepci umělecké činnosti, produktu umělecké tvorby. Kulturu můžeme chápat široce jako vnášení lidského ducha a umu do věcí a lidí a vytváření jejich vyššího a lepšího stavu.

Kultura je relativně integrovaný celek zahrnující lidské chování a jeho výtvory a to vše se děje v určitém společenství. Kultura je nahromaděná zkušenost konkrétního sociálního celku.

Základní funkce kultury: Sebepotvrzující   Kultura poskytuje a dále předává jednotlivým příslušníkům smysl společenského celku. (národa, podniku, rodiny) Orientuje se na rozvíjení těch prvků, které jsou důležité pro udržení, přežití, identitu celku.

Základní funkce kultury: Zajištění kontinuity   Respektování kultury konkrétního celku znamená i respektování vývojového procesu. Kontinuita je obsažena v historii kultury (vítězství i porážky) je pamětí společnosti. (Národní vědomí, svébytnost, tradice.)

Základní funkce kultury: Korekce individuálního chování. Kultura je definována také jako soubor vzorců chování. Je tedy i nástrojem díky kterému má chování rozkladný nebo sjednocující charakter. Individuální chování v mantinelech konkrétní kultury umožňuje jedinci žít ve shodě s touto kulturou. Respektování obecných principů chování umožňuje předvídat důsledky chování svého i jiných členů této kultury. Umožňuje kvalitněji reagovat, připravovat se na životní situace.

Základní funkce kultury: Identifikační   Vytvoření specifického sociálního útvaru (konkrétní kultury) s historickým vývojem i se specifiky chování má za následek odlišení od jiných subjektů v daném sociálním prostředí. Přijetí dané kultury znamená odlišení se od jiných kultur.

Tři kulturní okruhy Každá společnost (sociální skupina, organizace) má svojí vlastní kulturu. Lidé se však většinou prolínají mnoha sociálními celky a tyto celky se vzájemně ovlivňují. Mají společného jmenovatele ve společné historii: 1. okruh: náboženský 2. okruh: národní okruh 3. okruh: jednotlivých sociálních subjektů

Náboženský okruh Jde o nepřesné označení, protože od založení, konstituování jednotlivého náboženství prodělala i kultura uvnitř značné změny a historická „konzervovanost“ kulturních znaků není vždy shodná s realitou. Mnohé prvky vznikaly v dávné době a jejích smysl se vytratil nebo důvody upadly v zapomnění i když kdysi vedly k stabilizaci systému.

Poznámka Zákaz konzumace vepřového masa u Moslimů a Židů byl logický. V klimatických podmínkách jižního středomoří se vepřové maso rychle kazí, těžko se konzervuje v té době nejčastější metodou - sušením. Dnešní civilizace zná pasterizaci, ledničku. Náboženský zákaz je však součástí kulturní tradice a dodržuje se.

Národní okruh Národ je historicko – kulturní fenomén, společenství vzniklé vlastním specifickým vývojem. Národní kulturní okruh se prosazuje historicky jako nejrozsáhlejší společenství, v jehož rámci jsou rozvíjeny národní zájmy. Národní kultura má prioritní specifický znak, kterým je jazyk – nástroj sdělování a uchovávání významů. Je to symbolický systém nejintenzivnějších vazeb.

Poznámka Představa že českým národním znakem je pivo je různá u nás a jinde ve světě. Pro národy Dálného východu jsou pivním národem Američané i když tam nerozlišují pivo nealkoholické a alkoholické. Light pijí stejně, jako pravý Budvar. To by český pivař opravdu nepřijal. V představách Dánů jsou nejodbornějšími pivaři oni, stejně jim konkurují bavorští pivaři. Dle jejich mínění ne Plzeň a Praha, ale Mnichov je „pupkem pivního světa“.

Okruh jednotlivých sociálních skupin Rodina, hospodářské organizace, profesní skupiny, politické organizace jsou seskupení s kulturou téhož typu, která je odlišuje od jiných skupin organizovaných na podobném základě. Mají stejně uplatňovaný systém motivace, vlastní chování - etický kodex. Mají společnou historii a společné cíle.

Neschopnost komunikovat má v mezinárodních vztazích hodně příčin. První je neochota naslouchat. Všechny další příčiny jsou odvozeny od té první.

Dimenze kultury je možné stanovit podle popsatelných vztahů 1.  vztah k autoritě 2.  vztah individuum a společnost 3.  koncepce maskulinity a feminity 4.  způsob řešení konfliktů 5.  vztah k nejistotě a neurčitosti 6. krátkodobá a dlouhodobá orientace

Interkulturní komunikace Komunikace je základním kamenem managementu, ale také zdrojem potíží a příčinou konfliktů. Nepochopení, nedorozumění, odlišná interpretace, rozdílné způsoby řešení úkolů – to jsou zdroje neúspěchu marketingu. Nový rozměr nabývá komunikace ve střetu různých národních kultur. Umění interkulturní komunikace nespočívá jen v dokonalé znalosti jazyka a odborné terminologie.

Jedním z podstatných segmentů interkulturní komunikace je: Sociální styk Sociální interakce Sociální komunikace Kulturní dimenze a standardy

Sociální interakce Vzájemné působení (reagování ovlivňování) jedince a skupin. Je založená na: Sociální percepci Percepce (vnímání) je proces, ve kterém prostřednictvím smyslů přijímáme informace ze svého okolí. Základním nástrojem je sociální zkušenost. Součástí je interpersonální recepce – registrace projevů druhého jedince.

Tři komponenty interpersonální recepce (podle Johnse) vnímající osoba (subjekt recepce) vnímaná osoba ( objekt recepce) situační kontext

Vnímající osoba (subjekt recepce) Na výsledek vněmu působí faktory fyziologické, psychologické i sociální. To co vidíme, slyšíme a pociťujeme je obraz subjektivní. Vzniká zde často recepční obrana.

Recepční obrana Nevnímáme signály, které mohou být chápány jako ohrožující (nevidím, neslyším) Obecně se věnujeme více pozitivním signálům, které jsou v souladu s našimi hodnotovými preferencemi. V praxi k člověku, ke kterému máme pozitivní postoj, vnímáme především jeho pozitivní vlastnosti, negativní pak k člověku, ke kterému máme negativní postoj.

Vnímající osoba je současně osobou vnímanou Vnímající osoba je současně osobou vnímanou. Jsme součástí sociální interakce a komunikace.

Vnímaná osoba (objekt recepce) * fyzický vzhled a vnější úprava * verbální a neverbální projevy * kulturní a sociální prostředí * chování * míra shody s porovnatelným (individuálním, demografickým atp.) * výsledky činnosti

Situační kontext Doplňuje informace které máme o objektu vnímání a ovlivňuje jejich interpretaci. V různých kulturách má situační kontext různou důležitost. V Čechách je silný, ne všechno řekneme přímo, je nutné počítat s neverbálními projevy a s různou reakcí v různém prostředí a situaci. Němci naopak komunikují bez ohledu na situaci stejně a především verbálně – méně je ovlivňuje situační kontext.

Průběh procesu sociální percepce Průběh procesu sociální percepce * Pozorujeme vnější znaky: vzhled, verbální a neverbální projev, chování v situaci * Porovnáváme vše s naší zkušeností dle našich identifikačních pravidel. (kategorie čestný, nečestný, vstřícný, odmítavý atp.) * Věnujeme se kvalitě obsahu komunikačního sdělení.

Implicitní teorie osobnosti Na základě jedné výrazné odpozorované vlastnosti neváháme doplnit další charakteristiky, které očekáváme od uceleného obrazu osobnosti. Máme snahu vytvořit si ucelený ( i když zkreslený) obraz o člověku.

Kauzální atribuce Máme snahu obhájit svůj pocit, názor Kauzální atribuce Máme snahu obhájit svůj pocit, názor. Hledáme a nacházíme vysvětlení, proč se ten druhý chová tak a ne jinak. Tyto příčiny sociálního chování jiného člověka všem můžeme posuzovat mylně, pokud nejsme součástí jeho kultury, nebo tuto kulturu dobře nepoznáme.

Percepční omyly Jsou nedílnou součástí vnímání druhého Percepční omyly Jsou nedílnou součástí vnímání druhého. Musíme s nimi počítat, znát je, abychom je eliminovali.

Efekt pořadí Je to tendence podléhat prvnímu dojmu. Při správném pochopení tohoto efektu s ním lze úspěšně pracovat ve svůj prospěch. Především top manažeři (často přesvědčeni o své schopnosti „odhadnout lidi“) podléhají tomuto efektu.

Efekt Často se v odborné literatuře setkáváme s pojmem Haló-efekt, což je podlehnutí prvnímu dojmu. Člověk se nechá přehnaně ovlivnit nějakým charakteristickým znakem toho druhého – negativně nebo pozitivně. Uplatňují se zde výrazné, nikoliv podstatné charakteristiky.

Haló – efekt v jiných kulturách Pokud podléháme tomuto efektu ve vlastní kultuře, lze hlubším poznáním člověka více dešifrovat a později poznání korigovat. V jiných kulturách se můžeme neznalostí komunikačního prostředí dopustit trvale mylné představy o člověku.

Poznámka Čínský obchodník souhlasil s kontraktem pod podmínkou, že mu to schválí rodina. Ihned dostane dle naší zkušenosti nálepku, že je to submisivní jedinec. Nemyslíme totiž na to, že v kultuře Konfucia je rodina na prvním místě. I dominantní jedinec, třeba jen jako jistou rituální formu podmíní souhlas, souhlasem rodiny.

Stereotypizace Může nastat opačná situace. Přiřazujeme určité charakterové vlastnosti jedinci podle vžité představy o jeho sociální nebo rasové příslušnosti. Opět se často mýlíme v interkulturální situaci. (úroveň sociální, komunikační a jazykové vyspělosti člověka s tolerantním přístupem k odlišnostem u ostatních kultur a etnik)

Poznámka Stejný Číňan nám neřekne, že se musí poradit s rodinou Poznámka Stejný Číňan nám neřekne, že se musí poradit s rodinou. Ale my víme, že to Číňané dělají. Tím že se onen obchodník nechová tak, jak by se dle znalosti jeho kultury chovat mněl, budeme ho považovat za unáhleného, nebo budeme uvažovat o tom, jak nevýhodně jsme obchod uzavřeli, když s ním okamžitě souhlasil. Číňan se ale chtěl jenom chovat evropsky.

Projekce Člověk si „promítá“ své vlastní rysy do druhých lidí, připisuje své pocity a vzorce chování jiným osobám. Pokud je váš obchodní partner mimořádně podezíravý a za vším, vidí podvod, může to být způsobeno jeho vlastním vzorcem chování.

Podvádím, proto si myslím, že podvádějí všichni Podvádím, proto si myslím, že podvádějí všichni. V interkulturním vztahu je taková projekce velkou překážkou v komunikaci. Pokud si myslíme, že nás každý Žid „vezme na hůl“ a každý Arab lže, opravdu nemá smysl pokoušet se o interkulturní komunikaci.