Definice a vlastnosti Typy sociálních institucí Hodnoty a normy Sociální instituce Definice a vlastnosti Typy sociálních institucí Hodnoty a normy

Definice sociální instituce Sociální instituce jsou skutečnosti materiální i duchovní povahy, které ovlivňují chování člověka tak, aby bylo ve shodě s požadavky sociálního systému (společnosti), ve kterém je člověk zařazen a ve kterém sociální instituce působí.

Vlastnosti sociálních institucí Zakotvené v minulých jednáních a stabilní. Důvod určité formy a obsahu není patrný. Na jedinci nezávislé, není možné je libovolně měnit. Uspořádávají sociální vztahy. Vyjadřují jejich celkovou povahu. Účinně vedou jedince ke správnému chování. Jsou předávány a přijímány ve výchově. Jedinci se s nimi ztotožňují a přijímají za své.

Instituce typu „obvyklé chování“ Zvyk - ustálený způsob výkonu činnosti, provázený rutinou. Není nutné přemýšlet o smyslu činnosti. Zvyky „programují“ běžný, každodenní život člověka. Obyčej - komplexnější a obsažnější forma chování. Obsahuje řadu činností a jejich výkon je ustálený. Obyčeje jsou významné pro zvýraznění určitých událostí situací a událostí v životě člověka a společnosti. Rituál, obřad - činnost nebo soustava činností s ustáleným průběhem. V ní nebo v nich je zakódovaný nějaký význam. Jeho vyjádření je symbolické. Rituál a obřad je prostředkem komunikace mezi zasvěcenými, poučenými. Tradice - předávané vzory chování. Smysl tradic je dvojí: 1. zakotvení člověka ve společnosti a posílení vědomí příslušnosti k ní a 2. zastoupení účelově racionálního chování.

Instituce typu „požadované chování“ Hodnoty - jsou jevy hmotné i duchovní povahy, ke kterým člověk získal určitý vztah a orientují jeho chování tak, že jich chce dosáhnout nebo se zbavit. Normy - jsou obecná pravidla jednání, která určují co jedinec smí a co nesmí, co je přípustné a co ne. Ideály, osobnosti jako vzory, mýty

Další typy sociálních institucí Organizace jako sociální instituce – představa správného jednání v organizaci. Nástroje donucení – představa o účinku v případě použití. Oblasti života společnosti (jako např. soukromí, ekonomika, věda, sport), ve kterých se prosazuje vždy určitý druh chování.

Hodnoty Vyjadřují poměr člověka ke skutečnostem, které jej obklopují (a označuje je za důležité x nedůležité, užitečné x škodlivé, pozitivní x negativní apod.). Uspořádávají svět podle významu jeho složek. Jsou vyjádřeny obecně, nejsou totožné s konkrétní věcí. Hodnoty jsou kritériem a měřítkem pro posuzování a orientaci člověka ve světě. Člověk usiluje o jejich dosažení. Určují směr jeho motivací. Ovlivňují volbu cílů a jejich naplněním je hodnot dosahováno.

Uspořádání hodnot jedincem Každý jedinec uznává množství jednotlivých hodnot, počet není možné vyjádřit. Hodnoty má každý uspořádány podle "síly" a míry obecnosti. Síla se vždy projeví při aktuálním porovnání dvou hodnot proti sobě. Každý jedinec má individuální uspořádání hodnot. Uspořádání je velmi stabilní. Je výsledkem výchovy a reflexe jedince. Hodnota jako sociální instituce vyjadřuje především nutnost přikládat skutečnostem smysl.

Normy Musí být v souladu s hodnotami. Normy jsou respektovány, když je uznána jejich legitimita (oprávněnost) nebo v důsledku vnější adaptace (přizpůsobení se). Jednání jedinců je v rámci sociální kontroly porovnáváno s normami a stimulováno sankcemi (odměnami nebo tresty). Jsou spojeny s vědomím o nutnosti udržení vztahů.

Právo Vzniká v racionalizovaných, formalizovaných procesech podle stanovených zásad a pravidel. Vytváří se uspořádaný a vyvážený systém norem. Má všeobecnou platnost. Je přesně určeno, jak může být vymáháno chování, aby bylo v souladu s normou.

Morálka Vzniká v neformálních procesech. Na prosazení morálky se podílejí emoce. Vychází z definování a označování dobra a zla. To je odvozeno z nejvýznamnějších hodnot. Má „nahodilý“ charakter co do úplnosti a provázanosti jednotlivých norem i všeobecnosti uplatnění.