Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště Sabinovo náměstí 16 360 09 Karlovy Vary Bohuslav V i n t e r odborný učitel uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : S U Š E N Í D Ř E V A

Vlhkost dřeva Čerstvě poražené a čerstvě nařezané dřevo obsahuje podle druhu dřeva, plochy a stáří stromu mezi 50 % a více než 100 % vody, resp. vlhkosti. U listnatých dřevin je obecně množství vody vyšší než u jehličnatých dřevin. I uvnitř kmene jsou rozdíly; jarní dřevo , bělové dřevo a vrškové dřevo obsahuje více vody než letní dřevo, jádrové dřevo a kulatina od pařezu. Voda nacházející se ve dřevě se označuje jako vlhkost dřeva a v procentech vztažená k hmotnosti absolutně suchého dřeva udává tzv. hmotnost sušiny.

Vlhkost dřeva Čerstvě poražené a nařezané dřevo je zpravidla nevhodné k okamžitému použití. Musí mu být proto odebráno tolik vlhkosti, aby to odpovídalo obsahu vlhkosti vzduchu v jeho pozdějším okolí – viz tabulka. To se provádí sušením dřeva.

Určení vlhkosti dřeva K určení vlhkosti dřeva w se používá zkouška s vlhkostním vzorkem a elektrické a elektronické vlhkoměry. Zkouška s vlhkostním vzorkem (hmotnostní zkouška) poskytuje přesné výsledky měření. Z prkna se odebere ve vzdálenosti minimálně 50 cm od čelního konce několik malých vzorků o délce asi 10 mm až 20 mm a zváží se. Získá se přitom mokrá hmotnost mw. V malé, elektricky vyhřívané laboratorní sušárně nebo na vyhřívané desce se tyto vzorky dřeva suší tak dlouho, dokud se hmotnost nepřestane snižovat. Hmotnost, zjištěná po sušení, je suchá hmotnost nebo-li hmotnost sušiny m0 s obsahem vlhkosti 0%. Při procentuelním výpočtu vlhkosti dřeva se vztahuje obsah vody ve vzorcích na jejich hmotnost sušiny. Hmotnostní zkouška se v praxi používá zřídka.

Určení vlhkosti dřeva U elektrických vlhkoměrů na baterii se vede dvěma elektrodami dřevem proud. Protože elektrická vodivost dřeva a tedy velikost proudu se mění podle vlhkosti dřeva, lze určit hodnotu vlhkosti dřeva. Vlhkoměr se nazývá odporový. Elektrody lze do dřeva zapíchnout, zarazit, zašroubovat nebo ke dřevu přitisknout. Konkrétní vlhkost dřeva (naměřená vlhkost) ukáže ukazatel na stupnici vlhkoměru nebo zobrazí číselně (digitálně) – viz obrázek. Rozsah měření začíná u asi 4% vlhkosti dřeva; asi do 20 % vlhkosti činí přesnost měření přibližně ± 2% vlhkosti dřeva. Nad bodem nasycení vláken do maximálně cca 100% je třeba počítat s mnohem větší nepřesností ukazatele.

Určení vlhkosti dřeva Je-li překročena požadovaná vlhkost dřeva existuje nebezpečí, že se dřevěný stavební díl na místě použití seschne. Pokud naopak není dosaženo požadované vlhkosti dřeva, může dřevěný stavební díl nabobtnat.

Určení vlhkosti dřeva U elektronických měřících přístrojů lze okamžitě určit vlhkost v řezivu a hranolech, dýhách apod. Dřeva se stačí dotknout pružnými měrnými elektrodami, takže již není nutné zarážení elektrod. Princip měření spočívá v systému elektrických vln. Vlnami se porovná hustota vlhkého měřeného s hustotou suchého měřeného materiálu a rozdíl se ukáže digitálně jako vlhkost.

Proces sušení Sušení spočívá v podstatě ve dvou fyzikálních procesech – v pohybu vody zevnitř dřeva na povrch dřeva a na odevzdávání vody vzduchu, který dřevo obklopuje. Po poražení stromu se voda nachází jako „volná voda“ v buněčných stěnách. Volná voda se během sušení odevzdává poměrně rychle, protože pohyb vody směrem ven je usnadňován trubicovou buněčnou strukturou dřeva. Odevzdávání vázané vody probíhá naproti tomu velmi pomalu, protože k němu může dojít jen difúzí, tzn. pohybem vodní páry spádem jejího tlaku uvnitř svazku buněk směrem ven. Odevzdávání vody z povrchu dřeva do vzduchu probíhá vypařováním.

Proces sušení Vypařováním vzniká v struktuře dřeva tlak, který zajišťuje pohyb vody. Pohyb vody zevnitř dřeva směrem ven se nazývá vlhkostní spád : Bez vypařování nedochází k vlhkostnímu spádu a bez vlhkostního spádu nedochází k vypařování. Volná voda ze dřeva se odpařuje až do bodu nasycení vláken. Vypařování vody na povrchu dřeva značně závisí na vlhkosti, teplotě a pohybu vzduchu a na velikosti plochy dřeva.

Proces sušení Vlhkost dřeva se s relativní vlhkostí vzduchu vyrovnává. Dřevo odevzdává tak dlouho vlhkost okolnímu vzduchu nebo z něj tak dlouho přijímá vlhkost, dokud není mezi nimi dosažena rovnováha, tzn. dokud již není mezi dřevem a vzduchem vlhkostní spád. Tento stav se označuje jako stav vlhkostní rovnováhy dřeva.

Proces sušení V našem podnebí činí relativní vlhkost vzduchu v období od března do září v průměru asi 70%, teplota v průměru asi 15°C. Rovnovážná vlhkost je tedy dosažena při asi 15% vlhkosti dřeva. V zimních měsících, ve kterých je relativní vlhkost vzduchu vyšší než v letních měsících, převládá i vyšší vlhkost dřeva – okolo 20 %. Při přirozeném sušení může být dřevo v našem podnebí vysušeno jen na asi 15%. Dřevo je pak nazýváno vzduchosuché.

Proces sušení Vlhkost dřeva – diagram pro určení vlhkosti dřeva Hlavním úkolem sušení dřeva je vysušit dřevo co nejhospodárněji a nejšetrněji na požadovanou vlhkost, kterou by mělo mít během opracování i jako konečný produkt. To platí stejně pro sušení na volném vzduchu i pro umělé sušení dřeva.

Proces sušení Vzduchosuché dřevo se hodí pro dřevěné stavební díly, které jsou trvale v kontaktu s vnějším vzduchem, jako např. okna, okenice a domovní dveře. Dřevo pro výrobu nábytku a pro vnitřní použití se musí vysušit více. Požadované vlhkosti dřeva jsou upraveny dle této skutečnosti.

Proces sušení Pamatuj že : Protože dřevo schne tehdy, pokud může okolní vzduch přijímat vlhkost, popř. vodní páru, je třeba při sušení zajistit, aby byl vlhký vzduch odváděn a ke dřevu přiváděn vzduch schopný přijímat vodu. K tomu dochází při přirozeném sušení dřeva přirozenými pohybem vzduchu a při umělém sušení ventilátorem. Čím : větší je pohyb vzduchu, sušší vzduch, tenčí řezivo a větší povrch dřeva, tím rychleji probíhá sušení. Pamatuj že :

Přirozené sušení dřeva Pod pojmem přirozené sušení dřeva, nazývaným také sušení na volném vzduchu, se rozumí předsušení dřeva venku a v otevřených krytých skladech při využití přirozených klimatických podmínek. Aby se dosáhlo dobrého sušení, musí být odborně vybudován sklad a podklad hrání. Sušený materiál musí být srovnán do hráně a při dosušení umístěn do krytého skladu.

Přirozené sušení dřeva Plocha skladu pro sušení řeziva by měla být rovná a umístěná tak, aby podélný směr hráně ležel ve směru hlavních světových stran západ – východ. Ve skladu by měla být každá hráň dřeva oddělena podle druhů dřeva a bez potíží by měla být přemístitelná. Plocha by měla být pokryta hrubým pískem, štěrkem nebo asfaltem. Často je podklad hráně i vybetonovaný. Dřevěný odpad a především kusy napadené houbou je nutno ze skladu odstranit.

Přirozené sušení dřeva Při stavbě hráně je třeba dbát na vhodný podklad hráně, správný výběr a polohu prokladů, ochranu čelných konců a na pečlivé uložení a zakrytí řeziva.

Přirozené sušení dřeva Základy hráně se skládají z podstavců a dřevěných podkladů. Vzdálenost podstavců se řídí tloušťkou sušeného materiálu. Čím silnější je ukládané řezivo, tím více mohou být od sebe vzdáleny jednotlivé podstavce, zpravidla 0,8 m až 1,25 m v podélném směru a 0,50 m až 1,50 m v příčném směru. Aby se umožnilo dobré proudění vzduchu v hráni, měly by být podstavce tak vysoké, aby spodní vrstvy hráně byly 0,40 m až 0,60 m nad zemí. Podklady musejí ležet v příčném směru vodorovně, v podélném směru se sklonem 1 cm až 5 cm na metr, aby mohla odtékat srážková voda.

Přirozené sušení dřeva Proklady umožňují proudění vzduchu mezi sušeným dřevem. Nejvhodnější jsou laťky se čtvercovým průřezem, protože je nelze položit chybně. Proklady by měly být tak dlouhé, aby na nich řezivo leželo v celé šířce. Tak se zamezí deformacím řeziva. Delší proklady umožňují příčné spojení mezi jednotlivými hráněmi a redukují tak nebezpečí zborcení.

Přirozené sušení dřeva Při ukládání řeziva musejí ležet proklady svisle nad sebou, aby se zamezilo prohnutí a deformaci prken nebo fošen. Vzdálenosti prokladů se řídí podle tloušťky ukládaného dřeva. U prken do tloušťky 15 mm by neměla být mezera větší než 50 cm, u prken do tloušťky 30 mm pak 75 cm až 100 cm a u fošen ne více než 130 cm až 150 cm. V hráni smějí být uloženy pouze proklady se stejnými rozměry v průřezu. Tak zůstanou mezery mezi řezivem na výšku stejné a řezivo se nedeformuje. Proklady by měly být ze smrkového dřeva, protože smrkové dřevo nezpůsobuje změnu zbarvení sušeného dřeva a otlačená místa. Změnám zbarvení na styčných plochách s řezivem lze zamezit proklady s kruhovými nebo trojúhelníkovými výřezy. Těmito proklady se dosáhne menších styčných ploch a lépe může odtékat vniklá srážková voda, aby nebylo narušeno sušení na styčných plochách.

Přirozené sušení dřeva Při sušení dřeva je třeba dbát zejména na ochranu čela řeziva. Aby se zabránilo čelním trhlinám řeziva, nebo aby se omezily na co nejmenší míru, musejí být čela chráněna před přímým slunečním zářením. Toho se dosahuje širšími proklady, které se nechávají přečnívat na čele uloženého řeziva. U dřevin, které mají velmi silné sklony ke tvoření trhlin, jako např. u listnatých dřevin, mohou být čela opatřena nalepenými papírovými pruhy, nebo ochranným nátěrem světlou barvou. I zakrytí čel prkny a krajinami podstatně chrání před vznikem trhlin. U bukového dřeva se na ochranu před hlubokými trhlinami přibíjejí do čela i vlnovité ocelové pásy. Tyto ocelové pásy ale nezabraňují vzniku napětí vyvolaného sušením. Při ukládání řeziva se rozlišuje především mezi ukládáním do kmenové hráně a běžné hráně.

Přirozené sušení dřeva U kmenové hráně se ukládají čerstvě nařezaná, neomítaná prkna a fošny jako kmen. Hráň může být z jednotlivých kmenů nebo se při ukládání dvou kmenů ukládají dvě hráně se společnými proklady, které procházejí oběma hráněmi. U běžné hráně se vrství zpravidla omítané řezivo. Pokud má být sušeno čerstvě nařezané a omítané řezivo, měla by vzdálenost mezi prkny činit asi 2 cm až 5 cm.

Přirozené sušení dřeva Horní prkna hráně musejí být chráněna před deštěm a slunečním zářením. Kryt však musí umožnit dostatečné proudění vzduchu. U pultových střech musí mít zakrytí ještě dostatečně velký spád a musí být uloženo tak, aby nemohla do hráně zatékat dešťová voda. Jednou ročně by měla být hráň přeložena. Přitom se proklady nesmějí znovu položit na původní místo. Doba sušení závisí na druhu dřeva a na tloušťce sušeného řeziva. Konečné dosušení se provádí v krytých skladech, kde může proudit vzduch, ale kam nemá přístup déšť a slunce. Zde se může předsušené dřevo ukládat i bez prokladů.

Přirozené sušení dřeva Různé druhy dřeva vyžadují při sušení speciální zacházení a péči : Javor si zachovává svou bílou barvu jen na začátku sušení v krytých skladech.Prkna je třeba postavit na hlavu ukládání na vršek), aby se mohlo rychleji odpařit větší množství vody v koncích kmene. Jakmile se prkna prohnou, musí se ukládat vodorovně a jednou za půl roku přeskládat. Dub a jasan se ukládají nejdříve venku. Je třeba chránit čela. Dešťová voda vymývá kyselinu tříslovou (tanin) a dřevo se stává jemnější a je v něm méně vnitřních napětí. Pokud však zůstane voda stát v hráni, vytvoří se hnědé skvrny (tříslové skvrny). Po zhruba jednom roce se musí dřevo uložit do krytého vzdušného skladu.

Přirozené sušení dřeva Ořešák může jako kmen zůstat venku tak dlouho, dokud se neuvolní kůra. Potom se dřevo nařeže a řezivo se umístí do skladu. Jilm by měl být co nejdříve po poražení rozřezán a uložen do skladu, neboť má sklon k trhání. Buk, olše a bříza se snadno zapaří (zkřenčí). Jejich řezivo je proto třeba skladovat suché a chráněné před přímým slunečním zářením ve skladech. Pařený buk není tak citlivý. Habr a lípu je třeba okamžitě po rozřezání umístit do skladu a skladovat položené, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí zapaření.

Umělé sušení dřeva Pod pojmem umělé sušení dřeva se rozumí sušení, při kterém se vlhkost obsažená ve dřevě teplem mění na vodní páru. Voda se ve dřevě změní na páru a na povrchu dřeva se odpaří. Odtud se odvádí za pomoci nejrůznějších postupů. Podle druhu přivádění tepla, popř. technického vybavení sušárny se rozlišuje hlavně komorové sušení, kondenzační sušení, vysokofrekvenční a vakuové sušení. Umělým sušením se dřevo suší především hospodárně a šetrně. Doba sušení se zkracuje na několik dní nebo hodin a konečný obsah vlhkosti ve dřevě lze přesně určit. Zlepšuje se jakost dřeva a snižují se ztráty dřeva.

Umělé sušení dřeva Komorové sušení Tento postup, nazývaný také sušení čerstvým vzduchem, odpařováním nebo konvenkční sušení, má největší praktický význam. Sušené dřevo se uloží v ocelových, hliníkových nebo zděných tepelně izolovaných komorách. Komory, které se liší velikostí a tvarem, jsou vybaveny zařízeními, kterými lze nastavovat a regulovat vlhkost vzduchu, teplotu vzduchu a proudění vzduchu tak, aby bylo dosaženo příznivých podmínek pro sušení dřeva. Tato technická zařízení jsou především : topné zařízení, motor s axiálním ventilátorem, komíny pro přívod čerstvého a vystupujícího vzduchu, mezistrop, vlhčící trubka a měřící a kontrolní přístroje pro regulaci a kontrolu procesu sušení.

Komorová sušárna

Komorová sušárna Výhody : sušení všech druhů dřevin, všech tlouštěk, libovolné počáteční a konečné vlhkosti, pro krátké a střední doby sušení. Nevýhody : velká energetická náročnost, nebezpečí vzniku vad při sušení (trhlin, napětí), ekologické problémy s odpadní vodou, odpadním vzduchem a hlukem.

Komorová sušárna Topným zařízením se zahřívá vzduch v komoře. Zahřátý a ventilátory poháněný vzduch dodává teplo a odebírá zároveň vlhkost vystupující ze sušeného materiálu ve formě páry. Pokud je vzduch v komoře příliš suchý, popř. relativní vlhkost vzduchu je příliš nízká, probíhá sušení moc rychle a vznikají jím škody, např. trhliny. Pomocí vlhčícího zařízení lze nastavit vhodnou relativní vlhkost vzduchu.

Komorová sušárna Vzduch může v závislosti na teplotě přijmout jen omezené množství vodní páry. Při sušení teplota většinou postupně mírně narůstá. Aby se proces sušení nepřerušil, musí být do sušicí komory přes komíny pro přiváděný vzduch neustále vháněn čerstvý vzduch,tzv. suchý vzduch, zatímco vzduch nasycený vodní parou tzv. vlhký vzduch), se odvádí komíny pro odvod vzduchu ven. Konvekční sušení se proto označuje jako sušení systémem čerstvý – odpadní vzduch. Konvekce znamená odvádění pryč.

Komorová sušárna Vzájemné sladění zařízení sušicí komory závisí na druhu sušeného dřeva, na tloušťce sušeného materiálu, na počáteční vlhkosti a na požadované konečné vlhkosti. Některé druhy dřeva lze sušit při teplotě pod 100°C, jiné při teplotě nad 100°C. Tvrdé dřeviny se suší hůře a vyžadují delší čas k sušení než měkké. Dřevo počáteční vlhkosti musí zůstat v komoře déle než dřevo již předsušené. Kvalitního sušení se dosáhne pouze tehdy, postupuje-li se podle řežimu (plánu) sušení. Ten lze stanovit pomocí tabulek. Moderní sušicí komory pracují poloautomaticky nebo zcela automaticky. To usnadňuje práci a umožňuje dosahování spolehlivých výsledků při sušení.

Komorová sušárna Podle režimu sušení probíhá sušení dřeva zpravidla v těchto pěti stupních : Ohřátí vzduchu v komoře, Prohřátí dřeva v komoře, Vlastní proces sušení s použitím zahřívaného čerstvého vzduchu a zvlhčování (přívod páry), Kondiciování (klimatizace), tzn. nastavení na konečnou vlhkost dřeva a Pomalé ochlazení. Podle teploty vzduchu při sušení rozlišujeme: nízkoteplotní sušení, sušení za normální teploty a vysokoteplotní sušení.

Komorová sušárna Nízkoteplotní sušení : Při něm se dřevo suší při teplotách pod 45°C. Sušení probíhá pomalu, dřevo se suší šetrně a bez vzniku vnitřních napětí (tzv. jemné sušení). Tento postup se používá u silných, špatně se sušících dřevin se sklonem ke změnám zbarvení. Konečná vlhkost dřeva je okolo 20 %, tzn. jedná se o předsušení. Sušení za normální teploty : Teploty při sušení se pohybují mezi 45°C a 90°C. Tyto teplotní rozsahy jsou vhodné pro jehličnaté dřeviny a pro snadno schnoucí listnaté dřeviny. Počáteční vlhkost není omezena. Tímto způsobem se suší na konečnou vlhkost. Jedná se o nejčastěji užívaný způsob.

Komorová sušárna Vysokoteplotní sušení : Teploty při sušení se pohybují mezi 100°C 130°C, takže se dosahuje podstatného zkrácení doby sušení. Rychlým, resp. prudkým sušením dochází k nebezpečí vzniku poškození sušením, např. tvorbě trhlin, změnám zbarvení, zaschnutí a vytékání pryskyřice. Tento postup se používá pro jehličnaté dřeviny. Mnoho listnatých dřevin, např. dub a buk, smí být za vysokých teplot sušeno až při vlhkosti dřeva pod 30%. Při vysokoteplotním sušení se rozlišuje : sušení horkým vzduchem a horkou parou. Při sušení horkým vzduchem se suší horkým suchým vzduchem (směsí páry a vzduchu), sušení je prudké. Používá se zpravidla pro tenčí řezivo z jehličnanů. Při sušení horkou parou se používá přehřátá vodní pára bez příměsi vzduchu. Sušení není tak prudké. Tento postup je vhodný i pro měkké listnaté dřeviny, ale pro řadu nevýhod se užívá velmi málo.

Kondenzační sušení Při kondenzačním sušení se vzduch v komoře střídavě zahřívá a ochlazuje. Zahřívání a ochlazování vzduchu se provádí kondenzačním sušicím zařízením. Tento přístroj se může nacházet uvnitř sušicí komory nebo může být umístěn mimo. Kondenzační sušárna pracuje jako chladicí stroj. Vzduch v komoře, který přijme vlhkost ze dřeva, se nasaje kondenzační sušárnou a vede se do odparky (výparníku). Zde se vzduch ochladí až pod bod kondenzace, tzv. rosný bod. Vlhkost obsažené ve vzduchu se srazí na roštu výparníku ve formě vody a je odvedena ven. Takto odvlhčený vzduch se poté opět zahřeje. Zahřátý vzduch, který opět může odebírat vlhkost ze dřeva, se pomocí komorového ventilátoru vede hrání dřeva. Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud sušené dřevo nedosáhne požadované vlhkosti.

Kondenzační sušení Obsluha kondenzačního sušicího zařízení může být plně automatizované nebo poloautomatizované.

Kondenzační sušení Kondenzační sušičky se používají především tam, kde se jedná o sušení citlivých dřevin, tzn. dřevin, které vyžadují velmi šetrné sušení. Protože toto sušení dřeva se provádí zpravidla při nízkých teplotách pod 40°C, je zabráněno nebezpečí trhání nebo deformacím (pokřivení). Kromě toho se zabraňuje vzniku vnitřních napětí, změnám zbarvení nebo kolapsu. Při kondenzačním sušení může být materiál sušen jen do 12% vlhkosti dřeva.

Vysokofrekvenční sušení Při vysokofrekvenčním sušení prochází dřevo na dopravním pásu vysokofrekvenčním střídavým elektrickým polem, jehož výkon může být upraven podle různých stupňů sušení dřeva. Výhodou tohoto způsobu sušení je, že dřevo se uvnitř velmi rychle zahřeje. To usnadňuje sušení, takže se dosahuje i při větších průřezech podstatně kratší doby sušení, než u jiných způsobů sušení. Doba sušení se pohybuje v minutách. Dřeviny jako dub a buk mají při vysokofrekvenčním sušení sklon ke změnám zbarvení.

Vysokofrekvenční sušení 1. Vstup suchého vzduchu 2. Výstup vlhkého vzduchu 3. Výškově nastavitelné horní elektrody 4. Přepravní pás, zároveň dolní elektroda 5. Elektrické střídavé pole

Vakuové sušení Při vakuovém sušení se sušené dřevo nachází v trubkovitém kovovém válci, ve kterém je podtlak. Snížený tlak vzduchu má za následek, že přeměna vlhkosti ve dřevě na páru probíhá velmi rychle při teplotách pod 100°C. Vakuové sušení se může provádět různými způsoby. U zařízení s topnými deskami se umístí mezi jednotlivé vrstvy dřeva topné desky, které jsou spojené hadicemi s topným systémem. Po umístění sušeného materiálu do sušičky se zatopí a sníží se tlak vzduchu. Přívod tepla probíhá nepřetržitě (kontinuálně). Vlhkost, která se odpařuje ze dřeva, se chladí a vylučuje na vestavěných chladících plochách. Krátce před dosažením požadované konečné vlhkosti se topení vypne. Potom se komora vyvětrá (ventiluje) a otevře.

Vakuové sušení U bezdeskového vakuového sušení se mezi jednotlivé vrstvy dřeva položí prokladové laťky, aby zahřívaný vzduch mohl proudit kolem vrstev dřeva. Zahřívání vzduchu se provádí topným registrem. Když je v komoře dosažena požadovaná teplota, cirkulační ventilátory se vypnou a vytvoří se vakuum. Takto způsobené odpařování vlhkosti ze dřeva ochladí okolní vzduch. Při dalším odpařování zbylé vody ve dřevě se sušicí komora opět vyvětrá a dřevo se zahřeje. Pak se znovu vytvoří vakuum. Tento proces se opakuje tak často (diskontinuálně), odkud není dosaženo požadované konečné vlhkosti dřeva. Vakuové sušení se zpravidla používá jen tehdy, má-li být sušeno rychle a šetrně malé množství dřeva.

Chyby při sušení Při sušení dřeva může dojít k různým chybám. Znamenají téměř vždy větší či menší snížení kvality dřeva. Zatímco při přirozeném sušení bývají chyby zpravidla způsobeny nesprávným ukládáním nebo skladováním, při umělém sušení je třeba hledat ve špatné obsluze nebo chybném nastavení sušicích zařízení. Nejčastější chyby při umělém sušení jsou deformace a změny zbarvení, vznik vnitřních napětí, vytékání pryskyřice a kolaps (zřícení buněk).

Chyby při sušení Změnám tvaru sušeného materiálu smršťováním nelze obecně zabránit.Opatrným sušením je lze udržovat v určitých mezích.

Chyby při sušení

Chyby při sušení Ke změnám zbarvení dochází převážně u listnatých dřevin. Příčinou jsou většinou příliš vysoké teploty při sušení nebo příliš dlouhé zvlhčování. Buk se zbarvuje např. dočervena, borovice a jasan hnědnou. Javor smí být, pokud nemá ztratit svou bílou barvu, vlhčen jen málo.

Chyby při sušení Pod pojmem vznik napětí se rozumí nerovnoměrné sušení dřeva a tím vzniklá tvorba trhlin.Příčinou je téměř výlučně příliš rychlé sušení, při kterém odevzdávají vnější vrstvy dřeva příliš rychle vlhkost, nejdříve vodu volnou, potom vázanou vodu.Smršťováním vnějších vrstev dřeva se tok vlhkosti zevnitř ven přeruší. Protože objem vnitřních, ještě vlhkých částí dřeva zůstává stejný, vzniká ve vnějších vrstvách napětí, které vede k povrchovým trhlinám. Lze tomu zabránit okamžitým zvlhčením.

Chyby při sušení Pokud se však v sušení pokračuje bez zvlhčování, není vzhledem k suché vnější vrstvě možný rovnoměrný tok vlhkosti zevnitř ven a tak již není možné rovnoměrné sušení. Vlivem suchého vzduchu v komoře vznikají uvnitř sušeného materiálu napětí, která vedou k tvorbě více či méně velkých vnitřních trhlin. Zejména mokré a silné dřevo, ale především hutné, resp. těžké dřevo, velmi snadno sesychá při neodborně prováděném sušení. Dřevo s vnitřním napětím je chybou při sušení, které znamená vždy značné snížení kvality. Ve většině případů je takové dřevo pro truhláře bezcenné.

Chyby při sušení Vidličková zkouška pro kontrolu napětí ve dřevě při sušení

Chyby při sušení Výsušné trhliny mohou mít vedle povrchových a vnitřních trhlin, vznikající jako důsledek napětí, i podobu vlasových a čelních trhlinek. Vlasové trhlinky vznikají, pokud se dřevo v sušicím zařízení ve fázi zahřívání velmi rychle zahřeje. Čelné trhlinky vznikají, pokud je nechráněné čelné dřevo sušeno příliš rychle. Při rychlém sušení čelného dřeva záleží především na směru proudění vzduchu v sušící komoře. Vzduch může proudit vzhledem k uložení dřeva podélně nebo napříč jedním směrem nebo může proudit cyklicky střídavě.

Chyby při sušení Vytékání pryskyřice se vyskytuje u dřevin s obsahem pryskyřice, jsou-li sušeny při teplotách 60°C a vyšších. Vytékání pryskyřice sice neznehodnocuje technické vlastnosti dřeva, vadí ale obrábění, lepení a ošetření povrchu.

Chyby při sušení Kolaps, nazývaný také zřícení buněk, vzniká tehdy, pokud je listnaté dřevo s vysokou hustotou a vlhkostí např. dub nebo buk) nad bodem nasycení vláken sušeno při teplotách vyšších než 60°C.Za těchto klimatických podmínek při sušení se voda obsažená ve dřevě příliš rychle odpařuje a uniká. Vzniká tak silné působení vlhkostního spádu, spojení s pod tlakem v buňkách. Buňky se přitom silně smršťují a zapadají do sebe, kolabují. Na povrchu dřeva jsou vidět velké nepravidelné deformace průřezu dřeva (propadlá místa) , v dřevě jsou vnitřní trhlinky. Deformace lze během sušení účinkem vlhčení parou, opět zvrátit. Trhlinky však již zůstanou.