Druhy netopýrů v České republice

Doufám, že vás tato prezentace bude bavit Doufám, že vás tato prezentace bude bavit.Vybrala jsem si netopýry, protože si myslím že netopýři jsou zajímaví. Ne jen svým vzhledem, ale tím jak žijí.

Něco o nich Netopýři jsou z podřádu savců a z řádu savců. Nejvýznamnějším znakem netopýru jsou křídla propojená s předními končetinami. Díky těmto křídel jsou netopýři jedinými savci kteří létají.

Charakteristika Skoro většina netopýrů jsou aktivní v noci nebo až za soumraku. Živý se krví, hmyzem, malými savci a rybami. Většina netopýru má oči, ale málo vyvinuté, takže s nimi nevidí skoro nic. Netopýři se dorozumívají takzvanou echolokací. Netopýři vytváří ultrazvukové vlny o kmitočtu od 14 000 do 100 000 hertzů a vypouští je z nosu nebo otevřených úst.

Seznam netopýrů v ČR: (Eptesicus nilssonii) netopýr večerní (Eptesicus serotinus) netopýr Saviův vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) netopýr černý (Barbastella barbastellus) netopýr severní (Hypsugo savii) netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii) netopýr Brandtův (Myotis Brandtii) netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) netopýr vodní (Myotis daubentonii) netopýr brvitý (Myotis emarginatus) netopýr velký (Myotis myotis) netopýr vousatý (Myotis mystacinus) netopýr řasnatý (Myotis nattereri) netopýr obrovský (Nyctalus lasiopterus) netopýr stromový (Nyctalus leisleri) netopýr rezavý (Nyctalus noctula) netopýr parkový (Pipistrellus nathusii) netopýr hvízdavý (Pipistrellus pipistrellus) netopýr nejmenší (Pipsterllus pygmaeus) netopýr ušatý (Plecotus auritus) netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)

Druhy netopýrů

Vrápenec malý Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Je to kriticky ohrožený druh. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě a vrápenec malý je z tohoto důvodu považován za celosvětově ohrožený druh.

Popis: Délka ušního boltce: 14,5 až 19mm. Srst je šedobílá a na břiše světlejší. Hmotnost: 3 až 9g. Rozpětí křídel: 192 až 254mm. Délka těla: 37 až 47mm. Délka ocasu: 22 až 33mm. Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy. Létací blána hnědočervené barvy. Mladí jedinci jsou tmavší

Stanoviště Původními letními úkryty vrápence malého byly krasové jeskyně, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména zámků a kostelů. V zimním období vyhledává vrápenec malý jeskyně, štoly a sklepy. Zimuje v teplejších jeskynních prostorách s minimálním prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 9 °C a téměř 100% vlhkostí. Zde zimuje zcela výhradně jednotlivě. Při zimování se zcela balí do létací blány a svým tvarem připomíná hrušky. Zimní spánek (hibernace) nastává zpravidla od října do dubna. Mezi úkryty přeletuje vrápenec malý pouze na krátké vzdálenosti; je to druh relativně stálý.

Rozšíření a počet Na území ČR dosahuje severní hranice rozšíření. Výskyt vrápence malého v ČR je vázán především na teplejší oblasti s dostatkem podzemních prostorů vhodných pro zimování a úkryt. Vyskytuje se zejména v nižších a středních polohách.

Vrápenec velký Vzhled Typické znaky vrápence velkého: Na čenichu má nápadné tříčlenné blanité výrůstky. Prostřední, masitý výrůstek, vypadá jako "podkova". Před nozdrami čenichu je vzpřímené sedlo (sella) s lancetovým kýlem. Při letu pohybuje vrápenec svýma ušima sem a tam až šedesátkrát za sekundu, a tak zachycuje vydávané ultrazvuky. Nos je nejdůležitějším orgánem echolokace netopýrů i vrápenců. Při letu jím vydává netopýr ultrazvuky. Směr zvuku přitom nemění pohybem hlavy, ale jen částí nozder.Vrápenec velký dosahuje hmotnosti 16,5 - 34 g. Délka hlavy s trupem je 5,7 - 7,1 cm. Ocas je dlouhý 3,5 - 4,3 cm. Rozpětí křídel bývá kolem 34 - 40 cm.

Rozšíření vrápence velkého v ČR

Rozšíření Tento druh netopýra žije v tropickém a mírném pásu, od Velké Británie až po Balkán a hlavně v Evropě. Ve Střední Evropě žije jen v označených lokalitách. V České republice žije v krasových oblastech Čech a Moravy.

Netopýr brvitý Rozšíření v ČR: V České republice se vyskytuje hojněji v teplých nížinných oblastech Moravy a ve východních Čechách. Nálezy tohoto druhu však pocházejí i z jiných oblastí státu (Českomoravská vrchovina, Pošumaví, Krkonoše, Liberecko). Severní okraj České republiky představuje v podstatě hranici areálu rozšíření netopýra brvitého v Evropě. Celkové rozšíření: Jižní, jihovýchodní a střední Evropa, jihozápadní a střední Asie, severní Afrika.

Rozšíření:

Velikost váha 6-10 g, délka 41-53 mm Popis V mnoha směrech je dost podobný netopýru řasnatému, ale nemá kartáčovitý lem na okraji ocasní blány ani esovité prohnutí ostruhy, a už na dálku je patrné jeho výrazně odlišné zbarvení. Celá hlava včetně boltců i neosrstěných partií je tmavá se zřetelným temně rezavým nádechem, na hřbetě je srst u dospělců nápadně rezavá až hnědočervená a naspodu těla žlutavě šedobílá a s nádechem do rezavá. Pesíky jsou vlnité a zřetelně tříbarevné (při základu černé, uprostřed šedavé a u špičky načervenalé). Mladí jedinci postrádají světlejší načervenalé zbarvení. Rozhodujícím znakem je pravoúhlý zářez na vnějším okraji boltce zhruba v úrovni hrotu poměrně dlouhého tragu (tedy asi ve 2/3 výšky boltce). Při zimování se obvykle neukrývá ve štěrbinách, neklopí boltce dozadu a je patrné jeho charakteristického zbarvení.

Historie výzkumu netopýrů na lokalitě Jedštědský hřeben a pod Ještědí

Nejstarší literární údaje pochází od RNDr Nejstarší literární údaje pochází od RNDr. Hanáka z jeho diplomové práce. V roce 1956 popisuje výskyt jednoho jedince druhu (Netopýr ušatý) na půdě v obci Žibřidice. V této práci cituje také 30 zimujících jedinců na lokalitě Západní jeskyně u Jitravy , v tomtéž roce. Po krátké pauze navštívil danou oblast RNDr. Nevrlý , který 21.8.58 na lokalitě Lemberk nakroužkoval letní kolonii druhu (N. velký , 10 samic + 3 samci). Jedna ze samic byla zastižena 1.5.1960 v Kemnitz u Lobau. 26.6. 1959 se RNDr. Nevrlý vrací na zámek Lemberk kde zastihl tři jedince druhu (Vrápenec malý). . Poslední údaj z jeho deníku jsou dva okroužkovaný netopýři na zimovišti Západní jeskyně u Jitravy dne 31.3.75. Jedná se o (Netopýr ušatý) a (N. vodní). Tyto kroužkovanci zde byli zastiženy při kontrole 29.11.75. Další údaj pochází ze zimy 1983, kdy v jedné ze štol na Ovčí Hoře zastihl M.Jóža zimujícího jedince My(N. velký). M.Jóža také popisuje ze zimy v roce 1987 , kdy navštívil Podtraťovou štolu u Panenské Hůrky , jednoho jedince (N. vodní).

Cílený výzkum chiropterofauny na dané lokalitě započal D Cílený výzkum chiropterofauny na dané lokalitě započal D.Horáček v zimě 1989-1990. Z počátku se jednalo pouze o zimní sčítání. Mimo již známých lokalit z dřívějška ( Západní j. u Jitravy , Podtratová štola u Panenské Hůrky) byli navštíveny i nově lokality , byli to Panenská Hůrka - Vodní štola , Jezevčí j. v Kryštofově údolí , Hanychovská j. , Malá Basa, Liščí j. , a štoly na Šachetním vrchu. Nově pro Ještědský hřeben byly prokázány druhy Myotis mystacinus (N. vousatý , 23.12.89 - Jezevčí j.) , Plecotus austriacus (Netopýr dlouhouchý 30.12.89 - Západní j. u Jitravy) a Eptesicus nilssoni(N. severní 6.1.90- Malá Basa) . Do roku 1994 probíhá prakticky jen zimní sčítání. Na zimovištích dále byli prokázány druhy Myotis nattereri (N.řasnatý 30.12.90 - Hanychovská j.) , Myotis Brandti (N.Brandtův, 25.2.96 - Hanychovská j.) a Barbastella barbastellus (N.černý ,29.2.96- Grábštejn).

V roce 1996 , díky finanční pomoci nadace pro záchranu Ještědského hřebenu , byl zakoupen ultrasond detector tipu PETTERSON D 230 s nahrávacím magnetofonem SONY WMD6 . Po zvládnutí problematiky práce s tímto přístrojem uvádí D.Horáček další dva nově prokázané druhy. Jsou to Nyctalus noctula (N. rezavý , 6.6.96 - nádraží Liberec) a Nyctalus leisleri (N.stromový , 19.7.96 - Malá Basa).

Rok 1996 je také úspěšný z hlediska výzkumu letních kolonií Rok 1996 je také úspěšný z hlediska výzkumu letních kolonií. Bylo nalezeno celkem pět letních kolonií tří druhů. (Rhinolophus hipposideros, Plecotus auritus , Pipistrellus Pipistrellus). V obci Vlčetín v domě s č.p. 70 byl prvě zastižen velice hojný druh Pipistrellus pipistrellus (N. hvízdavý) dne 6.5.96. Také největší nalezená letní kolonie byla tvořena tímto druhem , čítala téměř 100 jedinců (Šimonovice). Dne 16.6.1997 , po předchozí hlášce starostky obce Zdislava, jsem přijel zkontrolovat letní kolonii netopýrů v půdních prostorách kostela. Zde jsem zaznamenal 250 až 300 samic s mláďaty druhu Myotis myotis ( N. velký ). V této kolonii byli dva kroůžkovanci. První s číslem kroužku X14942 pochází ze tří km. vzdálené Západní jeskyně , kroužkován 11.8.96 . Druhý s číslem kroužku 36331 , je jedenáct let stará samice , kterou kroužkoval Z. Buříč 25.7.87 na Sklepech pod Troskami. Přelet činí 37 km.

V roce 1997 se při podzimních odchytech zjistilo i několik zajímavých přeletu . Například Myotis daubentoni (N. vodní) překonal vzdálenost šestnácti kilometru z Grábštejna na Hanychovskou jeskyni. Další jedinec druhu Myotis emarginatus (N. brvitý) přeletěl 12 km ze Západní jeskyně na Velkou Basu . Ostatní přelety byli pouze do tří km. Celkem na Ještědském hřebeni a Podještědí bylo prokázáno 18 druhu netopýrů.

V následujících letech bude nadále prováděno sčítání na zimních a letních koloniích , neting ( postupně utlumován ) a detektorování hlasu netopýru ( s cílem zmapování lovišť , přeletových cest , letních kolonií a přesném určení druhu pomocí analizeru na nějž v současné době sháníme peníze , jenž by sloužil i pro další organisace v okolí zabývající se detektorováním ). Velký důraz je a bude kladen na přímou ochranu netopýru a jejich životního prostředí v krajině. Hlavním cílem je zabezpečit zbývající zimoviště proti vniknutí nežádaných návštěvníků. Ti i když ne třeba schválně netopýry svou přítomností budí . Opakované probuzení může netopýra stát příliš velké množství zásob podkožního tuku a tedy i úhyn. Ochranu netopýrů se snažíme zajistit i jinými metodami (např. podání návrhů na maloplošné chráněné území sociálně významní pro netopýry v období rozmnožování a zimování , konkrétně Velká Basa a Panský lom, ...... ). Poskytnutí i bezplatnou poradenskou služby laické veřejnosti, a pořádání přednášek.