Mgr. Vendula Baboučková Sluchově postižení

Sluch je jedním z našich hlavních smyslů je schopnost vnímat zvuky smyslovým orgánem - uchem Zvuk který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.

Typy sluchových poruch Sluchové poruchy mohou být výsledkem organické a fyziologické malfunkce v kterékoli části sluchového analyzátoru, sluchové dráhy a sluchových korových center, nebo z funkcionálně-percepčních poruch. Konduktivní sluchové ztráty mají příčinu v funkční poruše zvukovodu, ušního bubínku nebo středního ucha. Ve většině případů schopnost slyšet může být téměř plně obnovena léčbou, chirurgickými zákroky nebo sluchadly.

Retrokochleární sluchová ztráta je způsobená postižením sluchového nervu nebo v centrální části sluchového systému, včetně centrální zvukové dráhy, subkortikálních a kortikálních sluchových center. Postižení tohoto původu jsou relativně vzácné. Léčba sluchových ztrát tohoto původu je dosud v počátcích. Je nezbytné rozlišovat mezi poruchami sluchu fyziologického původu a funkčním postižením sluchového zpracování informací v centrálním sluchovém systému.

Senzorineurální kochleární ztráta sluchu je často spojena s úplnou ztrátou funkcí smyslových buněk (sluchové buňky) ve vnitřním uchu (kochlea). Postižení sluchu u dětí v 98% případů reprezentuje zničená kochlea. Senzorineurální sluchové ztráty nejsou principiálně léčitelné léky. Sluchové pomůcky a kochleární implantáty mohou umožnit dobré slyšení za jistých podmínek.

Sluchové procesy a percepční postižení je funkční vadou Sluchové procesy a percepční postižení je funkční vadou. Ta ovlivní zpracování které se koná v centrální nervové soustavě (CNS), takové jako analýza vzájemných vztahů mezi časem, výškou a sílou akustických signálů Sluchový práh, je prokázán jako normální v těchto případech. Postižení sluchových procesů a percepčních schopností často zůstává neodhalené až do doby kdy se u dětí projeví narušený vývoj řeči.

Příčiny vnější jako např Příčiny vnější jako např. hluk, toxiny, léky, vibrace při práci, úraz aj. Mezi příčiny, které zpravidla nevedou ke ztrátě sluchu hned, ale postupně patří vliv věku a hluk.

Hluk Projevuje se buď jako dlouhodobá hluková zátěž nebo jako třesky zvuku třeba při dopravních úrazech. Při těchto úrazech může být silný intenzivní zvuk silnější než ochranné síly soudržnosti sluchového orgánu, nastane traumatická destrukce některých buněk vnitřního ucha. V místě této destrukce vzniká v blanitém hlemýždi nefunkční jizva.

Při dlouhodobé hlukové zátěži jsou buňky ve vnitřní části ucha léta trvale přetěžovány a jejich mechanismy restituce a obnovy sil jsou vyčerpány. Pak se rychleji poškozují. Intenzita zvuku nad 85 dB po dobu několika hodin denně v průběhu let vede vždy u každého člověka k vyčerpání ochranných metabolických rezerv buněk a k ohrožení sluchu

hluku v prostředí 50 dB - úroveň konverzační řeči (40-60 dB) 60 dB – pračka 70 dB - bouchnutí dveřmi 90 dB - pouliční doprava 110 dB - rockový koncert 120 dB - hlasité hřmění 130 dB - motorová sbíječka

Způsoby vyšetřování sluchu pohledem a pohmatem pomocí ušního zrcátka - prohlédne se zvukovod a bubínek Mikroskopem - zjištění stupně poškození bubínku a při jeho perforaci i chorobné změny v bubínkové dutině Zkouška hlasitou řečí a šepotem Tónová prahová audiometrie - audiometr

Tónová prahová audiometrie Zjišťuje se nejnižší slyšitelná intenzita čili práh sluchu tónů, u nichž se plynule nebo po malých skocích mění intenzita vydávaného tónu. Pacient při něm naslouchá čistým tónům (zvukům tvořeným pouze jedinou frekvencí, jaké se v běžném životě vyskytují jen zřídka). Vyšetřuje se zvlášť vedení vzdušné – sluchátky nasazenými na uši – a zvlášť vedení kostní – vibrátorem přiloženým na kost za boltcem. Vzdušné vedení se vyšetřuje na frekvencích 125, 250, 500, 1000, 2000, 4000 a 8000 Hz

Vznik poruchy sluchu Porucha sluchu může být dědičná nebo získaná a může vzniknout v každém věku. Termín "postlingvální sluchové postižení" zahrnuje všechny ty jedince, u kterých došlo k náhlé nebo postupně vznikající sluchové ztrátě po dokončení vývoje řeči. Tato definice zahrnuje sluchové ztráty jak u seniorů tak i u mladých dospělých u kterých, v důsledku nemoci nebo dalších traumat došlo ke narušení schopnosti slyšet.

Termín "perilingvální sluchové ztráty" zahrnuje všechny ty případy, u nichž došlo ke sluchovým ztrátám v období dětství do věku 14 let. Tato kategorie patří mezi jasně ohraničené skupiny s postlingválními a prelingválnímí sluchovými ztrátami. Termín "prelingvální sluchové ztráty" zahrnují osoby, u kterých došlo ke sluchovým ztrátám perinatálně nebo před zahájením vývoje řeči v prvních měsících života.

Stupně sluchových ztrát lehká nedoslýchavost 20-40 dB (často se vůbec nezjistí, obvykle bez sluchadel) středně těžká nedoslýchavost 40-60 dB (diagnostikována obvykle až v předškolním věku, někdy bývá problém s akceptací sluchadel, čím bystřejší dítě, tím lépe kompenzuje, to platí samozřejmě obecně, nebezpečí podcenění problému. Má již důsledek na opoždění řeči, výslovnost a sociální dovednosti.

těžká vada 60-80 dB (komunikační bariéra, lze ještě kompenzovat sluchadly, ne u všech dětí ale dostatečně, potřeba znakového jazyka, dlouholetá logopedie, problematika odezírání, zařazení do komunity neslyšících) zbytky sluchu až praktická hluchota nad 80 dB (stejně jako těžká vada, orální řeč se rozvine dostatečně jen u dětí mimořádně bystrých, s jazykovým citem, schopností odezírat, bez dalších poruch, s angažovanou rodinou, špičkovými sluchadly…mnoho podmínek současně. Možnost kochleární implantace, používání znakového jazyka) úplná hluchota při žádném zvukovém vjemu

Komunikace neslyšících Znakový jazyk Prstová abeceda Odezírání

Znakový jazyk Vizuálně-motorický komunikační systém Přirozený a plnohodnotný jazykový systém je tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka a je ustálen po stránce lexikální i gramatické. Má ale jiný slovosled (znakosled) i gramatiku než čeština. Například vztahy, které se v češtině vyjadřují spojkami, předložkami a podobně se ve znakovém jazyce vyjadřují umístěním v prostoru.

Prstová abeceda vizuálně-motorická komunikační forma (systém), při které se užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření písmen Přednosti a výhody: Vizuálně-motorická existence, snadno naučitelná a reprodukovatelná, není vázána na další pomůcky, přesně vizualizuje mluvený jazyk Nevýhody: Slova jsou hláskována, je pomalejší než mluvení, pracný rozvoj a posléze záměrné utlumování, odvádí dítě od odezírání

Odezírání = vizuální percepce Přijímání informací zrakem a chápání jejich obsahu na základě pohybů mluvidel, mimiky, gestikulace, celkového postoje těla a kontextu

Český svaz neslyšících sportovců Byl založen v roce 1990, je pokračováním nepřetržité šňůry tradice neslyšících sportovců, již v roce 1986 vznikla na ČSTV komise, která řídila sport neslyšících v českých zemích a dostala k tomu první rozpočet. Již v roce 1924 pomáhali čeští neslyšící sportovci zakládat CISS (International Committee of Sports for the Deaf - Mezinárodní výbor neslyšících sportovců) v Paříži a od toho roku se odvíjejí vlastní olympijské hry neslyšících sportovců ve světě pod názvem Světové hry neslyšících (jako Deaflympic).

Český svaz neslyšících sportovců patří mezi prvními zakladateli CISS a je členem od roku 1924. Tehdy v té době organizovaný sport neslyšících byl jen v Praze Nyní má ČSNS celkem 4.886 členů, 19 sportů

CISS (The International Committee of Sports for the Deaf) Světová federace neslyšících sportovců (CISS) má ze všech ostatních světových asociací handicapovaných sportovců nejdelší historii, její kořeny sahají do roku 1924. 1924 – Světové hry neslyšících sportovců v Paříži (4-letý cyklus) 1949 – Seefeld – zimní světové hry neslyšících

Podmínkou účasti je sluchová ztráta 55 dB na lepším uchu. Během závodu, bezprostřední přípravě na závod (rozcvičení, předzávodní prohlídka trati) nesmí soutěžící používat žádné technické prostředky (sluchadla, vysílačky) jež by jim usnadňovali komunikaci se sportovci, trenéry, rozhodčími a ostatními.

Deaflympiády (Světové hry neslyšících) Zejména vlivem specifického způsobu komunikace se konají vždy odděleně a to v lichých letech. První letní hry se uskutečnily v roce 1924 v Paříži, první zimní v roce 1949 v Seafeldu. Sporty na letních deaflypmiádách – atletika, badminton, basketbal, bowling, cyklistika, fotbal, házená, orientační běh, plavání, stolní tenis, střelba, tenis a volejbal. Sporty na zimních deaflypmiádách – alpské lyžování, běh na lyžích, lední hokej, snowboarding.