Teorie blahobytu

Opakování - PPF Odvození PPF viz prezentace k všeobecné rovnováze Proč má PPF daný (konkávní) tvar: - princip nákladů obět. příležitosti: čím více statků jednoho druhu (např. Q´1) produkuji, tím více VF k produkci daného statku musím používat. - dříve nebo později začnu používat i VF, které se k produkci Q´1 nehodí, ale hodí se k produkci něčeho jiného (např. Q´2). - jsem-li na PPF: tak, abych zvětšil produkci Q´1 o jednu jednotku, musím dříve nebo později použít VF, jež mi vyrobí spoustu jednotek Q´2.

UPF (utility possibility frontier)‏ Pokud lze PPF odvodit z krabicového diagramu rovnováhy ve výrobě Musí jít z krabicového diagramu rovnováhy ve spotřebě odvodit symetrická křivka (UPF)‏ PPF – maximální možné kombinace dvou statků, které lze při daných VF vyrobit UPF - maximální možné kombinace užitků dvou spotřebitelů, kterých lze dosáhnout při dané zásobě statků.

Krabicový diagram – rovnováha ve spotřebě

UPF

Rozdílné užitky spotřebitelů - CC V bodě A má první spotřebitel vysoký užitek a druhý spotřebitel malý V bodě B jsou užitky obou spotřebitelů přibližně stejné

Rozdílné užitky spotřebitelů - UPF Bod A – první spotřebitel velký užitek, druhý malý Bod B – oba spotřebitelé přibližně stejný užitek

Teorie blahobytu (ToW) - základ Když se posuneme z bodu A do bodu B, tak - druhému spotřebiteli užitek výrazně vzroste - prvnímu příliš neklesne (viz obr.)‏ Teorie blahobytu: přesun z bodu A do bodu B je OK

ToW - problémy Užitky jsou subjektivní veličina, nejsou porovnatelné Analogie s PPF – pokud se na PPF posuneme z bodu A do bodu B vzroste produkce (a tím spotřeba) druhého statku o hodně, produkce (a spotřeba) prvního statku poklesne o málo. Jenže, co když chce společnost spotřebovávat hodně prvního statku? Tj. bod A odpovídá preferencím společnosti. Na PPF nelze jen tak říci, že je nějaký bod lepší než druhý, že přesunem z jednoho bodu do druhého si lidé polepší. PPF – maximální možné kombinace dvou statků. Pohyb po PPF – vždy je to pohyb něco za něco. Výše uvedené logicky platí i pro UPF – pohybem po UPF si vždy někdo polepší a někdo pohorší. Nelze říci, že nějaký bod na UPF je lepší než druhý!!!

Normativnost ToW ToW říká: pokud se pohybujeme na UPF a užitek jednomu spotřebiteli roste více než pokles druhému spotřebiteli, je to spravedlivé. Spravedlnost je ale normativní pojem. Existuje n důvodů, proč má jeden (první) spotřebitel větší užitek než druhý(např.): - první spotřebitel disponuje schopnostmi, kterými druhý spotřebitel nedisponuje, takže první spotřebitel je výrazně produktivnější než druhý; - první spotřebitel své bohatství zdědil; - první spotřebitel zabraňuje druhému spotřebiteli, aby využil svých schopností a příležitostí; - druhý spotřebitel je vážně nemocný; - druhý spotřebitel je líný a nechce využívat svých výrobních faktorů (např. nechce pracovat);

ToW a přerozdělování Záměrný pohyb po UPF – zvětšení užitku jednomu spotřebiteli a snížení užitku druhému spotřebiteli vyžaduje přerozdělování Lze přerozdělovat buď statky nebo příjmy, kterými spotřebitelé disponují. ToW říká: vyšší přerozdělování vede k poklesu efektivnosti – nebudeme na UPF, ale pod ní. Důvody: - přerozdělování podlamuje iniciativu, takže společnost produkuje méně statků, jež lze přerozdělit. - Při samotném přerozdělování dochází ke ztrátám.

Není přerozdělování jako přerozdělování ToW předpokládá, že při přerozdělování zvyšujeme rovnost za cenu snížení efektivnosti (viz levý obr.)‏ Existují přerozdělování, kdy zvyšujeme nerovnost (snižujeme rovnost) a zároveň snižujeme efektivnost. Př. nevolnictví – přerozdělujeme od chudých k bohatým (pravý obr.)

Není přerozdělování jako přerozdělování Přerozdělování kdy alespoň do určitého bodu zvyšuji rovnost i efektivnost Př.: poskytuji chudým bezplatné vzdělání (tj. přerozděluji ve prospěch rovnosti), díky vzdělání jsou chudí produktivnější, společnost více vyprodukuje (efektivnost roste) Dávám podpory v nezaměstnanosti (rovnost), lidé ale díky tomu tolik nekradou, bohatí nemusí platit tolik policii a mohou investovat do kap. statků, takže produkce a efektivnost roste Jde vůbec o přerozdělování? Nejedná se o investování, pojištění? Problém bodu – pokud i ve prospěch produktivity přerozděluji mnoho, začne efektivnost jednou klesat. (Nohavicova teorie alkoholového kopce)‏

Možný vztah mezi E a R

Produktivní aspekt spotřeby Užitek nemusí být konečná veličina, tj. nespotřebovávám jen proto, abych maximalizoval svůj užitek Spotřebovávám i proto, abych měl v budoucnu příjem - nebudu-li jíst, nebudu schopen pracovat a nebudu mít dostatečný příjem - budu-li bydlet pod mostem, budu mít omezené možnosti získat nějaký příjem - jazykový kurs: je chápán jako spotřeba, ve skutečnosti může zvýšit můj příjem Člověk tedy nemaximalizuje jen užitek, usiluje o maximalizaci současné hodnoty (PV) budoucího příjmu (budoucího bohatství, FE, FW)‏ Spotřeba má produktivní aspekty, ToW tyto produktivní aspekty neřeší.

Užitek tedy není finální a exogenní veličina Proč ne finální, tj. proč užitkem vše nekončí – pokud by tomu tak bylo, tak bychom jednoznačně preferovali krátkodobý užitek, na úkor dlouhodobého. Nebyli bychom schopni již absolvovaný užitek, zakomponovat do dalšího rozhodování Proč ne exogenní – naše potřeby by se vyvíjely bez ohledu na to, jaký užitek jsme již získali

Maximalizace současné hodnoty budoucího příjmu (PVFR)‏ Člověk o to usiluje, tj. usiluje o to, aby jeho budoucí příjem, respektive budoucí bohatství (součet budoucích příjmů tvoří budoucí bohatství) bylo maximální. V budoucím bohatství je zahrnuto i současné bohatství: FW = PW + FR, FW = budoucí bohatství, PW = současné bohatství, FR = budoucí příjmy Nutno diskontovat, tj. FR a FW převádět na současnou hodnotu Proč diskontovat? Koruna (euro, USD, obecně peněžní jednotka, PJ) za rok (nějaký časový okamžik) má jinou hodnotu než teď. Proč? Protože PJ za nějaký časový okamžik nemohu použít, čili neuspokojí moji aktuální potřebu, čili ji mohu použít pouze na něco, co mi přináší nižší užitek.

PV FR v případě více subjektů Každý subjekt má nějaký (možný) FR, lze přitom spočítat jeho PV FR záleží na vstupech (zdrojích), které jednotliví lidé mají k dispozici. Pokud tyto zdroje využívá jeden člověk, už je obvykle nemůže využívat další. Platí zákon klesajících mezních výnosů (MY) – pokud dané zdroje bude využívat jeden člověk (k určité činnosti), bude klesat výnos z těchto zdrojů Pokud by dané zdroje mohl získat jiný subjekt, jež má zdrojů málo, mohl by být jeho MY vyšší než, pokud tyto zdroje využívá člověk, který jich má hodně. Lze nakreslit YPF – maximální možnou kombinaci PV FR dvou lidí

YPF V důsledku omezenosti zdrojů jsou situace, kdy nelze zvýšit FR jednoho člověka jinak než za cenu snížení příjmu druhého člověka – dochází k přerozdělení zdrojů od jednoho k druhému Platí zákon MQ´- čím více zdrojů má osoba A, tím menší MQ´ z nich má, čím méně zdrojů má osoba B, tím větší MQ´ z nich má YFP má stejný tvar jako PPF Lze najít paretovská zlepšení

Přerozdělování při maximalizaci současné hodnoty budoucího příjmu (bohatství)‏ Peníze lze přerozdělovat, užitek ne – peníze si mohu půjčit a vrátit. Přesun z bodu A do bodu B při přerozdělení peněz může být paretovským zlepšením: První potřebitel se vzdá části budoucího důchodu ΔY´1. Druhý spotřebitel získá podstatně větší přírůstek budoucího důchodu ΔY´2. Tento přírůstek (ΔY´2) si lze představit jako součet ΔY´1 (ten musí druhý spotřebitel vrátit prvnímu, aby ten nebyl poškozen a změna měla charakter paretovského zlepšení) a samotné paretovské zlepšení, které uvedenou změnou vzniklo: ΔY´2 = ΔY´1 + paretovské zlepšení. O příslušné paretovské zlepšení se přitom v nějakém poměru mohou podělit oba spotřebitelé.