Filip Zelenka

Základy dopravní politiky jsou obsaženy již v Římských smlouvách, které zavádějí společná pravidla mezinárodní dopravy, volný přístup k poskytování dopravních služeb pro všechny členské státy či zákaz diskriminace jednotlivých dopravních odvětví. Římská smlouva se týkala jen vybraných odvětví dopravy a dopravy na vnitřních vodních cestách, nezahrnovala námořní a leteckou dopravu. Až do zahájení společného vnitřního trhu však nebyl ve společné dopravní politice zaznamenán žádný významnější pokrok. Členské státy bránily své národní zájmy a dotovaly některé dopravní odvětví, především železnice a leteckou dopravu. V silniční dopravě přetrvaly různé národní kvóty zvýhodňující domácí přepravce až do začátku 80. let, dopravní infrastruktura nebyla budována s ohledem na potřeby Unie a námořní a letecká doprava zůstávala mimo společnou dopravní politiku

Cílem dopravní politiky EU je konkurenceschopná, bezpečná k životnímu prostředí šetrná doprava. Dopravní odvětví odpovídá asi 7% evropského HDP a asi 5% zaměstnanosti v EU. Doprava sama o sobě je důležitým průmyslovým odvětvím a zásadním způsobem přispívá k fungování evropského hospodářství jako celku v nejbližších letech lze čekat prudký rozvoj.

Evropská komise - Generální ředitelství pro dopravu a energetiku Rada EU – Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku Evropský parlament – Výbor pro dopravu a cestovní ruch

Celková nákladní doprava50% Celková osobní doprava35% Silniční nákladní doprava55% Železniční nákladní doprava13% Námořní doprava na krátké vzdálenosti59% Vnitrozemská vodní doprava28% Os. Automobily36% Železniční os. Doprava19% Letecká doprava108%

Ta se zaměřuje na řešení konkrétních problémů, které se týkají všech členských zemí, jako je např. dopraví přetížení ( na silnicích a v letecké dopravě), závislost na ropě a či emise skleníkových plynů. Zajišťuje finanční prostředky k modernizaci dopravní infrastruktury

Revitalizace železnic Podpora námořní a říční dopravy Rovnováha mezi leteckou dopravou a ekologií Výstavba transevropských sítí Zefektivnění výběru poplatků za dopravu Rozvoj kvalitní městské dopravy

Po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1993 začala Evropská unie rozvíjet aktivity v nové oblasti nazvané transevropské sítě. Jedná se o vybudování sítí v dopravě, telekomunikacích a energetice, včetně ropovodů a plynovodů. Projekt transevropských sítí je dovršením úkolu vytvořit prostor bez vnitřních hranic, usnadnit propojení různých částí Unie a zkrátit přepravní vzdálenosti.

Transevropské sítě se mají skládat z km silnic, 106 tis. km železnic, 13 tis. km vnitrozemských vodních cest, 411 letišť a 404 námořních přístavů. V současnosti nicméně chybí vybudovat či zrekonstruovat zhruba 20 tis. km silnic a 600 km vnitrozemských vodních cest - v celkové hodnotě 500 mld. €. Transevropské sítě by měly být integrovány tak, aby kombinovaly všechny druhy dopravy, využívaly inteligentních dopravních systémů a propojovaly nové dopravní a energetické technologie. Ve výsledku by to mělo vést i k posílení potenciálu železniční dopravy, a to především nákladní.

Navigační systém Galileo je plánovaný autonomní evropský Globální družicový polohový systém (GNSS), který by měl být obdobou americkému systému Navstar GPS a ruskému systému GLONASS. Jeho výstavbu zajišťují státy Evropské unie a jejich instituce. Spuštění GNSS Galileo je stále oddalováno a původně měl být provozuschopný od roku 2010, podle nových plánů je nejbližší rok spuštění Projekt byl pojmenován podle italského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zajímal i o problémy námořní navigaci

content/uploads/2013/12/ten-t.jpg?3008ee