Elektromagnetické jevy a záření

Elektromagnetické záření Elektromagnetické záření je kombinace příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole tedy elektromagnetického pole. Elektromagnetickým zářením se zabývá obor fyziky nazvaný elektrodynamika, což je podobor elektromagnetismu. Infračerveným zářením, viditelným světlem a ultrafialovým zářením (viz níže) se zabývá optika. Na elektromagnetické záření se stejně jako na cokoliv jiného dá nahlížet jako na vlnu nebo proud částic (fotonů).

Část viditelného spektra

Jak vzniká záření Jakýkoli elektrický náboj pohybující se s nenulovým zrychlením vyzařuje elektromagnetické vlnění. Když vodičem (nebo jiným objektem, např. anténou) prochází střídavý elektrický proud, vyzařuje elektromagnetické záření o frekvenci proudu. Elektromagnetické pole může ve vodiči indukovat proud a naopak, toho se využívá v anténách. Elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se bude přeměňovat na teplo. Toho se využívá v mikrovlnné troubě. Vlastní přenos energie je v případě elektromagnetického záření zajišťován změnami elektromagnetického pole. Přenos energie tedy není zajištěn prostřednictvím pohybujících se elektronů (takové záření se označuje jako záření beta), ale prostřednictvím časových a prostorových změn elektromagnetického pole. Tyto změny spojuje kvantová teorie s fotony, tzn. elektromagnetické záření lze označit za usměrněný pohyb fotonů.

Druhy záření Elektromagnetické záření se rozděluje podle vlnových délek: Rádiové vlny Dlouhé vlny Střední vlny Krátké vlny Velmi krátké vlny Ultra krátké vlny Centimetrové vlny a kratší, také nazývané mikrovlnné záření Infračervené záření Viditelné světlo Ultrafialové záření Rentgenové záření Gama záření

Elektromagnetické vlnění Vlnový charakter elektromagnetického záření charakterizuje rychlost šíření, tedy fázová rychlost, která je ve vakuu rovna rychlosti světla ve vakuu, vlnová délka a frekvence. Elektromagnetické záření se projevuje jako vlnění (se všemi jevy spojenými s vlněním, např. interference vlnění, disperze apod.) především pro dlouhé vlnové délky, např. rádiové záření, infračervené záření, světlo a ultrafialové záření. V takovém případě se obvykle místo o záření hovoří přímo o vlnění (např. rádiové vlnění).

Korpuskulární záření Korpuskulární (neboli částicové) je představováno proudem částic. Jedná se tedy o uspořádaný pohyb velkého množství částic. Mezi částicové záření patří např.: záření alfa - proud alfa částic záření beta - proud elektronů a pozitronů elektromagnetické záření - pokud jsou změny elektromagnetického pole popisovány pomocí fotonů (vychází z kvantové teorie). Speciálními případy jsou: záření gama ultrafialové záření ionizující záření tepelné záření rentgenové záření infračervené záření kosmické záření - proud velmi energetických částic přicházející ze vzdálených oblastí vesmíru reliktní záření - zbytkové záření pocházející z období těsně po vzniku vesmíru sluneční záření - záření přicházející ze Slunce světelné záření - v některých případech projevuje vlastnosti vlnění a v některých se projevuje jako proud částic