Napoleon Bonaparte a napoleonské války Základní škola Kutná Hora, Kremnická 98 VY_32_INOVACE_2D.7-8.10 Napoleon Bonaparte a napoleonské války Autor: Kateřina Vyčichlová Projekt Škola do života CZ.1.07/1.4.00/21.2699 Dějepis, 8. třída ZŠ Tento výukový materiál vznikl v rámci Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost

Vláda direktoria Politická situace se uklidňovala několik let. K uklidnění přispělo vítězství republikánské armády, a to i díky vojenskému nadání mladého generála Napoleona Bonaparte. Roku 1795 byla vydána nová ústava, k moci se dostaly nové majetné vrstvy, které nechtěly návrat k předrevolučnímu stavu. Výkonná moc přešla do rukou pětičlenného direktoria. Kontrolovala ho Rada pětiset.

Vzrůstající úloha armády Vláda byla stále více závislá na armádě. 9.11. 1799 provedl Napoleon Bonaparte v Paříži státní převrat, sesadil direktorium. Výkonná moc přešla do rukou tří konzulů. Prvním konzulem se stal Napoleon Bonaparte. Osobní svoboda byla podřízena dohledu policie.

http://i. images. cdn. fotopedia http://i.images.cdn.fotopedia.com/jmhullot-IOQg260aqdc-hd/Paris_and_Vicinity/Places_of_Interest/Castles_and_Palaces/Chateau_de_Malmaison/Napoleon_Bonaparte_Chateau_de_la_Malmaison.jpg

Konzulát Napoleon vnesl pořádek do státní správy. Byly časté plebiscity. 1804 vydal občanský zákoník, který se stal vzorem pro celou Evropu. Stále slavil úspěchy na bitevní polích. V roce 1802 mu byl udělen titul doživotního konzula.

Napoleon císařem Roku 1804 byl Napoleon Bonaparte prohlášen císařem Francouzů, sám sebe korunoval. Do dějin už vstupoval jako Napoleon I. Chtěl si podmanit celou Evropu. Z obranných válek vytvořil války dobyvačné.

Významné úspěchy a neúspěchy Napoleona I. Francie bojovala proti silné koalici Rusů, Angličanů a Rakušanů. Roku 1805 zničili Britové francouzské a španělské námořní loďstvo u Trafalgaru. 2. 12. 1805 proběhla bitva tří císařů (Napoleon I., František II. a Alexandr II.) u Slavkova. Napoleon vítězí. Napoleon na dobytá území dosazoval své příbuzné.

Roku 1806 porazil v dvojbitvě pruské vojsko u Jeny a Auerstedu Roku 1806 porazil v dvojbitvě pruské vojsko u Jeny a Auerstedu. Velkou Británii se pokusil zlikvidovat kontinentální blokádou. Roku 1807 k ní donutil i ruského cara. Téměř celá Evropa byla ovládána Francií. Války vyčerpávaly hospodářsky Francii, což se lidem nelíbilo. Roku 1810 porušil ruský car kontinentální blokádu Velké Británie. Roku 1812 překročilo Napoleonovo vojsko ruskou hranici, ale krutá zima donutila vojáky k ústupu.

Vzniká nová protinapoleonská koalice: Rusko, Rakousko, Prusko a Velká Británie. Ta porazila roku 1813 Napoleonovo vojsko u Lipska. Napoleon byl sesazen a odvezen na ostrov Elbu. Z Elby uprchnul, postavil vojsko z věrných a zahájil poslední rozhodující bitvu 18. 6. 1815 u Waterloo, kde definitivně prohrál. Zbytek života strávil v internaci na svaté Heleně, kde roku 1821 zemřel.

Napoleon Bonaparte a napoleonské války Zápis Napoleon Bonaparte a napoleonské války 1795 – nová ústava (zachovává republiku, pětičlenné direktorium) Napoleon Bonaparte - první konzul 1804 – občanský zákoník 1802 - doživotní hodnost konzula pro Napoleona 1804 – jmenován císařem 1805 bitva tří císařů u Slavkova 1812 tažení do Ruska 1813 porážka Napoleona u Lipska 1815 bitva u Waterloo

Vyluštěte tajenku 1 2 3 4 V 5 6 7 1. Místo, kde byl Napoleon roku 1813 poražen. 2. Ostrov, kde byl Napoleon internován. 3. Jméno ruského cara, který bojoval proti Napoleonovi. 5. Roku 1799 se Napoleon stal prvním…….. 6. Velkou Británii chtěl porazit kontinentální (1. p.)

Metodické pokyny k prezentaci: Jsou umístěny ve skrytém snímku. Autor: Mgr. Kateřina Vyčichlová První pololetí, prosinec Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Klíčová slova: osmý ročník, Francie, Napoleon Bonaparte, konzulát, císařství, protinapoleonská koalice V této prezentaci se věnujeme jednomu z největších vojáků a stratégů evropských ději – Napoleonovi Bonaparte, který zlikvidoval sám sebe přehnanými ambicemi. Součástí prezentace je tajenka, tu je možné i vytisknout. Pod „smajlíky“ jsou skryty hypertextové odkazy s doplňujícím obrazovým materiálem. Prezentaci je možné využít i k samostudiu. Použitá literatura: HLAVAČKA, M. a kol.: Dějepis pro 8. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: SPN, 2002. 128 s. ISBN 80-7235-053-6. MANDELOVÁ, H. a kol.: Dějiny novověku. 1. vyd. Liberec: Dialog, 2003. 180s. ISBN 80-86761-04-5. kol. autorů: Dějepis 8: Učebnice pro ZŠ a víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: FRAUS, 2010. 160 s. ISBN 978-80-7238-561-4. HARNA, J., FIŠER, R.: Dějiny českých zemí II.1.vyd. Praha: FORTUNA, 1998. 280 s. ISBN 80-7168-522-4.