Vznik vícehlasu Mgr. Jakub Tomala

Obsah Počátky vícehlasu Menzurální hudba Ars antiqua Ars nova

Počátky vícehlasu heterofonie – souběžné zaznívání dvou a více hlasů, je spíše náhodné, pro snahu zesílit a zpestřit účinek hudby v západních zemích se však tvoří vícehlas záměrně organum – nejstarší vícehlas, melodie chorálu doprovázená ve spodním hlase čistými souběžnými kvartami či kvintami discantus – dokonalejší typ vícehlasu prozatím byl vícehlas improvizovaný, ale podle určitých pravidel Notredamská škola – ohnisko organální tvorby v Paříži, působili zde Leoninus a Perotinus (kolem r. 1200)

Menzurální hudba vznikla z potřeby přesněji zapisovat skladby kolem r. 1250 (používána v obměnách přibližně do r. 1600) zaznamenávala přesně také délky tónů hovoříme o menzurální hudbě, která byla protipólem gregoriánskému chorálu období menzurální hudby: ars antiqua (staré umění) ars nova (nové umění) franko-vlámská epocha (renesance)

Ars antiqua do počátku 14. stol. v chrámovém prostředí vznikly tři formy: organum conductus – původně jednohlasý zpěv se obohatil dvěma až třemi hlasy motetus – nejosobitější forma, každý hlas rytmizován jinak, jednotlivé hlasy i různé texty světský vícehlas – zpěv kánonů, conductus a motetus přešly rovněž do světské hudby pozdní ars antiqua přinesla zákaz paralelních oktáv a kvint, tercie a sexty uznány za konsonantní Franko Kolínský – skladatel, zdokonalil menzurální notaci

Ars nova kolem r. 1300 do třetiny 15. stol. rozvíjí se ve dvou hlavních oblastech: Francie a Itálie Francie: Philippe de Vitry (autor traktátu Ars nova) a Guillaume de Machaut Machaut – básník, hudebník a diplomat, sloužil Janu Lucemburskému, napsal čtyřhlasou mši Itálie: charakteristická světskostí, zpěvnou melodikou, výrazným rytmem již období rané renesance (tzv. italské treccento) madrigal – světské texty v italštině Francesco Landino

Seznam použitých zdrojů Obrázky: Machaut a jeho múza. In: [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Machaut.jpg Notre-dame. In: [online]. [cit. 2012-12-13]. Dostupné pod licencí Creative Commons z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:NotreDameDeParis.jpg Literatura: ČERNUŠÁK, Gracian. Dějiny evropské hudby. 4. vyd. Praha: PANTON, 1972. JANEČEK, Pavel. Přehled dějin evropské hudební tvorby. Dolní Bojanovice: Vlastním nákladem autor, 1998. SUMBAL, Karel. Vybrané kapitoly z dějin hudby - Díl 1.: Od nejstarších dob po klasicismus. 1. vyd. Znojmo: Gymnázium Dr. Karla Polesného, 1996. VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček základních hudebních pojmů. 1. vyd. [Praha: nákladem vlastním], 1994, 221 s. ISBN 80-901-6111-1.